KNM - kapitola 49 (Žádost mistra Leeho)

Kapitola 49 – Žádost mistra Leeho

Když Liola viděl, že Daylight a Taoisti vyrazili k netvorovi, také se soustředil na nedaleké bojiště v případě, že by Daylight s netvorem prohrál a zranil se.

„Poslední dobou jsou démoni na prudkém vzestupu, mohlo by to být znamení, že z nebes přijde katastrofa?” Mistr Lee si kroutil vousem a vypadal, že se bojí o zemi a o její lid.

„Tím myslel to, že za poslední rok začala tlupa náhodným netvorů řádit a že neví, jestli má celý chrám přesunout hluboko do hor, aby před těmi netvory unikl,” vysvětlil Kaiser, když k Liolovi otočil hlavu.

Liola se na chvilku ponořil do vlastních myšlenek. „Nezdá se, že bych si na ty netvory pamatoval.”

„Tato stvoření nevypadají jako obyčejní démoni, protože se nebojí ani dřevěných mečů, ani papírových amuletů a podobně.”

Mistr Lee už nějakou dobu vypadal zklamaně. Kdyby nebylo toho, že k nim přišli Daylight a Kaiser (ve většině případů ten první), jejich vyhlídka by při boji s těmi netvory pravděpodobně utrpěla mnoho škody.

Tehdy byl Mistr Lee vděčný, že jeho dcera měla ten vhled je u nich nechat, ačkoli jejím hlavním důvodem byl Baolilong.

„Tím myslel to, že ty netvory vážně nedokázali zvládnout,” dodal Kaiser.

„Světu bojového umění také vládne zmatek, takže se Alianční vůdce rozhodl uspořádat Symposium bojového umění, aby se všichni sešli a vymysleli plán proti těm démonům.”

Mistr Lee si povzdechl v obdivu k Aliančnímu vůdci.

„Ten Aliance-jak-se-to-jmenuje vyndal nějakej zavšivenej meč a tlupa hlupáků riskuje životy v soutěži. Ani nemluvě o tom, že později si stejně budou muset přelámat kosti v boji proti těm netvorům. Tenhle počin je prakticky ztělesnění najímání levné pracovní síly,” zamručel Kaiser opovržlivě. (pozn.: V čínských románech je symposium bojového umění zobrazováno jako událost, kde někdo za odměnu vytáhne slavný meč, a pak následuje 'přátelský' souboj o to, která frakce nebo kdo je nejsilnější. Často to končí velmi brutálním střetnutím mezi frakcemi, v důsledku čehož zemře mnoho lidí.)

Liola mírně kývl. Ať byla Kaiserova slova jakkoli neomalená, byla přímá a přesná. Kvůli tomuhle jeho proslovu se zdálo, že i Mistr Lee trochu váhá, a vypadalo to, že vznešený obraz Aliančního vůdce v jeho mysli se trochu otřásl.

***

V dálce Daylight přesvědčil Taoisty, aby přenechali bitvu na něm, protože ta zelená netvoří koule byla prostě příliš obrovská, a teď tu bitvu sledovali z povzdálí.

Daylight rozkázal Plamínkovi, aby se proměnil do podoby obrovského draka, a kroužil ve vzduchu. Daylight vypadal, jako že se snaží vymyslet, kde má začít. Netvor před ním vypadal jako obrovská zelená koule a nedokázal zjistit, kde je jeho slabost.

Kromě koulení se kolem, rozplácávání budov a nechávání za sebou nějaký jedovatý sliz se nezdálo, že by dělala něco jiného.

„Plamínku, zkus plameny,” rozkázal Daylight Plamínkovi a drak kroužil k té zelené kouli.

Z Plamínkovy tlamy vyletěl k té zelené kouli proud plamenů. Ale zelená koule na to nijak moc nezareagovala a dál se koulela kolem. Nicméně její tělo se začalo kroutit. Kde se jí dotkly plameny, tam začala tát a zdálo se, že z té díry vytéká velké množství zelené tekutiny.

Daylight pokynul Plamínkovi, aby přestal chrlit plameny. Zblízka si tu zelenou kouli prohlédl: vypadalo to jako nakousnuté jablko. Bylo tak šťavnaté, že z něj vytékala tekutina. Ulice byly pokryté zeleným slizem, což Taoisty přinutilo ještě více odstoupit.

Daylight se zamračil, jak se podíval na toho strašliveho slizouna. Ačkoli bylo snadné se s tímto netvorem vypořádat, pokud do něj praští, tak se ten sliz všude rozteče. Jenom jednou dírou pokryl celou ulici. Kdyby roztopili celou tu zelenou kouli, tak by slizem pravděpodobně zatopili několik desítek ulic.

Pane!

Daylighta to šokovalo a telepaticky Plamínkovi odpověděl: Co se děje?

Jeho Výsost Baolilong řekl, že ho jeho pán požádal, abychom tohoto netvora chytili a vyhodili ho z města, než ho rozpustíme.

Jak to Daylight zaslechl, podíval se Liolovým směrem a viděl, že zpoza Vyhlídky vyletěl obrovský Bílý drak a mířil přímo k nim.

Jelikož měl Daylight pevný plán, cítil, jak v něm vzrůstá nová síla. Poté, co Plamínkovi rozkázal, aby se střetl s Baolilongem, ti dva draci se svými čtyřmi pařáty chopili obrovské zelené koule a svými čtyřmi křídly energicky mávali.

Jak obyvatelé města, tak Taoisti měli oči dokořán, když tu neuvěřitelnou scénu pozorovali. Ačkoli už viděli, jak Modrý Mořský Kopiník poroučí démonovi, při pohledu na dalšího „démona” byli v šoku a tenhle byl dokonce ještě nápadnější než ten první.

Všichni ho začali chválit a obdivovat a samozřejmě říkali věci jako: „Modrý Mořský Kopiník je věrný svému jménu.”

Jak se Baolilong a Plamínek společně snažili, obrovská zelená koule se pomalu odlepila od země.

Nakonec za silného máchání těch čtyř dračích křídel dva draci vzlétli k obloze i s tou zelenou koulí a zamířili z města ven. Obyvatelé a všichni Taoisti zajásali a všichni vytvořili dlouhou řadu a mířili stejným směrem jako draci.

Daylight s Plamínkem se do města vrátil teprve, když zelenou kouli roztavili na masu slizu.

V té době se všichni obyvatelé shromáždili u městské brány. Jakmile spatřili Daylighta, jak jede na Plamínkovi, všichni jásali: „Modrý Mořský Kopiník!”

Daylight tu scénu zaznamenal a omráčilo jej to. V tváři byl celý rudý.

Když viděl, jak se všichni radují, Daylight Plamínkovi rozpačitě rozkázal, aby u městské brány zastavil, ale pak se k němu všichni rozběhli a Daylight z toho byl celý nesvůj.

Jak odpovídal, stydlivě se zasmál: „Tohle je něco, co musím udělat.”



„...Udržovat spravedlnost je dané. Není třeba mi děkovat.” Kaiser nadmul hruď a napodoboval neochvějný tón.

Liola naklonil hlavu ke straně a podíval se, co Kaiser dělá.

„Pššš!” Jakmile Kaiser skončil, začal se šklebit. „Už jenom od pohledu vím, co ten chlápek povídá.”

Liola najednou cítil, jak mu něco šplhá po noze. Sklonil hlavu a viděl, že Baolilong už přiběhl zpět a pevně ho svírá za nohu. Samozřejmě Bílý drak se z oblohy ztratil.

Všichni byli zaneprázdnění Daylightem a zdálo se, že si nikdo nevšiml, že se jeden „démon” pohřešuje.

Daylight se s dlouhým procesím lidí a s menším Plamínkem vrátil zpět do Vyhlídky. Na tváři měl čitelnou bezmoc, pravděpodobně způsobenou tím, že nevěděl, co má dělat s lidmi, co jej následovali, zvláště s tou jednou ženou v zářivě červeném oděvu, jejíž tvář byla pokrytá líčením.

Nesla s sebou několik tuctů obrázků děvčat a její ústa se nikdy nepřestala hýbat, jak se vychloubala několika desítky vět za vteřinu. To byla žena, které místní říkali dohazovačka.

Když Kaiser viděl tuhle přelidněnou scénu, klidně od boku vytáhl svoji obrovskou zbraň a pak ji zvedl vysoko k hlavě.

Bum!

Jak vystřelil, úspěšně přitom zavřel nekonečné řeči dohazovačů. Scéna před nimi naprosto utichla a Kaiser spokojeně ofoukl hlaveň své pistole.

Pak oznámil: „Voide, zavři dveře!”

Void byl celý tumpachový, ale pak poslušně přistoupil ke dveřím do Vyhlídky a pomalu ty těžké, dřevěné dveře zavřel.

Daylight využil příležitosti, aby zapadl do chrámu. Dohazovačka, co byla přímo za Daylightem, chtěla jít s ním, ale Kaiser ukázal svůj ďábelský úsměv a namířil na ni svou záhadnou zbraň. To ji vyděsilo a rychle se ze dveří stáhla v obavě, že další bum by doprovázel její vlastní jekot.

Když Daylight zaslechl, jak se dveře do Vyhlídky zavřely, vydechl si úlevou. Ačkoli nesouhlasil s Kaiserovou metodou, nemohl si pomoct a cítil vůči němu vděk, že ho z toho zmatku vysekal.

„Hrdina Daylight je rozhodně spravedlivý a velkorysý,” pochválil ho mistr Lee, ale pak se starostí v hlase řekl: „Je nešťastné, že jsme nepotvrdili původ tohoto démona, a ty, hrdna Daylight, chceš vyrazit na cestu. Nevím, kolik démonů mí učedníci zadrží, a ani nevím, jestli ostatní města také trpí podobnými útoky démonů. Možná že nemají takové štěstí jako my, obyvatelé Nebeského města, že potkali Hrdinu Daylighta a jeho společnost.”

Daylightova tvář přetékala starostí. „Pravda, až odejdu, tak tu nebude nikdo, kdo by Nebeské město mohl ochránit. Takže pokud ti netvoři znovu přijdou, co budete dělat?”

Jak to Daylight řekl, jeho pohled zamířil ke Kaiserovi. Zdálo se, že se nakazil stejným zlozvykem jako Liola. Kdykoli vyvstal problém, který bylo potřeba vyřešit, obrátili se na člověka s nejskvělejšími nápady.

Kaiser několikrát převrátil očima, ale Daylight zužitkoval svou nezdolnou rytířskou vůli a setrvával na Kaiserovi pohledem, jako kdyby mu říkal: pokud něco nevymyslíš, tak nikdy neodejdu.

Kaiser to Daylightovo zírání už nemohl vydržet a vylil si svůj vztek na ostatních: „Zatracenej dědku! Co chceš, abychom udělali, jen to řekni, přestaň s tímhle divadýlkem!”

Mistr Lee se probral svým vousem a usmál se. Ostatním lidem to mohlo připadat jako moudrý úsměv, ale v Kaiserových očích to byl zlovolný úsměv, když zlosyn dosáhl svého cíle!

„Věřím, že až Hrdina Daylight odejde, tak by Vyhlídka měla být schopná nakrátko odolat všem útokům. Prostě doufám, že Hrdina Daylight bude schopen najít zdroj těch démonů. Jakmile bude zdroj těch démonů zničen, tak se lid přirozeně navrátí zpět ke svému poklidnému životu.”

„Takže to jsi myslel. Rozumím,” přikývl Daylight. Už na tohle dřív pomyslel, takže žádost mistra Leeho bylo přesně to pravé.

Copak je tenhle chlápek závislý na vykonávání neplacené práce?

Kaiserovi na hlavě naběhly žíly, ale věděl, že s Daylightovou povahou by se tomuhle nevyhnuli. Kaiserovým jediným přáním bylo, aby jim toto putování k nalezení zdroji démonů nepřineslo další problémy.

Ďáble Gle, pane, musíš ochránit svého nejdrahocennějšího potomka, Kaisera, a požehnat jej poklidným životem v tomto novém světě!

„Také doufám, že s sebou vezmete Voida. Jednak mi můžete pomoct s výcvikem tohoto malého mizery a jednak pokud se vám podaří postarat se o ty démony, můžete Voidovi říct, aby se vrátil zpět ke mně a nahlásil mi to.”

Jak mistr Lee domluvil, Void měl na tváři nadšený výraz.

Za ten rok, co tady pobyli, viděl Daylightovu sílu. Kdyby nebylo skutečnosti, že už mistra měl, tak by Void poklekl před Daylightem a nazval ho svým mistrem... ačkoli Daylight byl o dva roky mladší než sám Void.

„Cože! Zapomeňme na skutečnost, že jsi ze mě udělal neplaceného pracovníka! A teď po nás chceš, abychom krmili další krk?” zaječel Kaiser. „Nikdy, NIKDY v životě!”

Void Kaisera slyšel a omráčilo jej to. Okamžitě se s prosebným pohledem otočil na Daylighta, ale Daylight nasadil výraz bezmoci.

Void se pak váhavě obrátil na Liolu, ale nebyl si jistý, jestli by mu vůbec mohl pomoci tento problém vyřešit... Pokud Daylight, jako nejstarší učedník, nedokázal Kaisera přesvědčit, tak jak by do toho mohl mluvit druhý učedník Liola.

Voidovi ti tři učedníci připadali celkem podivní, protože mezi sebou nedodržovali žádný koncept věkového zařazení. Zdálo se, že i nejstarší Daylight poslechl každé Kaiserovo slovo, i když když došlo na záležitosti spravedlnosti, tak jej ignoroval.

Liola se mírně zamračil a pak se Voida zeptal: „Jak obeznámený jsi s cestami a stavem ve světě Bojového umění?”

Tahle otázka Voida ohromila, až dokud mistr Lee nezakašlal, aby mu připomněl, že má odpovědět. Nato okamžitě odpověděl: „Ve-velmi obeznámený. Často cestuji světem Bojového umění. Do Vyhlídky jsem se vrátil teprve před rokem a něco.”

Liola se podíval na Kaisera a řekl: „Neznáme to tu. Bude lepší, když budeme mít průvodce.”

Když Kaiser zaslechl, co Liola řekl, skoro ho chtěl zmlátit.

Pro Kaisera a Daylighta bylo přirozené, že tu „tu” neznali, ale nemohl uvěřit, že mu chlápek, co tu žil dvacet let, mu říkal, že to tu nezná...

Ale Kaiser ani v nejmenším nepochyboval o tom, co řekl. Ledová kostka Liola vskutku mohl někde žít dvacet let a nevědět, že tamější obloha je modrá.

„Rozumím, tak ho vezměme s sebou,” odpověděl Kaiser neochotně.

Když to Void zaslechl, byl tak šťastný, že od radosti málem skákal. Vděčně se po „druhém učedníkovi” podíval a s nejvyšší úctou řekl: „Mohu se zeptat, kam máte namířeno?”

„Na místa, kde se dají vydělat peníze.”

„Na místa, kde jsou mistři bojového umění.”

Void se na ty dva, co promluvili, rozpačitě díval.

Kaiser, jehož oči se proměnily na dolárky, a fanatik do bojového umění Daylight.

Nezdálo se, že by člověk, kterého se ptal, totiž Liola, vůbec odpověděl.

Void se zamyslel nad žádostmi těch dvou lidí a navrhl: „Symposium bojových umění je místo, kde se shromažďují mistři, a pokud vyhrajete, tak vyděláte spoustu peněz.”

„Tak na Symposium bojových umění!” řekli Kaiser a Daylight unisono, což byla vskutku vzácná podívaná.

Jakmile to dořekli, oba dva se ponořili do svých vlastních představ. Samozřejmě jeden z nich snil o tom, že bude bojovat s velmistrem bojového umění, a druhý snil o tom, že zahyne pod přílišným množstvím peněz.

Liola začal přemýšlet, jakou výmluvu si vymyslí, až ho Kaiser bude nutit přihlásit se na Symposium. Pokud bude bojovat, tak bude vždycky možnost, že ho někdo pozná.

Ačkoli ve většině spravedlivých frakcí nebude nikdo, kdo by jej poznal, ale člověk nikdy nevěděl, jestli Organizace vrahů nepošle někoho v přestrojení.



Aby to na Symposium stihli, Daylight a Kaiser si spěšně sbalili věci a následujícího rána oba dva stáli před vrahovými dveřmi. Oba dva pak silou začali klepat na dveře a Kaiser dokonce křičel. Tenhle hluk neprobudil jenom Liolu, ale také zajistil, že v celé Vyhlídce nemohl nikdo spát.

Když Liola zaslechl Kaiserovu ukřičenou pusu, najednou vyskočil. Že si jich nebyl schopen všimnout, dokud nezačali klepat na dveře, bylo pro Liolu vzácností. Také si všiml, že se cítí tělesně slabý. Ale jako člověk, co byl rok upoutaný na lůžko, byla mírná slabost velmi dobrý stav.

Liola si nevšímal protestů svého těla, stejně vstal, aby provedl svou ranní rutinu. V očích obyčejného člověka by nevypadal nijak jinak než obvykle.

Když byl Liola v polovině, Kaiser už nedokázal déle čekat. Rozkopl dřevěné dveře dokořán a od dveří na Liolu zíral, jak si umýval tvář. Ani nemluvě o tom, že si při tom Kaiser rychle podupával.

Naneštěstí to Liolu vůbec neovlivnilo a dál pokračoval v klidném vyřizování svých záležitostí. Nakonec když si Liola pomalu otíral ruce, už to Kaiser nemohl dál vydržet, popadl Liolu a vystřelil ven.

„Snídaně, snídaně!” mumlal Kaiser přitom. Nehledě na to, jak moc spěchali, nikdy nemohl zapomenout se najíst!

Když se Kaiser dostal do jídelny, přišla také Lee San Niang a v rukách nesla podnos se snídaní. Ve skutečnosti ještě nebyl čas na snídani, když stěží svítalo.

Jelikož Lee San Niang znala Kaisera celý rok, věděla, že navzdory svému lenivému vzezření byl v přední linii, jakmile se jednalo o peníze nebo jídlo. Proto při této příležitosti vstala časně a připravila pro Kaisera snídani, jinak by Kaiser neměl co jíst.

Když Kaiser spatřil horké bochánky a další chody na podnose, nemohl si pomoct a nasucho polkl a pak stáhl zpět slintajícího draka, co vyletěl zpoza Liolových zad, jinak by Baolilong všechno jídlo svrhl na zem... draci se vážně nestarali o to, jestli měli jídlo na talíři nebo ne.

Lee San Niang se dívala, jak Baolilong Kaisera naštvaně popadl za jeho zelené vlasy a jak Kaiser začal ječet a snažil se od něj dostal.

Chování těch dvou dětí Lee San Niang rozesmálo a zároveň se do toho snažila zasáhnout: „Dobře, dobře, přestaňte se prát, jděte se připravit k jídlu.”

Kaiser řekl „dobře” a než odešel ke stolu a posadil se, tak Baolilonga ještě jednou štípl do tváře.

Baolilong s tvářemi rudými od štípání našpulil rtíky se slzami v očích a pak se otočil a rozběhl se Liolovi do náručí.

Když se jak Liola, tak Daylight posadili, Kaiser, jenž se nikdy moc nestaral o stolování, začal jídlo hltat, jako kdyby celá léta nejedl. S horkým bochánkem v levé ruce a masovou brioškou v pravé ruce často sklonil hlavu, aby se napil sójového mléka.

Poté, co se Baolilong vyplakal v tátově náručí, taky se vyškrábal na stůl a začal se s Kaiserem prát o jídlo a tím dělat bordel.

Liola naopak pomalu žvýkal. Daylight jedl dost, ale jeho chování bylo nicméně elegantní.

Zanedlouho dovnitř vstoupil Void s panikou vepsanou v tváři. Když spatřili jeho naprosto rozcuchané vlasy, všichni věděli, že sem doběhl, jakmile se probudil.

Jakmile vešel dovnitř, začal se omlouvat v obavě, že Kaiser svoje rozhodnutí ho vzít s sebou vezme zpět. Ale Kaiser na Voida jenom převrátil oči a dál se s drakem pral o jídlo.

Pak se kolem shromáždilo těch pár významných lidí z Vyhlídky, ale „bitvy” o jídlo se nezúčastnili.

Když viděli, že Baolilong a Kaiser už byli v tom bodu, že měli ústa dokořán a vytasené zbraně, tak se nikdo neodvážil k jídelnímu stolu ani přiblížit. Všichni stáli na straně, sledovali je a snažili se zadržet smích.

Když už tak nějak dojedli, dorazil i mistr Lee. Jakmile vešel do jídelny, Lee San Niang spěšně vytáhla podnos s obzvláště připravenou snídaní a donesla ho k mistrově místu.

Mistr Lee se snídaně ani nedotkl, ale místo toho se zeptal: „Dneska odcházíte?”

„Jo, jinak bychom to nestihli na kvalifikaci,” řekl Kaiser s plnou pusou.

„Kaisere, musím ti připomenout, abys tu svoji zbraň jménem pistole používal méně často.” Mistr Lee jim ukázal vzácný starostlivý výraz.

Kaiser se na staříka podivně podíval. Pistole byla jeho jediná zbraň. Co by dělal bez pistole, jenom s holýma rukama?

Po připomenutí mistra Lee i Void pokýval hlavou a řekl: „Kaisere, já svět bojových umění znám. Většina praktikantů bojového umění nejsou jako lidé tady a nebudou otevření všem možným podivným věcem. Přece jenom Taoisti přicházejí do kontaktu s mnoha záhadnými, nevysvětlitelnými věcmi, takže dokážou přijmout tvé podivné zvláštní schopnosti, ale co se týče praktikantů bojového umění... Mohli by tě považovat za člověka z nějaké podlé frakce.”

„Podlé frakce? Co to je?” zamračil se Kaiser.

„Ve světě bojového umění jsou i podlí lidé jako třeba vrahové. Spravedlivé frakce ty lidi často pronásledují.”

Void jenom dával příklad, ale neměl ponětí, že se přitom strefil do černého.

Kaiser zachoval klid a odpověděl: „Rozumím.”

Daylight, co nikdy nelhal, se tvářil podivně a sklonil hlavu k jídlu. Všichni tři věděli, že Liola byl vrah číslo jedna, a tím tedy prakticky vrchní ďábelská figura podlých frakcí.

Kaiser byl také potomek ďábla. A naposledy Baolilongův biologický otec se pravděpodobně co nevidět měl stát ďábelským drakem... Ve skutečnosti poměr podlosti versus spravedlnosti v jejich týmu byl tři na jednoho; prakticky to byla přemáhající podlost.

„Pokud vás spravedlivé frakce opravdu nedokážou přijmout, tak se vraťte zpět do Vyhlídky a dovolte mi očistit vaše totožnosti. Spravedlivé frakce to mým jménem přehlédnou.”

Mistr Lee se mírně usmál.

Kaiser poprvé k Leeově řeči nepřidal žádné vysvětlení a jenom se nervózně škrábal po tváři.

Daylight se postavil a upřímně řekl jménem všech svých společníků: „Velmi ti děkujeme, mistře Lee. Jsme ti zavázáni za to, že ses o nás za poslední rok staral.”

Mistr Lee se probral svým vousem, usmál se a přikývl.

Díval se na dva mladíky před sebou s tak rozdílnými osobnostmi, že byli jako nebe a země: jeden byl upřímný a druhý byl celkem podivný.

Ten první Vyhlídce velmi pomohl a i kdyby to neudělal, jeho spravedlivý a přátelský charakter by si získal srdce všech ve Vyhlídce.

Ale kvůli tomu druhému všichni potřásali hlavou, jakmile se tady objevil. Ale jakmile jej poznali, všichni jeho těžce snesitelnou povahu pochopili. Pokaždé, když šel Daylight bojovat s netvory, Kaiser vždycky řekl, že ho nezajímá, co se stane. Ale jakmile Kaiser něco zaslechl, byl první, co vyběhl.

„Daylighte, Kaisere, musíte se o Liolu dobře starat. Teprve nedávno se zotavil ze závažné nemoci. Kdyby nebylo toho, že se snažíte stihnout Sympozium, tak by vážně měl zůstat a pečovat o své tělo,” řekla Lee San Niang, když se ustaraně podívala po Liolovi.

Ačkoli nevypadal nijak neobvykle, přece jenom celý rok spal. Přišlo jí celkem divné, že se Liola zdál tak nezávislý.

„Kdo se o něj stará! To spíš on by se měl starat o mě.”

Kaiser ignoroval všechno, co Lee San Niang řekla. Liola byl ten nejlepší vrah a na stejné úrovni jako Lancelot a ostatní, přece by nikdy nepotřeboval, aby se o něj lidi jako Kaiser starali, ne?

„Ty malej mizero, přece jenom je to tvůj druhý bratr. Zapomeňme na to, že si nevážíš starších, ale aspoň bys měl pamatovat na přátelství mezi učedníky,” povzdechl si mistr Lee a potřásl hlavou.

„Je to můj druhý 'nejstarší bratr', správně. A jako můj druhý 'nejstarší bratr' se o mě nestará a místo toho chce, abych se já staral o něj? To je směšné!” namítl Kaiser netaktně.

„Ty malej mizero...” Mistr Lee se tak naštval, že mu vlály vousy a poulel oči.

Za neustálých přednášek mistra Leeho a Kaiserova namítání, co bylo tak směšné, že kvůli němu lidi prskali jídlo z úst, dojedli snídani.

Kaiser a Daylight tu zůstali mnohem déle, než Kaiser původně zamýšlel.

Když na tom místě dojedli svoji poslední snídani, Daylight se dokonce po jednom šel rozloučit s místními lidmi. Ve Vyhlídce bylo pravděpodobně zhruba sto lidí a přinejmenším desítky z nich se s Daylightem znaly. Když Daylight skončil, bylo už celkem pozdě. A tehdy započali svoje putování. Prakticky každý ve Vyhlídce stál u vchodu a doprovázel těch pět lidí.

„Musíš se o Baolilonga dobře starat.” Lee San Niang neochotně pustila Baolilonga ze svého náručí. Kdyby to bylo možné, vážně si to dítě chtěla nechat u sebe, ale bohužel Baolilong byl k Liolovi prakticky přilepený.

Daylight znovu nasadil podivný výraz. Jelikož byl ve lhaní příšerný, tak Lee San Niang vážně nemohl řádně odpovědět. Žádat ho, aby se dobře staral o cizího draka? To by na něj bylo příliš těžké. Už teď měl spoustu potíží s Plamínkem. Jakmile na to pomyslel, Plamínek do svého pána nespokojeně dloubl hlavou.

Liola mírně kývl. Lee San Niang si Liolovu chladnou povahu spletla za možnost, že je nešťastný, že se musí o Baolilonga starat, a s chladným výrazem na tváři řekla: „Pokud se o to dítě nechceš starat, tak ho můžeš nechat tady. Budu ho mít za vlastní.”

Kdo mohl vědět, že jakmile to řekla, Baolilong se začal zoufale snažit vyprostit se z Lee San Nianžina náručí. Pak míhal svýma malýma baculatýma nožičkama, jak utíkal zpět k Liolovi, a pak ho popadl za nohy a nepustil ho v obavě, že by jeho táta opravdu udělal, o co ho Lee San Niang žádala, a nechal ho tu.

„Lee-jiejie, nevykládej si to zle.” Kaiser viděl, že atmosféra hovoru směřuje špatným směrem a rychle to objasnil: „Můj druhý bratr je jen trochu introvert, takže takhle reaguje. Dokonce i kdybys po něm máchla nožem, tak nevydá ani hlásku. Ale neboj se, rozhodně se o Baolilonga dobře postará, jako to dělal doposud. Kdyby se k Baolilongovi choval špatně, tak by ho Baolilong neměl tak rád.”

„No, to je pravda.” Lee San Niang se podívala na Liolovu chladnou tvář a vybavila si, že od chvíle, co se probral, toho moc neřekl, takže to možná opravdu bylo jeho povahou.

Lee San Niang přikývla a pak se ustaraně otočila a řekla dalšímu člověku: „Voide, prosím, dohlídni za mě na Baolilonga. Je příliš hravý a obávám se, že když na něj nebudete dávat pozor, tak někam odběhne.”

Void, nesoucí svoje batohy, upřímně kývl a slíbil: „Jiejie, Void na Baolilonga dohlídne.”

Zdálo se, že se Lee San Niang trochu uvolnila a pak se podívala na Kaisera.

„Kaisere, po cestě se chovej slušně. Svět bojového umění je širý a nebezpečný a pokud si budeš pořád pouštět pusu na špacír, tak dříve nebo později naštveš špatného člověka.”

Když Kaiser zaslechl Lee San Nianžina slova, stále se tak rozpustile smál a řekl: „Dobře, dobře, budu se chovat slušně, trochu.”

Mistr Lee se probral svým vousem a řekl: „No, připozdívá se a měli byste si pospíšit z města. Pokud se ještě o něco zdržíte, tak budou vzhůru i měšťané a budete mít těžkosti dostat se ven.”

Daylight přikročil před mistra Leeho a uklonil se se spojenýma rukama, pak upřímně řekl: „Takže se tady rozloučíme. Jsme ti vděčný za přístřeší za poslední rok a nikdy nezapomenu na tvou laskavost.”

Mistr Lee s úsměvem přikývl. „Vůbec ne, pořád musíme Hrdinu Daylighta zatěžovat naším malým učedníkem. Také doufám, že budeš pátrat po záležitosti s těmi démony.”

Kaiser ty dva přerušil předstíráním, že je mu na zvracení, a pak netrpělivě zařval: „Pojďme, pojďme! Pokud budu ještě chvíli poslouchat vaši nechutnou konverzaci, tak přijdu o snídani.”




Daylight se poškrábal na tváři a pak se vrátil zpět ke svým společníkům. Byla to skupinka čtyř lidí a dvou draků, co neochotně odcházela z Vyhlídky.

Když kráčeli po ulicích, pár procházejících měšťanů poznalo Modrého Mořského Kopiníka a všichni se k nim rozběhli. Kaiser a ostatní se okamžitě rozhodli, že nechají Plamínka, aby se proměnil do své obrovské podoby. Všichni naskočili na jeho hřbet a vyletěli z Nebeského města.
--------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>