KNM - kapitola 52 (Bitva mezi drakem a hadem)

Kapitola 52 – Bitva mezi drakem a hadem

Bílý had? Liola byl trochu v šoku, když spatřil obrovské stvoření ve vzduchu. Vypadalo to jako prostý had, ale nekonečně větší než obyčejný.

Navzdory tomu, že neměl svalnaté tělo jako Baolilong, byl mnohem delší. Bílý had měl také na zádech pár obrovských křídel a ve skutečnosti vypadaly stejně jako dračí křídla. Z toho byl Baolilong vážně nešťastný a vydal ze sebe vyzývavý dračí řev.

Drak a had se ve vzduchu srazili. Tři lidé, co Bílého draka svolali, se celkem dost vzdálili, aby zabránili tomu, aby v boji mezi drakem a hadem utržili nějaké zranění.


***

Před několika okamžiky měl Kaiser v plánu pokračovat ve spánku ve stanu, neboť uvažoval, že žádný loupežník se Liolovi a Daylightovi nemohl ani postavit. Ale jak venku zuřil boj, Kaiser najednou ucítil výkyv magie. Kdyby byl pořád v Aklanské akademii, tak by to vůbec nebylo divné, protože i léčení svatého rytíře vydávalo magickou vlnu.

Ale tohle byl cizí svět prostý magie!

„Zatraceně! Co to kruci?” Kaiser se vypotácel ze stanu. Podíval se na siluetu bílého hada, jak se utvářel. Byl si jistý, co viděl: povolávací magický kruh!

Nehledě na to, jaká byla Kaiserova analýza, Liola cítil, jak na něj jde bolení hlavy. Nečekal, že by ti lidé mohli povolat tak velkého netvora, a kdyby to věděl dřív, tak by je zastavil. Bohužel i pro Liolu bylo nemožné vrátit čas zpět. Rozkázal Baolilongovi, aby letěl blíž při zemi, aby mu mohl vyskočit na hřbet.

Když naskočil na Baolilonga, uvědomil si, že bílý drak je jim za patami a snaží se zakousnout se Baolilongovi do ocasu.

Několika skoky se Liola přesunul k Baolilongově ocasu. Původně měl v plánu skočit na hada a bojovat s ním, ale rozmyslel si to. Chvíli o tom přemýšlel a pak Baolilongovi telepaticky řekl, že se ho had snaží kousnout do ocasu.

Baolilong máchl ocasem. Nejenom že bílý had minul svůj cíl, ale taky do něj udeřil Baolilongův míhající se ocas, kvůli čemuž měl problémy s létáním.

Baolilong využil příležitosti a začal jej pronásledovat. Vychrlil na něj obrovskou kouli blesků. Had se nemohl moc pohybovat, takže většinu jeho těla zasáhl blesk. Sice se chvilku svíjel, ale najednou vyrazil k dalšímu kousnutí. Samolibý Baolilong utržil kousnutí a pak se otřásl bolestí.

Liola se zamračil, ale neměl v plánu Baolilongovi pomoct. Místo toho dál Baolilongovi rozkazoval, velmi podobně jako to dělal Daylight s Plamínkem.

„Dokážeš létat lépe. Obkruž ho a až budeš mít šanci, zaútoč,” rozkázal Liola Baolilongovi.

Baolilong si pomyslel, že je divné, že jeho táta neútočí, ale válečnému štváči Baolilongovi to bylo v podstatě jedno, protože měl příležitost si hrát.

Baolilong se držel Liolových rozkazů a rychle obrovského bílého hada obletěl. Ačkoli se had snažil ze všech sil se Baolilongově rychlosti vyrovnat, jeho podlouhlé tělo mu v tom bránilo, až si občas naběhl do vlastního ocasu.

Baolilong se bavil, když viděl, že ho had nemůže dohnat a že často narazí sám do sebe. Baolilong měl takovou radost, že se smál. Naprosto zapomněl na všechno, co mu táta řekl ohledně útoku ve správných chvílích.

Zdálo se, že je bílý had velmi rozzuřený. Najednou otevřel tlamu a v ní začalo zářit modré světlo.

Liola byl v šoku a okamžitě na to upozornil dovádivého Baolilonga. Baolilong otevřel svoje růžové oči a podíval se na to; a taky z toho byl vyjevený. Nečekal, že bílý had dokáže použít stejný typ magického útoku jako Plamínek. Teprve když na něj Liola znovu zavolal, se Baolilong probral ze svého tranzu.

Z tlamy bílého draka vystřelil proud modrého světla. Bylo to tak rychlé, že navzdory tomu, že na to byl Baolilong připravený, se tomu jen stěží vyhnul. Nezdálo se, že by se bílý had vzdal, neboť po Baolilongovi vystřelil pár dalších paprsků světla. Baolilongovi se jim znovu jen stěží podařilo vyhnout.

Baolilongu, Vaše Výsosti, buď opatrný, prosím. To jsou vodní magické útoky. Připomněl mu Plamínek z dálky, neboť věděl, že vodní útoky jsou ty nejničivější proti ohnivým drakům.

„Baolilong je tentokrát vážně naštvanej!”

Baolilong, jenž se nešikovně vyhýbal světelným útokům, otevřel oči, jenž se z růžové změninly na temnou vínově rudou. Otevřel tlamu a k bílému hadovi vystřelil elektrický proud.

Had zareagoval tím, že vystřelil ještě silnější proud vody než předtím. Baolilongova modro bílá elektřina se srazila s tmavě modrým vodním útokem bílého hada a vybuchly za příšerného hluku. Na okamžik to ozářilo noční oblohu, jako kdyby byl den.

Nejdřív se zdálo, že elektřina a voda je vyrovnaná. Ale o vteřiny později to vypadalo, že bílý had zakouší bolesti a zároveň začala jeho sněhově bílá hlava černat.

Liola se podíval zblízka a uvědomil si, že v hadově sloupci vody jsou propletené blesky, a tudíž to, co hada zranilo, byly blesky.

Baolilong přimhouřil svoje oči a síla jeho bleskového útoku najednou vybuchla. Vodní proud bílého hada se pak okamžitě vypařil a do hada udeřil blesk.

Bílý had se ve vzduchu bolestivě zmítal a pak spadl z oblohy. Jeho hlasité přistání každého zarazilo, zvláště tři loupežníky, kteří se drželi v dálce. Skoro nemohli uvěřit, že jejich bílý had prohrál!

Po tom hlasitém nárazu Baolilong vypustil šťastné zařvání. Zároveň kolem něj vybuchlo pár jiskřiček elektřiny. Do myslí všech se otiskl obraz Baolilongovy posvátné siluety pod hvězdnou noční oblohou. Lidem, co jej původně považovali za démona, se rozklepala kolena, a bez jediného slova poklekli.

Liola si uvědomil, že se tři loupežníci začali pohybovat; snažili se utíkat o holý život, se zklamáním vepsaným na tváři.

Liola o tom krátce popřemýšlel a rozhodl se je nepronásledovat. Přece jenom byli v horách loupežníků. To oni se dostali, kam neměli, takže je vážně nemohl obviňovat z toho, že se ho a jeho skupinu pokusili okrást?

Loupežníci viděli, že jejich vůdci unikli, takže je všichni s vypětím všech zbývajících sil následovali. V okamžiku jich většina zmizela.

„Liolo, nemyslím si, že bychom je měli pronásledovat?”

Daylight přiletěl s Plamínkem a nervózně navrhl Liolovi nevěda jeho plán. Liola přikývl a řekl Baolilongovi, aby na místě přistál. Daylight jej s Plamínkem následoval. Jakmile se Plamínek proměnil zpět na menšího draka, zaslechli hlasitý jekot.

„P-počkat!” Kaiser utíkal na místo, kde stáli, a lapal přitom po dechu. Teprve, když upoutal Liolovu a Daylightovu pozornost, měl šanci popadnout dech. Dokonce se poplácal po hrudi a řekl: „Zatraceně, j-ještě nikdy jsem za celý svůj život neběžel tak rychle.”

Když Daylight spatřil Kaiserův letargický pohled, usmál se a zeptal se: „Kaisere, proč jsi sem přiběhl?”

„To, jak se tu ten bílý had objevil, nemyslíš si, že to bylo trochu divné?” řekl vrahovi s očima doširoka rozevřenýma. „Zvlášť ty, nemyslíš si, že tvůj svět má něco takového, že ne?”

„Ne.” Liola přirozeně zakroutil hlavou, protože on sám už tím byl zmatený.

Kaiser najednou vykřikl: „Samozřejmě že jsi to nikdy neviděl. Ten kruhový obrazec byl čarodějnický povolávací kruh! Já *** přísahám, že pokud ten výkyv magie byl jenom klam, tak sním Baolilonga i s chlupama a přitom se zabiju!”

Liola a Daylight byli v šoku. Na tomhle světě existuje čarodějnický povolávací kruh?

„Dobrá, honem mě nechte nastoupit. Musíme ty lidi pronásledovat a zjistit, co se to děje... Počkat! Tím jsem nemyslel tebe, Liolo. Na tvýho hloupýho draka nikdy nenasednu. Jeho schopnost zabíjet vlastní spojence je mnohem lepší než zabíjet svoje nepřátele!”

S Kaiserovým vážným prohlášením a Baolilongovými nafouklými tvářemi se Kaiser vyškrábal na Plamínkův hřbet. Kaiser pocítil slabý výkyv magie v oblasti a ukázal Daylightovi směr.

Daylight se podíval zpět a váhavě se zeptal: „Co s ostatními? Alespoň bychom s sebou měli vzít Voida, ne?”

„Pro Voida se vrátit můžeme, ale na ostatní zapomeň. Nevěřím, že po téhle bitvě se ještě někdo odváží došlápnout si na Auyana Dria a ostatní,” řekl Kaiser netrpělivě.

Daylight souhlasil a udělal, jak mu Kaiser řekl. Přeletěl přes dav zpět a popadl Voida, co vypadal, že se co nevidět rozběhne a uteče. Daylight o tom chvilku přemýšlel a pomyslel si, že by stejně měl Auyan Driovi a Yulii říct, co zamýšlejí.

„Dri, Yulie, budeme pronásledovat ty loupežníky. Měli byste jít napřed. Nemyslím si, že by po vás loupežníci znovu šli, ale bude bezpečnější, když odejdete hned.”

Zdálo se, že Auyan Dri zamrzl, jako kdyby se ještě neotřepal ze sledování předcházející bitvy. Bezvýrazně na Daylighta kývl a doufal, že toho „rudého démona” odvede.

„Honem, magie se čím dál tím víc vzdaluje a už ji skoro necítím,” pobízel Kaiser.

Daylight kývl a okamžitě Plamínkovi rozkázal, aby letěl směrem, který Kaiser udal, ale dívčí křik ho přiměl otočit hlavu.

„Daylighte! Počkej, uvidíme se ještě?” Když Yulie viděla, že Daylight co nevidět odletí, najednou procitla ze svého snění a ustaraně zakřičela.

Daylight se na Yulii podíval a s úsměvem řekl: „Ano, na symposiu bojového umění!”

„Musíš tam přijet!” zakřičela Yulie z plných plic, ale jelikož viděla, že Daylight už je daleko, nebyla si jistá, jestli ji slyšel nebo ne. Cítila se trochu zklamaně.

„Určitě!”

Z dálky přišla Daylightova odpověď. Yulie znovu pozvedla hlavu a dívala se směrem, kterým Daylight odletěl. Na tváři jí pomalu rozkvetl úsměv.

Mysl Auyan Driho byla v jednom velkém zmatku. Jako záblesky mu na mysl tanuly vzpomínky: Daylightova přívětivá povaha, silná moc a ti dva příšerní démoni a nakonec Yuliin úsměv...

***

„Druhý bratře, kdo byli ti lidé? Ti dva démoni...” řekl Chen Yong – jeden ze tří loupežníků. Ten předchozí boj byl daleko mimo jejich očekávání.

Wong Shujun jako rádce skupiny řekl s bledou tváří: „Jak to mám vědět?”

„Druhý bratře, copak jsi neřekl, že všechno víš?” vyplísnil ho Chen Yong.

„Já vím všechno o astronomii a geografii,” řekl Wong Shujun rozhněvaně. Pomyslel si, že o těch dvou démonech by nikdo nic nevěděl, dokonce ani v Síni mnoha uší – na místě, co se specializovalo na prodej informací a zpráv – by nevěděli, jak ti démoni vznikli, natožpak on sám.

„Dobrá! Přestaňte se hádat, vy dva,” přerušil je naštvaně útlý, vysoký muž, Lin Jiyun.

Když Wong Shujun a Chen Yong zaslechli stížnost nejstaršího bratra, oba dva rozpačitě zmlkli a potichu čekali, až Lin Jiyun něco řekne.

Lin Jiyun se posadil s řádným bolehlavem. Předtím jeho podřízení nahlásili, že se jim nepodařilo okrást pocestné a že zamýšlené oběti mají na oděvu symbol slunce. Jeho druhý bratr Wong Shujun jej informoval, že patří ke Sluneční frakci, a proto si vyvodil, že člověk, co jim velí, musí být mladý pán Sluneční frakce, Auyan Dri.

Původně si myslel, že pokud pošle více lidí a sám se do toho zapojí, tak dokáže Auyana Driho unést a vymámí tak ze Sluneční frakce peníze. Kdo mohl vědět, že se objeví dva cizinci se dvěma démony a přinutí jej použít bílého draka.

A nakonec stejně prohráli. Lin Jiyun se tvářil velmi deprimovaně. Bílý had ho přišel na hodně peněz a chtěl ho použít k pomstě, ale on ho hloupě promrhal.

„Nejstarší bratře?” Wong Shujun se nervózně podíval po Lin Jiyunově propadlé tváři, věděl, o čem přemýšlí. Okamžitě jej začal utěšovat: „Neboj se, nejstarší bratře, jen budeme muset splnit trochu víc zakázek a koupit si od toho člověka víc netvorů. Jednoho dne se tvé tažení po pomstě vyplní.”

Lin Jiyunův výraz se najednou změnil a zvedl ruku, aby utnul Wong Shujunovu řeč. O chvilku ticha později Lin Jiyun nic necítil, a tak ruku stáhl. Bylo divné, že měl pocit, že je někdo nablízku.

„Nejstarší bratře, jsi příliš nervózní. Tohle je naše chatka. Dokonce ani místní loupežníci by nevěděli, jak ji najít. Ti démoni nás nepronásledovali hned, takže jak by nás mohli najít?” Chen Yong měl v lokaci chatky naprostou důvěru.

„Pche.”

Chen Yong se otočil k Wong Shujunovi a nahlas zakřičel: „Cože? Druhý bratře, to ty jsi tohle místo postavil. Pokud se bojíš, že by ji mohl někdo najít, tak shlížíš sám na sebe.”

Wong Shujun měl oči doširoka rozevřené a na tvář se mu vkradla hrůza. Lin Jiyun se také postavil a zeptal se třesoucím se hlasem: „Druhý bratře, to ty jsi teď zrovna zabručel...”

Yong Shujun ztuhle zakroutil hlavou a Chen Yong začal být vyděšený. Nahlas zaječel: „To jsi nebyl ty, druhý bratře? To si děláš srandu, že jo? Přestaň s tím, druhý bratře!”

„Hehe.”

Teď už panikařili všichni tři, rozhlíželi se kolem ve snaze najít zdroj toho hlasu, zatímco se modlili svým vlastním podivným způsobem. „Doufám, že to je duch!” a „Lepší duch než démoni.” a „Bože! Sice na duchy nevěřím, ale od teď začnu; dejte mi duchy!”

„Proč se vy tři tak rozhlížíte? Podívejte se nahoru,” řekl hlas k těm třem dole. Ten hlas nezněl jako duch. Nebyl ani temný, ani strašidelný. Kdyby ten hlas měli popsat, pak by řekli, že to znělo jako člověk, co si zaslouží výprask.

Byli z toho v šoku, pak pomalu zvedli hlavy. Jako první spatřili chlapce se zelenými vlasy, jak sedí na trámu chaty.

S velkým úsměvem, který ukazoval bílé zuby, je pozdravil: „Čau!”

Ti tři cítili, jako by jim na srdce sáhla ledová ruka smrti. Vedle toho chlapce viděli i muže se stříbrnýma očima a muže se zlatýma očima. Ačkoli neměli ponětí, kdo ten zelenovlasý spratek byl, věděli, že ti dva jsou lidé, co ovládali ty démony.

„AAAAAAAA!”

Chen Yong zaječel a roztřeseným prstem ukázal na malého Plamínka vedle Daylighta. Plamínek se po něm líně podíval, jako kdyby dělal z komára velblouda.

Jak se na sebe obě strany koukali, byly naprosto nehybné. Lin Jiyun se zhluboka nadechl a deprimovaně se posadil zpět na židli. Unaveně mávl rukou a řekl: „Pokud jste nás přišli zatknout, tak do toho. Vím, že naše síla se té vaší ani neblíží.”

Když Kaiser zaslechl Lin Jiyunovu odpověď, pozvedl obočí. „Pokud s námi budete spolupracovat, tak nikdo nebude zatčený.”

Wong Shujun slyšel, že se z toho můžou vysmlouvat, a okamžitě začal mluvit: „Rozhodně budeme spolupracovat. Dokud jsou přítomní takoví hrdinové jako vy, uděláme cokoli, co je v našich silách.”

„Zmlkni.”

Kaiser se chopil Lioly a Daylighta, kteří mu pomohli dolů z trámu. I Void šel s nimi dolů. Jelikož Kaiser měl lidi v záloze, řekl ke třem loupežníkům blahosklonným tónem: „Tak půjdu rovnou k věci. Jak jste se dozvěděli o povolávacím magickém kruhu?”

„Povolávacím co?” Wong Shujun byl z toho vyjevený a nevěděl, co tím Kaiser myslí.

Kaiser trpělivě vysvětlil: „Ten magický kruh, kterým jste přivolali bílého draka.”

Wong Shujun se zamračil a pak se podíval k nejstaršímu bratrovi Lin Jiyunovi, protože sám odpověď neznal.

Lin Jiyun také poklesl na duchu. Člověk, který mu to prodal, nebyl někdo, na koho by se Lin Jiyun odvážil donášet. Pokud by se o tom ten člověk dozvěděl, tak by dřív nebo později zemřel.

„Proč to chceš vědět?” zeptal se Lin Jiyun opatrně, přemýšlel. Pokud ti lidé chtěli kupovat, pak by to bylo v pořádku.

Kaiser převrátil očima a bez zbytečných okras řekl: „Prostá výměna informací, víš, protože máme dvě z těch věcí.”

Lin Jiyun se potom zeptal: „Máte co dělat s tím člověkem?”

Máme co dělat s 'tím člověkem'? Kaiser začal okamžitě analyzovat situaci.

Soudě podle Wong Shujunovy reakce pravděpodobně ani nevěděli, co to jsou povolávací magické kruhy. Možná jim to dal ten člověk, o kterém Lin Jiyun mluvil jako o tom člověku.

Taky podle toho označení to nebyl jeho známý, ale místo toho někdo, koho se bál. Jinak by nezatajoval jeho jméno, když byl jeho život v nebezpečí.

V tomto okamžiku se Kaiser usmál a začal dělat, co mu šlo ze všeho nejlépe: „Ten člověk? Takhle mu říkáš? No... jeho jméno vskutku nemůže vyslovit jen tak někdo.”

Lin Jiyun si pomyslel, že Kaiser toho člověka rozhodně zná. Začal se trápit, jestli ten chlapec před ním byl pro toho člověka partner nebo nepřítel.

„Taková nostalgie! Pamatuju si, když jsme spolu studovali.” Kaiser se postavil, jako kdyby si vzpomínal na minulost.

„Studoval jsi s ním?”

Lin Jiyun nebyl jediný, koho to udivilo: Wong Shujunovi a Chen Yongovi se rozšířily oči a Kaisera si prohlédli.

I Kaiser věděl, že se ve svých lžích zmýlil a pak okamžitě naštvaně řekl: „Takhle se na mě nedívejte. Nejsem takový, jak si představujete.”

V momentální situaci Kaiser nevěděl, co se pokazilo, a tak řekl něco mlhavého a doufal, že to smázne.

Lin Jiyun byl chvíli celý vyjevený, ale pak přikývl, jako by to pochopil. Možná to bylo tím, že už jim se zdravým úsudkem zamíchala ta nepochopitelná síla těch dvou démonů. Bylo pro ně snazší uvěřit, že ti lidé před nimi už jsou v bojovém umění tak mocní, že mládnou, než že by byli skutečně mladí.

Lin Jiyun se najednou postavil, jako by ho něco napadlo, a uklonil se Kaiserovi. Omluvil se: „Rozumím. Junior Lin Jiyun si neuvědomil, že jste můj senior, a tudíž se Jiyun omlouvá svému seniorovi.”

Hmm... vypadá to, že tenhle chlápek musí být celkem starý. Kaiser se v duchu smál.

Ten chlápek Lin Jiyun vypadal, že je mu přes třicet, ale přitom nazýval Kaisera, kterému bylo nedávno dvacet, svým seniorem? Ale navenek Kaiser spokojeně přikývl. Svůj postoj odkoukal od toho staříka mistra Leeho, takže měl zaručeno, že vypadal jako senior.

Void se celý potil. Jakmile to uviděl, věděl, že Kaiser imituje jeho mistra. Void tak moc zadržoval smích, že si skoro natrhl břišní svaly.

„Mladíku Jiyune, není třeba bát příliš zdvořilý. Starý člověk jako já to nepřehání. Hahaha.”

Kaiser se srdečně zasmál, což způsobilo, že se Daylight za něj začervenal. Zároveň mu bylo líto lidí, které Kaiser oklamal.

Daylight Kaiserovi okamžitě připomněl: „Teď zjistěme pravdu.”

Kaiser si původně chtěl užít toho pocitu, že je senior, ale vzhledem k tomu, že ho Daylight poháněl, poškrabal se po tváři.

„Mohu se zeptat, ti dva lidé jsou...?” zeptal se Lin Jiyun zvědavě.

„Ach, můj nejstarší bratr a můj druhý bratr,” odpověděl Kaiser ledabyle.

„Lin Jiyun je rád, že se setkává se dvěma seniory.” Lin Jiyun se ještě dvakrát uklonil, kvůli čemuž se Daylight zarděl. Cítil se nervózně a zároveň se chtěl omluvit.

Naopak Liola se na Lin Jiyuna ledabyle podíval.

„Vážně nepůsobíš jako loupežník. Myslel jsem si, že všichni loupežníci jsou celkem drsní: na všechno křičí a ječí věci jako 'zabijte to' nebo 'zmlaťte to'.”

Kaisesr si Lin Jiyuna prohlédl. Ačkoli se svým drsným zevnějškem byl oblečený jako loupežník, povahou byl spíš jako učenec... Dokonce i Wong Shujun po jeho boku vypadal víc jako učenec než loupežník, ačkoli Chen Yong opravdu vypadal jako loupežník.

Když Lin Jiyun zaslechl Kaiserova slova, výraz na tváři se mu změnil a zdálo se, že jak Wong Shujun, tak Chen Yong jsou naštvaní.

Když Kaiser viděl, že se ti tři chovají podivně, znovu to vyburcovalo jeho zvědavost a zeptal se: „Co?”

Tváří v tvář Kaiserově otázce Lin Jiyun potřásl hlavou a hořce se zasmál. Ale Chen Yong se nedokázal udržet a ticho prolomil: „To proto, že nejstarší bratr a druhý bratr vůbec nejsou loupežníci. Jeden zlosyn je falešně obvinil a oni do těchto hor utekli se schovat. Tehdy jsem je potkal a dokonce s nimi bojoval. Byla to nejlepší bitva mého života, protože jsem se s nimi potkal a nakonec jsem je uznal za své bratry.”

Lin Jiyun vypadal rozptýleně, jak si vzpomínal, co se stalo, a Wong Shujun zakašlal: „Původně jsme měli svoje ambice a doufali jsme, že v horách navýšíme svou moc. Že budeme čekat na ten den, kdy bychom mohli naplnit svou pomstu. Kdo mohl vědět, že bude tak složité své kamarády jenom uživit.”

„Většina kupců, co tudy cestuje, má s sebou buď velkou tlupu strážců, nebo si zaplatili poplatek za ochranu u některých loupežníků a udělali si z nich ochránce. Proč bychom se jinak vrhali do nebezpečí a okrádali lidi bojového umění? Vážně jsme neměli jinou možnost...”

„Proč nemůžete okrádat přilehlé vesnice a města?” Kaiserovi se rozšířily oči a ucítil něco, co se mu vždycky protivilo: pach chudoby.

„Ech...” Lin Jiyun se najednou probral ze svého snění a rozpačitě vysvětlil: „Většina lidí ve vesnicích je chudá a nemají žádné peníze. Kdybychom je okradli o jejich jediné jídlo, tak by možná nepřežili zimu. A se svými sedmi nebo osmi stovkami lidí nemůžeme dost dobře vyplenit město.”

„Skvělá práce!” Daylight si nemohl pomoct a zakřičel. To, že Lin Jiyun neokrádal vesničany o jejich jídlo, byla věc, s kterou Daylight hluboce souhlasil.

Void také neustále přikyvoval, souhlasil s tím, co Lin Jiyun a ostatní udělali.

Lin Jiyun zaslechl Daylightovu chválu a tvář mu zrudla. Nemohl si pomoct a jak Daylightovi děkoval za jeho chválu, koktal u toho.

„Skvělá? Spíš víc jako opravdu chudá,” zamumlal Kaiser.

Kaiser z těch lidí chtěl vytáhnout nějaké peníze. Kdo mohl vědět, že ti loupežníci nemají v kapsách ani vindru... Oprava! Vlastně neměli ani kapsy.

"Fajn, fajn, prostě si mákněte a řekněte nám, kde ten člověk je?!”

Kaiser začal křičet v obavě, že se spolu Daylight a loupežníci příliš spřátelí a tím pádem jim pomůže naplnit jejich pomstu. Kdyby na to došlo, pak by Kaiser přišel o svoji návnadu a přitom by nechytil jedinou rybu.

Lin Jiyun přikývl a zdvořile odpověděl: „Jelikož senior byl spolužák toho člověka, tak bych to déle neměl skrývat. Co já vím, zdá se, že ten člověk je vůdce Síně Shalong.”

„Salón? Já si nechci nechat ostříhat vlasy,” zamumlal Kaiser.

Když Liola zaslechl spojení Síň Shalong, tvář mu najednou zmrzla. Naštěstí mu nikdo nevěnoval pozornost, takže si nikdo neuvědomil, že je něco špatně. Liola stáhl obočí a zdálo se, že je duchem nepřítomný. Také se zdálo, že se kolem něj zhmotnilo chladné povětří.

„Nachladil jsem se? Proč mám pocit, že se čím dál tím víc ochlazuje?” Kaiser se zamračil, jak si přitáhl halenu blíž k tělu, ale ten chlad, co cítil v srdci, ze sebe nedokázal setřást.

Lin Jiyun nenuceně mrkl po Liolovi, ale najednou se proměnil na lidský rampouch.

Wong Shuju se na svého nejstaršího bratra zvláštně podíval a pak sledoval jeho pohled. Kdo mohl vědět, že jakmile to udělá, začaly mu drkotat zuby tak moc, že nedokázal promluvit.

Chen Yong, jehož odolnost vůči drsnému prostředí byla mnohem lepší, následoval jejich pohledy a ačkoli nezamrzl, začal podivně kvičet.

Kaiser se na Chen Yonga podivně podíval, zatímco Daylight a Void se otočili na Liolu a uvědomili se, že je něco špatně. Oba dva nasucho polkli, pak pomalu ustoupili a nechali jediného Kaisera stát tam, kde stál.

Kaiser se znovu zatřásl, snažil se třít si o sebe paže a nohy, aby se zahřál, a zakřičel: „Co teď? To je tu duch nebo co?”

Daylight a Void se mu snažili očima říct, co se děje, až do toho bodu, že je do očních víček braly křeče. Teprve pak se Kaiser poškrábal po tváři a pomalu se otočil...

„Hej! Liolo, proč je z tebe kruci lidský výrobník na led?”

Kaiser okamžitě o několik kroků ustoupil. Schoval se za Daylightem a vystrčil ven hlavu. „Co to děláš?”

Liola tvář dál chladla a zrovna když už to nikdo nedokázal dál vydržet, pomalu řekl: „Síň Shalong je největší organizace vrahů.”

Organizace vrahů? Vůdce...

Kaiser si najednou vzpomněl, že Vůdce byl Liolův šéf. Trochu se otřásl, aby si z ramen střásl jinovatku, pak došel k Liolovi, zatímco všichni na něj zírali v posvátné hrůze, a poklepal Liolu po rameni.

„Jsou to jenom vrahové. Čeho se teda bojíš?”

Liola se probral ze svého tranzu a váhavě se na Kaisera podíval.

Naopak Kaiser uhodil Liolu pěstí do hrudi a netrpělivě zaječel: „Přestaň se chovat jako třasořitka! A co že to je nejlepší organizace vrahů? Pokud přijde jeden, zabijeme dva, pokud přijdou dva, zabijeme celou jejich organizaci! Vůdce? Pche, uvařím ho zaživa.” (pozn.: Vůdce zní podobně jako „něco vařit”.)

Liola slyšel Kaiserovu odvážnou řeč a navzdory vědomí, že Kaiser měl celkem malou moc, se usmál: „Já nemůžu zabíjet.”

„Fajn, fajn. Budeš mít za úkol všechny připravit o vědomí a já se podvolím a jednoho po druhém je odpravím svou pistolí.” Kaiser neměl v úmyslu chodit kolem horké kaše.

Kaiser si založil ruce v bok a zařval na zmrzlé loupežníky: „Rozmražte se! Mám na vás dotaz.”

Po tomto křiku byl Lin Jiyun první, kdo se z toho probral. Několikrát se zhluboka nadechl, než řekl: „Taková strašlivá přítomnost!”

„Lidi mýmu bratrovi neříkají výrobník na led jen tak pro nic za nic. Nech si to pro sebe.” Kaiser okamžitě změnil téma. „Řekl jsi, že ten člověk je vůdcem Síně Shalong? Jak jste se s ním vy tři mohli setkat?”

„Seniore, vážně toho člověka znáš?” Wong Shujunův výraz se najednou změnil. Soudě podle toho, co Kaiser zrovna řekl, se nezdálo, že by toho člověka vlastně znali.

Kaiser otočil hlavou a předvedl strašlivý smích a pak přímo řekl: „Ach, neznám.”

Lin Jiyun a ostatní měli pocit, jako by do nich uhodil blesk, a nevěděli, co mají dělat.

„Hej, když už jste prozradili jeho totožnost, tak je pozdě na lítost. Radši nám teď řekněte všechno, co víte, jinak nás přinutíte udělat něco, abyste si přáli, aby sem přišel a zabil vás, hehe.”

Kaiserovu dětskou tvář zakryl stín. Upřímně řečeno ještě pořád nebyl tak děsivý, ale pro loupežníky, co viděli dva draky, to stačilo.

Jako první se rozzuřil Chen Yong. Vytasil svůj meč a vyrazil proti Kaiserovi s naštvaným řevem. „Ty ses opovážil nás oklamat?!”

Kaiser to viděl a okamžitě vytáhl svou obrovskou pistoli.

Liola, jenž stál stranou, také pozorně sledoval situaci. Kdyby existovala jakákoli možnost, že by Kaiser došel ke zranění, tak by to okamžitě zarazil. Nicméně navzdory Kaiserově nízké moci to na vyřízení Chen Yonga stačilo.

Kaiser rychle zamumlal pár zaříkadel a z pistole na Chen Yonga vyletěla obrovská ohnivá koule. Chen Yong neměl ani ponětí, co ohnivá koule je.

Chen Yong zpanikařil, jak se jí snažil vyhnout, ale stejně ho polovina ohnivé koule olízla. Zatlačilo ho to do rohu a jeho šaty hořely. Chen Yong se zoufale převaloval po zemi ve snaze ten oheň uhasit.

Lin Jiyun a Wong Shujun okamžitě přišli k němu, aby mu pomohli oheň uhasit. Když se jim to konečně podařilo, Lin Jiyun si při pohledu na své dva bratry povzdechl a pak se zdálo, že se v duchu k něčemu rozhodl. Nakráčel před Kaisera, poklekl a pak se mu začal klanět až k zemi.

„Nejstarší bratře?”

Wong Shujun a Chen Yong oba překvapeně zakřičeli a chtěli k němu přijít, aby jej zase napřímili, ale Lin Jiyun okamžitě zakřičel: „Vy dva se nehýbejte!”

Wong Shujun a Chen Yong oba ztuhli, ale na tvářích se jim zračil hněv. Lin Jiyun prakticky ležel na zemi a řekl utlumeným hlasem: „Seniore, Lin Jiyun ti může říct, cokoli budeš chtít, ale prosím tě, abys z toho Shujuna a Yonga vynechal. Oba dva jsem do toho zatáhl já. A také prosím, seniore, ještě k tomu člověku nechoď; prosím, dovol mi s ním uzavřít ještě jeden obchod, protože potřebuji toho netvora, abych napravil svoji nespravedlnost.”

Když Daylight viděl Lin Jiyuna klečet na zemi a když slyšel, co řekl, okamžitě k němu pocítil soucit.

Přišel k Lin Jiyunovi a pokusil se mu pomoci se postavit a když se podíval po Kaiserovi, v očích se mu zrcadlilo obvinění „zašel jsi příliš daleko”.

Kaiser se zamračil, tvářil se, jako kdyby neudělal nic špatného. „Já jsem nic neudělal. Já jsem je jenom oklamal, to je celé, kdo mohl vědět, že se začne klanět?”

Daylight se snažil pomoci Lin Jiyunovi na nohy, ale on se ani nehnul. Zoufale se s ním pral, zatímco několikrát čelem uhodil o zem.

Ty hlasité rány v srdci každho z nich vyvolaly úžas a na podlaze se objevila čerstvá krev. Když to Daylight spatřil, byl překvapený a silou Lin Jiyuna držel, aby si už dál nemohl ublížit.

„Co to děláš? Myslíš si, že máš příliš tvrdé čelo?” Kaiserovi se rozšířily oči a nevěřícně se díval na Lin Jiyuna, kterému teď po tváři stékala krev.

Ačkoli Daylight Lin Jiyuna silou držel, Lin Jiyun s krví podlitýma očima se s ním dál pral, až mu z toho praskalo v kostech.

Daylight byl v šoku a bál se, že by si mohl něco zlomit, a tak povolil své sevření. Lin Jiyun využil této příležitosti, vytrhl se mu a rozběhl se ke Kaiserovi.

Liola se okamžitě stínovou chůzí přemístil před Kaisera, aby zabránil možnému zranění, ale Lin Jiyun jenom znovu poklekl před Kaiserem a začal se sklánět až k zemi.

Jeho hlas byl ještě ubožejší: „Seniore! Prosím tě. Dovol Jiyunovi najít toho člověka jako první, protože ty démony opravdu potřebuju! J-jinak smrt celé mé rodiny bude zbytečná; dokonce ani moje desetiletá sestřička tomu masakru neunikla.”

„Můj otec... ten také zemřel, když mě chránil, a moje rodina mu ani nemohla dopřát řádný pohřeb, protože nám nevydali jeho tělo. Jediný, kdo ještě zůstal, kdo by jim mohl sjednat spravedlnost, aby odpočívali v pokoji, jsem já, Jiyun. Prosím tě, seniore!”

Kaiser byl celý tumpachový. Zprvu se touhle záležitostí zabýval, protože to bylo zábavné. Jako čaroděj byl velmi zvědavý, proč by se na tomto světě objevil povolávací magický kruh, ale nikdy ho nenapadlo, že to skončí takhle.

V tom okamžiku k němu v tichosti přišli i Wong Shujun a Chen Yong. Bez jediného slova následovali příkladu jejich bratra, klekli si a začali se klanět.

Najednou bylo v chajdě slyšet jen strašlivý zvuk, jak hlavou mlátili o podlahu. Podlaha se postupně barvila krví.

Kaiser na ně v tichosti hleděl. Když se Daylight a Void pohnuli, aby jim pomohli na nohy, Kaiser zamrkal a rukou jim naznačil, aby je připravili o vědomí.

Jakmile to gesto dokončil, Liolova silueta zablikala a Lin Jiyun a jeho bratři leželi v bezvědomí na podlaze.

„Skvělé! Teď je na čase, abychom vymysleli, co budeme dělat.”

Kaiser nasadil vážný výraz, což pro něj byla zvláštnost. Jeho modré oči najednou působily tak hluboce jako modrý oceán...
------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>