ICDS - kapitola 35

Kapitola 35 – Ode dneška jsem oficiálním průzkumníkem (5)

Vždycky jsem přemýšlel, proč o mé přezdívce Korunní princ vědělo tolik lidí. Když se Mastifordová dostala přes 50. podlaží a na Zemi se vytvořil komunikační kanál pro průzkumníky kobky, konečně jsem pochopil proč. 

Všechno to začalo na 5. podlaží. Za ty 3 léta, co jsem zůstal a lovil Lorda orků, se rychle rozšířilo, že někdo ostatním pomáhá snadno projít 5. podlažím. Tehdy jsem dostal tu přezdívku, Korunní princ. 

Lidé, co se s mou pomocí dostali přes 5. podlaží, o mě museli mluvit v komunikačních kanálech pro průzkumníky kobky jejich kontinentu. A přesně takhle mě lidé na 10. podlaží mohli poznat. 

„No vážně, to je porušení mého soukromí,” zamumlal jsem znaveným hlasem, zatímco jsem si potvrdil, že se moje družina naplnila na maximum, jakmile jsem ji vytvořil. 

Brzy se přede mnou začalo objevovat devět průzkumníků. Tři ženy a šest mužů. Dvě z žen byly kněžky a jedna byla lučištnice. 

Dva z mužů měli štíty a meče, jeden měl na sobě róbu mágů, pak tam byl lučištník, kněz a mladý muž s velkým dvousečným mečem na zádech, co vypadal, že je v mém věku. 

„Vážně to je Korunní princ!” 

„Kyaa, to je Korunní princ!” 

„Je pohledný, jak se o něm povídá.” 

„Vypadá měkce, nevidím, jak je tak silný.” 

Slyším vás, víte? Jak jsem se na ně díval se zaraženým výrazem, přišel ke mně mág a promluvil na mě. 

„Neslyšel jsem, že by Korunní princ postoupil na 20. podlaží. Jsme tvoje první družina?” 

„Ano.” 

„To je čest!” 

Neodmítl jsem jeho ruku k pozdravu. Měl na tváři úsměv, díky kterému se lidé cítili dobře. Možná to byl jen můj subjektivní názor, ale průzkumníci kobky byli obecně dobří lidé. Bylo pár takových jako Palludia nebo ten vůdce družiny z nájezdu na Temného krysího muže, co byli úzkoprsí, ale dokonce ani oni nebyli zlí nebo odporní. 

Přemýšlel jsem o tom proč a brzy jsem se dobral odpovědi. První generace průzkumníků První kobky byla speciálně vybraná a následující průzkumníky vybrali tito Pionýři. A tak měli slušnou povahu. 

Samozřejmě jsem tím nemyslel, že zlí lidé nemohli být dostatečně nadaní, aby je vybrali za Pionýry, nebo že všichni Následovníci vybraní Pionýry byli laskaví. 

Ale vzpomněl jsem si, že Loretta řekla, že průzkumníci kobky nepřišli do kobky jen proto, že byli nadaní nebo silní. Jinými slovy byly i jiné důvody, proč je vybrali. Měl jsem podezření, že povaha byla jedním z těch kritérií. 

Jak jsem řekl předtím, nebyl jsem si jistý, že nebyli žádní odporní průzkumníci. Ale ještě jsem žádného nepotkal. Byl jsem si jistý, že pokud existovali, bylo jich málo. 

„Ty jsi ten Korunní princ?” 

Jak jsem se zdravil s ostatními členy družiny, ten muž s velkým dvousečným mečem za mnou přišel a zeptal se. Měl účes jako lev a neupravený vous. Měl v sobě smysl divokosti, co k němu lidi přitahoval. 

Odpověděl jsem: „Ano, jsem. Lidé už mi tak nějakou dobu říkají. Ačkoli se mi to vážně nelíbí, nemůžu s tím nic moc dělat.” 

„Hm. Upřímně řečeno nechápu, proč je tvoje jméno u ostatních průzkumníků tak oblíbené, ale vím, že je bláhové soudit knihu podle jejího obalu, takže to posoudím až po nájezdu.” 

Jeho způsob řeči byl divný, ale jelikož jsem z toho necítil žádný zlovolný úmysl, rozhodl jsem se, že se tím nebudu moc zabývat. A pak jsem jim jako vůdce družiny začal vykládat svou strategii. Ačkoli mi byla hanba tomu tak vůbec říkat. 

„Dobrá, tady je plán. Nejdříve náš útočný tým rozdělíme na dva.” 

„Na dva?” 

„Jo. Jeden bude já a druhý budou všichni ostatní z předního voje, válečník s dvousečným mečem bude v jejich středu.” 

„...Nejsi trochu moc sebevědomý?” 

Válečník s dvousečným mečem se na mě podíval starostlivýma očima. Hm, to byla rozumná reakce. Ale vložil se do toho mág a odpověděl mu. 

„Možná to nevíš, pane válečníku, ale Korunní princ je mezi průzkumníky nižšího levelu nesmírně slavný. Drtivě přemohl Pány 5., 10. a 15. podlaží a umožnil nespočtu průzkumníků postoupit dál.” 

„Ale není zaručeno, že se to samé stane na 20. podlaží.” 

To byla další rozumná odpověď. Začínal jsem mít tohoto válečníka s dvousečným mečem rád. Ale zdálo se, že mág neměl slov, takže jsem se do toho vložil a promluvil na válečníka. 

„Máš pravdu... Tvoje jméno?” 

„...Ren, můžeš mi říkat Ren.” 

„Rene. Moje metoda bude přinejmenším fungovat na 20. podlaží. Už jsem si to potvrdil.” 

„Ale neřekl jsi, že tohle je poprvé, co bojuješ s Pánem 20. podlaží?” 

„Řekl jsem, že tohle je moje první družina na Pána 20. podlaží.” 

„Hm? Není to to samé? Tak nějak tě nechápu...?!” 

Najednou se zdálo, jako kdyby do Rena uhodil blesk, neboť doširoka otevřel oči. To samé platilo o ostatních kolem. 

Se škádlivým úsměvem jsem se zeptal: „Teď je to v pořádku?” 

„T-ty... Je to pravda?! Sám jsi bojoval s Pánem podlaží a vyhrál jsi?!” 

„Ano.” 

„Nemožné! Copak Korunní princ vždycky proti Pánům podlaží nebojoval v družině?” 

„Když s Pány podlaží bojuju sám, přirozeně tam není nikdo, kdo by to viděl.” 

„...” 

„K-korunní princi...” 

„Šílené. Mohl by mluvit pravdu?” 

„Co by Korunní princ získal lhaním? Už teď je slavný na všech světech.” 

„Můžeme si to prostě potvrdit. Nicméně je pravda, že je Korunní princ silný.” 

„Slyšel jsem zkazky, že Korunní princ sbírá sady vybavení Pánů podlaží. Takže to byla pravda...” 

„N-není tohle náhodou kompletní sada vybavení z Temného krysího muže? To není možné, nemyslel jsem si, že by to bylo možné.” 

Jak si mezi sebou členové družiny šeptali, Ren se na mě podíval zářícíma očima a zeptal se mě: „Můžeš se mnou jednou svést souboj?” 

„Pokud počkáš až po nájezdu, určitě.” 

„Dobrá, tak platí! Tak to pojďme honem skončit!” 

Když jsem s radostí kývl hlavou, Ren začal mít najednou radost a pobízel ostatní členy družiny. A já ho musel s hořkým úsměvem zastavit. 

„Rozhodli jsme jenom o útočících týmech. Další je podpůrný tým. Máme dva lučištníky, že? Vy zajistíte, aby Ještěří rytíř neútočil na kněze a kněžky. Když vám dám signál, budete se soustředit na útok na Ještěřího rytíře. Obzvláště na místa jako oči.” 

„Jasně, Korunní princi.” 

„Rozumím.” 

Zdálo se, že dva lučištníci přijali mé rozkazy bez námitek. To, co jsem řekl, byla jen vyšperkovaná verze „stůjte tu a zaútočte na něj, když ho budeme mlátit”. Zdálo se, že když jsem to řekl takhle, měli pocit, že měli důležitou úlohu. 

„Mágu, umíš použít magii typu prokletí?” 

„Já jsem Enun. Bohužel ne. Naučil jsem se jenom zesilovací magii a ledovou magii.” 

„Zesilovací?” 

„Dokážu na 3 sekundy zesílit něčí schopnost zhruba o 50%. Je to celkem vzácná technika. Pokud se to dobře načasuje, může to přinést skvělé výsledky.” 

„To je skvělé!” 

To nebyla jenom lichotka. Zesilování vskutku znělo jako dobrá technika. Ačkoli to mělo krátkou dobu trvání 3 sekund, mohl jsem to překonat svou schopností. Požádal jsem ho, aby to použil na mě nebo jiné z předního voje, až dám signál, a on to snadno přijal. 

„Věřím, že léčitelé ví, co mají dělat.” 

„Já dokážu použít požehnání.” 

„Já dokážu aktivovat štíty a léčivá kouzla.” 

„To samé.” 

„Dokonalé. Takže to nechám na vás. Pojďme.” 

Ujistil jsem se, že jsou všichni členové družiny připravení, a směle jsem otevřel dveře. Ještěří rytíř byl ve stejné pozici jako včera, čekal na nás, až vejdeme. Trochu mě to popouzelo. 

„Vyzyvatelé? A taky tolik.” 

„Já půjdu jako první. Druhý tým může jít za něj a zranit ho co možná nejvíc. Já vykryju všechny jeho útoky. Jen si dávejte pozor na jeho ocas.” 

Když jsem posledně bojoval s Ještěřím rytířem, nepoužil svůj útok ocasem. Nevěděl jsem proč. Myslel si, že to proti jednomu člověku nepotřeboval? Nebo to byla jeho hrdost kopiníka? 

Moje Temná hřmící exploze ho také mohla přinutit přeskočit tu fázi s útokem ocasem a jít přímo k fázi zemětřesení. Bez ohledu na odpověď na tom nezáleželo. Jediným zklamáním bylo, že kdyby použil ocas, mohl jsem ho zabít rychleji, protože by byl mnohem zranitelnější vůči mým útokům. 

„Hodně štěstí, Korunní princi!” 

„Nechť je s tebou požehnání Bohyně. Požehnání!” 


| Získal jsi požehnání. Tvoje odolnost vůči fyzickým útokům se zvýšila. Tvá fyzická a magická útočná síla se zvýšila. | 


„Peiko, nechám to na tobě.” 

[Jasně.] 

Po tom požehnání Peika v tichosti vešla do mé zbraně. Existovaly i jiné způsoby, jak Peiku použít, ale Duchovní aura byla v boji na blízko nejúčinnější. Členy družiny, co o Peice nevěděli, to vyděsilo, ale já je ignoroval a vyrazil k Ještěřímu rytíři. 

„Kuwaaaaa!” 

„Smrdí ti z tlamy!” 

Jakmile ke mně vystřelilo dlouhé kopí Ještěřího rytíře, sklouzl jsem po zemi a bodl svým kopím ze spodu nahoru. Ačkoli měl Ještěří rytíř na sobě brnění, neměl ho připevněné k tělu. Zespodu jsem snadno viděl mezeru mezi brněním a kůží. To byla jedna věc, co jsem zjistil během svého posledního boje s ním. 

„Uwaaak!” 

„Bude to šimrat. Bouře!” 

„Kuaaak!” 

Ach, zajímavé. Ještěří rytíř se na sekundu vznesl do vzduchu. Zatímco já jsem přestal klouzat a vstal jsem, Ještěří rytíř hučel bolestí a nedokázal udržet rovnováhu. A mezitím se druhý útočný tým dostal v bezpečí za něj. 

„...Co jsme to zrovna viděli?” 

„Korunní princ vyrazil kupředu a zdálo se, že ho zasáhne kopí Ještěřího rytíře...” 

„Než jsme se nadáli, Ještěří rytíř hučel ve vzduchu bolestí.” 

Ignoroval jsem ty budižkničemy, co měli na očích divácké brýle, a pokračoval jsem v útoku na Ještěřího rytíře. 

„Vážně jsi vůči bolesti slabý. Jak se ti podařilo stát se Pánem podlaží?” 


| Použil jsi Provokaci! Nepřítel se soustředí jen na tebe! | 


„Kuaaaak! Zabiju tě, člověče!” 

„Tuhle hlášku jsem už slyšel tisíckrát a tady jsem!” 

Párkrát jsem zemřel, ale to se nepočítalo, protože mě to akorát vykoplo z kobky!
-----------------------------------------------

~ Ren se v příběhu ještě ukáže. Mág Enun ne, takže toho v seznamu postav ani nehledejte, to je jen takové extra. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>