KNM - kapitola 42 (Měsíční kráska Lila)

Kapitola 42 – Měsíční kráska Lila

„Hej, už jsi to slyšel? Dračí císař rozhodl o křížové výpravě proti černému dračímu králi Miluovi. Také chtěl uzavřít spojenectví s námi s Aklanem a Obchodní aliancí, abychom to s ním vyřídili společně.”

„Není divné, že je Dračí císař takhle rozzuřený. Přece jenom mu zabili syna...”

Jelikož Kaiser, Meinan a Daylight čekali u dveří do sálu, kde se pořádal ples, až přijdou 'dámy', vyslechli si mnoho lidí, jak si vyměňovali různé zkazky.

Nezdálo se, že by to Kaisera zajímalo. Přece jenom brzy bude muset utéct, tak proč by se o to měl nějak moc zajímat?

Když to slyšel Meinan, nakrčil obočí, zatímco se zdálo, že Daylighta to rozčílilo a mumlal něco o tom, že Miluo je ostudný a že připravil o život mnoho nevinných lidí a další spravedlivé věci.

„Hep-čííí~” Kaiser po osmnácté kýchl. Nervózně se zatahal za červeného motýlka, co měl kolem krku a postěžoval si: „Už nikdy si takový oblek nevezmu. Svědí mě z toho celé tělo. A proč je ten motýlek tak natěsno, co to kruci! Pokud Liola brzy nepřijde, tak půjdu spát. Je pozdě, proč se ti blázniví nespavci rozhodli pořádat ples...”

Kaiser si dál stěžoval a nezaznamenal, že dav, co do teď hučel zkazkami, najednou utichl. Pohledy všech se upíraly jedním směrem.

Meinan byl první, co se podíval, kam se všichni dívají. A jak to udělal, zachoval se stejně jako všichni ostatní: zhluboka se nadechl a dlouho zíral s pusou dokořán, teprve pak polkl a řekl: „Bože, taková nádhera, tohle je prostě to nejkrásnější umělecké dílo, co jsem kdy viděl. Ta krása může soupeřit s bohyní Venuší nebo možná s andělem.”

„Co to do tebe vjelo! Copak jsi spatřil, jak Mona Lisa vykráčela z obrazu?” řekl Kaiser, jak otočil hlavu po směru Meinanova pohledu. Viděl, že se k nim pomalu blíží nějaká žena.

Její rysy byly delikátní a poetické a její záhadné přimhouřené oči opájely všechny přítomné svým fialovým světlem podobným hvězdám, ale její tenké obočí jako meč působilo dojmem majestátnosti a nedotknutelnosti. Své tmavé, rovné vlasy měla ozdobené fialovými sponkami. Na jejích světle fialových šatech se třpytilo měsíční světlo, takže se zdála jako nějaká víla zrozená z měsíčního světla.

Ta kráska s fialovýma očima měla vedle sebe další osvěžující krásku: ta na sobě měla nadýchané šaty s modrými mašličkami. Svýma velkýma očima se nervózně rozhlížela kolem a plaše se rděla. Ačkoli nedokázala lidi kolem dostat do kolen jako její přítelkyně, ale stejně v ostatních vyvolávala pocity sympatie a spříznění.

Ty dvě odlišné krásky pomalu a pod pohledy všech přítomných kráčely ke vchodu do sálu. Zdálo se, že se ta osvěžující kráska po chvíli svého rozhlížení usmála a pak popadla Měsíční Vílu a vyrazily.

Všem přítomným mužům z očí čišelo nebezpečí, chtěli zjistit, kdo se opovažuje být partnerem jejich Měsíční krásky.

Když si to ty dvě namířily přímo a bez zaváhání ke Kaiserovi a ostatním, najednou si uvědomili, že jsou v obklíčení vražedných pohledů. Ti tři zírali, jak ty dvě krásky míří jejich směrem a pak ti tři udělali najednou to samé: obrátili se na ty druhé dva a němě se ptali: vy je znáte?

Tahle póza jim vydržela, až dokud ty dvě krásky nebyly přímo před nimi.

Osvěžující kráska otevřela ústa: „Čekali jste dlouho? Promiňte~, mamka mě přinutila se vyparádit, takže to chvilku trvalo.”

„Anežko?!” Brada jim spadla až ke kolenům.

Ačkoli se říkalo, že když se dívka změní v ženu, tak se výrazně promění, ale nebyli spolu sotva jednu hodinu, tak jak se mohla takhle změnit tak rychle?

Ti tři dlouho udiveně zírali na Anežku, než si vzpomněli, že vedle ní je ještě zásadnější kráska.

Přesunuli své liknavé pohledy k Měsíční krásce, jejich pocity byly značně smíšené. Ačkoli osoba před nimi byl rozhodně „on”, nebyli ochotni přiznat, že ta kráska je „on”.

„Li...” Kaiser se přinutil otevřít pusu, aby si potvrdil totožnost té osoby, ale viděl, že všichni muži okolo naklonili hlavu ke straně a poslouchali, takže Kaiser musel to slovo v půlce změnit, „Li...lo?”

Měsíční kráska... také známa jako náš „mužský” hlavní hrdina Liola, sice skeptický nad Kaiserovou zkratkou, stejně přikývl.

Ačkoli Kaiser a ostatní už věděli, kdo ta osoba pravděpodobně je, ale když viděli, že se sám přiznal ke své totožnosti, všichni se velmi zhluboka nadechli. Ach běda, tento svět měl teď o jednu krásku méně, než by měl mít!

Dokonce i Liola se cítil nepříjemně, že na něj koukalo tolik lidí, ale jeho přátelé si pořád ještě vychutnávali pohled na jeho tvář.

Liola bezmocně řekl: „Pojďme honem najít Cappuccina, ať to máme za sebou. Baolilonga jsem uložil na kolejích ke spánku. Pokud se vzbudí a nenajde mě tam, tak se bude zase vztekat.”

Kdo mohl vědět, že jakmile promluví, Kaiser, Meinan a Daylight upadnou do ještě hlubšího tranzu. Liolův hlas byl naprosto jiný než obvykle, byl čistý a jasný jako zvuk zvonkohry. Navzdory tomu nudnému tématu, co nadhodil, jim to znělo jako rajská hudba.

Když Liola viděl, že jeho přátelé jsou duchem nepřítomni, zamračil se. Kdo mohl vědět, že jeho zamračení ze všech mužů vyloudí dalších několik zalapání po dechu?

Pár okouzlených mužů se vydalo k němu, ale Liola na ně jen chladně pohlédl, mlhavě jim ukázal impozantní chování vraha. Těch pár mužů se zachvělo a Liolův 'chlad' je okamžitě probral a odstoupili o pár kroků vzad.

„Kaisere, pojďme.”

Liola se netrpělivě chopil Kaisera a vykročil. I pro Liolu bylo obtížné vydržet ty obdivné pohledy stejného pohlaví, ačkoli by je normálně ignoroval. Jen chtěl co nejrychleji získat zpět dračí přívěšek a pak ze sebe svléknout tenhle převlek.

„Co? Och, och.”

Konečně se zdálo, že se Kaiser probral ze svého okouzlení a vzpomněl si, že člověk před ním není nějaká nádherná, jemná kráska, ale místo toho směšně silný vrah.

Když si Kaiser vzpomněl, kdo to je, znovu se po Liolovi podíval. Tentokrát už neviděl tvář nějaké měsíční bohyně, ale netrpělivého vraha, co svýma očima zmrazoval všechny kolem.

„Hej! Musíš Cappuccina svést, ne ho zmrazit na ledovou kostku, jasný? Tak se usmívej... ne, počkej! Nesměj se. Vždycky, když se usměješ, stane se něco špatného, i když to, co teďkom děláme, není zrovna něco dobrého,” požadoval Kaiser od Lioly, jenž sice neochotně svůj výraz trochu změkčil.

„Nádherné dílo! Má bohyně Venuše!” Meinan byl stále plně ponořený do své fantazie, jak kráčel za Liolovou sukní. A jak za ním kráčel, takhle si dál mumlal, kvůli čemuž ho chtěl vrah nakopat, aby se ho zbavil.

Liolovu sukni nepronásledoval jen Meinan. Ve skutečnosti byla Liolova sukně jako nějaký magnet a nezvladatelně ji následovala hromádka kancelářských svorek.

Liolu pronásledovala dlouhá řada mužských bytostí se stejným výrazem jako Meinan, co se snažili kráčet s jejich měsíční bohyní. Kdyby 'ledové paprsky' této bohyně nebyly tak mocné, tak by každý mužský už dávno přispěchal ukradnout Kaiserovi jeho místo.

***

Jak Liola zmizel v tanečním sále, původně přecpaná předsíň byla najednou naprosto prázdná, zůstali tam jen Anežka a Daylight, co po sobě zírali.

Anežka bázlivě otevřela pusu, aby se zeptala: „Ugh... Daylighte, proč nejdeš dovnitř?”

Daylight se přinutil k úsměvu: „Já nemám pozvánku. Meinan mě měl vzít dovnitř, ale zdá se, že na mě naprosto zapomněl.”

Jakmile skončil, zdálo se, že si Daylight na něco vzpomněl. Dodal: „Správně, Anežko, dneska vypadáš nádherně.”

Jak to Anežka zaslechla, potřásla hlavou a řekla: „Vůbec ne, Liola je tady ten opravdu nádherný.”

„Haha, kdyby Liola slyšel, co jsi řekla, tak by pravděpodobně neměl moc velkou radost.” Daylight se zasmál.

Anežka se také zasmála a dodala: „Liola už tak neměl moc velkou radost, protože moje mamka si neuvědomila, že je chlapec. Před chviličkou na Liolu neustále dotírala, aby se provdala za mého bratra Feira.”

„Ech? To myslíš vážně?”

Daylight se na chviličku odmlčel a představil si tu scénu, kdy vedle sebe stojí Feir a kráska Liola... Zdálo se, že by z nich byl dobrý pár. Když se na sebe navzájem podívali, uvědomili si, že ten druhý myslí přesně na to samé a rozesmáli se.

Anežka řekla se smíchem: „Daylighte, pojď na ten ples se mnou. Pospěšme si, abychom viděli, jak Liola prince svede. Kdyby se hodnotili jen podle vzhledu, byli by jako nádherná princezna a princ!”

„Dobře!” Daylight se usmál, ale pak rozpačitě řekl: „Ale... trošku, musíš si se mnou zatančit.”

„Dobře.”

Anežka se zasmála. Ten její čistý, nefalšovaný smích způsobil, že na ni Daylight mohl skoro oči nechat.

***

Liola zrovna vešel do tanečního sálu, ale situace byla stejná jako v předsíni. To místo bylo původně plné povídajících si lidí, ale od vchodu, kde stáli Liola a Kaiser, se začalo šířit ticho, až nakonec byl celý sál děsivě tichý.

„Kde?” zeptal se Liola klidně jako obvykle.

Kaiser se už rozhlížel, aby našel jejich cíl, ale nebyl schopen zachytit ani známku Cappuccinovy existence. Kaiser stáhl obočí a pomyslel si, jestli se ten princ vybodl na děvče svých snů.

„Pojďme se tady porozhlédnout,” řekl Kaiser lehce a vedl Liolu plesem.

Vzhledem k tomu, že ples se konal na cvičných polích fakulty rytířů, bylo to celkem velké prostranství. Bylo tam také spoustu pyramid ze sklenic se šampaňským a květinových kytic, co jim vadily ve výhledu, ani nemluvě o tom davu přítomných lidí. Možná že Cappuccino byl někde v davu, a proto ho Kaiser nemohl najít.

Zprvu se Kaiserovi snadno dařilo Liolu provádět mezi skupinkami zamrzlých mužských soch, ale jak se jich víc a víc probíralo, bylo stále těžší se jim vyhýbat. Kdyby nebylo toho, že Liola využíval svých chladných očí a ledových paprsků, tak by už byli obklíčení.

Když Kaiser viděl, že se jen stěží pohybují, začal se bát. Kdyby tohle nebyl elegantní ples, tak by Kaiser zakřičel Cappuccinovo jméno... ale kdyby to udělal, nemysleli by si číšníci, že si objednává kávu?

Zatímco Kaiser a Liola chodili v kruzích, začala hrát hudba.

Několik mužů se neochotně chopilo svých partnerek a šli na taneční parket, ale stejně čas od času koutkem oka mrkli po Liolovi. Někteří muži si dokonce nevšímali stěžování a mlácení svých partnerek a bezduše na Liolu zírali. Několik mužů se k nim dokonce přiblížilo, dokonce ani Liolovy ledové paprsky nedokázaly utnout vášeň v jejich očích.

„Nádherná slečno, poctíte mě svým tancem?” řeklo pár mužů najednou.

Lidé opravdu potřebovali pár průkopníků, než mohli začít jednat. Jakmile těch pár mužů promluvilo, ostatní je okamžitě napodobili. V okamžiku se nad tanečním sálem rozléhalo nespočet vyzvání k tanci. Zdálo se, že se všichni bojí, že je Liola hluchý, a každý následující křičel víc než ten předchozí.

Jak se ta vyzvání kupila, Liolova tvář byla chladnější a chladnější. Ale Kaiser byl téměř ubodán pohledy opovržení a žárlivosti.

Kaiser... se začal zlověstně smát. Vážně si ti boháči mysleli, že ho těmi pohledy vyděsí?

Pche! Nechám vás všechny umřít žárlivostí!

Kaiser bez náznaku zájmu popadl bohyni všech a namířil si to rovnou na taneční parket.

Ačkoli Kaiser nevěděl, jak se tančí, a Liola ani nevěděl, co to tanec je, Kaiser se podíval na páry vedle a napodobil je. Položil Liolovi ruku kolem pasu a laškovně řekl: „Hej, polož mi ruku na rameno?”

„Kvůli čemu?”

Liola udělal, o co ho Kaiser žádal, ale na základě pozorování tanečníků kolem nich Liola nechápal, proč by to měl dělat, zvláště když vyšší lidé pokládali ruce na ty menší. Neměl by logicky vzít Kaisera kolem pasu?

„Abychom setřásli ten dav, prodiskutovali, co budeme dělat, a abych si s tebou zatančil, aby ti, co po mě tak zahlíželi, umřeli žárlivostí,” řekl Kaiser a pak se hrdě podíval na ty žárlivé, zklamané muže v depresi.

Když Liola viděl, jak se Kaiser při tanci s ním nadýmá, měl pocit, že Kaiser si popletl pořadí.

Ačkoli se Liola cítil bezmocně, neměl na výběr, protože nemohl najít Cappuccina. A kdyby odešel z tanečního parketu, tak by se pravděpodobně musel popasovat s další spoustou chlapů, co by jej vyzývali k tanci.

„Promiňte, mohu si s vámi vyměnit partnerku?”

Jakmile to Kaiser zaslechl, okamžitě otočil hlavu a řekl tím nejblahosklonějším tónem, jakého byl schopen: „Promiňte! Ani za milion let... ech? Vaše Veličenstvo?”

Když Kaiser otočil hlavu docela, oči mu skoro vypadly z důlků. Ten drobný muž před ním byl rozhodně Dračí císař! Partnerka, kterou si s ním chtěl vyměnit, byla Lanski v černých společenských šatech.

Lanski se Kaiserovi očima snažila něco naznačit. Ale když viděla, že Kaiser je pořád ještě mimo, rozhodla se sama jednat a popadla Kaisera.

Než odešla, věnovala Liolovi úsměv a řekla: „S dovolením si půjčím tvého partnera a prosím, zatanči si s mým otcem.”

Ne, nemůže Liolu nechat s Dračím císařem! Ačkoli se Kaiser zoufale bránil, jak se mohl slabý čaroděj vymanit ze sevření rytíře? Kaiserovi se po tváři koulely slzy, jak ho Lanski táhla pryč.

Snažil se mu Kaiser němě říct, aby se nedostal do potíží nebo aby s Dračím císařem netančil? Liola o tom uvažoval. Pro kohokoli bylo příliš obtížné z Kaiserových slz, koulejících očí a mračení něco odhadnout.

„Dobrý večer.”

Jako kdyby se Dračí císař bál, že by vylekal to děvče před sebou, nevyzařovala z něj jeho obvyklá vážnost, ale přistoupil k ní s náznakem úsměvu, díky němuž ještě víc vypadal jako pohledný mladý muž. Liola nevěděl, co by měl dělat, takže když se obrátil zpět, zamračil se.

„Prosím, nechápejte to špatně. Ve skutečnosti už jsem v pokročilém věku.” Dračí císař se mírně usmál. „A nemám zálibu v mladých děvčatech. Jsem tu, protože velmi připomínáte mou ženu, co zemřela, takže jsem vás troufale požádal o tanec.”

Císař si chtěl zatančit prostě proto, že vypadám jako císařovna. Pomyslel si Liola a uvolnil se.

Tohle by nemělo způsobit žádné potíže, ne? Liola mírně kývl směrem k císaři, který se Liolovi elegantně poklonil a gestem požádal o tanec.

Liola se zmateně díval po císaři, jak se mu poklonil a pak k němu natáhl ruku, ale nevěděl, jak na to má zareagovat. Nezdálo se, že by Kaiser před chviličkou něco takového dělal, ne?

Zrovna když byl Liola s rozumem v koncích, Kaiser přiběhl s Lanski zpět. Lanski už se nesnažila Kaisera odtáhnout a akorát se zmohla na to, aby se zvědavě dívala na svého otce a ženu, co byla nesmírně podobná její matce. Vypadalo to, že ti dva došli k nějaké shodě...

Ve skutečnosti to ale bylo proto, že Kaiser pochopil ten důvod a slíbil Lanski, že jejího otce nebude vyrušovat. Sama Lanski opravdu chtěla vidět, jak její otec tančí, takže se vrátila s Kaiserem.

Když Kaiser viděl, že císař už se uklonil a měl ruku nataženou víc než deset vteřin, pobídl Liolu očima, ale vrah neměl o pravidlech tance ani ponětí a v očích se mu pořád zračil zmatek.

Kaiser se poškrábal po hlavě a pak se uklonil Lanski a natáhl k ní svou pravou ruku. Lanski, jenž tyto formality znala velmi dobře, přirozeně vložila svou ruku do té Kaiserovy, a Liola konečně pochopil, co má udělat.

Liola je napodobil a vložil svou ruku do té císařovy. Dračí císař už čekal nějakou chvilku, ale nezdál se ani trochu netrpělivý; místo toho Liolovi přirozeně položil ruku kolem pasu.

„Omlouvám se. S tančením nemám moc zkušeností,” řekl Liola klidně. Než aby Dračího císaře nechal, aby na to přišel tou horší cestou, radši přiznal pravdu jako první.

„Tak proto. Tak se zkus držet mého vedení. Když udělám krok vzad, ty uděláš krok vpřed.”

Dračí císař pravou nohou ukročil vzad a Liola jej následoval krokem vpřed svou levou nohou.

Dračí císař se usmál a řekl: „Skvělé, teď jeden krok napravo a pak krok vzad. Drž se těchto kroků a zbytek nech na mě.”

Liola udělal, co mu Dračí císař řekl. Nejprve tančili jen na místě, ale pak začal Dračí císař zrychlovat a zároveň Liolu naváděl k tanci dokola. Zdálo se, že se Liolovy fialové šaty a fialová róba Dračího císaře proplétají ve dvou nádherných fialových kruzích.

***

„Kaisere, kdo je ta nádherná žena?”

Lanski si nemohla pomoct a musela se zeptat. Jakmile tato žena přišla, Lanski si všimla, že její otec, jehož srdce bylo jako klidná vodní hladina, na tu ženu vlastně zírá.

Nejprve si Lanski myslela, že i její otec je uchvácen kouzlem její krásy, ale nezdálo se, že by na ni fascinovaně hleděl. Místo toho se mu na tváři zračilo překvapení a nostalgie.

Lanski si pečlivě prohlédla tu nádhernou ženu ve fialovém a uvědomila si, že vypadala prakticky stejně jako portrét její matky v otcově komnatě!

„Ona... To je Liolova sestra,” odpověděl Kaiser nesměle. Bál se, že by si Lanski všimla, že 'ona' vypadá jako Liola, takže se rozhodl jí říct, že to je Liolova sestra.

Sourozenci, co vypadají podobně, nikdo nebude mít žádné podezření, ne?

Když Lanski zaslechla, že to je sestra člověka, kterého zná, byla celkem překvapená a zároveň si uvědomila, že její rysy opravdu připomínají Liolu.

„Takže to je nakonec Liolova sestra, tak to si můžu konečně oddechnout. Je dobře, že není nějakého neznámého původu.”

Lanski si zhluboka vydechla a přestala se před tou ženou držet na pozoru. Šťastně se dívala na ty dva fialové kruhy na tanečním parketu s těžko vyjádřitelným očekáváním.

„Oddechnout si? Co tím myslíš?” Když Kaiser viděl Lanskin nepopsatelný výraz a slyšel její podivná slova, měl z toho velmi špatný pocit.

„Nemyslíš si, že se k mému otci celkem hodí?”

Lanski se usmála, když ukázala na pár, který všichni okolo obdivovali. Souhlasila s nápadem, že by si otec našel novou ženu, a dokonce to podporovala. Přece jenom její matka už byla víc než dvacet let mrtvá a její bratr zrovna včera zemřel za takových tragických okolnostech.

Jak tak o tom přemýšlela, trochu jí klesla nálada. Ačkoli se svým bratrem nevycházela moc dobře a dokonce ani neměli stejnou matku, stejně když věděla, že její bratr zemřel kvůli elektrice, pořád ji to tížilo na srdci a nedokázala si ani představit, jak se cítí její otec.

Lanski si vybavovala, že od včerejška se její otec ani náznakem neusmál. Kdyby nebylo toho, že musel projednávat možné spojenectví s Aklanskou republikou a Obchodní Aliancí v boji proti Miluovi, tak by už toto smutné místo dávno opustil...

„Hodí se k sobě?!” Kaiser konečně pochopil, kvůli čemu měl takový špatný pocit!

Co to kruci!! Měli svést Cappuccina, ale proč místo toho svedli Cappuccinova otce?!

Tohle bylo přesně, jako kdyby šel v noci do kuchyně, aby si vzal něco k jídlu, a chytila ho přitom Tetička a pak mu do krku nacpala celé vědro jídla.

Když Lanski viděla, že má Kaiser pusu dokořán, že by se mu do ní vešlo celé kuře, okamžitě začala vysvětlovat místo svého otce: „Neprotiv si mého otce jen proto, že si myslíš, že je starý. Můj otec už je ve stavu, kdy si dokáže svůj věk udržovat. Ačkoli už mu je několik stovek let, pravděpodobně bude žít ještě pár dalších sto let.”

Nejenom že je homosexuál, ale taky má zálibu v mladších? Kaiser se zatvářil podivně.

***

„Už nějakou dobu spolu tančíme, ale ještě jsem se nedozvěděl, jak se jmenuješ.”

Císař nevěděl, že se mu jeho dcera snaží najít novou manželku, ale opravdu k této dívce před sebou cítil zvláštní pouto. Když uvážil, že tolik připomínala jeho zesnulou ženu, tak by k ní měla mít nějaký vztah, ne?

Jméno? Liola si vzpomněl na zkratku, kterou ho nazval Kaiser a odpověděl: „Lila.”

„Lila?” zopakoval Dračí císař a jeho oči se zvláštně zaleskly.

„Víte, kde je Cappuccino?” zeptal se Liola najednou.

Dračí císař chvíli mlčel, než se zeptal: „Ty znáš mého syna?”

Liola přikývl a vysvětlil: „Mám s ním schůzku.”

„Tak schůzku s mým synem? Naneštěstí ho smrt mého druhého syna velmi zarmoutila, a proto na ples nepřišel.”

Ačkoli Dračí císař mluvil něžným hlasem, Liola z nějakého důvodu cítil chlad. Když se na císaře zvědavě podíval, viděl, že má na tváři stále ten mírný úsměv, takže bylo nemožné odhadnout, na co myslí.

„Učíš se velmi rychle a dokážeš držet krok, i když tančíme velmi rychle,” složil mu císař poklonu.

Teprve tehdy si Liola všiml, že rychlost jejich tančení už dávno překročila omezení obyčejného člověka. Liola byl v šoku. Jak se mohl jako nejlepší vrah nechat tak snadno oklamat a vyzradit své tajemství?

Liola znovu zvedl hlavu a Dračí císař měl na tváři stále ten úsměv, jako kdyby měl na tváři neustále masku s úsměvem.

Liola se najednou zastavil a císaře od sebe odstrčil. Ačkoli Liola věděl, že tohle v císaři vyvolá ještě větší podezření, ale on jako vrah, co se nikdy předtím nebál svého protivníka, se tohoto záhadného muže bál.

„Jsi unavená?” Dračí císař nebyl naštvaný, že ho odstrčil, ale místo toho se starostlivě zeptal.

„Hm.” Když se Liola konečně dostal trochu od Dračího císaře, dokázal si udržet svůj klid. Liola uvažoval, že i kdyby císař přišel na jeho skutečnou totožnost, tak by nemělo být těžké se s jeho silou odtud dostat.

Dračí císař přikývl a řekl: „Tak si odpočiň, Lilo, a já půjdu. Zítra ráno mám mítink. Jsem rád, že jsem tě poznal, Lilo, a pokud se chceš setkat s Cappuccinem, přijď do našich pokojů. Bude mi ctí tě přivítat jako hosta.”

Liola nechápal, co měl Dračí císař v plánu. Evidentně ho přiměl, aby ukázal svou sílu, ale teď předstíral, že nic neví, a dokonce ho pozval na návštěvu. Byl z toho zmatený... rozhodně se na tohle přemýšlení nehodil, myslel si, takže to radši později prodiskutuje s Kaiserem.

„Rozumím. Děkuji za pozvání.” Liola mohl odpovědět jen v tomto duchu.

Poté, co se císař Liolovi elegantně uklonil, pomalu odešel z tanečního parketu. Když procházel kolem Lanski, dokonce ji několikrát sekýroval ve stylu: „Nebuď tu moc dlouho” a „jdi spát brzy” atd.

Když císař odešel, Lanski netrpělivě a nervózně popadla Kaisera a přiběhla k Liolovi. Dokonce ani úchylové kolem ní nedokázali vyrazit tak rychle jako ona.

Z Lanskiny tváře přímo sálala radost a šťastně Liolovi řekla: „Ahoj, Lilo-jiejie. Já jsem Lanski, čtvrté dítě Dračího císaře a kamarádka tvého bratra!”

„Mého bratra.” Liola byl sice zmatený, ale zachoval klid a použil větu prohlašovací jako narážku Kaiserovi, aby Lanski neměla žádné podezření.

„Správně, Lilo, Lanski je dobrá kamarádka tvého bratra, Lioly.” Kaiser zamrkal a potichu informoval Liolu, jenž se stal svým vlastním bratrem.

„Ach, těší mě, že tě potkávám,” odpověděl Liola klidně po Kaiserově narážce.

„Lilo, není můj otec skvělý muž?” zeptala se Lanski nadšeně, zatímco Liolovi třásla s rukou.

Podle mě je strašlivý... Liola svou myšlenku nahlas neřekl. Ačkoli v mezilidských vztazích nebyl dobrý, věděl, že pomlouvat dívčina otce přímo před ní bylo špatné.

Ačkoli Liola o císaři nic neřekl, Lanski viděla, že se nezdá, že by si nejlepší kandidátka na novou manželku jejího otce nijak zvlášť oblíbila, a začala z toho být nervózní. Popadla Lilu za ruce a snažila se ji přesvědčit o dobrých vlastnostech svého otce.

Ale Liola neměl čas, aby Lanski poslouchal.

Uprostřed tanečního parketu stály dvě nejkrásnější ženy a na okolní podlaze byly znát známky rozleptání od slin.

Ani nemluvě o tom, že nestydatý Kaiser už zdrhl a stál vně lidské blokády a mával na Liolu. Snažil se na své tváři ukázat trochu toho soucitu s Liolovou situací, ale podle toho, jak to přeháněl, bylo jasné, že se v Liolově neštěstí vyžívá.

Když Liola viděl, že se situace začíná vymykat kontrole a Lanski pořád bez konce mluvila o tom, jak skvělý je její otec, přerušil ji a rozpačitě řekl: „Lanski, tohle není to nejlepší místo na rozhovor.”

Lanski najednou zmlkla a uvědomila si, že je obkličují úchylové a že už jsou od nich jen pár kroků.

Lanski tohle evidentně zvládala lépe než Liola, jenž měl jen málo zkušeností s bytím nádhernou ženou. Lanski nasadila své impozantní vzezření královské rodiny a mávla svou pravou paží: „Ustupte!”

Zdálo se, že se všichni kolem probrali, a najednou si uvědomili, že tohle je jediná princezna z Dračí říše a že teď, když je Dračí císař v Aklanské republice, tak kdyby jí jen zkřivili vlásek na hlavě, neměli by dostatek životů, aby se císaři zodpověděli.

Nehledě na to, jak moc chtěli flirtovat s nádhernými děvčaty, jejich životy byly v sázce! Dav se rozestoupil jako Rudé moře.

„Pojďme, Lilo.” Lanski se usmála a odtáhla Liolu z tanečního parketu.

Liola neměl na výběr a musel Lanski následovat. Lanski nezapomněla říct Kaiserovi, aby šel s nimi, protože chtěla Kaiserovi něco říct.

Lanski kráčela s Liolou do lesa blízko akademie a zastavila se na břehu malého jezírka.

Liola tohle místo velmi dobře znal, bylo to to místo, kde se poprvé setkal s Jasmínou. Nečekal, že i Lanski o tomto místě ví a odhadoval, že to Jasmína ji sem musela přivést.

„Kaisere, mám zprávu pro Stříbrnou masku,” řekla Lanski najednou a otočila se na Kaisera.

„Ech? Jakou?” Kaisera to překvapilo.

Lanski pečlivě řekla: „Prosím, řekni Stříbrné Masce, že kvůli náhlé smrti mého bratra jsem včera v noci a dneska celý den byla s otcem, a proto jsem na něj nemohla čekat na fakultě rytířů. Prosím, vysvětli mu to místo mě, jinak... Přinutila jsem ho souhlasit, aby se mnou šel na ples, a nakonec jsem se ani neukázala, možná mě za to nenávidí.”

Jak to Lanski vysvětlovala, zdálo se, že je v čím dál větší depresi.

„Ach, neboj se, Stříbrná Maska se nebude zlobit kvůli takové maličkosti,” řekl Kaiser bezstarostně a pomyslel si, že ani sám Stříbrná Maska to nestihl, tak proč by se měl zlobit? Kaiser se podíval po Liolovi a očima mu naznačoval, aby mlčel.

Poté Lanski rozpačitě řekla: „Kaisere, chci si s Lilou o něčem popovídat. Ech... mohl bys nám dát chviličku?”

Kaiser se poškrábal po tváři, zvídavě se podíval po 'Lile', která po chvilce rozmýšlení mírně kývla.

Kaiser pokrčil rameny, jako že mu to je jedno, a otočil se s úmyslem vrátit se zpět na kolej užít si dlouhé něžnosti se svým polštářem a peřinou.

Poté, co Kaiser odešel, Lanski nasadila omluvný výraz. „Lilo, moc se omlouvám, že tě tady takhle zdržuju.”

„To nevadí.” Liolovi to vážně nevadilo. Ačkoli věděl, že to děvče před ním není člověk, po kterém se mu stýská, opravdu si užíval pohled na Lanskinu tvář a přemýšlel o své minulosti.

Lanski se posadila a Liola ji napodobil. Lanska začala povídat, co chtěla Lile říct: „Liolo, prosím, nemysli si, že je můj otec šťastný, protože se pořád usmívá. Ve skutečnosti byl můj otec od smrti mé matky jen málokdy šťastný.”

Lanski se rozpačitě zasmála. „Tohle mi samozřejmě řekl můj třetí bratr. Přece jenom já jsem svoji matku neviděla, ale můj bratr mi vždycky říká, že když byla matka naživu, otec se často upřímně smál a nebyl jako teď.”

Liolovi se těžko představovalo, jak se Dračí císař upřímně směje. Jeho záhadná povaha už se Liolovi otiskla do mysli.

„Těžko se to představuje, že?” Dokonce ani Lanski to nedokázala pochopit. „Takže vážně chci vidět, jak vypadá, když se upřímně směje. Ale otec mou matku opravdu miloval a celých dvacet let si novou ženu nehledal.”

„Víš ty co? Jsi první žena za celých těch dvacet let, na kterou můj otec zíral,” řekla Lanski vzrušeně, ale pak se zdálo, že je z toho trochu rozpačitá, a dodala: „V to samozřejmě nepočítám sebe.”

Já jsem bohužel muž, takže tvůj otec se na 'ženu' stále nepodíval... pomyslel si Liola jako reakci na Lanskinu řeč.

„Takže, Lilo, pokud je to možné, prosím zvaž mého otce. Je to skutečně dobrý muž.” Lanski držela Liolu pevně za ruce.

Zvaž... co přesně? Ačkoli Liola nechápal význam toho 'zvaž', ale chápal, že v tom slově byl také prostor k manévrování. Nic by se nemuselo nějak zvlášť pokazit, když bude souhlasit, ne? Liola mírně kývl.

„To je skvělé!”

Lanski se zářivě usmála. Ten úsměv se k Lanski, kterou si Liola pamatoval, moc nehodil, vypadal spíš jako Anisin úsměv. Kvůli tomu se Liola začal usmívat, aniž by si toho všiml.

Tohle není vůbec skvělé! Co dobrého může vzejít z klamání císařových citů?

Čtyři lidé poslouchající za nedalekým stromem – Kaiser, Meinan, Daylight a Anežka – měli pocit, že by bylo lepší, kdyby hned teď začali utíkat.

----------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>