KNM - kapitola 33 (Anisin majetek)

Kapitola 33 – Anisin majetek

Když Daylight, Meinan, Kaiser a Anežka zahlédli Lancelotův kritický pohled, zdálo se, že se všichni jako jeden přesunuli před Liolu. Ta čtyřka se chovala jako matka, co se snaží ochránit své dítě v obavě, že Lancelot Liolovi ještě víc ublíží.

Kaiser byl první, co to nevydržel, otevřel pusu a zaklel. „Mizero! Co kruci zase chceš? Nevím, kolikrát kvůli tobě Liola málem zemřel, a ty si sem stejně nestydatě naběhneš?!”


Ostatní sice nekleli tak jako Kaiser, ale podle hněvu na jejich tvářích s jeho řečí souhlasili.

Ale Lancelot Kaisera naprosto ignoroval. Jeho orlí oči zíraly na Liolu. Svým hlubokým, vážným hlasem zopakoval: „Vydej mi dračí přívěšek.”

Liolovi srdce tlouklo jako splašené.

Vydat mu Anisin přívěšek? Ne! Liola svou pravou rukou pevně svíral dračí přívěšek na své hrudi.

„Nikdy!”

Zdálo se, že Lancelot věděl, že ho Liola nevydá jen tak. Netrpělivě mávl rukou. „Vydej mi ho, nemáš žádnou sílu, jak mi odporovat, a já ti nechci ublížit.”

Liola věděl, že zrovna teď nedokáže vyhrát ani proti Daylightovi a ostatním, ani nemluvě o člověku řádu X. Ale on mohl vydat všechno a cokoli... kromě řetízku, co mu zanechala Anis.

Liola se v duchu hořce zasmál. I kdyby nebyl ochoten se jej vzdát, pokud si jej Lancelot vynutí silou, tak i kdyby se vzdal vlastního života, ten řetízek mu stejně vezme.

Navzdory všemu tomu si Liola stejně nedovolil Anisin řetízek vydat. Jeho tvář zůstala klidná a chladná, jako by říkala: „pokud ten řetízek chceš, tak s ním vezmi i můj život”.

Lancelot se neobtěžoval marnit další slova. Jeho jednorožec si nevšímal Daylighta a ostatních a vyrazil přímo k Liolovi.

Zatímco pádil k Liolovi, Lancelotova mocná aura Daylighta a ostatní odstrčila stranou. Baolilong, co nesl Liolu, chtěl uletět, ale jeho rychlost se s rychlostí jednorožce nedala srovnávat.

V okamžiku Lancelot přeskočil Baolilongovi na hřbet. Baolilong byl naštvaný a bál se, ale neodvážil se sebou příliš mrskat, aby se Lancelota zbavil. Baolilong nechtěl, aby jeho táta, co přišel o všechno své Kung Fu, spadl.

Ačkoli Liola tak nějak dokázal rozeznat Lancelotovy pohyby, jeho tělo nedokázalo včas zareagovat. Bez přílišné námahy se Lancelotova ruka natáhla k dračímu přívěšku na Liolově hrudi.

Ale divné na tom bylo, že se Lancelotovo tělo zatřáslo, jako kdyby jím projela elektřina, a dokonce vykřikl bolestí a pak rychle ruku stáhl.

Liola se instinktivně podíval na Lancelotovu dlaň. Viděl, jak se na jeho dlani objevila spálenina ve tvaru dračího přívěšku.

Liolu to trochu zaskočilo a bezděky se dotkl kříže na své hrudi, ale kříž působil, že má pokojovou teplotu, tak proč na Lancelotově dlani zanechal takovou spáleninu?

Když Lancelot viděl, že se spálil, okamžitě použil magii jedinečnou pro svaté rytíře, léčivou magii. V jeho dlani se nastřádalo silné bílé světlo. Když to světlo vyprchalo, zranění opravdu zmizelo, ale ve středu jeho dlaně zůstala jizva ve tvaru kříže.

Ačkoli pořád dokola používal svou léčivou magii, jizva nezmizela. Lancelotova tvář přetékala hněvem.

„Co jsi kruci udělal?”

Liola samozřejmě nemohl nic říct, protože vůbec nic neudělal!!

Lancelot viděl, že i Liolu to zaskočilo, takže neměl na výběr a musel tu jizvu na své dlani ignorovat. Rukou se natáhl po Liolově krku ve snaze vyhrožovat mu vlastním životem, aby mu řetízek vydal.

„Přestaň! Paladine, vážně hodláš ublížit bezmocnému obyčejnému člověku?”

Kaiser viděl, že Lancelot užuž sevřel Liolovi hrdlo, ale vzhledem k tomu, že mu v postupu bránilo Lancelotovo Ki, a tudíž neměl jak Liolu zachránit, Kaiser se nervózně snažil využít proti němu jeho vlastní jméno. A doufal, že svatý rytíř Lancelot si vzpomene, že rytířský kodex cti rytířům zakazuje ubližovat slabým.

Ale Lancelot si Kaiserova křiku nevšímal. Jeho obrovská ruka se obalila kolem Liolova útlého hrdla. Ale stala se další podivná věc: jakmile se Lancelot dotkl Liolovy kůže, odskočil od něj, jako by jím znovu projel elektrický výboj.

Tentokrát se jak Lancelot, tak Liola podívali po Lancelotově dlani. Ta křížová jizva teď vypadala znovu čerstvě. Byla jasně červená a pak zčernala, jako kdyby ji Lancelot nikdy nevyléčil.

Lancelot konečně pochopil, že se možná nemůže Lioly vůbec dotknout, takže možná mu ten řetízek nemůže vyfouknout přímo.

Lancelot cítil, jak v něm bublá hněv a zrušil Ki, co drželo dál Daylighta a ostatní. Daylight, Plamínek, Anežka a její andělské mecha Nana vyrazili do boje.

Lancelot se po nich podíval a nakonec očima spočinul na Kaiserovi.

Kaisera ten Lancelotův pohled vystrašil a na mysl mu vytanulo: Zatraceně! Tenhle chlápek se Lioly z nějakého důvodu nemůže dotknout a nemůže se k tomu řetízku dostat přímo, tak mu hodlá vyhrožovat rukojmím!

Kaiser sice věděl, co Lancelot chce, ale nedokázal najít způsob, jak se z toho vysoukat.

Lancelot vyskočil na jednorožce a kolem Plamínka proletěl bílý stín. Když si Daylight uvědomil, že je něco špatně, Kaiser už byl pryč.

„Vydej mi dračí kříž.” Lancelotův hlas bylo slyšet z dálky a na pozadí znělo Kaiserovo bolestné sténání.

Liolovi přeběhl mráz po zádech a podíval se směrem k jednorožci. Kaiser opravdu padl Lancelotovi do rukou.

Lancelot sedící na jednorožci pravou rukou držel Kaisera pod krkem a celé Kaiserovo tělo viselo ve vzduchu a zápolilo.

„Nedotýkej se ho!” Když Liola viděl, že Kaiserův život je v ohrožení, a uvědomil si, že je jen budižkničemu, co přišel o svoje Kung Fu, znovu se zatřásl.

„T-ty zatracenej mizero, t-tos zašel tak daleko, že si ze mě udělal rukojmí?!” Kaiser mezi zuby zoufale vypravil tyto kletby.

Lancelot stáhl obočí a sevřel svou ruku větší silou, díky čemuž Kaiserova tvář zrudla, a zároveň dál ignoroval křik všech ostatních okolo.

Ale Kaiser nebyl člověk, co by seděl se založenýma rukama a čekal na vlastní smrt. Vytáhl si od boku svoji obrovskou pistoli. Když se Lancelot znovu soustředil na Liolu, Kaiser zamumlal několik zaříkadel a z pistole vyrazilo bílé světlo přímo do Lancelotovy nádherné tváře.

Lancelot cítil tu moc vycházející z jeho rukojmí a okamžitě zareagoval. Mávl svou druhou rukou a Kaiserova zbraň odlétla a zmizela mezi mraky.

Situace nabrala obrat k horšímu!

Kaiser s rudou tváří nemohl uvěřit, že by mohl zemřít ještě před tím, než dosáhne věku dvaceti let. Mohlo by to být tím, že bohové opravdu žárlili na jeho nadání? Zatraceně! Ale on ještě nechtěl zemřít.

Kaiser zaskřípal zuby a popadl Lancelotovu ruku oběma svýma a procedil mezi zuby zaříkadlo. „Napalmová bomba!”

Lancelota nikdy nenapadlo, že rukojmí v jeho rukách by mohlo mít nějakou moc k odporu. Chytil ho nepřipraveného a Kaiserova bomba přistála na jeho ruce.

Lancelot reflexivně ruku uvolnil a nechal své rukojmí proklouznout...

„Ach! K čertu s tebou, byla to jen malá bomba a tys mě vážně pustil~~”

Bez Lancelotova úchopu Kaiser padal oblohou přímo dolů.

Za zvuku Kaiserova křiku za ním vyrazili dva draci a jedno mecha. Ale jelikož nečekali, že by Kaiser použil svou magii, vyrazili se zpožděním, takže nemohli dělat nic jiného, než sledovat, jak Kaiser mířil políbit zemi.

Kaiser ve vzduchu zoufale zápolil, aby se převrátil, a hlavu si chránil pažemi. Myslel si, že i kdyby si přelámal ruce a nohy, stejně se najde nějaký dobrý maxun, který by mohl použít. Ale pokud si místo toho zraní svou nadanou hlavu... všechny léčivé maxuny budou zbytečné, pokud bude mít hlavu rozkřáplou jako prasklý meloun.

Zatímco se Kaiser ve vzduchu otáčel, svýma bystrýma očima zahlédl Barbalise s jeho vzácně viděným vážným, zahloubaným výrazem.

„Ten chlápek mumlá zaklínadlo?”

Kaiser se choval, jako kdyby úplně zapomněl, že padá volným pádem. Zíral na Barbalisova ústa a snažil se to kouzlo rozpoznat.

„Zdá se, že to je... skupinová teleportace?”

Jak Kaiser přemýšlel o Barbalisově kouzle, spatřil, jak se mu před očima míhá jeden obraz za druhým: od kruhového stadionu na otevřenou pastvinu, následovanou lesem a nakonec pustá planina.

„Au!” Kaiser konečně dopadl na zem a okamžitě začal řvát: „Ach můj bože, je konec, určitě jsem si zlomil ruce a nohy, zatraceně! Moje hlava, je můj vzácný mozek v pořádku?”

Kaiser si okamžitě začal prohmatávat různé části těla a konečně se se zkříženýma nohama a bezradným výrazem posadil na zem a přemýšlel, proč se zdá, že se mu nic nestalo?

To nemohla být pravda, evidentně spadl z velké výšky...

Ostatní byli stejně zmatení jako Kaiser.

Pořád byli ve vzduchu nad stadionem, tak proč se najednou ocitli na pusté planině?

Liola a ostatní viděli, že kromě zmatku je Kaiser v pořádku, že si pořád dokázal poplácávat různé části svého těla a v klidu se škrábat na tváři. Takže se zdálo, že Kaiser je naprosto v pořádku. Konečně si mohli oddechnout.

„Lancelote, jak jsi mohl napadnout studenty nad stadionem? To se nebojíš, že by sis pokazil reputaci Paladina? Hele, kvůli tobě jsem použil skupinovou teleportaci, abychom se mohli prát někde jinde!” Jak to Barbalis vysvětlovat, tak se smál.

„Ty staříku!” vyskočil Kaiser. „Naschvál jsi nás vzal sem, kde lišky dávají dobrou noc, aby nás ten chlápek Lancelot mohl zabít a tys nás nemusel pohřbívat?”

Barbalis předstíral, že je překvapený, a zeptal se: „Zabít vás? To přece nejde, ne? Proč by spravedlivý paladin zabíjel pár studentů a obyčejného člověka, co se nedokáže bránit?”

Jak to Lancelot uslyšel, jeho tvář ochladla a ještě chladnějším hlasem řekl: „Barbalisi, nezesměšňuj mě. Mým cílem není je zabít, ale pokud jejich vraždou dosáhnu svého cíle, pak se nebudu držet zpátky.”

Barbalis předvedl klaunovský úsměv a žertem odpověděl: „Vážně? Tyhle děcka jsou nevinné, vážně je hodláš zabít? To se ti nepodobá.”

„Pokud to není nezbytně nutné, tak nikoho nezabiju. Když mi ten vrah vydá dračí kříž, už mu víc nebudu ztěžovat život,” řekl Lancelot a netrpělivě mávl rukou.

„To je teď z tebe zloděj? To je pěkná profese. Konečně jsi měl zjevení a rozhodl ses praštit se spravedlivým svatým rytířem?” Barbalis byl jeden velký úsměv, ale jeho slova ťala do živého.

Lancelot zahučel: „Já jsem spravedlivý. Ten přívěšek patří Dračímu císaři. Jen plním rozkaz ten přívěšek získat zpět.”

Barbalis měl pohled zafixovaný na Lancelotovu dlaň a Lancelot reflexivně zaťal pěst, aby tu jizvu po dračím přívěšku zakryl, ale Barbalis už viděl celý proces, jak se Lancelot popálil o přívěšek.

Když viděl, jak se to Lancelot snaží zakrýt, zlehka se zasmál. „Plníš rozkazy? Čí rozkazy? Dračího císaře?”

Lancelot ztichl a kvůli jeho tichu byl Barbalis ještě skeptičtější.

Kdyby to bylo na rozkaz Dračího císaře, Lancelot by to bez zaváhání přiznal. Takže to není na rozkaz Dračího císaře? Tak kdo jiný může důstojnému paladinovi rozkazovat?

Barbalisova zvědavost nebyla uspokojena, ale radši by tu situaci měl zvládnout. Dokonce ani on si nebyl jist, že pokud by paladin zaútočil, že by dokázal zajistit bezpečí všech pěti studentů a dvou draků.

Ale dračí kříž byl velmi důležitý a skrývalo se za ním příliš mnoho záhad.

Barbalis slyšel, jak v jeho hlavě neustále řve hlásek, co mu napovídal, že ten křížek nesmí vydat. Ale jak má paladina přimět se vzdát, aniž by mu ten křížek dal?

Barbalis se hořce zasmál: Mizeruii, jsi super. Skrýváš se hodně daleko odtud a všechny problémy házíš na mě.

Lancelot také přemýšlel o tom, že se nemůže dotknout dračího kříže, ani Lioly. Barbalis byl evidentně na straně Lioly, takže znovuzískání přívěšku vypadalo jako složitý úkol, ale slíbil to svému dobrému příteli. Lancelot se zamračil.

„Liolo?!”

Daylightův křik je přiměl otočit se na Liolu.

Liola každou vteřinou víc bledl, třásl se po celém těle a dokonce i nepravidelně dýchal.

„Já...”

Ani Liola nevěděl, co se to děje. Cítil, že dýchání je pro něj namáhavější a těžší a jeho tělo čím dál tím víc slábne.

Nakonec ztratil vědomí a sesul se z Baolilongova hřbetu. Naštěstí si Daylight všiml, že se s Liolou něco děje a rozkázal Plamínkovi, aby přiletěl blíž, a Liolu chytil.

Když se Daylight sklonil, aby Liolu zkontroloval, všiml si, že je něco velmi velmi špatně. Liolova tvář byla bílá jako stěna a dýchal tak slabě, že to skoro nebylo vidět.

„Liolo? Co se stalo? Prober se!” Daylight se bál.

Liolovo tělo působilo skoro jako mrtvola. Ještě před chvílí byl v pořádku, tak proč se najednou stalo tohle?

Plamínek přistál na zemi. Kaiser a Barbalis přispěchali k Plamínkovi a Anežka vyskočila z kabiny na Plamínkův hřbet, než vůbec mecha bezpečně přistálo.

Zoufale třásla Liolou, zatímco jej neustále volala.

Kaiser se podíval na Liolu a okamžitě zakřičel: „Zatraceně! To je ten jed Černé Růže. Feir řekl, že ho dokáže jenom potlačit, a vypadá to, že se zase vrací.”

Jakmile to uslyšeli, všichni zbledli. Barbalis si dřepl a řekl: „Dojdu pro Feira...”

Ale Kaiser se po něm natáhl a zakryl Barbalisovi pusu.

Hodil po něm pohledem, co říkal, aby byl zticha, a dlouhými kroky se přemístil k Lancelotovi a zastavil se jen na několik kroků od něj. Řekl mu: „Liolu otrávili, protože přišel o schopnost se bránit. A jeho nynější situaci jsi způsobil ty a jenom ty. Je tvojí zodpovědností jej vyléčit.”

Lancelotovi zmrzla tvář. V jeho srdci se svářelo to dobré a to zlé. Přemýšlel, že pokud by byl vrah mrtev, tak by zmizelo spoustu problémů a zároveň by získal dračí kříž...

„Paladine!”

Daylightův křik Lancelota vytrhl z uvažování.

Lancelot se bez zaváhání o pár kroků přiblížil k Daylightovi a Liolovi. Z Lancelotovy dlaně vycházelo jasné bílé světlo. Díky tomuto světlu se do Liolovy mrtvolné tváře postupně vracela barva a jeho dech se uklidnil. Jak to všichni okolo viděli, vydechli si úlevou.

Daylight sklonil hlavu a podíval se na Liolu, pak hlavu znovu zvedl; na Lancelota se upřel pár přísných očí.

„Paladine, copak Liola není tvůj učedník?”

Všem okolo přeskočilo srdce, zvláště Kaiserovi, Meinanovi a Anežce.

Poslední dobou s Daylightem strávili hodně času a dokonce spolu riskovali život v Temné ulici, aby Liolu zachránili. Daylight už byl součást jejich týmu a ti tři naprosto zapomněli, že Daylight v téhle záležitosti neznal pravdu.

„Sice nevím, o co tady jde, ale paladine, můžeš mi slíbit, že máš čestný důvod, proč usilovat o dračí kříž, a není to jen kvůli nějakému zločinu?”

Daylightova neochvějná a spravedlivá řeč spolu s jeho pevným pohledem Lancelotovi téměř připomínaly jeho samého, když byl mladý.

Lancelot se v duchu zasmál, ale jeho tvář zůstala vážná jako předtím. Lancelot odpověděl bez zaváhání, se stejnou poctivostí jako Daylight.

„Kdo si myslíš, že jsem? Já jsem paladin Lancelot!”

Když Daylight viděl, že Lancelot nezaváhal a neukázal ani náznak viny, uvolnil se. Sklonil hlavu, aby se podíval po Liolovi v bezvědomí.

Popadl Liolův dračí křížek a když si všichni mysleli, že i on se spálí, zatáhl za něj a vzal ho. Natáhl ho k Lancelotovi, jako by se nic nestalo.

Jak Lancelot natáhl ruku, tak zaváhal, ale když se přiblížil ke křížku, jasně cítil, že teplota v jeho dlani vzrůstá. Lancelot poklesl na duchu, proč toho chlapce ten křížek nezranil?

„Daylighte! Ten křížek pro Liolu hrozně moc znamená, nemůžeš ho dát někomu jinému!”

Když Anežka viděla, že Daylight hodlá ten křížek dát Lancelotovi, využila příležitosti a popadla ho, než to udělal Lancelot.

Pevně si jej svírala na hrudi a pak se odklidila za Meinana a Kaisera. Meinan se tvářil stejně jako Anežka: výraz plný nesouhlasu. Ale na Kaiserově tváři se zračilo váhání.

Daylight nasadil vážný výraz a zeptal se Anežky: „Co je důležitější, řetízek nebo Liolův život?”

„Ale...” Meinan a Anežka jasně věděli, co je důležitější; pokud Liola zemřel, koho by zajímalo, kdo ten přívěšek má?

„Kolik nebezpečí do teď ten přívěšek Liolovi přivodil? Liola už nemá své Kung Fu. Pokud ten přívěšek bude dál nosit, tak kvůli němu pravděpodobně zemře.”

Daylight sklonil hlavu, aby se podíval po bezvědomém Liolovi a snažil se si vzpomenout, kolikrát byl Liola na pokraji smrti.

Když Meinan a Anežka uslyšeli, co Daylight řekl, oba se zamračili.

Byla pravda, že od té doby, co Liolu poznali, utrpěl nespočet zranění a mnohokrát málem přišel o život.

Kaiser nevzrušeně řekl Daylightovi: „Zabal ten přívěšek do kapesníku a dej ho paladinovi.”

Zatímco všichni ostatní byli pořád omráčení, Kaiser se znovu otočil na Lancelota: „Pane paladine, teď jsi spokojený? Už jsi Liolu zapečetil a teď je tvůj i jeho řetízek. Můžeš nám slíbit, že ani Dračí císař, ani Miluo už nám nezpůsobí další problémy?”

„O Dračím císaři to slíbit mohu. Ale co se týče Milua...” Lancelot sklonil hlavu, aby se to krátce promyslel, a pak řekl: „Řeknu Rytířské asociaci, aby ustanovili hlídky a strážili kolem akademie.”

Kaiser si od Daylighta vzal zabalený přívěšek a vážně řekl: „Tenhle přívěšek je tvůj a nebudeme tě prosit, abys zlomil Liolovu pečeť. Ale pokud Liolu stejně unesou nebo ho otráví nebo dokonce zemře, tak bude tvou povinností jej zachránil nebo ho pomstil. To není příliš velká laskavost, ne?!”

Lancelot nevzrušeně přijal přívěšek, vyskočil zpět na jednorožce a řekl jedno slovo: „Jistě.”

Pak jednorožec vzlétl do nebe a malý bílý stín zmizel v dálce.

„Pche!”

Kaiser studenýma očima sledoval, jak Lancelot odletěl. Ale zdálo se, že místo úlevy jej jímají větší a větší obavy.

„Kaisere, co se děje?” zeptala se Anežka.

Lancelot byl pryč, tak proč se zdálo, že je Kaiser tak utrápený?

Kaiser se obrátil k Daylightovi a bezvědomému Liolovi a začal se třást po celém těle a tvářil se, jako by trpěl silnými bolestmi. Po tváři mu tekl studený pot a v tomhle stavu řekl: „Zapomněl jsem Lancelotovi říct, aby ochránil i mě. Když Liola přijde na to, že jsem vydal jeho přívěšek, nezapomene na svůj slib, co dal té Anis nebo komu, a nezabije mě jedinou ranou?”

„Béééé, Daylighte, musíš se o mě dobře postarat a nesmíš dovolit, aby mi Liola něco udělal!”

… … …

***

Barbalis také sledoval, jak Lancelot odletěl. Nemohl uvěřit, že mu Kaiser ten přívěšek vydal a jeho náhlý počin mu nedal žádnou jinou možnost než prostě přihlížet.

Hmm, co bych teď měl dělat?

Barbalis začal přemýšlet, jak by pro Liolu mohl ten přívěšek znovu získat... Najednou ucítil, že jej někdo pozoruje, a tak ostražitě zvedl hlavu.

Spatřil, jak se Kaiser bolestně naříkající kvůli tomu, že si myslel, že ho Liola možná zabije, na něj pokoutně díval z koutků očí a zdálo se, jako by se jej ty jeho oči pokoušely před něčím varovat.

Barbalisem to otřáslo. Když se na Kaisera znovu podíval, přihloupě se smál a po tom náznaku varování nebylo ani stopy. Ale ten jeho přihlouplý smích Barbalise otupil ještě víc než jeho varující oči.

„Kromě toho, že vyrůstal v Temné ulici, mohl by mít ještě nějaké...” mumlal si Barbalis pro sebe...

Ach, kruci!

„Zatraceně! Akademický přebor! První místo Aklanské akademie! Moje postavení rektora nejlepší akademie!”

<Předchozí>...<Následující>