KNM - kapitola 32 (Duel řádu X)

Kapitola 32 - Duel řádu X

[Poslední kapitola svazku 4, hurá! Během následujících dní - radši nic neslibuju dopředu - přibyde kompletní 4. svazek ve formátu epub. Užijte si souboj mezi nejsilnějším rytířem a nejsilnějším čarodějem na světě a těšte se na další dobrodružství!]

„Lancelote!”

Mizerui rychle letěl vzduchem s chladným úsměvem na tváři.

Zdálo se, že jednorožec a jeho pán si nevšimli, že je někdo pronásleduje.

Mizerui zvedl pravou ruku a prostor nad jednorožcem se začal kroutit a jednorožec začal ržát. Pak začal padat volným pádem a zmizel v hustých mracích.

Mizerui jej rychle následoval a letěl dolů, až nohama zase přistál na zemi.

Mizeruiovo útlé tělo stálo na pusté planině. Jeho brýle se zlatými obroučkami se blýskaly chladným světlem. „Rozhněvat mě je velmi nebezpečné, Lancelote.”

„Udělal bych to nehledě na to, jak je to nebezpečné, abych tomu vrahovi zabránil ohrozit svět.”

Ten hluboký, ale magnetický hlas se ozval několik metrů za Mizeruiem a doprovázelo jej křišťálově jasné ržání.

Mizerui se neotočil, místo toho si postrčil brýle po nose a pak tiše řekl: „Lancelote, pokud jsi šťastný se svým vykonáváním spravedlnosti, pak je to v pořádku, ale proč si musíš zahrávat se mnou? Není to jenom Barbalis, dokonce i tvůj dobrý přítel Krvavý Vlk má Liolu rád, tak proč se musíš stavět proti přání všech?”

„I kdybych se měl kvůli spravedlnosti stát nepřítelem celého světa, tak nebudu váhat. Neodvolám pečeť toho vraha ani kvůli svému dobrému příteli Krvavému Vlku.”

Lancelotův tón a postoj byl rezolutní. V jeho mysli nebylo nic důležitějšího než spravedlnost a bezpečí světa. Pokud někdo nebo něco mělo šanci jedna ku miliónu, že světu ublíží, pak měl pocit, že je jeho povinností tu šanci zredukovat na nulu.

Mizerui se konečně otočil a v jeho očích se blýskala netrpělivost. Chladně se usmál. „Já jsem mnohem nebezpečnější než Liola, proč mě taky nezapečetíš?”

Když Lancelot zaslechl, jak se mu Mizerui posmívá, v klidu vytasil svůj meč. „Jsi vskutku nebezpečný, dokonce víc než ten vrah.”

Mohlo by to být ono?

V Mizeruiových očích zazářil zájem. Podezřívavě přimhouřil oči a zeptal se: „Mohlo by to být tím... že jsi Liolu zapečetil, jen abys vylákal mě?”

„Vůbec ne, také to bylo proto, aby se nestal Miluovým mocným esem.” Z Lancelotova těla najednou vytryskla bílá aura a Lancelot se tak připravil kdykoli zaútočit.

„Dokonce i spravedlivý paladin se naučil pár triků, ale nebojíš se dračího císaře? Nezapomeň, že jsem taky jeho dobrým přítelem.” Jak Mizerui mluvil, tiše se přesouval vzad.

Pro čaroděje bylo lepší, když byl jeho protivník co nejdál, zvláště když jeho protivník měl zuřivě rychlého jednorožce nebo pokud to byl vrah jako Liola, co se spoléhal na svou strašlivou rychlost.

Samozřejmě i Lancelot věděl, že slabostí čarodějů je boj na blízko. Když si Mizerui těmi otázkami o dračím císaři získával čas, Lancelot nečekal ani chvíli a pobídl svého jednorožce, aby Mizeruie dohonil.

Jak Lancelot máchl mečem proti Mizeruiovi, řekl hlubokým hlasem: „Ty dračího císaře ve skutečnosti nenásleduješ. Sice nevím, co máš v úmyslu, ale už jsem tě víc než jednou viděl plížit se palácem.”

Nemohl uvěřit, že ho viděl!

Mizeruiův výraz povadl a vytáhl svou hůl. Safír velikosti vejce začal okamžitě vydávat slabé modré světlo a to zablokovalo Lancelotův bílý meč.

Mizerui pokračoval krátkým zaříkadlem a od hrotu meče až do Lancelotových svalů na paži se okamžitě opřela masivní tíha.

Lancelot paží jen trochu zatřásl, soustředil svou bílou auru kolem své paže a meče. Zdánlivě tu tíhu několika tun ignoroval, obrátil meč a dál jím máchal proti Mizeruiovi.

Mizerui věděl, že s tím málem chvatů paladina nezastaví. Na druhé ruce si už připravil jinou magii: „Obrácená gravitace!”

Kouzlo nemířilo na Lancelotův meč, ale na jednorožcovy nohy.

V důsledku Mizeruiova kouzla se jednorožcovy nohy vznášely ve vzduchu, zatímco na jeho hřbetě jel těžký Lancelot. Bylo nemožné, aby si jednorožec pod působením těchto dvou opačných sil udržel rovnováhu, a spadl k zemi. Zoufale se snažil vstát, ale nebylo to k ničemu.

Lancelot samozřejmě nemohl dál zůstat sedět na svém zvířeti.

Po chvilce zápolení vyskočil a meč v jeho ruce roztříštil světle modrý ochranný štít. Byla to příležitost, kterou nemohl promarnit, takže proti Mizeruiovi vyslal vlnu útoků. Mizerui jen horko těžko jeho útoky vykrýval.

Meč Mizeruie škrábl na levé tváři. Kdyby kolem sebe ze zvyku nerozhodil magii, tak by měl místo škrábnutí pravděpodobně hlavu proklátou mečem skrz na skrz.

Ačkoli to škrábnutí Mizeruie nepřipravilo o život, opravdu jej to naštvalo. Mizerui jako zločinec řádu X stále všude chodil bez převleku, protože byl neohrožený, nebezpečný čaroděj.

„Lancelote!” Mizeruiovy modré oči doutnaly.

Kolem Mizeruie vybouchla nezměrná magie a vzniklo z ní tornádo. Země se propadla, jako kdyby do ní tlačilo něco těžkého. Nejdřív se propadla kolem Mizeruie a pak se spirálovitě rozbíhala pryč.

Země pod Lancelotem byla výjimkou. Z Lancelota vybuchla silná, bílá aura, rovna Mizeruově magii.

Ačkoli se země kolem něj propadla jako nějaký příkop, země obklopená Lancelotovou bílou aurou zůstala nedotčená.

Kolem Mizeruie se vznášela temná magická aura, co kontrastovala s Lancelotovou bílou aurou.

Jediná jejich společná věc bylo to, že byli oba nesporně silní. Dvě z nejvýše postavených osobností řádu X byly na pokraji duelu, co otřese světem, a výsledek této bitvy navždy zanechá svou stopu v dějinách...

Křup, křup.

Oba dva zaslechli zvláštní zvuk. Oběma z nejmocnějších lidí na světě se zkřivila tvář a pak se pomalu podívali směrem, odkud ten zvuk vycházel.

Dřepící v díře, kterou si vykopal, Barbalis, „co sledoval film a přitom jedl krekry” na sobě cítil dva páry neochvějných očí.

V klidu spolkl křupku, co měl v puse, zamával rukama a řekl: „Mě si nevšímejte. Pokračujte, pokračujte.”

Lancelot se zamračil, zatímco Mizerui se bezmocně a hořce zasmál.

„Co? Proč nebojujete?” Barbalis vyskočil z díry a oprášil si zadek. S nevinným výrazem řekl: „To je ale škoda, přerušil jsem duel mezi nejsilnějším rytířem a nejsilnějším čarodějem. Kdybych to věděl, tak bych ty křupky nejedl.”

Mizerui bezvýrazně řekl: „Přestaň to hrát, Barbalisi, přišel jsi sem jenom proto, abys zabránil souboji.”

Lancelot pevně svíral svůj meč, ale když pozoroval Mizeruie a Barbalise, nepozvedl jej. Co věděl, Barbalis měl velmi zvláštní a velmi silné magické schopnosti. Tváří v tvář těmto mocným nepřátelům se Lancelot bál, že by je oba nezvládl.

„Mizeruii, v tom se pleteš. Přišel jsem sem hlavně proto, abych s Lancelotem něco prodiskutoval.” Barbalis se usmál a šlehl pohledem po Lancelotovi, který po tomto prohlášení znovu zpozorněl.

„Co s ním chceš diskutovat?” Mizerui začal být zvědavý.

„Ohledně té pečeti na Liolovi...”

„Nepomůžu mu se té pečeti zbavit.” Než Barbalis vůbec dokončil, Lancelot jej odmítl.

Barbalis se zatvářil nesouhlasně. „Pokud mu nehodláš pomoct, tak ho můžeš zabít.”

„Co je zase s Liolou?” zamračil se Mizerui.

Tenhle malej skrček... nemohl by teď působit méně problémů, když přišel o svoje Kung Fu?

„Pronásledují ho Okrasné květiny.” Barbalis mrkl po Lancelotovi. Zdálo se, že jeho výraz se trochu změnil, a tak Barbalis spokojeně pokračoval.

„Když si pro něj přišla Černá Růže, málem ho poslala k poslednímu soudu a jelikož Liola nechtěl, aby kvůli němu někdo přišel ke zranění, tak...”

Barbalis zevrubně vysvětlil, co se za poslední dobu stalo.

Jak Mizerui poslouchal, byl celý vyjevený a nakonec mu spadla brada. „T-tenhle kluk... mohl by mít ještě větší smůlu? To sám nakráčel do pyramidy Temné arény? Copak to není velitelství Okrasných květin?!”

Barbalis se hořce zasmál. „A víš, aby jej Kaiser a ostatní zachránili, tak vpadli přímo do Temné ulici a způsobili tam pěkné pozdvižení.”

„Dostali se ven živí? Podle jejich schopností a momentálně bez Liolova jedinečného Kung Fu, měli mít nulovou šanci z pyramidy Temné arény vyjít živí.” Mizerui stáhl obočí.

Barbalis si přehnaně povzdechl a dál vysvětloval: „Hlavním důvodem bylo to, že tam byli jenom dva členové Šesti zakázaných hříchů, ale nakonec to bylo díky Quisimu, že Gladiolus souhlasil, že je nechá jít. Jinak by to dopadlo mnohem hůř.”

Barbalis si lehce odkašlal. „Naposled, co Černá Růže přišla Liolu zavraždit, Baolilong málem zemřel spolu s ním. A tentokrát v pyramidě Temné arény s ním málem zemřelo mnoho mladých studentů se zářivou budoucností a jeden z nich byl modrý rytíř. Všichni to jsou Liolovi přátelé a nikdy by jej neopustili. Pokud po něm půjde víc vrahů, tak Liolu rozhodně zaštítí...”

Na Lancelotově tváři se objevilo vzácně viděné váhání a obočí měl stažené k sobě. V duchu přemýšlel, že pokud Liolovu pečeť neuvolní, tak pravděpodobně zemře rukou Šesti zakázaných hříchů. A co se týkalo pravděpodobnosti, že on sám někoho zabije, bylo to nepravděpodobné. Bez řádného zisku vrah nezabije víc, než musí. Lancelot tuto profesi, kterou nesnášel ze všeho nejvíc, velmi dobře znal.

Ale pokud by Liolovu pečeť uvolnil, tak by na světě byl další vrah a možná ten nejsilnější. Lancelot nikdy nedopustí, aby k tomu došlo. Když to Lancelot rozvážil, podíval se na Mizeruie a pak se otočil, aby nasedl na svého jednorožce.

„Počkej, co bude s Liolovou pečetí...”

Barbalis ani nedokončil a přerušil jej Lancelotův hluboký, vážný hlas: „Věřím, že Mizerui a Barbalis by měli mít dostatek moci, aby ochránili jednoho člověka. Tady to dneska utneme. Mizeruii, doufám, že uděláš, co je pro tebe nejlepší, a budeš žít tak, abys nezklamal důvěru a naději, kterou k tobě dračí císař má.”

Poté, co to dořekl, jednorožec zvedl svou přední nohu; po majestátním zaržání vyletěl do vzduchu a nechal za sebou dva lidi, co na sebe navzájem zírali.

Barbalis se pak rozplakal: „To mi říkáte, že se mám přilepit k Liolovi?”

Mizerui se po Barbalisovi chladně podíval a druhý čaroděj najednou ucítil, jak mu po zádech běhá mráz. Celý zbledl.

„Mizeruii, n-nepřemýšlíš o tom, že mi celých Šest zakázaných hříchů hodíš na krk, že ne?”

Mizerui se usmál. „Nesnaž se mě oklamat, Barbalisi. Možná jsi oklamal Lancelota, ale mě neoklameš. Já jsem ti před Lancelotem jenom hrál do karet. Quisi sleduje dění v Temné aréně. Jeho jediný syn a jediná věc, o kterou se zajímá, Meinan přiběhl zachránit Liolu. Věřím, že Gladiolus nebude chtít urazit aklanského premiéra, a proto lov na Liolu zruší.”

Barbalis pozvedl obočí a řekl: „Mizeruii, jsi celkem chytrý; opravdu jsi odhadl výsledek. Správně, Gladiolus opravdu zrušil misi na zavraždění Lioly. Ale soudě podle schopností té skupiny potížistů dokonce i bez Šesti zakázaných hříchů je bude čekat víc než dost nebezpečí. Doufal jsem, že Lancelota oklamu a přinutím jej uvolnit Liolovu pečeť, ale paladinova tvrdohlavost je stejně známá jako jeho moc.”

Mizerui obezřetně přemýšlel. Vskutku, pokud Liola tu pečeť neuvolní, pak se jeho hračka brzy bude hlásit u hrobníka.

Ale bylo velmi obtížné se zbavit Lancelotovy pečeti, a to byl pro Mizeruie problém.

Barbalis se najednou zeptal: „Mizeruii, co myslíš, která strana chce Liolu mrtvého? Miluo nebo dračí císař?”

Mizerui se zamračil. „Nejsem si jistý, vážně si nejsem jistý. Obě strany mají svůj důvod, proč Liolu zabít. Ale co je důležité, která strana vlastně stojí na straně spravedlnosti? A co se vlastně v minulosti přesně stalo? Proč Posvátný bílý drak dračího císaře, jinak známá jako Miluova žena, zemřel nadarmo? Proč princezna Anis odešla do jiného světa? Mohla tu nenávist mezi dračím císařem a Miluem způsobit jen smrt Posvátného bílého draka?”

Barbalis se podíval na oblohu a záhadně řekl: „Možná že odpověď na všechny tyhle otázky najdeme u toho vraha se stříbrnýma očima.”

„Vážně?” Mizerui přimhouřil oči. „Proč říkáš to samé, co Quisi?”

***

„Bude Meiji v Temné ulici v pořádku?”

Poté, co zpustošili Temnou ulici, co způsobili, že se pyramida zhroutila, a poté, co Quisi plakal, když souhlasil, že zaplatí za škody, co způsobili, se tahle banda konečně v pořádku vrátila na stadión přeborových zápasů.

Co ale nevěděli, bylo to, že Barbalis zase zneužil svých pravomocí, a změnil rozvrh zápasů tak, aby se pořádaly za tři dny. To proto, aby si mohli trochu odpočinout, když se vrátí z Temné ulice, než se vrhnou do dalšího zápasu.

Kaiser pokrčil rameny a řekl s nezájmem: „Zdá se, že se ségře vede dobře. Ať bude mít jakýkoli problém, Gladiolus jí pravděpodobně pomůže. Sama řekla, že mi nechce být přítěží, takže vlastně vážně nemám na výběr! Gladiolus se o mojí sestru dobře postará, takže by to mělo být v pohodě. Možná že za nějakou dobu budu mít najednou za švagra nájemního vraha. Když už tak o tom mluvím, zdá se, že mi jsou ti vrahové souzení.”

Liola kývl, jak přemýšlel, že Gladiolus neustále ustupoval kvůli Meiji, takže pravděpodobně bude dělat všechno proto, aby ji ochránil. Proto se o ni Liola nebál.

Ale mnoho lidí se bálo o Liolu. Když uplynuly ty tři slíbené hodiny, Liola znovu zakusil tu bolest při pečetění a jeho Ki nebylo k nalezení. Znovu se z něj stal mrštný normální člověk.

Jak tak Liola přemýšlel o své prekérní situaci, poklesl na duchu.

Jeho společníci, co viděli, jak se tváří, všichni ustaraně zakřičeli: „Liolo, o čem to zase přemýšlíš?”

Anežce po tváři stékaly slzy. Brečela a zároveň Liolu tahala za košili. „Liolo, prosím, už z domu neutíkej.”

Daylight a Meinan se také tvářili ustaraně.

Kaiser se zamračil a vyhrožoval mu: „Hloupý vrahu! Pokud začneš zase s nějakou blbostí, tak si vezmu pistoli a přelámu ti obě nohy, abys nemohl jít ani na krok!”

„Baolilong už nikdy nesleze z tátových zad!”

Baolilongova tvář se ukázala zpoza Liolových zad a vyhlásil své odhodlání. Jeho dvě malé baculaté ruce se také pevně držely Lioly.

Liola se lehce usmál. „Nikam nejdu, protože vždycky mě bude někdo následovat.”

Všichni se zasmáli a dokonce i Kaiser vesele řekl: „Haha, v téhle hale jsme v bezpečí. A nevěřím, že Liolův úsměv způsobí nějakou kletbu.”

Bum!

Jako kdyby chtěla zpochybnit to, co zrovna Kaiser řekl, do haly se vlámala obrovská dračí tlapa a přistála na stůl, kolem kterého všichni seděli. Všechno jídlo a pití na stole se rozlilo na lidi kolem a úsměvy všech strnuly. Všichni seděli jako sochy.

„Tohle je odplata za to, jak jste nám předtím zničili halu!”

Na hřbetě vodního draka stál Yiyu a vedle něj seděl Yizhou s kamennou tváří.

Ten drak, jehož tlapa probořila jejich strop, byla samozřejmě vodní drak. Všichni se probrali z tranzu a všichni zvedli hlavu, aby se podívali na Yiyua a Yizhoua.

„Nevím, co se děje, ale nějak se mi zdá, že se nedokážu rozčílit!” Kaiser zachoval úsměv.

Anežka před hrudí sepjala ruce, jako kdyby se modlila, a usmívala se jako svatoušek. „Jo. Když si pomyslím, že před několika dny jsme riskovali život, abychom Liolu zachránili z Temné ulice, tak na nějaké malé roztržce nesejde.”

„Když už člověk viděl tsunami, tak ho malá vlnka nerozhodí.” Vypadalo to, jako kdyby Daylightovy oči patřily nějakému nepředstavitelně moudrému poustevníkovi.

Co se týče Lioly, jeho bezvýraznou tvář neovlivnily ani tsunami. Yiyu a Yizhou pro něj nic neznamenali. Levou rukou si vzal noviny, v pravé ruce měl šálek, který uchránil, a pak začal klidně číst noviny.

„Haha! To je ale banda želv! Kvůli jedné dračí tlapě si nadělali do kalhot.” Yiyu si povýšeně utahoval z lidí z jiných akademií. Když se podíval na studenty z Aklanské akademie, měl super blahosklonný výraz.

„To jsou ale smolaři!” dodal Yizhou chladně.

Jak zazněl výstřel, ohnivá koule škrábla Yiyua na tváři. Kaiser mu věnoval odporný pohled a zvednutý prostředníček.

Tohle všechno vysvětlovalo jednu věc. Z Kaisera nikdy nebude klidná, laskavá duše... Ve skutečnosti v aklanském týmu potížistů nebyla žádná klidná duše.

Anežka už nafoukla tváře a zavolala své andělské mecha Nanu a Daylight měl plné ruce práce se svou magií na svolání červeného draka Plamínka.

„Pojďme! Dav čeká, až vás pořádně zmlátíme, až budete ležet na zemi a prosit o milost!” Yiyu, kterému ohnivá koule škrábla tvář, byl rozzuřený. Zařval na tým z Aklanské akademie a rozkázal vodnímu drakovi vletět do arény.

Z Daylightova magického kruhu vylezl obrovský červený drak Plamínek.

Po jednom velkolepém zařvání Daylight, Meinan a Kaiser naskákali na dračí hřbet. Anežka vylezla na hruď mecha. Všichni čtyři zaskřípali zuby, jak chtěli svést duel s Fialkovou akademií.

Liola složil noviny, co měl v ruce. Po tváři mu přeběhl lehký úsměv. Vytáhl tmavé ochranné brýle a nasadil si je a pak řekl Baolilongovi, co mu visel na zádech: „Baolilongu, přeměň se na velkého draka. Musíme vyhrát zápas.”

Jelikož Baolilong už dlouho neměl příležitost proměnit se na velkého draka, vesele souhlasil a okamžitě se proměnil na desetimetrového nádherného bílého draka.

Vynesl Liolu do vzduchu a dohonil červeného draka a andělské mecha.

Kaiser líně ležel na dračím hřbetě a řekl: „Ale, já si myslel, že budeš dál sedět v hale.”

Liola mu věnoval úsměv. „To jsem měl v plánu, ale hala je zničená.”

Kaiser se přetočil na záda a překřížil nohy.

Daylight a Meinan se otočili a věnovali Liolovi úsměv, zatímco Anežka zkušeně pilotovala andělské mecha.

V tom slunečném dni vysoko nad mraky působili, že jsou v dokonalé harmonii. Poté, co přežili tolik nebezpečí a těžkostí, tento tým bude žít šťastně až navěky...

...Dělám si srandu! Příběh nekončí.

Na modré obloze mezi bílými draky je rychle doháněla malá bílá tečka.

Všichni se na tu malou bílou tečku zvědavě dívali. Jak se blížila a blížila, všichni mnohem jasněji viděli, co to je, a zároveň se všichni tvářili víc a víc nešťastně, zvláště Liola, který si nemohl pomoct a třásl se po celém těle.

Kaiser najednou vyskočil, zatímco cedil mezi zuby: „Lancelot! Co ten tu k čertu dělá?”

Pohledný bílý rytíř, co jel na jednorožci, utáhl otěže a zastavil před bílým a červeným drakem.

Paladin hrdě a vznešeně shlédl na bandu, jako kdyby byl Bůh slunce, kterého poslali, aby je soudil.

Jeho spravedlivé rty se pomalu otevřely k řeči: „Liolo, vydej mi dračí přívěšek.”











<Předchozí>...<Následující>