KNM - kapitola 53 (Tragédie rodiny Linů)

Kapitola 53 – Tragédie rodiny Linů

Daylight a Void užuž chtěli Kaisera prosit jménem Lin Jiyuna a ostatních, ale Kaiser promluvil jako první: „Ačkoli nevím, co se přesně stalo, vypadá to, že člověk, kterého se pokoušejí zabít, má vysoké postavení. Zdá se, že stovky loupežníků jsou tomuhle chlápkovi v pomstě k ničemu.”

„Mnohem matoucí je to, že tenhle chlápek řekl, že si koupili netvora, a ten Bílý had je určitě stál spoustu peněz. Proč mrhal penězi na koupi netvora, místo aby si prostě najal Síň Shalong, aby toho muže zavraždili?”

Všichni vypadali zmateně a Kaiser pokračoval: „Takže zbývají jenom dvě možnosti. Za prvé, Lin Jiyun neměl dost peněz na to, aby si objednal vraždu. Za druhé a nejhorší možná možnost; jeho nepřítel je tak mocný, že si s ním Síň Shalong nechce zahrávat a jeho objednávku odmítli.”

„V každém případě pokud tomuhle chlápkovi pomůžeme s jeho pomstou, pravděpodobně se budeme muset hodně snažit a možná to dopadne tak, že budeme čelit nejsilnějším silám tohoto světa. Jste na to duševně připravení?” Kaiser pozvedl obočí a líně čekal, až mu ostatní odpoví.

Ale ostatní na Kaisera zírali, protože nemohli uvěřit tomu, co zrovna řekl. Copak to nebyl člověk, co ze všeho nejvíc nenáviděl potíže a pomáhání ostatním?

„Kaisere, ty... pokud jim vážně nechceš pomoct, tak to pravděpodobně nevadí. Aspoň nepůjdeme hledat toho vůdce a bude se to brát jako splnění Lin Jiyunova přání,” řekl Daylight koktavě a se zamračením.

„O čem to mluvíš? Vždyť už jsem řekl, že pomůžu.” Kaiser se po Daylightovi zvláštně podíval.

„Hodláš jim pomoct?” Voidovi spadla brada. „Jsi si jistý, že se je nesnažíš využít jako návnadu nebo tak něco?”

Kaiser okamžitě vyskočil. „Zatraceně! Snažím se jim pomoct a vy se opovažujete zpochybňovat můj soucit?”

Soucit? Daylight a Void se na Kaisera podezíravě podívali.

„Tsk! Proč na mě tak zíráte? To je jedno. Myslel jsem si, že pro jednou budu milosrdný, ale všichni o mě začali pochybovat. Pche! Tak na to zapomeňte, nepomůžu,” zavrčel Kaiser a pak se se zkříženýma nohama posadil na místo pána domu.

Když Liola viděl, jak se Kaiser chová, trochu mu zacukalo v koutcích. Velmi dobře věděl, že Kaiser nehodlal přestat pomáhat. Místo toho čekal, až se mu Daylight a Void omluví. Kaiser není člověk, co by byl ochoten z něčeho vycouvat.

Daylight a Void se po sobě podívali a pak oba přešli ke Kaiserovi. Daylight řekl jako první: „Vážně mě to mrzí, Kaisere, neměl jsem o tobě pochybovat. Vážně se omlouvám.”

„Hmmmmmmmm.”

„Void se ti tímto omlouvá, Kaisere, prosím, vymysli, jak těm třem pomoci,” řekl Void ustaraně.

Jelikož se oba omluvili, Kaiser se lenivě posadil. Poté, co Daylighta požádal, aby Lin Jiyuna a ostatní probral, mumlal: „Vy mě zase nutíte přemýšlet. Někdy vážně přemýšlím, jestli ty vaše velké hlavy nejsou ve skutečnosti zamaskované melouny.”

Void se rozpačitě usmál. Z nějakého důvodu si zvykl ptát se Kaisera, když něco nevěděl. Byl další obětí nakažlivé nemoci jménem „když máš problém, zeptej se Kaisera”.

Daylight opatrně probudil Lin Jiyuna a ostatní. Když viděl jejich zkrvavené tváře, zase se v duchu rozčiloval, že neumí léčivou magii.

Lin Jiyun pomalu otevřel oči a chvíli nevěděl, co se děje. Pak si najednou vzpomněl, že někoho o něco prosil. Přinutil své tělo vstát a znovu pokleknout před Kaiserem.

Daylight ho zadržel. Lin Jiyun se s ním znovu začal rvát, takže Daylight zakřičel: „Už máme v plánu vám pomoci, tak už se neukláněj.”

Když Lin Jiyun zaslechl, co Daylight řekl, byl celý vyjevený a podíval se po Kaiserovi. Viděl, jak Kaiser našpulil rty a pak kývl. Tohle mírné kývnutí Lin Jiyunovi a ostatním udělalo takovou radost, že z toho začali brečet. Z té scény, kdy se tři dospělí muži začali objímat a brečet, ostatním naskočila husí kůže.

„Dobrá! Teď nám rychle povězte, co přesně se stalo a kdo je váš nepřítel?” Kaiser s vlasy vztyčenými jim okamžitě zabránil způsobovat jim další husí kůži.

Lin Jiyun si rozpačitě setřel slzy a začal jim vyprávět svou minulost. „Můj otec byl nejdůvěryhodnějším rádcem předchozího vůdce Aliance bojového umění.”

Voidovi se rozšířily oči a zeptal se: „Ty jsi syn Lin Jizhiho?”

Lin Jiyun přikývl a Kaiser ho pobídl, aby pokračoval.

Lin Jiyunův tón zvážněl. „Před více než rokem organizace vrahů Síň Shalong pod velkým tlakem všech frakcí bojového umění propustila léčitelku Anis. Ale zanedlouho nato ji unesl nejlepší vrah Síně Shalongu, Stříbrný Měsíc.”

Kaiser a Daylight potlačili nutkání podívat se na Liolu a modlili se, aby se Liola na konci příběhu nestal Lin Jiyunovým úhlavním nepřítelem.

Kvůli tomu vyprávění z minulosti vypadal Liola trochu depresivně.

V očích ostatních, pomyslel si, jsem Anis „unesl”?

„Síň Shalong veřejně prohlásila, že je Stříbrný Měsíc zradil.”

Lin Jiyun se při řeči zamračil. „Tehdejší vůdce Aliance bojových umění se rozhodl Stříbrného Měsíce pronásledovat a osobně zabít, aby Anis zachránil a zabránil dalšímu nebezpečí způsobenému nezvladatelným vrahem.”

„Nikdy nepředpokládal, že moc Stříbrného Měsíce bude mimo veškerá očekávání. Dokonce i se spojenými silami organizace vrahů a celého světa bojových umění jej nebyli schopni zabít a dařilo se mu skoro měsíc unikat.” Lin Jiyun si hluboce povzdechl. „Stříbrný Měsíc měl s sebou dokonce obyčejnou ženu. Jakou strašlivou moc to měl...”

„Neříkej mi, že ten člověk, kterého chceš z pomsty zabít, je vrah Stříbrný Měsíc?” Kaiser to nakonec nemohl dál vydržet a zeptal se, aby to smrtelné napětí v něm a jeho společnících konečně polevilo.

„Ne, Stříbrný Měsíc už je mrtvý. To jsi nevěděl?” zeptal se Lin Jiyun se zvláštním výrazem na tváři.

Ech... jak na to mohli odpovědět? Kaiser v klidu řekl: „Jsme ze vzdálené země a nejsme obeznámeni s tím, co se děje tady.”

Lin Jiyun krátce popřemýšlel a došel k závěru, že ti démoni, co viděli, opravdu nebyli odtud, takže bylo možné, že byli opravdu zdaleka.

Přikývl a pak pokračoval: „Já jsem se toho pronásledování také účastnil a viděl jsem souboj mezi vůdcem Aliance bojových umění a vrahem Stříbrným Měsícem.”

Tváře Kaisera a ostatních najednou potemněly.

„Ačkoli mi otec nedovolil se přiblížit a sledovat ten boj z blízka, i z dálky to bylo úžasné. Nikdy by mě nenapadlo, že souboj mezi dvěma nejlepšími bojovníky mohl vyústit ve stovky metrů pusté země.”

Liola pomyslel na ten souboj a dál zhluboka dýchal.

„Ale zdálo se, že vrah Stříbrný Měsíc nechtěl bojovat a ani nechtěl nikoho zabít. Dokonce i poté, co vůdce Aliance použil chvat 'Vyhlazení Nebes a země', stejně nebyl schopen vraha zabít. Místo toho zatímco se vůdce Aliance zotavoval ze ztráty veškeré své energie, Stříbrný Měsíc toho využil k útěku. Při jeho rychlosti ho nikdo nemohl dohnat.”

„Hej! Co má tohle co dělat s tvým nepřítelem?” zeptal se Kaiser netrpělivě.

Zdálo se, že se Lin Jiyun ponořil do svých vzpomínek, a s rudýma očima řekl: „Co následovalo, bylo to, že ten starý zloděj Xin Jietian zaútočil na vůdce Aliance, když měl nízkou hladinu Ki a energie. Jeho přepadení se povedlo a jedinou ranou vůdce Aliance zabil. Můj otec byl ve strašném šoku a řekl mi, abych hned odešel, zatímco on se snažil Xin Jietiana zadržet. Ale můj otec byl poradce a nemohl se s Xin Jietianem rovnat.”

Když se Lin Jiyun dostal do této etapy příběhu, začal se zadrhávat.

„Když jsem doběhl domů a když jsem to o Xin Jietianovi chtěl říct ostatním, dorazila zpráva, že můj táta a jeho komplic zradili Alianci bojových umění a vůdce zabili. Nehledě na to, jak jsem to vysvětloval, nikdo nechtěl věřit, že skutečným vrahem je Xin Jietian!”

„Pak následovalo vyvraždění celé mojí rodiny. Povídalo se, že to bylo proto, že Síň Shalong nebyla ráda, že můj otec spolupracoval s jejich zrádcem Stříbrným Měsícem... Samozřejmě to bylo jen falešné obvinění. Vrahem nebyl nikdo jiný než Xin Jietian.”

Lin Jiyun zvedl hlavu a z úst mu unikl bláznivý smích. „Bohužel když se to stalo, tak jsem nebyl doma, svoji bolest jsem utápěl v alkoholu a dokonce jsem po cestě domů odpadl. Dvakrát jsem unikl smrti a vážně nevím, jestli mě Nebesa litují anebo mě trestají, haha.”

„Nejstarší bratře! Tohle je šance z nebes, abys naplnil svou pomstu.” Wong Shujun viděl, že se Lin Jiyun chová divně, a začal se o něj bát. Takže se snažil ho utěšit.

Lin Jiyun se přestal smát a vděčně se podíval po Wong Shujunovi: „Druhý bratře, ty jsi jediný, kdo Xin Jietianovi nevěřil a pomohl mi utéct. V důsledku čehož jsi musel se mnou utéct do těchto hor loupežníků.”

„Přestaň o tom mluvit, nejstarší bratře, jsme bratři,” řekl Wong Shujun s nepatrným obviněním vetkaným do hlasu.

V tomto bodě se Kaiser v klidu zeptal Voida: „Kdo je Xin Jietian?”

Voidův výraz ztvrdl. Přinutil se odpovědět: „Byl pravou rukou předchozího vůdce Aliance a je nynějším vůdcem.”

Ovšem Kaiser už věděl, že to možná bude takhle, protože jediný jeho důvod k zabití předchozího vůdce bylo zmocnit se jeho postavení. Ale když Kaiser slyšel, že se se svým předpokladem trefil přímo do černého, potemněl mu kvůli téhle nešťastné novince výraz.

Daylight viděl, jak se Kaiser tváří, ale poté, co si vyslechl Lin Jiyunův příběh, viděl rudě. Zakřičel na Kaisera: „Musíme bratrovi Linovi pomoci s jeho pomstou a dojít spravedlnosti. Musíme odhalit Xin Jietianovo nehorázné spiknutí.”

„Jů, zatraceně, už k bratru Linovi přilnul,” zamumlal Kaiser.

„Kaisere, máš nějaký dobrý plán?” zeptal se Daylight ustaraně.

„Momentálně ne,” řekl Kaiser upřímně.

Když viděl Daylightův a Lin Jiyunův zklamaný obličej, dodal: „V každým případě jdeme na Symposium bojových umění, takže tak jako tak toho chlápka můžeme vzít s sebou.”

Lin Jiyun se zamračil. „Obávám se, že se na Symposium nemůžu objevit. Ve světě bojového umění jsem pořád hledaný zločinec.”

„Prostě si nasaď masku,” řekl Kaiser klidně. Kdyby se to náhodou pokazilo, tak vždycky mohli prostě uletět na drakovi. Nevěřil, že vůdce Aliance uměl létat; a i kdyby uměl, dokázal by dohnat draka?

Lin Jiyun viděl, že to Kaisera a ostatní moc netrápí, a napadlo jej, že možná měli vážně úžasnou moc a že by mu vážně mohli pomoci napravit tuto nespravedlnost. Pomyslel si, že přinejhorším přijde o život, o ten, o který měl už dvakrát přijít. Lin Jiyun vážně přikývl.

„Jen tak mimochodem, mohli bychom jít okrást pár lidí?” zeptal se Kaiser s velmi vážnou tváří.

Void a Daylight oba dva svěsili hlavy velmi nízko a oba dva vypadali provinile.

Než Lin Jiyun odešel, sdružil všechny loupežníky a vedení zanechal v rukou Wong Shujuna, aby loupežníkům rozkazoval.

Když šli Daylight a Void ze zvědavosti s ním, všimli si, že loupežníci byli opravdu tak chudí, že měli roztrhané šaty. Oba dva vyměkli... a dali jim všechny svoje peníze. A tudíž pět lidí a dva nenasytní draci neměli v kapse ani vindru.





Aby to na Symposium stihli, letěli na Plamínkovi. Jakmile se Void dozvěděl, že budou muset zase letět, tvář mu ztuhla. Naopak Liola se chopil Baolilonga, aby se zase nerozčílil. Důvodem všeho toho bylo to, že neměli žádné peníze! A proto když dorazili do města Nebe na zemi, mohli tak akorát zírat zvenku na bránu.

Stáli u brány do města a Baolilong křičel, že má hlad, ale nemohli nic dělat. Nebyli schopni zaplatit ani poplatek za vstup do města, jenž stál pár halířů.

Stráže na ně také opovržlivě hleděli a lidé, co v řadě čekali na vstup do města, se jim smáli.

Kaiser zahlížel na ty smíšky a zakřičel: „Čemu se smějete? Nikdy jste neviděli okradenýho člověka?”

Kvůli tomuhle se lidé smáli ještě víc. Ale kdyby opravdu věděli pravdu, že všechny svoje peníze ochotně darovali loupežníkům, tak by se možná smáli tak moc, až by jim odpadla čelist.

Peníze už vážně zabily hrdiny. Kaiser tam stál s protaženou tváří a snažil se přijít na jakýkoli možný způsob, jak vydělat peníze, ale pak uslyšel z dálky zvolání.

„Daylighte?”

Jakmile Daylight uslyšel své jméno, otočil se, odkud ten hlas přichází, a všiml si Yulie a ostatních.

Auyan Dri vypadal překvapeně a Yulie vypadala šťastně. Spěšně k nim přišla a začala povídat: „Jak jste se sem dostali rychleji než my? Myslela jsem si, že to možná na Symposium ani nestihnete.”

„Protože jsme se báli, že to nestihneme, tak jsme sem doletěli,” odpověděl Daylight upřímně.

„Doletěli? Ach.” Yulie si vzpomněla na ty dva strašlivé démony. „Tak proč nejdete dovnitř? Čekáte na... nás?” Zdálo se, že při vyslovení toho posledního slova se Yulie trochu začervenala.

„Už jste ty loupežníky vyhladili?” zasmál se Auyan Dri.

Daylighta to mírně zarazilo. Ale Kaiser se rychle přidal k hovoru: „My jsme milosrdní lidé, tak proč bychom je bezohledně zabíjeli? Zvláště když se tomu pohoří říká Hory loupežníků. Ochotně jste tam naběhli, opravdu bys je dokázal vinit z toho, že tě okradli?”

Když Auyan Dri uslyšel takovou odpověď, působil rozpačitě, odvrátil tvář a Kaisera si nevšímal. Pak začal mluvit s Daylightem: „Mohu být tak smělý a zeptat se, to... zvíře, co to bylo?” Auyan Dri se zakoktal, jak se snažil vymyslet, jak ta dvě velká stvoření označit. Myslel si, že není vhodné je před nimi nazývat netvory.

„Draci. Můj je Ohnivý drak. Li... mého druhého bratra je Posvátný bílý drak,” odpověděl Daylight.

„Drak?” Auyan Dri vypadal zmateně. Draci pro něj byli legendární stvoření a často symbolem králů. Kvůli tomu, že Daylight ty dva netvory označil jako draky, si Auyan Dri nebyl jistý, jak by měl odpovědět.

A pak ten menší jako Posvátný bílý drak nahlas a nespokojeně zakřičel: „Baolilong má hlad! Maso, maso, Baolilong chce maso, maso!”

Daylight znovu vypadal nervózně. Ve skutečnosti věděl, že Plamínek je také velmi hladový. Ta trocha jídla, co měli v loupežnické chatrči, jen stěží nasytila jeho, ani nemluvě o drakovi. Jelikož Plamínek byl o něco starší, tak se nerozčiloval a nebyl tak netrpělivý jako Baolilong. Daylight se vážně cítil provinile, že jeho vlastní drak hladoví.

„Když je to dítě hladové, tak si pospěšme někam na jídlo,” navrhla Yulie okamžitě.

Jakmile to Yulie řekla, Daylight a všichni jeho společníci se hořce zasmáli. Yulie zamrkala, uvažovala, co řekla špatně, a váhavě se zeptala: „Co? Vy dovnitř nejdete?”

„Ech...” Daylight se rozpačitě dotkl své hlavy a upřímně řekl: „Nemůžeme zaplatit vstupní poplatek.”

Yulii se rozšířily oči a zvláštně se zeptala: „To je vstupní poplatek do města Nebe na zemi tak vysoký? Nebo se vás ty stráže snaží okrást?”

„Nemůžeš říkat takové nesmysly!” namítl nahlas strážný, co je poslouchal. „Pokud je náš vstupní poplatek druhý nejnižší, pak nikdo nebude první. A ani jsme ty lidi neokradli. Všichni nám to tu můžou dosvědčit.”

Dav zakřičel na souhlas, že je stráže vůbec neokradli.

Yulii bylo trochu trapně. Okamžitě vyndala měšec s mincemi a zeptala se strážného: „Kolik je vstupní poplatek? Zaplatím za nás všechny.”

Uspokojený strážný zvedl bradu a řekl částku. Yulie to slyšela a opravdu to bylo velmi málo. Zarděla se ještě víc. Rychle zaplatila a pokynula všem, aby šli do města.

Auyan Dri se na Daylighta usmál a pobídl ho, aby šel dovnitř. „Dovol mi tentokrát být tvým hostitelem jako vyjádření díků za to, že jste mě a mou sestru zachránili v Horách loupežníků.”

Daylight byl chudý a zezadu cítil Kaiserovy planoucí oči, takže věděl, že kdyby se opovážil říct, že to bylo povinností rytíře nebo něco podobného, a odmítl by Auyan Driovu pomoc, tak by ho Kaiser rozhodně ugriloval zaživa a nakrmil jím hladový dav.

„V tom případě se omlouvám za potíže.” Daylight neměl na výběr a musel se usmát, jak jeho nabídku přijímal.

Auyan Dri zdvořile odpověděl: „To nestojí za řeč.”

Všichni pak vstoupili do města Nebe na zemi, jenž mělo titul největšího města hned po tom královském a také to bylo město, kde se pořádalo Symposium bojových umění.

Městské cesty byly velmi široké, bylo tam dostatek místa, aby vedle sebe jelo pět koňských potahů. Na ulicích bylo mnoho lidí, z nichž mnoho neslo zbraně a nahlas křičeli. Po stranách cesty bylo také mnoho pouličních prodejců, co se snažili propagovat své zboží.

Na každém kroku nacházeli nějakou restauraci a také tam nebyl nedostatek míst na přespání. Celá ulice se zdála velmi živá.

Zdálo se, že Auyan Dri nemá rád hlučné prostředí a rychle kráčel pryč. Naopak se zdálo, že Yulii velmi zaujaly věci, které prodejci prodávali, a častokrát se zastavila, aby si je prohlédla.

Po několika zastávkách Auyan Dri konečně řekl: „Sestro, už je po poledni a Daylight stále ještě nejedl.”

Yulie neochotně odložila vyřezávanou dřevěnou krabičku, co měla v ruce, a následovala ostatní a už se znovu nezastavila, aby si něco prohlédla.

Daylight si pomyslel, že to je trochu zvláštní. Auyan Dri řekl, že se jdou najíst, ale nezdálo se, že by se hodlal v nejbližší chvíli zastavit , i když už přešel tolik různých restaurací.

Ale jelikož je na jídlo pozval Auyan Dri, Daylight nic neřekl a prostě ho následoval. Po chvilce chůze se ulice, kde se nacházely, zdály tišší a zdálo se, že je tam méně lidí a ti se zdáli vkusnější a v elegantnějším oděvu. I obchody kolem se zdály elegantnější.

Auyan Dri se zastavil u jednoho z hostinců. Zdál se být obzvláště velký. Kolem něj byly kamenné zdi a brána byla dost velká na to, aby jí projel kočár.

Celá brána byla vyřezaná z temně rudého dřeva. Vypadalo to, že to byla původní barva toho dřeva a nebylo natřené. Také z něj vycházela slabá příjemná vůně.

Auyan Dri všechny pobídl, aby šli dovnitř. Jakmile vešli, služebné po stranách se jim okamžitě poklonily a pozdravily je. Soudě podle jejich projevu a vzhledu to nebyly jen obyčejné hostinské služebné.

Auyan Dri jim řekl pár věcí. Služebné se uklonily a pustily všechny hlouběji dovnitř. Vyšli ze síně a do malé zahrady. Vedla jí malá stezka, po které se dalo jít, a obě strany lemovaly růžové květiny.

V dálce bylo také malé, umělé jezírko a na něm kvetly bílé květiny. V podivné velké zahradě bylo také několik čínských altánů rozesetých kolem. Služebné Auyana Driho vedly do jednoho z těch altánků a otevřely dveře, aby mohli hosté dovnitř.

Auyan Dri všem pokynul, aby se posadili, a usmál se, jak říkal Daylightovi: „Ještě čekáme hosta. Je to Yuliina starší sestra učednice. Doufám, že vám to nevadí.”

„Yuliina starší sestra učednice? Copak není i tvoje?” zeptal se Daylight zvědavě.

Auyan Dri se cítil trochu nesvůj, když slyšel, že Daylight Yulii oslovuje přímo jménem, a přinutil se k úsměvu. „Ne. Je z Vlnové frakce. Sluneční frakce měla k Vlnové frakci vždycky blízko a často se oslovujeme jako sourozenci učedníci.”

„Rozumím...” přikývl Daylight s úsměvem.

Dovnitř vešla ta předešlá služebná a za ní se táhla dlouhá řada dalších, každá z nich nesla dva talíře jídla. Když všechny služebné položily talíře na stůl, jenž byl dostatečně velký pro dvacet lidí, byl stůl skoro plný. Bylo tam dvanáct velkých nádob s jídlem, z nichž dva chody byly polévky.

„Požádal jsem je, aby nám přinesli dvanáct klasických chodů, co tu vaří. Za chvíli dorazí s dalšími dvanácti a se zákusky.” Auyan Dri se usmál.

Když Daylight spatřil tolik jídla, byl celý vyjevený. Za ten rok, co žil ve Vyhlídce, bylo k jídlu nanejvýš dva nebo tři chody. Nakonec se museli zasytit rýží. Dokonce i když jim Lee San Niang uvařila hostinu na rozloučenou, bylo to jenom šest chodů.

Auyan Dri s sebou měl jenom dva lidi: sebe a Yulii. Daylight měl mnohem více lidí: pět lidí a dva draky (samozřejmě navenek to vypadalo jako šest lidí a jeden drak).

Jak vůbec mohli sníst dvacet čtyři chodů a zákusky? Tedy pokud se Auyan Dri nějak nedozvěděl, kolik toho Baolilong a Plamínek dokážou sníst? Daylight byl trochu podezíravý.

„Ach, správně, Daylighte. Pro tvého... draka jsem požádal o deset kilogramů jejich nejlepšího hovězího. Nevím, jestli to bude stačit?” zeptal se Auyan Dri. Jelikož to byl jenom malý drak, tak by to mělo stačit. Ale neměl ponětí, kolik toho sní velký drak.

„Mohli bychom dostat trochu víc?” Liola najednou otevřel pusu a dodal: „Čím víc, tím lépe.”

Bůh ví, že Liola musel použít svého Ki, aby popadl Baolilonga, jenž měl od hladu oči skoro krví podlité.

Auyan Dri si Lioly do teď nevšiml. V porovnání s optimistickým Daylightem se nezdálo, že by Liolova tichost přitahovala moc pozornosti.

Auyan Dri si najednou vzpomněl, že se zdálo, že jednoho z těch dvou démonů ovládá tento stříbrnooký muž před ním. Začal si na Liolu dávat pozor, ale navenek pořád vypadal zdvořile.

Nenuceně řekl: „Tak si objednejme dalších padesát kilogramů grilovaného hovězího.”

Auyan Dri se nemohl dočkat, až uvidí, jak Liola bude toho netvora krmit.

Jedna ze dvou služebných stojících u dveří se Auyanovi Drimu okamžitě poklonila a zamířila do kuchyně, aby vyřídila jejich objednávku.

„Dobrou chuť všem.” Auyan Dri je pobídl rukou.

Liola skoro nedokázal Baolilonga udržet. Aby Baolilong na stole nespáchal nějakou ohavnost, Liola se rozhodl, že rovnou popadne dva talíře, kde bylo povětšinou maso, a položil je na zem. Baolilong okamžitě vyrazil k jídlu, jeho baculaté ručky se chápaly jídla a nacpávaly si jej do úst.

Auyan Dri a Yulie byli oba zaražení, když si Liola vzal talíře. Ale pohled na krmícího se Baolilonga je naprosto zamrazil.

V tom okamžiku se do jídla pustil i někdo další. Jelikož Kaiser si nemohl prostě uzmout celý tác, chopil se jídelních hůlek i lžíce zároveň. Popadl obě grilovaná kuřecí stehna a třetinu ryby.

Kaiser téměř každý chod takhle podobně zneužil. Jídlo bylo původně tak nádherné, že ho nikdo nechtěl jíst. Ale za chviličku vypadalo tak otřesně, že se ho nikdo neodvážil ani dotknout.

Nicméně se nezdálo, že by to Daylightovi, Liolovi a Voidovi vadilo. Lin Jiyun se zamaskovanou tváří pravděpodobně neviděl pořádné jídlo bůh ví jak dlouho, takže by se nikdy nestaral o to, jestli to vypadá dobře nebo ne. Všichni začali jíst, protože pokud si nepospíší, tak by k jídlu možná neměli nic než prázdné talíře.

Poté, co Liola snědl pár soust, začal ho Baolilong tahat za cíp kalhot, vedle něj ležely dva prázdné talíře. Liola nedbal Kaiserova vražedného pohledu a v klidu zvedl další dva talíře a položil je na zem pro Baolilonga.

Zbývalo jenom osm chodů. Podle Baolilongovy rychlosti jich brzy bude jenom šest. Rychlost jezení davu se znovu zvýšila. Když Auyan Dri a Yulie viděli, jak jídlo ze stolu mizí rychlostí světla, byli v šoku, a služebné u dveří byly také vyděšené a odběhly do kuchyně říct, aby připravily dalších dvanáct chodů.

Jakmile dvanáct chodů na stole zmizelo, služebným se se zpocenými čely konečně podařilo donést šedesát kilogramů hovězího pro draky.

Bez hladových draků, co by je okrádali o jídlo, se rychlost pojídání snížila. Auyan Dri a Yulie začali po soustech ochutnávat každý chod.

Auyan Dri a Yulie, jenž pocházeli z vyšší třídy, si neobjednali tolik jídla, protože by ho dokázali sníst. Z každého chodu hodlali ochutnat jen sousto a neměli vůbec v plánu je dojíst. Tohle bylo shodou okolností pro Daylighta a ostatní dokonalé. Kdyby tam nebylo tolik jídla, tak by bylo velmi obtížné nakrmit Baolilonga a Plamínka.





Poté, co Auyan Dri snědl tak akorát, se s pohledem na zamaskovaného Lin Jiyuna zeptal: „Jsem velmi zvědavý. Tenhle muž se zdá být novým přírůstkem? Nepamatuji si, že bych ho předtím viděl.”

Daylight spěšně řekl: „Ano, zrovna se k nám přidal. Jen jsme souhlasili, že mu s něčím pomůžeme, to je celé.”

Auyan Dri si pomyslel, že to je divné, ale Daylight už svou větu ukončil s „to je celé”, což znamenalo, že Daylight pravděpodobně neměl v úmyslu to nějak osvětlovat. Auyan Dri by se přirozeně znovu otevřeně nezeptal. Jen se ještě jednou podíval po maskovaném muži, než to nechal být.

„Nejí tohle malé dítě trochu příliš?” Long Yulie už byla chvíli sytá a upřela svou pozornost na Baolilonga. Když Yulie viděla, že to dítě jí víc, než kolik váží, bála se, že možná zemře s přílišného jídla.

Liola se podíval po Baolilongovi a tiše řekl: „Baolilongu, nech něco Plamínkovi.”

Baolilong, jenž seděl na zemi, měl celých šedesát kilogramů masa u sebe a vesele žvýkal.

Když Baolilong zaslechl svého tátu, podíval se na ubohého Plamínka vedle sebe a pak neochotně rozdělil hromadu masa na půl a půlku dal Plamínkovi. Plamínek se skoro rozplakal, přichvátal k masu a začal se sám nacpávat.

Auyan Dri si pomyslel, že je divné, jak toho takové malé dítě dokáže tolik sníst. Barva jeho vlasů a očí byla také podivná. Bílé vlasy a růžové oči... Auyan Dri měl najednou zjevení.

Bílá a růžová? Zdá se mi, že i ten netvor posledně měl růžové oči... Auyan Dri najednou začal panikařit.

„Starší bratře učedníku, co se děje?” zeptala se Long Yulie starostlivě. Jen málokdy jej viděla takhle panikařit.

Když Auyan Dri nevěděl, jak má odpovědět, služebné u dveří uctivě řekly: „Pane Auyane, dorazil host, na kterého čekáte.”

„Auyane Dri! Choval ses k mé mladší sestře učednici dobře? Pokud jsi ji trápil, tak jsi mrtvej!”

Jakmile bylo slyšet její hlas, dorazila do budovy jako vichřice. Její oděv byl podobný tomu Yuliinu a na bocích měla dlouhý bič. Obě dvě měly jasně červené šaty, ale přitom nepůsobily vulgárně. Její pleť byla také sněhově bílá. Její vzhled spolu s jejím hrdým vystupováním se každému vpálil do očí jako jasný plamen.

„Hmm? Jak to, že je tu tolik lidí?” zeptala se žena a zároveň přehlédla neznámý dav pohledem. Když spatřila Liolu, ztuhla.

Naopak Liola byl celý vyjevený, už když viděl tuhle ženu přijít. Podle toho, jak se tvářili, bylo jasné, že už se předtím potkali, ale ani jednoho z nich nenapadlo, že by na sebe ještě někdy narazili.

Liola se s touto ženou velmi dobře znal. Ve světě bojových umění se jí říkalo Long Yandie a byl to člověk nejbližší Anis, její zapřísáhlá mladší sestřička.

------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>