KNM - kapitola 46 (ODhalená totožnost)

Kapitola 46 – Odhalená totožnost

Jakmile se Liola zmocnil dračího křížku, vyrazil zpět ke kolejím. Nevěděl, kdy si dračí císař uvědomí, že má řetízek zpět u sebe, takže Liola vyvinul tu nejvyšší rychlost, jaké byl schopen, a vrátil se na koleje téměř okamžitě.

Když oknem skočil do pokoje, uvědomil si, že tam nikdo není; dokonce i Kaiser, co ještě před nedávnem ležel na posteli, byl pryč.

„Kruci.” Liola se vskutku bál, ale nevěděl, kam má jít své přátele hledat. Možná ten přívěšek neměl tak lehkomyslně brát...

Liola na sebe hodil novou čarodějnickou róbu a zaúkoloval Baolilonga, aby letěl k Tetičce a zjistil, jestli je Kaiser tam. Jakmile měl Liola róbu na sobě, dveře se otevřely. Liola si vydechl úlevou, otočil se ke dveřím, ale k jeho překvapení ty dveře neotevřel Kaiser a ostatní, ale Jasmína.

„Jasmíno, víš, kde je Kaiser a ostatní?” zeptal se Liola ustaraně, ale Jasmína ztuhla. V tomto okamžiku dovnitř vtrhl i Baolilong a řekl: „Papa, Baolilong nemůže najít Kaisera.”

Liola se podíval na Baolilonga v jeho dračí podobě a neměl čas jej zadržet, než řekl všechno, co chtěl.

Liola se obrátil na Jasmínu a nervózně začal vysvětlovat: „Baolilong j-je Posvátný bílý drak a Stříbrná Maska mě požádal, abych se o něj staral...”

Než dokončil, Jasmíně z rukou vypadla taška plná potravin a na podlahu vypadlo pár kousků masa. Pomalu přišla k Liolovi a zlehka položila svou ruku na Liolovu tvář. Liola se celý třásl – nesundal si masku!

Jasmína mu masku pomalu sundala a položila svou dlaň Liolovi na tvář. Jasmína zavřela oči a řekla roztřeseně: „Proč? Proč jsi lhal mě a Lanski?”

Liola stál bez pohybu, nevěděl, co má dělat. Při pohledu na Jasmíninu smutnou tvář cítil ve svém srdci vlny viny. Přece jenom Jasmína se chovala pěkně jak k němu, tak k Baolilongovi, a Liolovi se opravdu líbilo být s touto přímočarou dívkou.

„Já... neudělal jsem to schválně,” řekl Liola a pak se v tichosti díval na Jasmínu.

„Víš, jak moc to Lanski a mě ublíží?” Jasmína ve své ruce držela masku Stříbrné Masky. Její srdce přetékalo nepopsatelnými pocity. Konečně své dobré přítelkyni pomohla odhalit totožnost její lásky, jen aby zjistila, že to je její vlastní milý. Jak se teď může podívat Lanski do očí?

Liola neměl na výběr a tiše řekl: „Promiň.”

Jasmína se hořce zasmála. Tohle „promiň” nevyřeší tu trapnou situaci mezi ní a Lanski.

„Liolo! Zatraceně, jsi pomalý jak šnek.”

Liola byl z toho celý vyjevený a Mizerui se zčistajasna objevil v místnosti s nervózním a rozčileným výrazem na tváři. Ale Liola na něj jen bezduše zíral.

„Krvavý Vlk už mi řekl, že máš přívěšek u sebe. Co tady pořád děláš, to čekáš, až sem Dračí císař přijde a chytí tě?” řekl Mizerui po jednom rychlém pohledu na Jasmínu, ale zdálo se, že její přítomnost naprosto ignoruje.

Liola váhavě řekl: „Nemohl jsem najít ani Kaisera, ani Daylighta.”

„Kaiser je s Barbalisem a Daylight... já se po něm podívám. Měl bys okamžitě vyrazit za Barbalisem.” Mizerui se zamračil a pak najednou zmizel.

Liola věděl, že každá vteřina je drahá. Otočil se a řekl ztuhlé Jasmíně: „Musím na dlouho odjet, ale rozhodně se vrátím.”

Jasmína to slyšela, ale šokovalo ji to ještě více. Honem se zeptala: „Kam jdeš? Co ten druhej chlápek myslel?”

Najednou byl v dálce slyšet výbuch. Liolova tvář se najednou změnila. Aniž by Jasmíně odpověděl, popadl Baolilonga a bez dalšího váhání vyskočil z okna. Bál se, že dračí císař možná chytil jednoho z jeho společníků.

Jasmína jej mohla následovat jen k oknu a viděla, jak šedá róba zmizela v temnotě noci. Nedokázala zadržet slzy a zamumlala: „Co je tohle? Ani náznak vysvětlení. Jak mám tohle vysvětlit Lanski a jak se máme cítit, když budeme čekat na stejného muže...”

***

Liola nevěděl, v jak depresivním stavu se Jasmína nacházela, protože už vyběhl z místnosti. Naprosto zapomněl na Mizeruiovu radu hledat Barbalise, vyrazil přímo ke zdroji toho výbuchu.

Když na místě výbuchu spatřil dva lidi, konečně zastavil. Uvědomil si, že to není Kaiser a ostatní, ale místo nich Barbalis a Dračí císař. Vypadalo to, že Dračí císař bojoval s Barbalisem.

Liola váhal v tom, co by teď měl dělat, ale Dračí císař si ho už všiml. Jeho fialové oči se podívaly po Liolovi a pak zpět na Barbalise. Řekl zlehka: „Barbalisi, máš v plánu přechovávat zrádce?”

Barbalisův výraz se najednou změnil, ale pak se zase usmál. „Co tím myslíš? Vždyť přece jenom pomáhám utéct zloději. Dračí císaři, tvoje schopnost přelévat vinu na nevinného je celkem úžasná!”

Liolu omráčilo, když si uvědomil, že mu Barbalis pomáhá zdržovat Dračího císaře. Liola se váhavě podíval na Barbalise a přemýšlel, jestli dojde k souboji s Dračím císařem za použití jeho plné moci.

Ačkoli jim Barbalis způsobil spoustu potíží a rád dělal spoustu podivných věcí, stejně Kaisera a Liolu vzal do akademie.

Barbalis najednou zakřičel: „Liolo, co pořád vyvádíš! Ukradl jsi to, tak co tu pořád děláš?”

„Dokud budeš mít dračí křížek u sebe, tak se přede mnou nedokážeš schovat,” řekl Dračí císař zlehka, „vrať mi ten křížek a já ti dopřeju spravedlivý soud. Pokud opravdu nejsi zrádce, tak na tu krádež zapomenu.”

Ať už Dračí císař mluvil pravdu nebo ne, Liola ten přívěšek vrátit nemohl. Letmo se podíval po Barbalisovi a pomyslel si, že pravděpodobně má nějakou nepředstavitelnou moc, takže by ho Dračí císař neměl tak snadno porazit. Ale jeho kamarádi takovou moc neměli. Liola se rozhodl a okamžitě se rozběhl k Barbalisově kanceláři, aby si tam vyzvedl Kaisera.

„Zastavte ho!” zakřičel Dračí císař a zlatí rytíři za jeho zády vyrazili k Liolovi.

Liola se pevně chytil Baolilonga vedle sebe a odletěl jako padající hvězda. V okamžiku ty zlaté rytíře nechal za sebou.

Liola dorazil ke kanceláři rektora a jelikož věděl, že ho pronásleduje celá skupina zlatých rytířů, rozkopl dveře a uvnitř našel vyjeveného Kaisera.

„Kde je Daylight?” zakřičel Liola.

Kaiser protáhl obličej. „Mizerui nám řekl, abychom šli napřed. Řekl, že si bere na zodpovědnost, že Daylighta vyzvedne.”

Liola se trochu uklidnil. „Nevadí to?” Nerad přemýšlel, a tak ten problém hodil na Kaisera.

Kaiser pevně stáhl obočí. „Ne. Pokud je to možné, tak chci vzít Daylighta s sebou. Můžeme Daylightovi zabránit, aby se přidal k boji. Pokud to bude nutné, tak ho budeš moct omráčit a nést ho, ale Mizerui pravděpodobně nebude tak trpělivý.”

„Rozumím.” Liola neměl čas na váhání. Popadl Kaisera a vyskočil oknem ven a zároveň uvolnil svou obrannou auru. Jakmile se objevil venku, zlatí a stříbrní rytíři jej napadli nejrůznějšími technikami, ale když se ty střetly s Liolovou Krvavou bouří, tak byly neškodné.

„Baolilongu, okamžitě se zvětši!”

„Dobře, papa.”

„Jaká je situace?” zeptal se Kaiser s rozšířenýma očima.

„Barbalis zdržuje Dračího císaře, abychom mohli utéct.”

Po prostém vysvětlení Liola vytáhl Zlomené stříbro a naletěl na draka jednoho rytíře.

Stříbrný rytíř z toho byl celý vyjevený a okamžitě se snažil vytasit svůj meč, aby se bránil, ale Liola už byl za ním.

Věděl, že teď si nemůže dovolit být milosrdný, takže jeho dlaň tvrdě dopadla na rytířovo tělo. Ačkoli zvenku to vypadalo, že rytíř neutrpěl žádné velké zranění, vnitřek jeho těla už poničilo Liolovo Ki.

Sice to nebylo smrtelné zranění, ale bude trvat dlouho, než si to ošetří a bude se moct vrátit do boje, zvláště když léčiví maxunové měly své omezení, co se účinnosti léčení vnitřních zranění týče.

Liola věděl, že teď to je boj na život a na smrt, a tak zužitkoval veškerou svou moc a jeho rychlost dosáhla zcela nové úrovně. Dokonce ani zlatí rytíři se nedokázali vyrovnat s takovou strašlivou rychlostí. Jakmile spatřili, že jejich kolegové najednou padli, objevil se za nimi pár studených očí, a vědomí jim vypovědělo službu.

Zanedlouho Liola všechny ty zlaté a stříbrné rytíře srazil k zemi. Ale v této krátké chviličce už je v trojúhelníkové formaci obklíčily tři mecha řádu X.

„Jsme mrtví.” Kaiser se zhluboka nadechl.

Liola skočil zpět na Baolilonga a pozoroval ty tři mecha. Jedno bylo zlaté s obrovským štítem a mečem a navíc se dvěma obrovskými děly na ramenou; v porovnání s tímto obrovským mecha tam bylo zelené trpasličí mecha a bylo až směšně malé; a nakonec tam bylo červené mecha ve tvaru ženy a bylo celkem dost podobné tomu, co měla i Anežka, dokonce mělo v rukách obrovský luk.

Z toho červeného mecha vzešlo „ha” a pak byl slyšet hlas Červené velitelky: „Co tady děláš, Liolo?”

Liola neměl čas na takovou otázku odpovědět. Ta tři mecha před ním pro něj znamenala nebezpečí. Vzpomněl si, co mu Kaiser říkal, že mecha řádu X se mocí rovnala Lancelotovi a podobně. Čelit třem Lancelotům, aniž by porušil svůj slib, Liola si vůbec nevěřil, že by mohl vyhrát.

„Malá Červenko, ty toho muže znáš?” zeptal se Žlutý velitel váhavě.

„Jakého muže? Vždyť to je děvče,” opravila ho Červená velitelka se slyšitelným obviněním v hlase.

„Ech?” Obrovské zlaté mecha naklonilo hlavu ke straně, jako kdyby si Liolu prohlíželo, a pak bylo slyšet mumlání Žlutého velitele: „Mě připadá jako muž, jak to může být děvče?”

Zelený velitel řekl pisklavým hláskem: „Vždyť to JE muž. Malá Červenka je zase zmatená.”

„Jak jsem jako zmatená?! Je to rozhodně děvče. Jenom jste neviděli, jak pěkně vypadá v šatech, proto říkáte, že to je kluk.” Červené ženské mecha si založilo ruce v bok.

„Špatně! Liola je muž, a přesně proto musíme utéct!”

Kaiser, co do teď v tichosti seděl na Baolilongovi, najednou zaječel a upoutal pozornost tří velitelů.

„Co tím myslíš? Dostali jsme zprávu, že nějaký zrádce okrádá Dračího císaře, a tak jsme sem přispěchali,” zeptal se zelený trpaslík podezíravě.

„Takhle se má pravda.” Kaiser protáhl tvář, jak začal vysvětlovat „pravdu”. „Liola se vsadil se svým zásadovým přítelem a jelikož prohrál, tak se musel na ten bál převléct za ženu. Ale kdo mohl vědět, že právě tam vzniknou veškerá ta nedorozumění?”

Zásadový přítel? Liola se podíval na Kaisera, no to asi JE řádný popis...

Kaiser se několikrát zhluboka nadechl, díky čemuž se publikum tří řádů X jen třáslo, aby si vyslechli, co se stalo dál. Jelikož Kaiser podnítil jejich zvědavost, najednou zaječel: „Dračí císař... o-on se do Lioly na první pohled zamiloval!”

„Cože?!” Červená velitelka se zhluboka nadechla, ale když si vzpomněla, jak nádherný Liola byl v šatech, tak si myslela, že je možné, že Liola Dračího císaře okouzlil.

„Liolo! Vytáhnni svůj dračí přívěšek a ukaž jim ho!” zakřičel Kaiser nahlas na Liolu a Liola pomalu vytáhl dračí přívěšek z boty.

„Tohle je důkaz lásky, co Dračí císař dal Liolovi! Všichni byste měli vědět, co tenhle přívěšek pro císařskou rodinu z Dračí říše znamená, ne?”

Všichni pomalu kývli a Kaiser potřásl hlavou a povzdechl si: „Ale Liola je muž a už je do jedné ženy velmi zamilovaný! Za žádnou cenu nemůže zůstat s Dračím císařem, ale císař se nechce vzdát a přísahal, že i když je Liola muž, tak se s ním rozhodně ožení!”

V tom okamžiku všem velitelům řádu X spadla brada.

„Ale tohle se nikdy nemůže stát. Liola nedokáže zradit svou lásku. Pokud by se Dračí císař s Liolou oženil, tak by se stal terčem posměchu celého světa,” povzdechl si Kaiser přehnaně. „Proto nemáme na výběr a musíme uprchnout.”

„Takže takhle to je, takový tragický milostný příběh. Nemůžu uvěřit, že Dračí císař má i takovou stránku.” Červená velitelka si smutně setřela slzy, ačkoli na mecha žádné nebyly.

„Tak nás prosím nechte jít!” Kaiser nasadil prosebný výraz a vyhlásil svůj hlavní úmysl.

Když Žlutý a Zelený velitel váhali, dorazil Cappuccino na svém draku spolu s Lanski, Krvavým Vlkem a ostatními rytíři.

Krvavý Vlk se na ně podíval způsobem „co tady k čertu ještě děláte”.

„Nenechte je utéct. Tihle zloději ukradli dračí křížek!” zakřičel Cappuccino naštvaně.

Chlapec s pochybným zázemím s podivným milostným příběhem a třetí princ Dračí říše prostě prohlašující pravdu... samozřejmě to první selhalo.

Zelený a Žlutý velitel se znovu připravili k bitvě a Cappuccino rozkázal rytířům, aby Liolu obklíčili.

Lanski také rozzlobeně řekla: „Mýlila jsem se v tobě, Liolo. Jasmína je pro tebe až moc dobrá.”

Když Kaiser viděl, že bitva začíná, vytáhl svou obrovskou pistoli a řekl: „Kdybych věděl, že to stejně skončí bojem, tak bych nemarnil tolik energie na vymýšlení té historky!”

Liola se podíval po Lanski a Jasmíně a pak pomalu řekl: „Vážně budeme bojovat?”

Cappuccino chladně odpověděl: „Ačkoli nemám ponětí, jak ses dostal k tomu řetízku, je to dědictví rodiny Zhuogen. Jelikož ses odvážil to ukrást, tak teď za to musíš zaplatit!”

Ačkoli byl Liola obklíčen mocnými nepřáteli, moc o tom nepřemýšlel; dokázal myslet jen na smutek a zoufalství, co viděl v Jasmíniných očích.

Ale Liola neměl na výběr; za ním byl Kaiser a Baolilong. Pomalu vytáhl Zlomené stříbro z rukávu, kam ho předtím schoval. Jiní lidé si možná myslí, že to je podivná zbraň, ale pro Lanski a Cappuccina, kteří zrovna bojovali se Stříbrnou Maskou, představovala tahle hůlka totožnost Stříbrné Masky!

Lanski naprosto ztuhla a její oči viděly jenom hůlku, co se stříbrně třpytila.

Cappuccino na tu hůlku také bezduše zíral a koktavě řekl: „T-ty jsi Stříbrná Maska?”

Stříbrná Maska neodpověděl. Tváří v tvář tak silným protivníkům měl v plánu do toho dát svoje všechno. Zakroutil stříbrnou hůlkou a s kliknutím se hůlka proměnila na stříbrnou dýku.

Zlomené stříbro se zalesklo zářivým světlem, jako kdyby chtělo všechny varovat, aby nepodceňovali tak tenkou zbraň.

Atmosféra trochu ochladla. Navzdory skutečnosti, že Liola odpouzdřil svou zbraň, Cappuccino byl omráčený; co se týkalo mecha řádu X, Červená velitelka věděla, že tenhle člověk je kamarád její dcery, takže nebyla moc ochotná jej napadnout.

Ačkoli se nikdo nepohnul, všichni věděli, že jakmile se Liola pokusí utéct, tak i Červená velitelka bude nucena ho zastavit.

A tak se Liola neodvažoval pohnout. Navzdory tomu, že byl nejlepší vrah, tváří v tvář třem mecha řádu X se cítil trochu bezmocně, zvláště když byl spolu se svými přáteli. Kdyby je chytili, tak by neměl na výběr a musel by složit zbraně.

„Nic neříkej; beze slova mě vyslechni.”

Kaiser se otřásl, ale nezdálo se, že by někdo další nějak zareagoval. Kaiser okamžitě věděl, že ten hlas slyší jenom on a že ten hlas je mu celkem známý.

„Našel jsem Daylighta a ostatní. Řekl jsem jim, aby počkali na střeše čarodějnických kolejí. Anežka tam aktivuje černou díru. Vy si pospěšte na střechu a utečte skrz tu černou díru.”

Kaiserovi se okamžitě zúžily zorničky. Skočit do černé díry? Můj bože, copak neexistuje nějaká jiná možnost s vyšším procentem přežití?

Ten hlas se zachoval, jako kdyby viděl, jak se Kaiser zatvářil, a neklidně vysvětlil: „Nemáme jinou možnost. Barbalis zdržuje Dračího císaře a je těžké říct, jestli se z toho vůbec dostane v jednom kuse. Já nemůžu nic dělat, protože pracuju pro nejstaršího prince a nemůžu zradit Dračí říši.”

Jelikož nebyla žádná jiná možnost, Kaiser protáhl obličej.

„V každém případě nehledě na to, kam vás ta černá díra pošle, rozhodně si pospěšte a schovejte se. Barbalis bude dělat všechno, co je v jeho silách, aby Dračího císaře zdržel.”

Kaiser v tichosti přikývl a ten hlas zmizel.

Kaiser poplácal Baolilonga po hřbetě, a ten se na něj podíval svýma zmatenýma růžovýma očima. Kaiser potichu řekl: „Baolilongu, dokážeš se svým tátou telepaticky komunikovat?”

Když Kaiser viděl, že se Baolilongův dlouhý krk pohnul nahoru a dolů, pokračoval: „Řekni svému tátovi, aby vyrazil směrem k čarodějnickým kolejím, a že na střeše čeká Anežka s připravenou černou dírou.”

Baolilong přikývl a slovo od slova to zopakoval Liolovi. Zdálo se, jako by se Liola nepatrně zatřásl, a také se zdálo, že se Baolilong tváří nespokojeně, když neochotně kývl.

Když Kaiser viděl, jak se Baolilong chová, tak se na to chtěl zeptat, ale než k tomu měl vůbec příležitost, Liola začal útočit; vyrazil přímo proti Červené velitelce.

„Liolo, ty...” Kaiser doširoka otevřel pusu, nevěděl, proč by Liola zaútočil jako první.

Jak Liola zaútočil, do teď zamrzlá situace najednou explodovala. Červená velitelka si zasloužila každou píď reputace nejlepšího vynálezce a pilota mecha.

Navzdory Liolově zuřivé rychlosti měla Červená velitelka spoustu času se vyhnout. Ale když se tomu útoku instinktivně vyhnula, hned toho začala litovat: měla předstírat, že se tomu nedokázala vyhnout a předstírat zranění, aby mohla využít příležitosti a odejít z bitvy. Jak jinak to všechno vysvětlí své milované dceři?

Liola se zachoval, jako by Červené velitelce četl myšlenky. Dorážel na červené mecha, jako by nikoho jiného neviděl.

Tento druhý útok byl ale stejná technika, jakou Liola použil proti Cappuccinovi. Červená velitelka byla v šoku a vykryla Liolův raketový útok. Mecha řádu X bylo samozřejmě na jiné úrovni než Cappuccino a dokázal ten útok přímo ustát, ačkoli paže a štít, který se dostal do kontaktu s Liolou byly mírně nakřáplé.

Červená velitelka se rozhodla předstírat, že ten útok nedokázala zastavit. Odlétla pár metrů vzad a pak ležela na zemi a předstírala, že je mrtvá.

„Malá Červenko!” zakřičel zlatý obr nervózně. Zelený trpaslík si sice všiml, co má Červená velitelka za lubem, ale pomyslel si, že bude lepší, když to teď neodhalí.

Zatímco byl Liola zaneprázdněný bojem s ostatními, Baolilong okamžitě rozevřel křídla a odletěl.

Kaiser překvapeně křičel: „Baolilongu, co to děláš?!”

„Papa řekl Baolilongovi, abych spěchal napřed, že nás dohoní,” řekl Baolilong nespokojeně.

Kaiser se odmlčel a pak se otočil na Liolu, který se také zrovna otočil na Kaisera.

Když Liola, jenž se o pokračování boje tolik nezajímal, viděl, že Baolilong už je blízko kolejím a že se nad nimi zmaterializovala černá díra, okamžitě z bitvy utekl svým přízračným kvapem. Za patami měl dlouhý průvod pronásledovatelů.

Když Baolilong dosedl na okraj kolejí, Kaiser viděl, jak Mizerui v každé ruce drží Anežku a Meinana. Když si oni všimli Kaisera, tesklivě mu zamávali, zatímco zoufale ukazovali na černou díru a také Plamínka, co nesl Daylighta v bezvědomí.

Kaiser jim gestem naznačil „OK” a Mizerui mu kývl rukou. A pak všichni, Mizerui, Anežka i Meinan, zmizeli.

Mizerui očividně chtěl ty druhé dva odtud odvést, aby je poté neoznačili za komplice zrádců.

„Baolilongu, řekni Plamínkovi, aby nás následoval,” zakřičel Kaiser nahlas. Když prošli kolem Daylighta, Baolilong poslušně zahučel na Plamínka. A pak ti dva lidé a dva draci vyrazili k černé díře s neznámou destinací.

***

V tomto okamžiku se i Liola dostal ke kolejím. Po několika skocích se dostal na střechu. Když viděl, že černá díra se už začíná smršťovat, zrychlil. Jeho pronásledovatelé byli stále ještě celkem daleko a vypadalo to, že se jejich útěk povede.

„Stříbrná Masko!”

Tenhle výkřik Liolu přiměl se zastavit, i když jasně věděl, že to neměl dělat. Otočil hlavu a několik desítek metrů od sebe spatřil plačící Lanski. V její tváři se zračilo zoufalství.

Liolovi přeskočilo srdce a pak směrem k Lanski řekl: „Promiň.”

Lanski viděla, že se Liola kvůli ní zastavil a něco řekl, ale Lanski neslyšela co.

Když se chtěla bezhlavě rozběhnout k němu a zeptat se, co to řekl, před Liolou se najednou objevila známá fialová postava a její fialová aura žhnula jasně jako oheň.

„Ne! Otče!” zaječela Lanski bolestně, ale Dračí císař už vykonal, co chtěl. V okamžiku se jeho fialová aura smrštila do jeho pravé ruky a jeho pravá pěst tvrdě dopadla na Liolovu hruď.

Liola cítil, jak mu do těla vniká nesmírná moc a pak v jeho těle najednou vybuchla. Ničivost té síly způsobila, že Liola krvácel z každého centimetru svého těla a jeho tělo bylo celé zmáčené krví.

„Technika jisté smrti – Fialové tornádo...” řekl Cappuccino a přitom se třásl, jako kdyby měl potíže se nadechnout.

Když Lanski viděla svého milého smáčeného v krvi a slyšela, že to byla technika jisté smrti, tak omdlela. Kdyby nebylo Cappuccinových rychlých reflexů, tak by Lanski možná spadla z nebe.

Ačkoli Liola zakusil explozi uvnitř svého těla, Dračí císař neměl v úmyslu nechat ho jen tak jít a dál na něj útočil.

Liola použil každý ždibec Ki a moci, co mu ještě zbývala, aby se ochránil, a neměl sílu udělat ani krok vzad. Cítil, že černá díra za ním je skoro pryč, a cítil se bezmocně. Podíval se Dračímu císaři do očí přetékajících nenávistí, měl v plánu znovu zaútočit...

Liola měl pocit, že se blíží jeho smrt, a čas se najednou zpomaloval. Viděl, že z očí Dračího císaře sálalo nezměrné množství krvežíznivosti.

Liola nedokázal pochopit, proč jej Dračí císař tak hluboce nenávidí. Viděl, jak se ruka Dračího císaře obalená jeho fialovou aurou srazila s jeho hlavou, ale ten přívěšek, co mu visel kolem krku najednou vybuchl bílým světlem.

Liola cítil, jak ho silná, a přesto něžná moc zatlačila o krok vzad, a pak ztratil vědomí.

-----------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>