KNM - kapitola 43 (Špatné zprávy od Krvavého vlka)

Kapitola 43 – Špatné zprávy od Krvavého vlka

„Myslím si, že celá tahle událost je celkem divná. Jen proto, že se Miluo najednou objevil a zase zmizel, musí tři Velké Mocnosti spojit síly a bojovat s ním? To je přehnané. Nehledě na to, jak silný Miluo je, pořád je to jenom drak.”

„Hlupáku! Copak jsi neslyšel, jak Miluo řekl, že má spojence?”

„Spojence? Jací spojenci by byli schopni odolávat třem velkým zemím?”

„Nikdo neví, jestli na tomto světě není nějaká čtvrtá velmoc. Správně, Miluo řekl něco o nějakém zrádci, kdo ví, třeba jste to vy z Aklanu! Prvně nám řekněte, proč se ti studenti bezcílně potloukali kolem toho místa.”

„Cos to řekl! Černý drak je z vaší Dračí říše, ale ty chceš všechnu vinu svalit na nás?!”

„To říkáš, že to my jsme zrádci? Taková lež! Copak je oběť našeho druhého prince klam?! Kdyby nebylo toho jednání o spojenectví, tak bychom se už vrátili do paláce a drželi národní smutek za prince. A ty jsi mi pořád ještě neodpověděl na moji otázku ohledně těch studentů!”

„Přestaňte s tím, naše Obchodní Aliance by nejdřív měla zjistit pravdu. Potom o tom můžeme diskutovat, co hrdlo ráčí.”

Konferenční sál byl ve tvaru trojúhelníku. Na každé straně seděly popořadě Aklanská republika, Dračí říše a Obchodní Aliance. Na třech vyvýšených místech seděli premiér Quisi, Dračí císař a 3 velitelové.

Od začátku mítinku se 3 velmoci neustále dohadovaly a obsah jejich dohadování bylo, jestli mají nebo nemají spojit síly proti Miluovi.

Ačkoli vůdcové tří velmocí nepromluvili, ze slov jejich podřízených se dalo vyvodit, že Aklanská republika neměla o spojenectví zájem; Obchodní Aliance hodlala jen čekat a sledovat, co se stane, a jenom Dračí říše, co přišla o prince a několik zlatých a stříbrných rytířů tvrdohlavě trvala na spojenectví.

Co se týkalo vůdců tří velmocí, Quisi celou dobu zahloubaně naslouchal.

Ze tří velitelů Obchodní Aliance měl stažené obočí jenom Zelený vůdce a vypadalo to, že uvažuje o tom, co se tu řeklo, zatímco Žlutý velitel byl tou konverzací celý zmatený a Červená velitelka v jednom kuse zívala.

Ale každý věděl, že v Obchodní Alianci je za veřejné věci zodpovědný Zelený velitel, za vojenský výcvik je zodpovědný Žlutý velitel a Červený velitel vyvíjí nová mecha, takže se nikdo neobtěžoval jejich špatným chováním.

Dračí císař se tvářil čím dál zlověstněji. Nakonec udeřil pěstí do stolu. Ta hlasitá rána se rozlehla po celém sále a v okamžiku byly všechny tři znepokojené strany ticho. Navzdory svému pochmurnému výrazu se Dračí císař stále ještě dokázal ovládnout a řekl: „Premiére Quisi, Zelený veliteli, nenechme naše podřízené pokračovat v těhle nesmyslech. Prostě jasně řekněte, jestli chcete nebo nechcete utvořit spojenectví.”

Quisimu se zablýsklo v očích. Jako zkušený premiér byl velmi zběhlý v tom, jak se vyhýbat oficiálním rozhodnutím.

„Co se týče tohoto... Vaše Veličenstvo, já jsem jen premiér, takže moje pravomoc není ani zdaleka taková jako ta vaše. Pokud si moji podřízení nepřejí spojit síly, tak nehledě na moje vlastní rozhodnutí se nic nezmění.”

Dračí císař po Quisim blýskl ledovým pohledem, kterým jako by říkal: „Ani trochu ti nevěřím.”

Ale Quisi mu oplatil jen mírným nevinným a omluvným úsměvem.

Když se Dračí císař otočil na Zeleného velitele, ten nasadil váhavý pohled a řekl: „No, já bych radši před rozhodnutím zjistil pravdu.”

Slovíčkaření těchto dvou vůdců Dračího císaře vážně rozčílilo. Jeho tvář i tón hlasu ochladl. Chladně řekl: „Pokud si nepřejete spojit síly, nevadí, nikdo nebude vědět, kdo je zrádce, a budeme zranitelnější vůči překvapivým útokům. Dračí říše může tak jako tak bojovat sama!”

S tím Dračí císař zmlkl, zíral z okna a všechno ostatní ignoroval. Jeho řeč o zrádcích na dvě zbývající strany sestoupila jako temný mrak.

Nervózně se po sobě dívali a přemýšleli, kdo by ten zrádce mohl být? Nebo možná že tím zrádcem byla jejich vlastní země, ale jejich vedení o tom mlčelo, aby jejich podřízení mohli pevně vyvrátit veškerá obvinění?

Quisiho výraz se nijak nezměnil, pořád měl svou premiérskou důstojnost, ani měkký ani zatvrzelý a mírný úsměv. Díval se po Dračím císaři a nevěděl, o co mu vlastně šlo.

Zelený velitel si třel spánky a nevěděl, co má dělat.

„Musíme spojit síly a bojovat s Miluem!”

Najednou se ozval hlasitý výkřik a oknem dovnitř vletěl černý stín a roztříštil sklo na střepy. V okamžiku všechny tři mocnosti popadly svoje kopí a zbraně a bránily své vůdce v obavě, že ten nezvaný host má špatné úmysly.

Jenom Aklanská republika v klidu seděla na svých místech. Všechny je vybral sám Quisi a měli zkušenosti se správou země. Jejich jedinou chybou bylo, že nebyli ani rytíři, ani mecha bojovníci. Ačkoli v dané situaci bylo zvláštní, že jenom lidé s nejmenší bojovou schopností zůstali v největším klidu, ale možná to bylo proto, že věděli, že obrana jejich premiéra byla neprolomitelná.

Ale toho nezvaného hosta všichni znali. I kdyby ho někdo z nich neznal, tak by o něm alespoň slyšeli. Ten muž jel na svém charakteristickém zvířeti, obrovském černém vlkovi. Jakmile zaznamenali toho černého vlka, prakticky nebyl nikdo, kdo by nevěděl, kdo ten muž je, neboť byl stejně známý jako Svatý rytíř – Temný rytíř Krvavý Vlk!

„Krvavý Vlk?”

Náhlé zjevení Krvavého Vlka Quisiho překvapilo. Původně si myslel, že Dračí císař zaúkoluje mnohem líbivějšího Lancelota, aby jim poradil, aby uzavřeli spojenectví. Tak proč se sem zčistajasna přihnal Krvavý Vlk?

Krvavý Vlk byl rytíř nechvalně známý svým nedodržováním rytířského kodexu a nikdy ve skutečnosti Dračího císaře neposlechl... Možná že právě to byl ten atribut, který by mu dovolil dosáhnout značného výsledku, co se toho spojenectví týče.

Quisimu oči stále zářily, ale prozatím si mohl vyslechnout, co chce Krvavý Vlk říct.

Krvavý Vlk vypadal nervózně a nemarnil čas. „Na Yaronských pláních jsem cítil velké množství magie. Za celý život od souboje s Gleem jsem neviděl tak komplikovanou magii.”

Síň najednou utichla. Někdo zašeptal: „Gle?”

Dračí císař chladně řekl: „Copak se Miluo hned od začátku neobjevil ve Freezii?”

Jakmile to Dračí císař dořekl, celá síň hučela otázkami a diskuzemi.

„Není Freezia město nejblíže Yaronským pláním?”

„Nebesa! Miluo... zná G-glea, mohl by tím spojencem myslet...”

Lidi vedle toho řečníka mu okamžitě zakryli pusu. V sázce bylo příliš mnoho a nikdo se neodvažoval nic vyvozovat a ani o nějakém vyvozování přemýšlet!

„Premiére Quisi, co si o této záležitosti myslíte?” Jediná věta Dračího císaře přesunula veškerou pozornost na Quisiho, člověka, který byl s magií nejvíce obeznámen, neboť byl sám čaroděj.

Quisi se rozvážně zeptal Krvavého Vlka: „Jak ta magie vypadala?”

Obrovský vlk se jediným skokem přemístil ke Quisimu. Krvavý Vlk předal Quisimu kus bílého papíru a vysvětlil: „Načrtl jsem hrubý tvar a zaříkadla té magie, ale nedokázal jsem zachytit detaily. Přece jenom nejsem čaroděj.”

Quisi nenuceně odpověděl: „I kdybys byl čaroděj, v dnešní době už není moc čarodějů, kteří by rozeznali magii takového měřítka. Správně, jak velký byl ten magický obrazec?”

Krvavý Vlk odpověděl: „Ten obrazec byl kruhový zhruba 500 metrů v průměru.”

„500 metrů?”

Quisi se najednou zatvářil podivně. Ostatní lidé by si prostě pomysleli, že 500 metrů velký obrazec je „gigantická” magie, ale Quisi jako čaroděj věděl, že magie takového měřítka by pohltila spoustu magické moci, a tudíž nemohla být výtvorem jediného čaroděje.

Quisi pochyboval, jestli se taková magie dala vůbec zaktivovat. Bylo by na to potřeba mnoho čarodějů, ale v posledních letech čarodějové slábli. A také ti čarodějové by museli být – jak se jim kdysi dávno říkalo – mágové, ne jenom lidé s nějakými zvláštními schopnostmi. Mágové by pak museli tu magii plně chápat...

Quisi se zamračil a vysvětlil vyděšenému publiku: „Tohle je rituál povolávací magie, ale je prostě příliš velký, takže mám podezření, že se aktivuje nějakým jiným způsobem.”

„Co když to je on?”

Zeptal se někdo roztřeseně. Všichni mysleli na tu samou otázku, nikdo nepochyboval o tom, že on by tu magii dokázal aktivovat. Vždyť přece všichni věřili, že on je všemohoucí mág.

„Kdyby to byl Gle, tak by nepotřeboval ani nakreslit takový obrazec,” řekl Quisi chladně. Nehodlal používat zájmeno „on” k oslovování Gleho. Nenáviděl ty lidi. Na čaroděje se dívali spatra, ale když došlo na nejmocnějšího mága jménem Gle, tak se ani neodvažovali vyslovit jeho jméno a kvůli tomu jimi pohrdal.

Krvavý Vlk se poškrábal na hlavě a zeptal se: „Takže tenhle magický symbol nenamaloval Gle?”

„Gle už není na tomto světě,” prohlásil Quisi klidně.

Krvavý Vlk se znovu poškrábal na hlavě a zdálo se, že se mu ulevilo. „Vážně? Takže jsem udělal z komára velblouda?”

„Velblouda? Tohle je tak gigantický magický obrazec a ty říkáš, že děláš z komára velblouda? Možná, možná to je Gleho potomek, co vládne stejné moci jako Gle... J-jo, jednou jsem slyšel, že Aklanská republika poskytuje útočiště jeho potomkům,” zakřičel někdo z Obchodní Aliance.

Pohledy všech se znovu obrátily ke Quisimu a teď přetékaly podezíráním a šokem. Tehdy v minulosti je Gleho nepochopitelná moc opravdu k smrti vyděsila a nikdo nebyl ochoten tuhle záležitost přehlédnout.

„Aklanská republika neposkytla útočiště Gleho potomkům.” Navzdory těm podezíravým pohledům si Quisi udržel svou vyrovnanost a v klidu odpověděl.

„Vážně?” řekl Dračí císař. „Ačkoli se povídá, že se Miluo prvně objevil ve Freezii, já vím, že jsem jej zapečetil pod Yaronskými pláněmi, takže se měl prvně objevit na Yaronských pláních. Teď jsme najednou na Yaronských pláních objevili gigantický magický obrazec. Nemůžu si pomoct a myslím si, že to má všechno spojitost. Premiére Quisi, jelikož to došlo do této fáze, stále odmítáš vytvořit spojenectví?”

Když Quisi odpovídal, oči mu plály: „Už jsem ti řekl, Veličenstvo, že nejsem žádný král, ale jenom prostý premiér. Pokud moji podřízení nejsou ochotni...”

Než mohl Quisi vůbec domluvit, přerušili ho jeho vlastní podřízení. Někteří z nich zbaběle řekli: „Pane premiére, nebylo by lepší to spojenectví uzavřít? Pokud, pokud Miluo a Gle opravdu spolupracují...”

Quisi je setřel ledovým pohledem. „Už jsem předtím řekl, že Gle už není na tomto světě.”

Dračí císař se po Quisim podíval a tiše se zeptal: „Není na světě? Proč jsi neřekl, že je mrtvý?”

Všichni zalapali po dechu. Quisi opravdu používal zvláštní frázi „není na tomto světě”. Ačkoli to mělo stejný význam jako „být mrtvý”, mohlo to naznačovat i něco jiného.

Quisi si stále udržoval své vyrovnané vzezření a prostě řekl: „Vaše Veličenstvo, prosím, nehledejte maličkosti na mém nevhodném vyjádření.”

Až do teď oba vůdci vypadali celkem chladně a atmosféra byla strnulá. Ale na základě té obrovské reakce na Gleho, zdálo se, že se situace přiklání k uzavření spojenectví.

Krvavý Vlk se poškrábal po tváři a řekl: „Já to nechápu, co je špatného na tom to spojenectví uzavřít? Nesejde na tom, ani kdyby se nic nedělo.”

Všichni, co byli šokovaná zmíněním Gleho, okamžitě vášnivě přikyvovali a podívali se po Quisim, který byl nejvíce proti uzavření spojenectví. Quisi si nemohl pomoct a málem po Krvavém Vlkovi střelil ostrým pohledem.

„Myslím, že bychom se na to mohli dívat z dlouhodobého hlediska...” odpověděl Quisi taktně, protože nechtěl být vinen veřejnou urážkou.

„To není třeba! Moje Dračí říše je ochotna bojovat sama.”

Dračí císař Quisiho chladně pokáral a vyrazil z konferenční síně. Zbytek skupiny z Dračí říše následoval svého vůdce a neopomněli přitom vrhnout směrem ke dvěma zbývajícím skupinám opovržlivé pohledy. Spojenectví bylo pasé. Quisiho chování zklamalo nejenom Obchodní Alianci, ale dokonce i někteří z Aklanské republiky za to chtěli svého vůdce nenávidět.

Hluboko uvnitř se Quisi hořce zasmál. Tohle kolo opravdu projel na celé čáře.




Quisi nebyl jediný, kdo nad záležitostmi takhle dumal, jeho syn Meinan a jeho přátelé také přemýšleli o těžké otázce: měli by dál hledat Cappuccina?

Ačkoli Kaiser byl všemi deseti pro to, aby to vzdali, vrah projevil překvapivou tvrdohlavost, dokonce byl ochoten se znovu převléct za ženského mučitele a trval na tom, že musí získat zpět dračí řetízek.

„Co když zase narazíme na Dračího císaře? Dokonce i jeho dcera ti řekla, abys jejího otce zvážil!” Kaiser se podíval přímo na Liolu.

Ačkoli po Kaiserově předchozím vysvětlení Liola věděl, co toto „zvážení” ve skutečnosti znamená, nemyslel si, že to je nějak zvlášť velký problém.

Rozvážně řekl: „Můžeme ten dračí řetízek vzít a odejít.”

„No, když to říkáš...” Kaiser si myslel, že by měli způsobit víc potíží, když tak jako tak hodlají zdrhat, nebudou jinak zmenšovat prestiž Aklanského týmu potížistů?

„Ne! Zapomínáš na něco velmi důležitého,” řekl Meinan najednou a ve vší vážnosti zvedl prst.

„Ha?” zeptal se Kaiser a okamžitě starostí vyskočil.

„Dokud budeš mít dračí řetízek, tak Dračí císař bude přesně vědět, kde jsi, copak to rektor neřekl?” vykřikl Meinan.

„Pche!” Kaiser se znovu líně rozložil na posteli. „Jen klid, jen klid. O tomhle problému už jsem přemýšlel.”

„Máš nějaký nápad? Jaký?” zeptal se Meinan zvědavě.

„To je tajemství!” Kaiser se naschvál tajemně zasmál, což ještě víc podnítilo Meinanovu zvědavost. Kaiser se poškrábal po tváři a řekl: „Ale fakt, že Dračí císař ví, kde se dračí řetízek nachází, ať jsme kdekoli, je problém. Jakmile se dostaneme k řetízku, musíme okamžitě využít Baolilonga a zdrhnout, jinak budeme v pořádném maléru.”

Kaiser se pak zhluboka nadechl a řekl: „Budu mluvit jasně, Daylighte, ty musíš odejít s námi. Co se týče Anežky a Meinana, možná se budeme muset rozloučit.”

Jakmile to Kaiser řekl, na všechny padlo ticho. Anežka se zdráhavě zeptala: „Vážně musíte odejít?”

Kaiser řekl: „Když neodejdeme, máme čekat, až nás zatknou a pak se máme pokusit utéct z vězení?”

„Já nechci odejít, ještě jsem nevystudoval.” Daylight pevně oponoval Kaiserově radě.

Kaiser zůstal chvíli zticha a pak řekl: „Nebudu tě nutit utíkat. Anežka a Meinan by měli být v pořádku, protože pocházejí z význačných rodin. Ale ty nemáš žádnou rodinu, která by tě kryla, takže tvoje situace bude mnohem horší.”

Daylight se zamračil. „Ale já jsem neudělal nic špatného, takže bych měl být v pořádku...”

„Tady nejde o to, jestli jsi udělal něco špatného,” řekl Kaiser tak nějak rozladěně. „V téhle situaci potřebují někoho, kdo ponese celou vinu, a pokud my utečeme a tebe tady necháme, tak to rozhodně budeš ty, co to všechno odnese!”

Liola už byl nějakou dobu zticha. Vůbec nevěděl, co má dělat. V srdci se mu stále hlasitěji ozývala slova „musíš získat zpět dračí řetízek” a Liola je nedokázal ignorovat.

Ale ke svým znaveným kamarádům cítil nezměrné výčitky a vinu. Ale věděl, že i kdyby chtěl celou vinu převzít na sebe, celá Aklanská akademie věděla, že jsou skoro pořád spolu, což by z Kaisera a ostatních udělalo jeho komplice.

„Ale moje studia...” Daylight se tvářil ztrápeně.

„Jen mě poslouchej,” přerušil ho Kaiser bez smilování. „Já mám pocit, že to Miluo nehraje, a situace se stejně vyhrotí. Myslíš si, že jakmile vypukne válka, budeš moct dál studovat?”

Ale Daylight si trval na svém ještě víc než předtím. Téměř zahučel: „Pokud vypukne válka, tak budu mít povinnost se jí účastnit a zabránit Miluovi, aby si dělal, co se mu zachce!”

„Hej, hej, jak velkej~ dopad si myslíš, že bude mít jeden jediný modrý rytíř na celou válku? Nebo možná přemýšlíš o tom, že Milua unudíš k smrti svým tlacháním? To by mohlo vážně vyjít. Vždyť nikdo nedokáže vystát tvoje hodinové kázání o rytířském kodexu,” vystřelil Kaiser celou litanii svého nejryzejšího sarkasmu.

Jakmile Daylight zaslechl Kaiserův ostrý sarkasmus, celý zrudl zlostí. Rty se mu zlostně třásly, ale zůstal zticha. Zatínal a povoloval pěsti. Nakonec Daylight vyrazil z místnosti, aniž by se na ně podíval, a práskl za sebou dveřmi.

„Jenom si práskl dveřmi a to je celé? Myslel jsem si, že mě aspoň praští nebo mi aspoň trochu vyčiní. Nakonec se nic nestalo... Kdo přesně do něj vtloukl tohohle rytířského ducha?” zeptal se Kaiser udiveně.

„Vím, že to je všechno pro Daylightovo dobro, ale ani ty jsi to neměl formulovat tak ošklivě,” zašklebil se Meinan.

„Přesně. To, co jsi řekl, bylo vážně příliš, Kaisere.” Anežka zatnula pěsti, aby Daylightovi pomohla Kaisera zmlátit, ale Kaiser se pohodlně dostal z jejího dosahu.

„Dobře, dobře, Anežko, ty bys taky měla přestat Kaisera mlátit. Jdi zkontrolovat Daylighta.”

Meinan se naléhavě snažil ty dva od sebe odtrhnout, ale když si Anežka všimla, že to Kaiserovi nic nedělá a ještě si to užívá, naštvala se a kopla Kaisera do nohy, a to silně. Pak vyrazila z místnosti za Daylightem.

Meinan si Kaiserova bolestného skučení nevšímal a navrhl: „Možná ho můj otec dokáže ochránit, přece jenom je to modrý rytíř a začal se s námi kamarádit až později. Pokud se chce přidat k boji proti Miluovi, tak ho do tohohle případu pravděpodobně nezatáhnout.”

Kaisera tenhle návrh nezaujal. Aniž by zvedl hlavu z polštáře, řekl: „Rytíř, co překypuje rytířským duchem, na bitevním poli nepřežije.”

„Ach!” Meinan si konečně uvědomil, proč Kaiser ve skutečnosti chtěl, aby Daylight utekl. Vstal a řekl: „Jdu najít Jasmínu, aby nám domluvila schůzku s Cappuccinem, a poradím Daylightovi, aby s vámi odešel.”

„Hej!” Kaiser konečně zvedl hlavu z polštáře a zastavil Meinana. „Tvůj táta a Anežčina máma nebudou tak bláhoví, aby vás dvě naivky pustili do bitvy, že ne?”

Kaiser vážně nedokázal ovládat tu svoji nevymáchanou pusu! Jak se dalo čekat, bylo mu trapně.

Meinan si nemohl pomoct, zasmál se a pak řekl: „Neboj se, Červená velitelka se neodváží poslat Anežku do války. A co se týče mě, vždyť jsi přece viděl, jak se ke mně táta chová, myslíš si, že by mě poslal do boje?”

„OK.” Kaiser nic víc neřekl a okamžitě zabořil tvář zpět do polštáře, jako kdyby chtěl skrýt ten svůj divný výraz.

Když to Meinan viděl, tak se bezděky nahlas rozesmál. Dokonce i Liola se mírně uchechtl, díky čemuž Kaiserovi zrudly uši.

Nakonec Kaiser vyskočil s tváří celou rudou a křikl: „Čemu se smějete? Děláte takovej hluk, že nemůžu spát! Meinane, proč jsi ještě nevyrazil za Jasmínou a Daylightem! A ty, Liolo, jdi ugrilovat maso pro svého syna, proč jenom zíráš do prázdna!”

„Dobře, hned jdu, hahaha!” smál se Meinan, jak vyskočil z místnosti. Kaiser naštvaně zaskřípal zuby a dokonce přes celou místnost odhodil svůj milovaný polštář.

„Papa, Kaiserova tvář vypadá jako čerstvé hovězí.”

Baolilong při pohledu na Kaiserovu „hovězí” tvář slintal. Kaiser na Baolilonga zahlížel, ale Baolilong nevěděl, co udělal špatně. Baolilongovi zvlhly oči a zdráhavě se schoval za Liolou a zabořil hlavu do jeho hrudi.

„Jdu nakrmit Baolilonga. Mám ti taky přinést něco k jídlu?” zeptal se Liola a zašklebil se přitom.

„Nesmysl! To bys byl radši, abych umřel hlady?” Kaiser předstíral, že je naštvaný a otočil se.

„Jasný.” Jak Liola nesl Baolilonga ven, nedokázal zabránit, aby se mu koutky úst nestočily nahoru.


----------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>