KNM - kapitola 51 (Liolův zmatek)

Kapitola 51 – Liolův zmatek

„Vaše schopnosti jsou vskutku úžasné. Nevěděl jsem, že Nebeská Vyhlídka má takové skryté talenty.”

Zatímco všichni jedli prosté sušené jídlo, Auyan Dri se za občasného pokukování po Daylightovi zvědavě zeptal Voida.

Voidova znalost bojového umění byla vskutku impresivní, ale Auyan Dri už o Voidovi slyšel a věděl, že to je Taoista z Vyhlídky. Ale Auyan Dri ještě nikdy neslyšel o Daylightovi a, tak moc jak jen byl ochoten přiznat, Daylight byl opravdu silnější než on navzdory tomu, že byli zhruba ve stejném věku. Kdy se tento mladý génius objevil ve světě bojového umění?



Void rozpačitě vysvětlil: „Ve skutečnosti jsem z Vyhlídky pouze já. Daylight a ostatní jsou Taoisti z daleka, ale aby se od nás dozvěděli něco nového, tak ve Vyhlídce na rok zůstali. Takže v určitém smyslu jsou spříznění s Nebeskou Vyhlídkou.”

Void trpělivě vysvětlil podrobnosti.

Co se týče toho nápadu, že Daylight a ostatní u nich zůstali v rámci studia, bylo to aspoň napůl pravdivé... alespoň Kaiser často mistru Leeovi dovolil pozorovat jeho ohnivé koule a často Kaisera a Daylighta učili, jak používat dřevěný meč. Takže... to tak trochu byl výměnný program.

Void to takto vysvětlil kvůli rozkazům mistra Leeho, aby vysvětlil, že Daylight je Taoista, aby si jej ostatní nepletli s lidmi z podlých frakcí.

„Rozumím.” Auyan Dri s úlevou přikývl. Původně měl ohledně Daylightovy taoistické totožnosti své pochybnosti.

Jak by mohl být člověk s takovým neuvěřitelným Kung Fu Taoista?

Ale po Voidově vysvětlení Auyan Dri věřil, že jím je. Zároveň mrkl po Daylightovi, co se bavil s Long Yulií, a zdálo se, že ho to trochu rozhodilo.

V tom momentě se Daylight kvůli Long Yulii cítil bezmocně. Bombardovala jej svými otázkami a jelikož nevěděl, jak lhát, tak na ně mohl tak akorát zabručet.

„Vážně jsi Taoista?”

Long Yulie doširoka rozevřela oči, jak si Daylighta prohlížela.

Nehledě na to, jak dlouho se dívala, člověk před ní nevypadal jako Taoista. 9,9 z deseti lidí, co by se na něj podívalo, by řeklo, že vypadá jako mladý hrdina.

Daylight nemohl odpovědět ani na tu první otázku a řekl se zamračením: „No... technicky vzato tak úplně nejsem...”

„Nejsi?” Long Yulia doširoka rozevřela oči.

„P-počkej, já... jsem... eh...” Vážně nechtěl lhát, ale nemohl přece říct pravdu, a tak se Daylight tvářil nesmírně hořce a neustále házel očkem po Kaiserovi.

„Tak jsi nebo nejsi?!” Long Yulie začínala být trochu naštvaná.

„No...”

Kaiser se původně bavil pozorováním, jak je Daylight na rozpacích, ale viděl, že Daylight je na nejlepší cestě říct pravdu, takže do toho zasáhl: „Technicky nejsme Taoisti, protože 'Taoista' je slovo, co používáte vy. Pro nás to je ale něco jiného. Kromě jména se taky učíme jiné věci než Taoisti. Například naše Kung Fu je mnohem lepší než to od Taoistů.”

„Vážně, tak jak se nazýváte?” zeptala se Long Yulie zvědavě.

„Rytíř.” Kaiser to slovo řekl ve své rodné řeči, a pak přepnul zpět na řeč tohoto světa. „To jsme.”

„Rytíř.” Long Yulie se snažila napodobit Kaiserovu výslovnost a pak šťastně ukázala na Daylighta: „Rytíř?”

Tentokrát Daylight odhodlaně přikývl. Opravdu byl rytíř. Také pochopil, proč Kaiser místo toho neřekl čaroděj, protože takhle Daylight nemusel porušit svou zásadu nelhat.

Daylight se po Kaiserovi vděčně podíval.

„Tenhle démon je tak nádherný. Vážně si ho nemůžu pohladit?” Long Yulie konečně vyřkla svůj skutečný důvod, proč se s Daylightem seznámila.

Daylight se nervózně podíval po Plamínkovi, jenž se zdál trošičku rád. Long Yulie řekla, že je nádherný, to ho opravdu potěšilo, ale aby se jej dotkla? To bylo z obliga!

„Ne, není svolný.” Daylight se omluvně zasmál.

Zdálo se, že to Long Yulii hluboce zklamalo, ale taky se zdálo, že na to brzy zapomněla, a pak se zase zvědavě zeptala: „Ten muž s černými vlasy má vážně zvláštně barevné oči! Jsou stříbrné. Taky je rytíř?”

Daylight se zase cítil nepříjemně, protože Liola technicky nebyl rytíř... Naštěstí si Liola všiml, jak se Daylight tváří, a kývl na Long Yulii.

„A to roztomilé malé dítě, co má s tebou společného?”

Long Yulie zase rozevřela oči dokořán. Její mistr měl spoustu učedníků mladších, než byla ona, takže ji víc zajímal Plamínek než děti, ale nicméně pořád měla ráda roztomilé děti.

Když Kaiser spatřil Daylightův ztuhlý výraz, nevrle se na něj podíval, a pak začal mluvit, aby upoutal pozornost Long Yulie: „To ti tedy řeknu, že příběh tohoto dítěte je velmi tragický...”

Samozřejmě poté následovala ta směšná historka, kterou vyprávěl lidem z Vyhlídky až na to, že tentokrát to bylo ještě tragičtější a lítostivější.

Z Baolilonga se stalo dítě, co vidělo, jak démoni utýrali jeho rodiče k smrti, a ti démoni taky zaživa snědli všechny lidi z vesnice, kde žil. Jediným důvodem, proč Baolilong přežil, bylo to, že se schoval v pytli s rýží atd.

Ta historka byla tak dojemná, že dokonce i Daylight skoro vyskočil a přísahal na svou čest, že ty mrzké démony zabije.

Zatímco Kaiser vyprávěl srdceryvný příběh o Baolilongovi, Liola dostal od Baolilonga telepatickou zprávu:

„Baolilong je hladový. Baolilong nechce jíst tohle sušené jídlo. Baolilong chce sníst drahé steaky. Baolilong chce spát na měkké posteli a ne na těhle dřevěných lůžkách...”

„Takové chudátko. Jak může být život tohoto dítěte tak tragický, bééé~”

Long Yulie začala bědovat. Vstala a přiběhla k Baolilongovi. Liola naštěstí zareagoval rychle a popadl Baolilonga zpět do svého náručí.

Baolilongova povaha byla mnohem horší než ta Plamínkova. Kdyby si ho Long Yulie opravdu vzala, tak by z toho vznikla pohroma.

„Stydí se a nemá rád, když se ho někdo dotýká,” vysvětlil Liola klidně.

Long Yulie po vyslechnutí Kaiserova dojemného příběhu pravděpodobně chápala proč, takže neměla v plánu ho vyděsit. Okamžitě se vrátila na svoje místo a často se po Baolilongovi soucitně dívala.

V tom okamžiku k Auyanovi Dri přišel sluha ze Sluneční frakce a uctivě nahlásil: „Mladý pane, vyčíslili jsme oběti na naší straně. Šestnáct lidí přišlo o život a dle vašich rozkazů jsme je společně pohřbili. Navíc máme deset lidí s vážnými zraněními a zhruba tři tucty s lehkými zraněními.”

„Řekni všem, aby shromáždili materiál na deset vozů. Za každou cenu musíme nejpozději zítra ráno znovu vyrazit na cestu,” rozkázal Auyan Dri a zamračil se přitom.

Bylo pro ně nejlepší se z hor loupežníků dostat co možná nejdříve. Kdyby nebylo podpory Daylighta a ostatních, tak by Auyan Dri dokonce možná zvažoval, že by tady těch deset lidí zanechal a vzal s sebou všechny ostatní, aby se z těch hor dostali.

„Rozumím.” Zdálo se, že si člověk, který to nahlásil, vydechl úlevou. Myslel si, že přísný mladý pán se rozhodne vydat se na cestu okamžitě.

„Mohl bych vás požádat o pomoc s nočními hlídkami? Moji sluhové jsou celkem slabí a obávám se, že na sebe nemohou vzít tak důležitou zodpovědnost. Ze všech svých lidí jsem možná jediný, kdo to zvládne,” řekl Auyan Dri rozpačitě.

Ačkoli od něj bylo nezdvořilé říct, že z jeho lidí je schopný jenom on, ale přinejmenším si myslel, že by neměl dovolit, aby žena jako Long Yulie držela noční hlídku.

„Nemusíme držet noční hlídky,” řekl Kaiser a mávl při tom paží. „Můj druhý bratr je tak silný, že se k němu bez jeho vědomí nikdo nepřiblíží.”

Jak Auyan Dri zaslechl, co Kaiser řekl, okamžitě přesunul veškerou pozornost na Liolu.

Auyan Dri si tichého muže předtím moc nevšímal, dokud o něm Kaisesr něco neřekl. Ale po krátkém pozorování na tom muži necítil nic zvláštního.

Zdvořile se usmál. „Tvůj druhý bratr je velmi elegantní, ale v sázce jsou životy a bude bezpečnější noční hlídku držet.”

„Pokud ti to udělá radost, jen do toho, ale se mnou nepočítej.”

Kaiser byl s Liolovými schopnostmi celkem obeznámený. I kdyby byl Kaiser vzhůru a měl oči na stopkách a zkoumal okolí, tak by si nepřátel nevšiml dřív než spící Liola, tak proč by dělal něco tak zbytečného jako držení noční hlídky?

Tohle Auyanovi Drimu nedávalo žádnou možnost a zdálo se, že se jeho výraz okamžitě změnil, zatímco Void se po straně také potil.

Void si byl dobře vědom, jaký Kaiser je. Ze začátku ho Kaiser tak dopaloval, že z toho celý rudl, ale když s ním strávil trochu víc času, Void se často tak moc smál, že taky celý rudl.

Auyan Dri ale bohužel nebyl jenom Taoista z malého kláštera. Jako mladý pán Sluneční frakce nemohl být tváří v tvář takovému ponížení pokorný.

Naštěstí se Auyan Dri bez těch lidí před ním nemohl dostat z hor loupežníků a neodvažoval se doufat, že těch pár lidí potřebovalo jeho pomoc, aby se odtud sami dostali.

Čtyři lidi a jedno dítě procházející horami loupežníků mohlo znamenat jen jednu věc: byli si stoprocentně jistí, že přes ně přejdou.

Kdyby je rozhněval a oni by odešli, Auyan Dri si nevěřil, že by dokázal odolat dalšímu útoku loupežníků. A proto navzdory Kaiserově drzosti spolkl svoji pýchu, ačkoli mu to bylo vidět na tváři.

„Takže Auyan Dri se chopí noční hlídky.”

Daylight viděl, že se do těch slov Auyan Dri nutil, takže spěšně řekl: „Já budu držet hlídku s tebou. Liolo, přidáš se k nám?”

Liola kývl. Kaiser sice mluvil pravdu, ale jelikož ho o to Daylight požádal, Liola vážně nestresoval, jestli bude jednu noc držet hlídku.




Liola tiše stál pod noční oblohou. Kromě větru ševelícího mezi listy a zvuků nějakých zvířat bylo naprosté ticho. Liola ochotně přijal nejhorší noční hlídku: tu uprostřed.

Normálně to byla nejhorší hlídka. Jakmile člověk usnul, musel vstávat, aby hlídal, a když si to odpracoval, neměl moc času na spaní, než zase musel vstávat.

Ale tohle na Liolu vážně nemělo moc velký vliv. Ve skutečnosti by radši držel hlídku celou noc, ale to by na něj přitáhlo Auyan Driovu pozornost.

Liola opravdu potřeboval čas, aby o všem popřemýšlel. Už tady jednou byl, tím si byl Liola velmi jistý, ale nedokázal si vzpomenout proč a nebo kdy tu byl.

I když se moc nezajímal o místa, kam šel jako vrah, nezapomněl by název místa, kde vykonal nějakou misi. Celý dnešní den se Liola snažil vybavit si místa, kam při svých misích zavítal, ale stejně si na tohle místo nemohl vzpomenout, i když už v duchu prošel všechny svoje mise.

Tenhle problém na Liolu dotíral celý den, díky čemuž byl ještě tišší než obvykle. Liola se díval kolem sebe a snažil se vymyslet, proč se mu to tu zdálo tak známé, ale nehledě na to, jak moc zíral na stromy nebo na zem, nedokázal přijít na nejmenší náznak.

„Hele, tahle housenka je růžová a vypadá celkem podivně, ale to není důvod proč na ni zíráš, že?”

Kaiser dřepěl vedle Lioly a větvičkou do růžové housenky šťouchal. Ačkoli se na tu otázku ptal Lioly, oči měl upřené na tu housenku.

Naopak Liola nehnul ani brvou. Věděl, že se Kaiser v posteli převaloval, až nakonec vstal, ale byl zvědavý, proč by se Kaiser vzdával spánku. Co dělal vzhůru? Přece to nemůže být tak, že si chtěl hrát s housenkou.

Ale Liola by jako první pusu neotevřel; jen v tichosti čekal, až mu to Kaiser řekne jako první.

Když Kaisera housenka konečně znudila, položil se na trávu s rukama za hlavou. Zíral na noční oblohu a řekl: „Je tady tolik hvězd a jsou mnohem krásnější než v mým světě.”

Jak Liola zaslechl Kaiserova slova, instinktivně zvedl hlavu, aby se podíval na oblohu. Když se ten odraz hvězd promítl na sítnici Liolových stříbrných očí, v srdci mu vzlínal známý pocit.

„Hele, jak jsme přišli na tenhle svět, považují nás tu za celkem silný lidi! Pche, jeden zlatej rytíř nám dokázal zubožit život a dokonce jsme měli pár hádek s lidmi řádu X jako Lancelot. Je zázrak, že jsem vůbec naživu!”

Když Liola Kaisera zaslechl, sklonil hlavu a podíval se po něm a pak ve vší vážnosti řekl: „Promiň.”

Jakmile se Liola omluvil, Kaiser okamžitě vyskočil na nohy, svoje modré oči měl doširoka rozevřené. Příšerně zaječel: „Proč se omlouváš?”

Liola se krátce odmlčel a pak řekl: „Copak mě neobviňuješ, že jsem k tobě přitáhl zlaté rytíře a Lancelota?”

„Kdo tě obviňuje? Poslouchej, co říkám!” křičel Kaiser ve špatné náladě. „Utěšuju tě, jasný?!”

Utěšuješ mě?

Liola se zamračil, jak si vybavil, co Kaiser zrovna řekl, vážně se to nezdálo jako slova útěchy. Liolovy oči přetékaly zmatkem.

Poté, co na něj Kaiser chvíli zahlížel, zdráhavě vysvětlil: „Říkám, že když se nám žije v pohodě, možná dokonce líp než na mým světě, tak se nemusíš trápit tím, že jsi nás zatáhl na mimozemskej svět. Jak máš celej den protaženou tvář, tak z toho mám špatnou náladu.”

Liola znovu umlkl. Dlouho o tom přemýšlel, než pochopil, co tím Kaiser myslel.

Nejistě se zeptal: „Myslel sis, že jsem se celý den trápil kvůli tomu, že jsem tě sem zatáhl?”

Kaiser podezíravě odpověděl: „Ano! Obvykle moc nemluvíš, ale dneska jsi zašel trochu moc daleko. Prakticky z tebe byla socha! Nemusíš mluvit, ale aspoň nemusíš vypadat jako šutr.”

Liolu nenapadlo, že by ho Kaiser špatně pochopil. Zakroutil hlavou a vysvětlil: „Kvůli tomu to není. Přemýšlel jsem, proto jsem byl potichu.”

„Přemýšlel? Ty vážně přemýšlíš? Copak nemáš hlavu plnou kamení?” zaječel Kaiser a strašně to nafukoval.

„...” Liola se rozhodl neodpovídat a přikročil rovnou k vysvětlení: „Tohle místo se mi zdá velmi povědomé, jako kdybych tu už byl. Ale jsem si jistý, že jsem tu nikdy misi neměl, takže jsem přemýšlel, proč mi to přijde tak povědomé.”

„To je celé? Tos mi měl říct dřív, abych kvůli tvýmu utěšování neobětoval svůj drahocenný spánek!”

Kaisera bolelo, když pomyslel na svůj ztracený spánek, ale když už byl vzhůru a aby Liolovi obměkčil tu jeho kamennou tvář, sám se přinutil pro Liolu vymyslet nějaké možnosti.

„Pokud to není místo, kam jsi šel kvůli misi, tak možná jste tudy prošli, když jste s Anis utíkali?”

Liola okamžitě zakroutil hlavou. Tahle zkušenost byla taková, že by na ni Liola nikdy v životě nezapomněl, ani na nejmenší detail.

Každý strom, o který se Anis opřela, každý kámen, o který zakopla, nebo oděv jejich pronásledovatelů, na nic z toho Liola nedokázal zapomenout. Liola si byl naprosto jistý, že tudy s Anis neutíkali.

„Ne...?” Kaiser se poškrábal na hlavě a zeptal se: „Tak kromě misí a útěku, kdy jindy jsi opustil organizaci?”

„Nikdy,” odpověděl Liola bez rozmýšlení. Tahle otázka byla příliš jednoduchá: kromě misí mu Vůdce nikdy nedovolil odejít.

Jak to Kaiser zaslechl, okamžitě se zamračil. Teprve za dlouho tleskl a řekl: „Já vím! Určitě jsi o tomhle místě musel snít!”

Jelikož Liola doufal, že by mu Kaiser mohl pomoct najít pravdu, tohle ho hluboce zklamalo. Ušklíbl se a pak si Kaisera nevšímal.

Když Kaiser viděl, jak je Liola nespokojený, poškrábal se na tváři a zamumlal vysvětlení: „No, podle toho, co jsi řekl, jak jinak ses tu mohl objevit než ve snu?!”

Po téhle replice Kaiser zavřel pusu a lehl si a začal počítat hvězdy.

Když Liola zaslechl Kaiserovo mumlání, povzdechl si. On taky věděl, že Kaiser řekl pravdu, ale trochu ho naštval Kaiserův postoj, ale brzy ho to přešlo. Měl pocit, že je zbytečné hádat se se svým společníkem kvůli místu, které se mu zdá povědomé.

Liola řekl: „Bylo to z tohohle úhlu. Tohle místo jsem viděl přesně z tohohle úhlu.”

Kaiser se najednou posadil a prohlédl si Liolu. Zamračil se a kolečka v mozku se mu otáčela šílenou rychlostí.

Ležel?

Kaiser si nemyslel, že Liola je ten typ, co by se v klidu položil a pozoroval hvězdy. Mohlo by to být tak, že ho zmlátili, až se nemohl zvednout? Ale tak silný člověk jako vrah Liola by nikdy nemohl zapomenout, že ho někdo přemohl, takže nebyl důvod k tomu, aby si to nepamatoval.

Kaiser přemýšlel tak usilovně, že se mu kouřilo z hlavy. A zatímco Liola s očekáváním vyčkával na Kaiserovu odpověď, stan, ve kterém Kaiser spal, se najednou otevřel, něco malého se z něho vypotácelo a zamířilo k nim. Za chůze si to protíralo oči a zívalo.

Liola se zamračil, to dítě objal a zeptal se: „Proč nespíš?”

„Baolilong chce spát s tátou.” Jak to řekl, Baolilong se zkroutil v Liolově náručí, a pak znovu usnul.

Liolovi to nevadilo a dál čekal na Kaiserovu odpověď.

Na druhou stranu Kaiser měl oči doširoka rozevřené a zíral na Baolilonga v Liolově náručí. Po dlouhé chvíli se zeptal: „Liolo, kolik ti bylo, když tě Vůdce našel?”

„Zhruba pět,” odpověděl Liola trochu divně.

„V jaké situaci tě našel? Vzpomínáš si na to?” zeptal se nervózně.

Liola se zamračil. „Nejsem si jistý. Vůdce mi řekl, že jsem tehdy ležel sám na kameni.”

„To je ono!” zakřičel Kaisesr vzrušeně, ale Liola vypadal zmateně.

Kaiser okamžitě vysvětlil: „Jsi idiot. Jsi si jistý, že jsi z organizace nikdy neodešel kromě misí a že jsi tu nikdy nebyl na žádné misi.

Jelikož sis taky jistý, že jsi tu nebyl při útěku, tak jediná možnost, co zbývá, je, žes tu byl ještě před organizací!

Jelikož si to pořádně nevybavuješ, tak jsi musel být velmi malý. A jelikož si tohle místo pamatuješ z tohohle úhlu, tak jsi sám ležel na kameni, a proto si ze všeho nejvíc pamatuješ oblohu a stromy.”

Liola byl v šoku. Jak si vyslechl Kaiserovo vysvětlení, souhlasil s jeho názorem. Bylo... tohle místo, kde ho Vůdce našel?

„Ale nejsou tu kolem žádné skály. Takže možná že tě našel v téhle oblasti, ale ne tady.” Kaiser pokrčil rameny a pak se zeptal: „Budeme to místo hledat?”

Liola zakroutil hlavou. Jen se mu nelíbilo, jak byl zmatený, ale jelikož už teď odpověď znal, už ho to nezajímalo. Neměl v plánu ten kámen hledat. Byl to jenom kámen, na kterém ležel. Pro Liolu to byl jen další obyčejný kámen jako každý jiný.

„Věděl jsem, že ho nebudeš hledat.” Kaiser zazíval a protáhl se. Pak se celý ohnutý postavil a líně řekl: „Jdu spát.”

Liola přikývl.

Konečně jdeš spát! Všichni ve stanech brečeli, protože je konečně nebudou budit náhlé výkřiky...

Bohužel dokonce i bez Kaisera se nezdálo, že by nebesa chtěla dopustit, aby se vyspali. Liola si toho už všiml, že tři sta metrů od nich se rychle blížilo mnoho lidí.

Liola bez zaváhání zakřičel: „Blíží se nepřátelé!”

Jeho křik všechny překvapil. Naštěstí už všichni byli vzbuzení Kaiserovým hlasitým hlasem. Všichni vyskočili a vyšli ze stanů se zbraněmi v rukách a následovali Liolův křik.

Naopak Daylight si na Kaiserův hlasitý hlas zvykl a ve skutečnosti hluboce spal. Teprve, když zaslechl Liolův křik, překvapeně vyskočil a vykročil ze stanu se svým kopím. Dorazil až po tuctu sluhů.

Daylight se podíval na Liolu, věděl, čeho je schopný. Daylight se bez váhání zeptal: „Kterým směrem? Kolik?”

Liola rukou ukázal jedním směrem a řekl Daylightovi: „Támhle, zhruba sedm stovek, ve vějířové formaci.”

Když zaslechli to číslo, všechny to oněmělo. Na jejich straně mohlo bojovat žalostných šedesát lidí, z nichž třicet mělo různě rozsáhlá zranění. Jak proti nim mohli bojovat?

V tom okamžiku ze stanu v panice vyšel Auyan Dri. Už to číslo od Lioly zaslechl a bylo obtížné se mu vůbec podívat do tváře.

Přinutil se ke klidu a zeptal se: „Má někdo nějaký dobrý nápad?”

Daylight jeho otázku slyšel a přímo odpověděl: „Postavíme se jim přímo.”

Po Daylightově odpovědi Auyan Dri ještě víc poklesl na duchu. Připomněl Daylightovi: „Auyan Dri má za to, že čelit sedmi stovkám nepřátel bude celkem problematické, ne?”

Daylight se na okamžik zamyslel a odpověděl: „Pokud se jejich síla dá srovnat s těmi předešlými, tak by to neměl být problém.”

Auyan Dri byl v šoku. Ačkoli loupežníci nebyli moc silní a Auyan Dri by se za normálních okolností ani neobtěžoval s nimi bojovat, ale přece jen to byli loupežníci, co byli svalnatí a v boji zkušení. Pokud měl bojovat s tolika loupežníky, tak by se je neodvážil podcenit, zvláště když byli v poměru jedna ku desíti.

„Mohu být tak smělý a zeptat se, kvůli čemu si tak věříš, hrdino Daylighte?” Auyan Dri z toho byl nervózní.

Mohl by ten muž před ním být na vrcholu všech mistrů bojového umění, co celou dobu své schopnosti skrýval? Podíval se na Daylightovu mladou tvář a vzpomněl si na fámu, že když se člověk v bojovém umění dostane na vrchol, tak po fyzické stránce zase mládne. Mohla by to být pravda?

Jelikož Auyan Dri najednou promluvil formálně, Daylight, jenž se jazyk učil jenom jeden rok, měl problémy mu rozumět. Ale zhruba pochopil, co tím myslel. Zamračil se a nic neříkal, protože cítil, že nepřátelé jsou blízko.

Pak řekl Auyan Drimu: „Prosím, všichni se držte zpátky. Li... můj druhý mladší bratr učedník a já se o to postaráme.”

Jak ho Auyan Dri zaslechl, byl ještě víc překvapený. Oni dva se dokázali postarat o sedm stovek banditů?

„To není možné!”

Taky se objevila Yulie, zrovna včas, aby zaslechla, co Daylight řekl, ale ne včas na to, aby ho zastavila.

Zpanikařila a zakřičela na Auyan Dria: „Honem! Bratranče, honem! Musíme mu jít pomoct!”

Po tom panickém křiku Auyan Dri zbledl. Myslí mu probíhalo nespočet myšlenek a nakonec se mu na tváři ukázal náznak žárlivosti.

Snažil se Yulii utěšit: „Neboj se. Hrdina Daylight je úžasně silný a jeho bratr byl schopen všimnout si nepřítel na stovky metrů daleko. Musí si velmi věřit, že je dokáží porazit, takže všechny požádali, aby se drželi zpět.”

„Opravdu? Bratře učedníku?”

Yulie se stále zdála nerozhodnutá, ale opravdu si vybavila, že Daylightova síla byla vskutku ohromující a dokonce měl s sebou démona. Zdálo se, že i jeho bratr učedník měl neuvěřitelnou sílu. Možná že si vážně věřili.

„Samozřejmě.” Auyan Dri se usmál a pak svůj zarmoucený pohled obrátil směrem, kudy Daylight vyrazil.





V tom okamžiku už viděli stíny v trávě. Byli zhruba jenom padesát metrů od Daylighta a Lioly.

Daylight se zeptal: „Liolo, mohl bys pomoct? Nebo možná nechat Baolilonga pomoct?”

Liola o tom přemýšlel a řekl: „Nechám ti pomoct Baolilonga.”

Liolovi se nelíbilo bezdůvodně bojovat, zvlášť když jeho protivníky měli být loupežníci bez zázemí bojového umění.

Daylight přikývl. Dva draci se pravděpodobně dokázali postarat o sedm stovek loupežníků. Daylight rozkázal malému Plamínkovi vedle něj a ten okamžitě vzlétl na oblohu a pak se proměnil na deset metrů vysokého draka.

Plamínek ze sebe vydal hlasitý dračí ryk a loupežníci pod ním cítili, jak jim běhá mráz po zádech. Když vzhlédli k obloze, cítili, jak jim tuhne krev v žilách a jak se mění na neživé sochy.

Plamínek proletěl nízko nad zemí a kolem Daylighta, který nádherně vyskočil na jeho hřbet.

Za nimi se objevil také sněhově bílý drak: zatímco byli všichni v šoku, Liola té příležitosti využil a požádal Baolilonga, aby se proměnil a letěl se setkat s Plamínkem.

Jak se draci objevili, obě strany zachvátila hrůza. Loupežníci jako útočníci propukli v křik a pláč, zvláště když spatřili, že Plamínek a Baolilong letěli k nim.

Loupežníci přišli o veškerou vůli bojovat a potáceli se, jak se snažili utéct. Ti, co byli vpředu, teď byli nejdál vzadu a jak běželi, odstrkávali ostatní. Všichni byli poděšení, že je ta obrovská stvoření chytí.

Jelikož tihle vetřelci vyrušili Plamínka ze snění, nehodlal je nechat jen tak odejít. Vychrlil na ně několik ohnivých koulí.

Ačkoli Plamínek poslechl rozkaz, aby nikoho nezabil, ty ohnivé koule stačily na to, aby smetly pár desítek loupežníků na zem za bolestivého úpění. Navzdory svým zraněním se zoufale kouleli kolem ve snaze uhasit své hořící oblečení.

Baolilong, jenž následoval řádově nižšího draka Plamínka, nebyl ochoten nechat mu veškerou zábavu, takže vychrlil pár elektrických koulí.

Rozdíl mezi ohnivými koulemi a elektrickými koulemi byl ten, že jakmile se dostali loupežníkům nad hlavy, vybouchly a vystřelily z nich blesky. Kdyby lidé dole byli rytíři, tak by ty blesky mohli zastavit svou prostou aurou.

Bohužel to byli obyčejní loupežníci a i když někteří z nich uměli základní techniky Ki, nedokázali zastavit elektrické blesky. Důsledkem čehož dalších pár tuctů padlo k zemi.

Ačkoli přišli jen o sedminu svých sil, strašlivá moc těch dvou stvoření roztříštila jejich vůli k boji a všichni začali utíkat o život.

Daylight viděl, že se loupežníci snaží v panice utéct, a kvůli své shovívavosti Plamínkovi rozkázal, aby přestal. Když chtěl zastavit i Baolilonga, zdálo se, že ten hraní propadl.

Baolilong vyrazil kupředu a všemi směry chrlil koule blesků a každá z nich skolila tucet loupežníků. Ačkoli měli jen mírná zranění, jejich ohořelá kůže vypadala strašlivě.

Loupežníci zoufale utíkali před „bílým netvorem”, ale Baolilong je pronásledoval a vypustil na ně další tucet blesků.

Loupežníci ječeli a utíkali všemi směry, ale okřídlený „netvor” byl mnohem rychlejší než oni a dohnal je s dalšími blesky. Pak se loupežníci otočili, aby utíkali na druhou stranu...

Baolilongu, přestaň si hrát. Liola se zamračil a řekl telepaticky.

Baolilong neměl radost, ale nicméně Liolovy rozkazy poslechl, ale než „zavřel” svou tlamu, vychrlil ještě pár dalších mocných koulí blesku. Také několikrát zamával křídly, aby ty lidi, co se snažili utéct, vyděsil.

V té době se mezi loupežníky pohybovalo pár postav mnohem větší rychlostí a opačným směrem než utíkající loupežníci. To Liolu upoutalo a telepaticky Baolilongovi připomněl, aby si dával pozor, a pak přispěchal k němu.

V tom samém okamžiku vyskočilo pár postav a dlaní Baolilonga plácli do hřbetu. Liola byl příliš daleko na to, aby mu pomohl.

Baolilong bolestně zavyl a poté na povrch vyplul jeho hněv a naprosto zapomněl na Liolův rozkaz, aby přestal. Z tlamy mu vystřelila koule blesků a okamžitě vybuchla na stovky blesků.

Zdálo se, že to těch pár lidí šokovalo, ale stejně byli schopni se těm bleskům vyhnout.

Bohužel ostatní loupežníci kolem nebyli tak mrštní a padli k zemi s ohořelou kůží s mnohem horšími zraněními než předtím.

Normálně by byli schopni několikrát zaječet a vstát a běžet o život. Ale tihle lidé, ačkoli jejich život nebyl v sázce, leželi na zemi v křečích a nemohli vstát.

„To zas***ný monstrum!” zaklel svalnatější člověk ve skupině, když svoje společníky loupežníky viděl v tak tragickém stavu.

Liola také zpomalil. Jelikož byl myslí propojený s tou Baolilongovou, uvědomil si, že cítí bolest, ale neutržil žádné zranění. I tak Liola Baolilongovi dovolil pronásledovat ty lidi, protože v podobě draka si už dlouho nehrál.

Baolilong si chtěl hrát na honěnou, ale nehledě na to, jak moc řval, lidé před ním se nepohnuli. Ačkoli se zdálo, že jsou vyděšení, neustoupili; místo toho zůstali bdělí v případě, že by na ně drak najednou zaútočil.

Svalovec na Baolilonga zahlížel, zatímco se dohadoval s několika lidmi vedle.

„Honem použij Bílého hada!” zakřičel svalovec.

Ostatní tři vyhlíželi váhavě. „Ale... Bílého hada je velmi obtížné ovládat. Pokud zešílí, tak nebudeme schopní jej kontrolovat.”

„Druhý bratře, pokud ho nepoužijeme, tak nás tohle stvoření zničí.” Zdálo se, že svalovec panikaří.

Baolilong, kterého celou dobu ignorovali, byl velmi nešťastný. Letěl nízko nad zemí, aby ty lidi křídly smetl.

Jak mu uhnuli, zachmuřili se a bylo jasné, že panikaří. Kromě svalovce se i ti další dva teď zdáli naštvaní, obzvláště ten zamlklý, útlý muž, co naštvaně křičel: „Podřadné stvoření! Pokud tě nezabiju, tak nejsem vůdce Zmijího gangu!”

„Bratře!” Zdálo se, že po tomto prohlášení byl svalovec velmi šťastný. Selhat dvakrát v jednom dni by bylo příliš pokořující.

Liola zpozorněl. Poté, co Baolilongovi řekl, aby si dával pozor, otočil hlavu, aby se podíval, v jaké situaci je Daylight. Viděl, jak Plamínek krouží nad stany.

Po zjištění, že Liola šel za loupežníky, neměl Daylight, jenž znal jeho sílu, v plánu jít s ním, ale místo toho bránil stany.

Liola přikývl, protože teď se musel starat jenom o Baolilonga a o nic jiného. Liolova přízračná rychlost mu dovolila potichu přikráčet k těm třem, aniž by si ho všimli.

Útlý, vysoký muž ze své skryté kapsy na košili pomalu něco vytáhl. Liola nevěděl, jak má na tuto věc zareagovat, protože přece jenom... vyndat vejce nebylo nezákonné, že?

Liola zvědavě koukal, jak ti tři dospělí muži vytáhli vejce se strachem vepsaným na tvářích. Vysoký, útlý muž to vejce držel, jako by to bylo něco, co by mohlo způsobit genocidu: se strachem, a přesto na tom závislý.

Zdálo se, že se útlý, vysoký muž rozhodl. Kousl se do prstu a přitiskl ho k vejci.

Nebylo to tím, že by Liola neměl čas ho zastavit, ale věřil jak sobě, tak Baolilongovi, věřil, že nehledě na to, co ti dva muži udělají, tak ani jednoho z nich to moc neovlivní. Rozhodl se nechat je použít svou tajnou zbraň, zatímco Baolilongovi dovolí užít si veškerou zábavu, jakou chtěl.

Poté, co ten muž otřel krev na skořápku, utvořila zvláštní kruh. Z toho podivného tvaru vystřelilo krvavě rudé světlo a jak se oddělilo od skořápky, zvětšovalo se a zvětšovalo. Nakonec kruh narostl do velikosti člověka a vyzařoval mdlé světlo, zatímco z jeho vrchu vystoupila obrovská silueta.

Liola z toho byl trochu vyjevený. Pomyslel si, nezačíná až příliš neznat svůj vlastní svět? Jak to, že nikdy nevěděl, že něco takového existuje?

V tom okamžiku Kaiser najednou vyšel ze svého stanu. Bradu měl spadlou a oči doširoka otevřené v naprosté nevíře, také zíral na ten tvar ve vzduchu, co se měl co nevidět vylíhnout...

--------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>