EGA 2 - kapitola 20

Kapitola 20 – Obyčejná Anri

„Já... chci žít jako člověk.”

Od samého začátku jsem chtěla žít v klidu. Už jsem se srovnala s tím, že jsem se proměnila na božstvo, ale když mi bylo řečeno, že se můžu vrátit ke svému lidskému životu... jak jsem si myslela, vážně jsem to chtěla.

Podle toho, co jsem slyšela, to bylo jenom dočasné a nakonec se stanu božstvem. Ale prostě o tom můžu přemýšlet jako trochu času se bavit, než se vrhnu do reality. Pokud ten čas budu moct strávit s Tenou, Lili a Leonorou, tak není důvod zvolit jinak.

„Aha. Takže tě oddělím, takže se postav támhle.”

EGA 2 - Kapitola 19

Kapitola 19 – Pokušení Zlého boha

Když jsem se probrala, byla jsem na černočerném místě, kde nebylo jediného zdroje světla. Jelikož jsem si na tohle místo vzpomínala, nervózně jsem si zkontrolovala oděv. ...Díky bohu, pořád jsem oblečená.

K uším mi dolehl potlesk a když jsem se tím směrem otočila, stál tam člověk, kterého jsem čekala. Chlapec s dlouhými černými vlasy... Zlý bůh, co mě poslal na tento svět.

„Zdar, dlouho jsme se neviděli,” promluvil na mě Zlý bůh se svým obvyklým posměšným úsměvem.

„Co chceš?”

EGA 2 - Kapitola 18

Kapitola 18 – Závěr

Smíšená družina dosáhla rekordu v nejnižším dosaženém podlaží, ale poslední pevnost a etapový netvor na 30. podlaží – Císařská smrt – je porazil, a tudíž selhali. A také jelikož byli poraženi v kobce, nebyl žádný důvod, abych je vyňala z pravidla, že si vezmu jejich zbraně a předměty, nehledě na to, že to byli Hrdinové a Démonický král. Takže jsem řádně shromáždila svatý meč, svaté kopí, svatý luk a démonický meč. Samozřejmě jsem získala i ostatní předměty a zlato.

A v tom okamžiku se dalo říct, že to byl okamžik, kdy se pro ně stalo nemožným úkolem kobku pokořit.

Zdrojem síly Hrdinů byly svaté zbraně, které v sobě měly Sophiino požehnání, a teď když o ně přišli, Hrdinové přišli o většinu své moci.

Co se týče strýčka, není to tak, že by byl na své zbrani tak závislý, ale jak se dalo čekat, v jeho bojové schopnosti byl obrovský rozdíl, když ten démonický meč neměl.

Když byly jejich požehnané zbraně pryč, přišli o moc, které bylo třeba k pokoření kobky.

EGA 2 - Kapitola 17

Kapitola 17 – Císařská smrt

Jak se ty velké dveře otevřely, zaskřípaly.

Ten zdrcující pocit přítomnosti zevnitř sálu vzrostl, jak nebylo nic, co by jej zadržovalo, a smíšená družina se před dveřmi mírně chvěla.

„...Pojďme.”

Díky hlasu Démonického krále se družina vzpamatovala a jejich ostražitost jim přirozeně zpomalila krok.

Před nimi byl na stupínku o něco vyšším než zbytek sálu trůn a na něm seděl pán tohoto sálu. Sedící na luxusním trůnu a čekající na Hrdiny a démony, byl to kostlivec oděný v černočerné róbě. Byl mnohem menší než černý drak a Brnění Zlého boha a dalo se o něm říct, že má stejnou velikost jako normální člověk. Ale lidé shromáždění v tom sálu tváří v tvář nátlaku většímu než u předchozích nepřátel zvadli.

EGA 2 - Kapitola 16

Kapitola 16 – Příval netvorů

Horní podlaží „Svaté země Zlého boha” byla postavená jako ortodoxní kobka. Netvoři a pasti byly normální a mnohem otravnější než samotná kobka byla miasma, ale nebylo to tak, že by ty pasti byly smrtelné. Pokud byli lidé řádně připravení, nebylo by pro dobrodružnou družinu vysokého levelu nemožné je pokořit.

Střední podlaží poté byla naprosto jiná a byla to podlaží, která se zaměřovala na řešení hádanek. Výměnou za obrovský pokles netvorů a pastí, tam na vyzyvatele čekaly různé skládačky. Na rozdíl od horních podlaží bylo nemožné je prolomit hrubou bojovou silou. Takováto kobka byla jediná na tomto světě a nedostatek informací o tom, jak takovou kobku pokořit, byl jeden z důvodů pro zvýšenou obtížnost.

EGA 2 - Kapitola 15

Kapitola 15 – Brnění Zlého Boha

Pozorování pokořování kobky teď pro mě bylo v podstatě denní rutinou, ale lidé, co se ke mně přidali, se vždycky měnili. Já jsem se v podstatě dívala každý den a po mě nejčastější diváci byli Sophia a Anbaal a pak Leonora, Lili a Tena.

Dneska tu zrovna náhodou bylo víc lidí než obvykle. Sešli se téměř všichni a seděli na židlích v mé kanceláři a sledovali obrazovku. Lili seděla Sophii na klíně, zatímco Leonora stála vedle Anbaala jako posledně. A Tena stála za mnou... nebo to bych chtěla říct, ale bohužel musela něco zařídit, takže tu nebyla.

EGA 2 - Kapitola 14

Kapitola 14 – Skládačkové peklo

Na svém starém světě jsem zaměstnaná nebyla, takže se můžu jenom dohadovat, jestli horká linka zákaznického centra byla bitevním polem nekonečných hovorů.

„Ne, správná odpověď na tu otázku je vlevo!”

„Jako kdybych to sakra věděl! Co kdybyste sami trochu přemýšleli!”

„AACH?! Proč jste šli vlevo! Ech? Říkáte, že jsem vám řekla, abyste šli vlevo? ...No, i to se stává.”

„Tsk, jasný, jasný. Budu to muset najít, tak chvilku počkejte!”

Zatímco jsem se pokoutně dívala na Sophii a Anbaala, co byli bombardování dotazy, srkala jsem svůj čaj.