KNM - kapitola 31 (Krása)

Kapitola 31 – Krása 

Kaiser byl v šoku, když zaslechl známý hlas, jak jej oslovil jménem, které už nepoužíval.

„Meiji?” Liola se podíval po zdroji toho hlasu. Meiji se u vchodu snažila popadnout dech.

„Sestro?”

Kaiser najednou otočil hlavu. Promluvil, jakmile spatřil Meiji u vchodu. Když se Meiji rozběhla ke Kaiserovi, najednou se před ní objevil stín a zatarasil jí cestu.

Jak to Kaiser uviděl, poklesl na duchu, zaskřípal zuby a řekl: „Gladiole!”

Liola si tohoto muže obezřetně prohlédl. Měl podobnou figuru jako Liola.

Oba byli útlí, ale jeho tvář vypadala mnohem vážněji než ta Liolova. Svoje dlouhé, hnědé vlasy měl svázané do ohonu. Měl na sobě ohnivě červený zlatem lemovaný rytířský stejnokroj a měl dvě zbraně: v jedné ruce držel meč normální délky a v druhé držel dýku podobnou Liolově Zlomenému stříbru.

Gladiolus si také prohlížel Liolu a byl velmi překvapen.

Už předtím Liolu potají zkoumal a soudil, že je dalece pod úrovní Černé Růže, co se síly týče. Ale dneska Černou Růži snadno porazil a Gladiolus cítil, jak z Liolova těla sálá nezměrná síla. Jeho moc Gladiolovi připomněla jiného mocného nepřítele, a to paladina Lancelota.

Ne! To není možné.

Gladiolus naprosto popřel, že by ten muž před ním mohl být stejně mocný jako Lancelot. Pokud by byl Liola stejně mocný jako Lancelot, neznamenalo by to, že si Šest zakázaných hříchů znovu znepřátelili člověka, co neměli?!

„Diole.” Meiji skoro plakala.

Nikdy by ji nenapadlo, že se vůdce Šesti zakázaných hříchů vrátí do organizace tak brzy. Copak to teď neznamenalo, že její bratr, jenž byl organizací vyhnán z Temné ulice, bude...

Zdálo se, že Gladiolus procitl ze svých myšlenek. Střelil pohledem po Meiji a pak se obrátil na vyhoštěného muže a řekl chladně: „Neměl ses vracet.”

Kaiser poklesl na duchu, ale pak se tiše zasmál. „He, jsem zpátky a odvedu si z tohohle smetiště i svoji sestru.”

„Kaiglesere, nebuď směšný!” Meiji byla tak vyděšená, že hrozilo, že jí srdce vyskočí z hrudi. Nemyslela si, že by její mladší brácha takhle mluvil s Gladiolem.

Nevěděla, že Kaiser už šťouchl do Lioly a šeptem se zeptal: „Hej, vrahu, sice nevím, co se stalo, ale vrátil ses do svého původního stavu?”

Liola přikývl: „Jenom na tři hodiny.”

Jenom na tři hodiny?

Kaiser potichu zaklel a pak se znovu zeptal: „Tři hodiny by měly stačit na vyřízení tohohle chlápka, ne?”

Liola řekl bezvýrazně: „Je celkem silný, ale není na úrovni Lancelota nebo Mizeruie. Porazím ho nanejvýš za dvacet minut.”

Jakmile Kaiser zaslechl Liolovu odpověď, začal se okamžitě smát. Ukázal na Gladiola jako liška, co se posmívá impozantnímu tygrovi, a řekl: „Troufáš si bojovat se mnou... a s mým Liolou? Pokud prohrajeme, tak jsou naše životy v tvých rukách, ale pokud vyhrajeme, tak mi budeš muset vrátit sestru a musíš odvolat lov na Liolu.”

Kdy souhlasil, že bude bojovat s Gladiolem? Liola střelil pohledem po Kaiserovi.

Ale kvůli Meiji a kvůli tomu, že Kaiser přidal tu podmínku o odvolání jeho vraždy, se Liola rozhodl přimhouřit nad Kaiserovou arogancí oko. Nicméně jím velmi otřáslo, když zjistil, že Meiji je vlastně Kaiserova sestra.

Než Gladiolus odpověděl, Meiji jej přerušila: „Takhle nesázej, Kaiglesere! Diole, prosím, prosím tě, nech je jít, prosím, neubližuj mému bratrovi.”

Gladiolus se podíval po Meiji, na tu její uplakanou tvář a jak jej držela za cíp košile, a jeho tvář zjihla.

Gladiolus se pak otočil na své protivníky a jeho tvář byla stejně chladná jako předtím. Gladiolus řekl: „Kaiglesera nezabiju, ale Liola musí zemřít, je to mise.”

Meiji si v duchu vydechla a soucítila. Byla vděčná, že mohla zachránit život svého bratra. Přece jen to byl Gladiolus, kdo tehdy řekl, že Kaigleser je napořád vyhnán z Temné ulice. A teď Gladiolus kvůli ní dokonce porušil vlastní slovo. Meiji to dojalo.

Ale kdykoli Meiji pomyslela na toho chlapce, odvrátila tvář ve snaze vyhnout se Liolovým očím. Styděla se, že se ho nesnaží zachránit.

„Tvoje sestra...” Liola se podíval na Meiji, co od něj odvrátila tvář a pomalu otevřel pusu, „se ti vůbec nepodobá, Kaisere.”

„To není tvoje věc! Rychle vyřiď Gladiola, nevím, jak dlouho ještě Daylight a ostatní vydrží.” Kaiser uraženě našpulil rty.

Máte také úplně jiné povahy.

Ačkoli to Liola neřekl nahlas. Proč by měla tak něžná a laskavá dívka za bratra kluka, co zaslouží pořádně zmlátit?

„Pojďme,” řekl Liola Gladiolovi, šel rovnou na věc. Vážně se o Daylighta bál a měl v plánu Gladiola rychle vyřídit a vzít Daylighta a ostatní pryč z Temné ulice.

Gladiolus zavrčel a vytasil svůj meč a dýku.

Gladiolus se vypružil jako střela z kuše a byl z něj vidět jen rudý stín pádící k Liolovi.

Liola také pevně svíral své Zlomené stříbro. Když se jednalo o rychlost, ještě se nesetkal s nikým, kdo by se mu vyrovnal. Liola ukročil a vyhnul se Gladiolově útoku.

Gladiola to mírně zarazilo, ale vytrval a jeho meč a dýka následovaly Liolu.

Liolu také překvapilo, že Gladiolus byl schopen vystopovat jeho pohyby, ačkoli Liola ještě nevyužil svou plnou rychlost...


***

„Ach!” Quisi v budce stál a... při sledování toho souboje se nudil. Neustále se svým péřovým vějířem poklepával po čele.

„Ach jo. Takovýhle souboj je nudný! Nic nevidím! Proč se nemůžou hýbat trochu pomaleji? Vidím jenom dva prohánějící se stíny. Ale zdá se, že ten červený stín jde vidět lépe než ten bílý, že?”

„Hehe, Liola je moje nejpokročilejší hračka, současný Gladiolus se mu nemůže rovnat.”

V rohu tiše stál zlatovlasý muž. Matně bylo vidět jeho unikátní oděv: ve skutečnosti to byla černo bílá róba.

Quisi s úsměvem řekl: „Ach, když říkáš, že to je tvoje hračka, znamená to, že si můžu taky hrát? Nezapomeň, že jsme ho objevili společně. Ale není trochu přehnané chovat se k člověku se silou srovnatelnou s tou naší jako ke hračce?”

Mizerui vykročil z budky a pozvedl obočí. „Máš vůbec právo tohle říkat? Naschvál jsi dělal, že Liolu neznáš, a pak jsi odhalil, že zná pravdu o ukázkových zápasech, což mu zničilo jeho plán uniknout. Jasně jsi věděl, že jej Lancelot zapečetil, takže jeho šance na poražení červeného draka byla skoro nulová.”

Quisi mírně mávl svým vějířem. „Víš, pomstil jsem se mu, protože mě použil jako rukojmí, aby ti vyhrožoval.”

„Ale nemyslel jsem si, že použije tuhle metodu, aby nad červeným drakem vyhrál. Je pán Posvátného bílého draka skutečně tak mocný?” zeptal se Quisi Mizeruie, co byl odborník na draky.

„To není tak, že by byl pán Posvátného bílého draka mocný.” Mizerui se zamyšleně podíval na bílý stín venku. „Ale spíš pán prince Posvátných bílých draků je. Ve skutečnosti se to v minulosti bralo tak, že člověk, co získal svolení Posvátného bílého dračího prince nebo princezny, se bezpodmínečně stal císařem Dračí říše.”

Quisi odpověděl s „ach” a pak ukázal na Mizeruie, jako by jej chtěl z něčeho obvinit. „Zahráváš si s budoucím dračím císařem?”

Mizeruiovi na tváři naskákaly žíly. „A ty snad ne?”

Quisi se zasmál a na otázku neodpověděl, místo toho změnil téma: „Copak ses nevrátil, aby ses pomstil Lancelotovi?”

Jakmile Mizerui to jméno zaslechl, poklesl na duchu. Chladně řekl: „Vypadá to, že pokud neprojevím trochu své síly, tak si mě ten chlápek ani nevšimne!”

Quisi se vějířem poklepal zespodu do brady a přemýšlel: „Myslíš si, že Liolovo zapečetění byl Lancelotův nápad nebo rozkaz dračího císaře?”

Mizerui zaváhal, než odpověděl: „Nezdá se, že by dračí císař byl proti tomu, co Lancelot udělal.”

„Takže kdyby ses Lancelotovi pomstil, neznamená to jasně, že se stavíš proti dračímu císaři? Bylo by to vhodné?” řekl Quisi s úsměvem. Jeho řeč Mizeruie jasně zasáhla, protože se mu napjala tvář a na otázku neodpověděl.

Když Quisi spatřil Mizeruiův vzácný výraz, zasmál se a řekl: „Proč si s ním prostě nezahraješ a nenecháš to být? Kvůli tomuhle se svého vztahu s dračím císařem nevzdávej.”

Mizerui vážně přikývl a pak se vrátil zpět do svého dřívějšího usměvavého vzezření. Podíval se na svou hračku venku a řekl: „A jak naše hračka získala své Kung Fu zpět? Neříkej mi, že Lancelot je poblíž.”

„Zdá se, že to má co dělat s dračím přívěškem. Ten přívěšek je pro Liolu meč s dvojitým ostřím: na jednu stranu díky němu dračí císař ví, kde se Liola nachází, ale na druhou stranu od něj Liola získává dost velkou pomoc.”

Quisi pečlivě přemýšlel a pak si najednou na něco vzpomněl, otočil se a zeptal se Mizeruie: „Jak jsi na tom s vyšetřováním Milua?”

Mizerui Quisiho otázku neslyšel; v jeho modrých očích zaplál oheň, protože cítil známou moc. Mizerui se zadíval k východu a zakřičel: „Lancelot!”

Jakmile to jméno dokřičel, Mizerui zmizel. Zanechal Quisiho na místě, jak se škrábal na tváři a mumlal: „Vypadá to, že tentokrát je Mizerui vážně naštvaný. Ale není ho z čeho vinit. Jeho vztah s Lancelotem byl vždycky plný úskalí. A zapečetění Lioly byla pravděpodobně roznětka vedoucí k této bombě.”

Quisi přesunul pozornost zpět k aréně. Zdálo se, že ti dva protivníci se dostali do závěrečné fáze.

Gladiolova tvář se zdála být nesmírně šokovaná. Když se díval na Liolu, dokonce se zdálo, že se v jeho očích zrcadlí strach.

Liola, jenž věděl, že má větší moc než Gladiolus, se zdál být klidný, protože očekával, že vyhraje.

Jak to Quisi spatřil, usmál se. „Dávej pozor, Liolo, tohle není všechno, co vůdce Šesti zakázaných hříchů ovládá. Přece jenom je taky... na tomto světě jeden z lidí řádu X.”


***

Zdálo se, že se Gladiolus, co lapal po dechu, najednou uklidnil.

Vyrovnaně Liolovi řekl: „Chápu. Vypadá to, že jsem tě vážně podcenil. Od teď bych to měl brát víc vážně.”

Liola najednou cítil, jak z Gladiolova těla vychází zvláštní energie a jeho oděv se třepotal kolem.

Z jeho těla matně sálala červená aura a pomalu se shromážďovala kolem jeho zbraní. Nakonec jeho meč a dýka vybuchly světlem. Obalily je plameny, ačkoli Gladiolus nebyl ani v nejmenším popálený, když je držel.

„Magický šermíř! Liolo, dávej pozor, zdá se, že to je šermíř, co dovede používat magii, a podle jeho vzezření to bude ohnivá magie. Dávej pozor, nevím, jaké chvaty dokáže použít,” zařval Kaiser najednou a vysvětlil to mračícímu se Liolovi. Pak se znovu posadil do publika, pozvedl svůj šálek s čajem a řekl své sestře, co seděla vedle něj: „Sestři, co takhle ještě šálek čaje?”

Meiji zvedla čajovou konvici a nalila svému bratrovi další šálek čaje. Ustaraně se zeptala: „Je Liola v nebezpečí? Copak není dračí rytíř? Neměl bys mu vrátit jeho draka?”

„Neboj se, neboj se. Tenhle chlápek je prakticky jako divná kočka s devíti životy, za žádnou cenu nezemře. A sestři, nemáš ani ponětí, ale tenhle Baolilong byl vždycky pěknej potížista a způsobil Liolovi víc škody než užitku. Pokud mu Baolilonga předhodím, tak mě bude po zbytek života nenávidět.”

Kaiser bezstarostně zamával rukou a dál jedl svoje želé a upíjel čaj, ale nezapomněl Baolilongovi do protestujících úst nacpat kus masa.

Liola a Gladiolus konečně započali svůj duel na vážno.

Oheň na Gladiolových zbraních víc a víc divočel a dokonce i Liola, co stál celkem daleko, cítil jejich žár.

Liola se neopovážil protivníka podceňovat, takže rozproudil všechno své Ki ve snaze navýšit rychlost Čepele zrozené z větru na maximum a započít s Gladiolem rozhodující souboj. Po čemž bude moct jít zachránit Daylighta...

Bum!

Stěny pyramidy se silně zatřásly a na všechny strany se rozlétlo mnoho kusů kamene. Dokonce i Kaiser, co seděl v publiku, pozvedl svou zbraň a roztříštil větší kusy kamene, co letěly k němu a k Meiji.

Když se prach usadil, v nově vytvořené díře ve zdi pyramidy se objevil obrovský červený drak a andělské mecha.

„Liolo, to je dobře, že jsi naživu.” Daylight, jehož tělo bylo pokryto zraněními, spatřil Liolu. Když viděl, že člověk, kterého přišli zachránit, je v pořádku, Daylight konečně pocítil trochu úlevy.

Liola viděl, že jak Daylight, tak Meinan jsou na drakovi, a Anežka na něj mávala z mecha. Liola konečně pocítil, jak mu spadl kámen ze srdce.

Kdyby se jim něco stalo, Liola by si to pravděpodobně nikdy neodpustil, stejně jako si nikdy neodpustil, že Anis zemřela.

Ačkoli nikdo z nich nezemřel, Liola si všiml, že jsou zbrocení krví, dokonce i bázlivá Anežka měla poškrábané čelo a krev v koutku úst.

Nádherné andělské mecha bylo taky na několika místech poškozené, takže to vypadalo, že jejich pouliční rvačka byla značně divoká.

Chviku počkejte, hned vás odtud všechny odvedu a vrátíme se na Aklanskou akademii, abyste se mohli vyléčit!

Liolovy stříbrné oči vzplály a díval se jimi na Gladiola, jenž měl stejný plamen v očích...

„Meinane! Můj drahý chlapče, jak můžeš být takhle zraněný? Řekni mi, kdo ti ublížil a já tě pomstím!”

Quisi čelem roztříštil zesílené sklo v budce a s milujícím výrazem na tváři se rozběhl k Meinanovi.

Po těhle nechutných slovech z úst muže ve středních letech tvář všech potemněla.

Zároveň se podívali na draka. Meinan, co jel na Plamínkovi, vypadal, že by se radši Plamínkovi schoval v žaludku.

Když Quisi přispěchal k Plamínkovi, Meinan konečně vybuchl: „Stůj!”

Quisi opravdu nahodil záchrannou brzdu a začal točit palci.

Meinan spatřil Quisiho a naštvaně zaklel: „Jen se na sebe podívej, vždyť jsi premiér! Kolikrát jsem ti to už řekl? Musíš vypadat majestátně a impozantně!”

„Já tak vypadám, ale už je to tak dlouho, co jsem viděl svého chlapečka, takže mi to trochu uklouzlo.”

Quisi v depresi podřepl do rohu a kreslil na zemi kroužky a často na Meinana vrhal pohledy ve smyslu: špatně jsi mě pochopil.

Meinanův výraz se najednou změnil: „Neříkej mi chlapečku, nezapomeň, že pořád vedeme tichou domácnost!”

Když skončil s křikem, naklonil hlavu a odmítal se na Quisiho podívat. Ale tím si všiml, že se na něj Daylight tak nějak divně dívá.

Jak se Meinan podíval na ostatní, zmátlo ho to. Všichni měli pokroucené rty a na tváři trapný výraz.

Zmatený Meinan otevřel ústa, aby se zeptal: „Proč se na mě všichni tak divně díváte?”

Kaiser si zakryl pusu a řekl dvojsmyslně: „Ale, jen jsme trochu v šoku. Nikdy by mě nenapadlo, že ty a premiér jste ve skutečnosti... v takovém vztahu!”

Meinan se zatvářil nepříjemně. „Omlouvám se, že jsem to před váma skrýval. Opravdu s ním mám vztah, ale neskrýval jsem to naschvál. Jen mi bylo trapně.”

Všichni se zhluboka nadechli a dokonce i Kaiser rozšířil oči. „Ty jsi s ním vážně v tom vztahu? Kdy to začalo?”

„Ano.” Meinan se na Kaisera divně podíval. „Samozřejmě to začalo, když jsem byl malý. Ale kvůli Ally se náš vztah zhoršil, a proto máme tichou domácnost.”

„Ally je moje žena,” dodal Quisi se smíchem.

Takže takhle to je. Jeho žena na to přišla, takže se to zvrtlo k horšímu? Takový složitý vztah... mysleli si všichni.

„Zatraceně!” vybuchl Kaiser najednou. Pak řekl, jako kdyby ho to bolelo: „Když jsme byli na yaronských pláních, tak jsem dokonce spal ve stejné jeskyni jako Meinan, můj bože! Moje počestnost!”

„Neboj se, Kaisere!” řekla Anežka honem ke Kaiserovi. „Liola je mnohem pohlednější, má lepší postavu a je víc elegantní než ty. Meinan by si to určitě nejdřív zkusil na Liolu.”

Po Kaiserově tváři stékaly slzy. „Proč je ta tvoje útěcha tak bezútěšná?”

„Zkusil si to? Co bych si zkusil?” zeptal se Meinan zaraženě.

Daylight Meinana zlehka poplácal po rameni a v jeho tváři probleskovalo nezměrné množství tolerance. Pevně Meinanovi řekl: „Neboj se, nebudu tě kvůli tomu diskriminovat. Každý má svobodu volby.”

Anežka silně přikyvovala. „Správně, Meinane, neboj se, nebudeme diskriminovat homosexuály!”

„He?” Meinana to omráčilo.

„Co je homosexuál?” zeptal se Liola Kaisera zvědavě.

„Muži milující muže a ženy milující ženy se všichni nazývají homosexuálové.” Kaiser se dvojsmyslně usmál. „Takže lidem jako Meinan a premiér by se říkalo homosexuálové.”

Meinan naprosto ztuhl.

Liola chvilku přemýšlel a pak zvedl hlavu, aby se zeptal: „Říká se tomu taky incest?”

„Incest?”

„Hm,” přikývl Liola. „Teď jsem si vzpomněl: premiér se jmenuje Quisi Krásný a Meinan řekl, že jeho celé jméno je Meinan Krásný. Pokud jsou příbuzní, tak to je taky incest, ne?”

Meinan to konečně pochopil a na všechny zařval: „Takhle to není! Tenle chlap je můj otec, jsme ve vztahu otce a syna! Anežko, copak jsi nevěděla, že můj otec je aklanský premiér? Jak jsi to mohla takhle špatně pochopit?”

„Ach...” Anežka se scvrkla zpět do kabiny, „myslela jsem si, že to je incest.”

Meinan s naběhlými žílami na čele to všem slovo od slova vysvětlil: „Aklanský premiér Quisi Krásný je můj biologický otec. Moji matku Ally zabilo Šest zakázaných hříchů. Nejenom že moji matku nepomstil, ale dokonce chodí do Temné arény, proto s ním nemluvím.”

„Můj chlapče...” Quisimu po tváři přelétla bezmoc, ale nijak se nevymlouval.

Meinan přišel ke svému otci a tichým hlasem řekl: „Když už jsi tady, taky dobře. Řekni Šesti zakázaným hříchům, aby zrušili svou zakázku na Liolu. Pokud Šest zakázaných hříchů zabije i Liolu, tak ti nikdy neodpustím!”

Zdálo se, že Quisimu po tváři přelétly složité pocity, ale požadavek svého syna nezapřel.

Došel ke Gladiolovi a nenuceně řekl: „Vzhledem k tomu, že to řekl můj milovaný syn, Gladiole, prokážeš mi laskavost?”

Gladiolus o tom v duchu pečlivě přemýšlel. Pohledem zalétl k Meiji, která na něj také prosebně koukala.

Gladiolus o tom ještě chvilku přemýšlel a mračil se přitom a pak řekl: „Cíl této mise je příliš silný a vůbec neodpovídá popisu zaměstnavatele. Tímto je tato mise zrušena.”

„Skvělé!”

Všichni jásali a dokonce i Liola si to vyslechl s nevírou. Teprve, když ho Meinan poplácal po rameni, když byla Anežka tak šťastná, že se rozbrečela, a když Daylight nasadil svůj upřímný úsměv, teprve tehdy si Liola uvědomil, že to je skutečnost.

„Papa!”

Baolilong se vyškrábal Liolovi na záda. Tváře měl nafouknuté, pořád se zlobil, že ho táta opustil, a i Kaiser řekl celý nesvůj: „Tentokrát ti vážně musím poděkovat.”

Liola nedokázal pochopit, o čem to Kaiser mluví, a Kaiser jen trapně sklonil hlavu.

„To jenom... konečně jsem zjistil, že je moje sestra v pořádku, a konečně jsem se zbavil toho břímě kvůli Temné ulici. Ach jo, vždycky se dostaneš na místa, kde bys neměl být a tentokrát to bylo to samé... v-v každém případě ti děkuju!”

Ačkoli Liola nechápal, o čem to Kaiser mluví, přinejmenším pochopil, že mu Kaiser projevuje vděčnost. Bylo vzácností vidět Kaisera takhle bez sebe a Liola si nemohl pomoct a zasmál se. Všichni ostatní na něj zírali, aby spatřili ten jeho vzácný úsměv.

„Ach! Zatraceně, zase ten prokletý úsměv...”

Bum!

Z pyramidy se ozvala série podivných zvuků a pak stěny začaly pukat od té díry, kterou dovnitř vrazil Plamínek. Gladiolus zvedl hlavu a řekl: „Zlomili jste hlavní podpůrný pilíř pyramidy.”

BUUUM!!!

...<Následující>