KNM - kapitola 54 (Anisin dopis)

Kapitola 54 – Anisin dopis

Oba dva vypadali jako sochy, jediným rozdílem bylo, že jeden seděl a druhý stál. Zírali na sebe a oba dva v očích toho druhého viděli smíšené pocity.

Jak ona, tak on byli lidé, které Anis milovala ze všech nejvíc, ale oni se teď na sebe dívali jako nepřátelé. Po Anisině smrti Liola na Long Yandii narazil více než jednou a ona jej také více než jednou pronásledovala. Tehdy bylo jejich nepřátelství na samém vrcholu.

Ačkoli ve dnech po Anisině smrti byl Liola zoufalý a Long Yandie jej vlastně zachránila. V té době řekla, že to ona hodlá být člověkem, co jej zabije, a nikdo jiný.


Když se takhle setkali po více než jednom roku, ani jeden z nich nevěděl, jak má zareagovat.

Nikdo jiný se neodvážil ani hlesnout. Ačkoli Auyan Dri se užuž chtěl zeptat, jestli se setkali, ale jakmile viděl Long Yandiin složitý výraz, najednou se zarazil.

Auyan Dri si pomyslel, že jediný člověk, co mohl v ženě vyvolat takovou nenávist a dychtivost, by mohl být jedině milenec nebo bývalý milenec. A Auyan Dri nebyl člověk, co by se na takovou soukromou záležitost otevřeně zeptal.

Uběhlo spoustu času, než si Long Yandie konečně zhluboka povzdechla. Pak řekla: Pojď se mnou, musím se tě na něco zeptat.” Aniž by čekala na jeho odpověď, otočila se a odešla z budovy.

Liola to krátce promyslel a postavil se, aby Long Yandii následoval. Za sebou nechal partu lidí, co na sebe navzájem zírali ve snaze odhadnout vztah mezi těma dvěma.

„Milenci,” řekl Kaiser přímo.

„Bratr a sestra?” navrhl Daylight něco, s čím by nikdo jiný nesouhlasil.

„Rivalové v lásce?” řekl někdo, ale nikdo si nebyl jistý kdo.

Všichni byli chvilku zticha, ale pak to ticho Kaiser přerušil: „To nemůže být pravda? Byli rivalové v lásce k muži nebo k ženě?”

Ticho pokračovalo. Kaiser nervózně pokračoval ve svém vyrušování: „Doufám, že to není k muži? Neděste mě, rok jsem s Liolou spal.”

Jak tohle Auyan Dri a Yulie zaslechli, tak se po Kaiserova divně podívali...





Jakmile Liola vyšel ze dveří, spatřil Yandii stát nedaleko vedle malého jezírka. Liola k ní přišel a tiše stál vedle ní.

Yandie tiše řekla: „Věděla jsem, že jsi pořád naživu.”

Liola neodpověděl. Oba dva se dlouho dívali na hladinu jezírka. Yandie konečně váhavě a s nadějí v hlase řekla: „Je moje sestra skutečně mrtvá?”

Když tohle Liola uslyšel, trochu to jím otřáslo a zeptal se na oplátku: „Copak jsem ti nepředal její tělo?”

„Já vím. A já se držela toho, co mi kdysi řekla, a zanesla její mrtv—... tělo do jejího starého domu.” Yandie si pevně skousla ret, snažila se nevzpomínat na to, jak se cítila, když pohřbívala svoji sestru.

„Tak proč se ptáš?” Liola se cítil divně. Možná že někdo jiný by si nemusel být jistý, ale Yandie a on Anisino tělo viděli na vlastní oči.

Není důvod, aby zpochybňovala její smrt.

Yandie řekla se strnulým výrazem: „Slyšela jsem zkazky, že sestra obchází svět.”

Jak tohle Liola zaslechl, mírně se zamračil, ale nic neřekl. Věděl, že Yandie není ten typ, co by snadno věřil nějakým povídačkám. Muselo se stát něco, co ji přinutilo zeptat se ho na takovou otázku.

„Objevovaly se další zkazky. Mnoho z nich jasně popisovalo sestřin unikátní styl léčení. Neměla jsem na výběr a musela se vrátit na místo, kde jsem sestru pohřbila, abych se ujistila.” Yandi pevně svírala pěsti ve snaze zadržovat vlastní zápal a zírala na Liolu. „Bylo pryč! Sestřino tělo bylo pryč!”

Anisino tělo bylo pryč? Liolovi se zatmělo v mysli a stejně jako Yandi se pokoušel držet svůj zápal na uzdě, zatímco se snažil přijít na nějaké vysvětlení.

„Když jsi Anis pohřbívala... byl s tebou někdo?”

„Ne.” Yandi netrpělivě potřásla hlavou a řekla: „Myslíš si, že mě tahle možnost nenapadla? Už jsem prověřila všechny možnosti, ale nikdo nemohl vědět, kde sestra bydlela. Dokonce i mě to nějakou dobu trvalo. Musela jsem její dům hledat podle jejího popisu. To místo je až příliš dobře skryté. Byla to jeskyně za vodopádem a ta jeskyně je dokonce vysoko nad zemí. Když jsem tam byla, dobře jsem si prohlédla okolí a můžu odpřísáhnout, že poté, co odtamtud sestra odešla, tam nikdo nebyl.”

Liola věděl, že navzdory Yandině vzezření to byla velmi pečlivá žena. Navíc tohle se týkalo Anis, Yandi to musela prověřit ze všech konců a jelikož nenašla žádnou stopu, skončilo to tak, že se na to zeptala jeho.

Yandi se zhluboka nadechla a něco vyndala z kapsy. „Když jsem se tam vrátila, našla jsem tohle.”

Liola sklonil hlavu, aby se podíval. Byla to obálka a na ní bylo napsáno „drahému Liolovi”. Liolovi přeskočilo srdce, ale ještě nikdy Anisin rukopis neviděl, takže si nemohl být jistý, jestli to napsala ona nebo ne.

„Sestřin rukopis, přísahám.” Pak Yandi řekla netrpělivě: „Neotevřela jsem to, teď jsi tady, takže to hned otevři.”

Předala dopis Liolovi a on se na ni vděčně podíval.

Kolik ji muselo stát přemáhání, aby to neotevřela? Liola si dopis vzal, otevřel jej a vyndal z něj krátký vzkaz.

Synu Dračího císaře, pokud chceš znát pravdu, přijď mě najít, přijď najít Anis.

Když si přečetl tenhle překvapivý vzkaz, měl Liola pocit, jako by jej někdo škrtil. V mysli mu probleskly věci, které mu řekl Krvavý Vlk, a cítil, jak klesá na duchu.

Yandi to nakonec nemohla dál vydržet a chopila se vzkazu, ale spatřila jenom takovou podivnou větu. Yandi si pomyslela, že to je divné, ale podle Liolova výrazu to vypadalo, že pochopil, co to znamenalo.

Yandi jej pobídla a nespokojeně se zeptala: „Co to znamená?”

Liola se probral ze svého tranzu a potřásl hlavou. „Já nevím.”

„To si ze mě utahuješ? Vrahu.” Yandi se najednou naštvala. Podle toho, jak se tvářil, věděla, že není možné, aby tomu nerozuměl.

Ale Liola dál kroutil hlavou.

Yandi si podezíravě prohlížela Liolův výraz. Liola dál kroutil hlavou a ani se na Yandi nepodíval.

Konečně to pochopila a chladně řekla: „Teď už vím, zase utíkáš. Tvoje schopnost nalhávat si sám sobě byla vždycky zarážející. Musel sis něčeho všimnout, ale nejsi dostatečně statečný, abys o tom přemýšlel.”

Liolovi zacukaly koutky; snažil se v sobě potlačit tu otázku, co se mu vzdouvala v srdci.

„Ty! Ty mě vážně štveš!” Yandi teď byla rozzuřená. Otočila se a rozběhla se zpět k budově a nechala tam Liolu stát u jezírka samotného.





„Sestřin rukopis, přísahám.”

Synu Dračího císaře, pokud chceš znát pravdu, přijď mě najít, přijď najít Anis.

Kdysi se Liolovi zdálo o světle ve tvaru kříže, o velmi teplém bílém světle.

„Liolo, najdi mě.”

„Kdo jsi? Kdo jsi?” ptalo se neustále jeho vědomí.

„Já jsem... Anis.”

Anis je... Liola popadl dračí křížek, co měl na hrudi, nutil se zapomenout, ale jednu otázku stále nedokázal potlačit... pokud bylo všechno předem naplánované, bylo jeho setkání s Anis také součástí plánu?

Liola pevněji stiskl řetízek a neuvědomil si, že mu z prstů teče krev. Dračí řetízek slabě zářil bílým světlem. Dřív mu tohle bílé světlo vždycky přineslo pocit tepla, ale tentokrát mu srdce ovanul studený pocit.

Nevěděl, jak dlouho tam stál. Liola se zhluboka nadechl a řetízek pustil. Alespoň to, že poznal je, nebylo naplánované.





Dalšího dne na snídani měli zase obrovské jídlo. Kaiser a ostatní v rozpacích přijali Yuliino vřelé pozvání a neřekli ani slovíčko, aby ji odmítli. Kdyby tu nabídku skutečně odmítli, co by potom jedli? Buď mohl Kaiser uvařit draka nebo obráceně, s tím že ta druhá možnost byl mnohem pravděpodobnější výsledek.

„Takže Auyane Dri, ještě tě budeme trochu obtěžovat.”

Kaiser se zdvořile uklonil, ale na jeho tváři byl stále potutelný úsměv, kvůli němuž se Auyan Dri cítil nepříjemně, ale stejně musel zdvořile odpovědět: „Žádný problém, všichni jsme druhové jdoucí na Symposium bojových umění.”

„Řekl jsi, že se budeš chovat jako hostitel, nezapomeň,” odpověděl Kaiser okamžitě.

„Nezapomenu.”

Dokonce i Auyana Driho Kaiserovo chování nutilo upustit trochu páry a dokonce potají počítal, kolik peněz mu zůstalo.

Ačkoli si s sebou Auyan Dri vzal celkem dost peněz, aby byla Yulie šťastná a aby celý její výlet byl šťastný, dopadlo to nakonec tak, že Yulie utratila mnohem méně, než Auyan Dri očekával. Nanejvýš si koupila pár levných tretek z pouličních stánků a nezdálo se, že by měla nějak velký zájem o drahé šperky.

Ale pokud to takhle půjde dál, jeho peněženka možná dojde svého dna kvůli žaludkům těch lidí. A proto Auyan Driův úsměv působil trochu nuceně.

„Dobře, dobře. Tak pojďme a buďme svědky mravnosti vůdce této Aliance bojových umění,” řekl Kaiser vesele a zároveň tak Lin Jiyunovi připomněl, aby si dával pozor.

„Kaisere, až budeme na Symposium, prosím... dávej si pozor, co říkáš. Pokud ve světě bojových umění urazíš nějakého mocného muže, dokonce ani já ti nebudu schopen pomoct.” Auyan Dri se hořce zasmál.

Ten muž už zpochybnil mravnost vůdce Aliance, mohl Auyan Dri očekávat, že bude zdvořilý k někomu jinému?

Kaiser netrpělivě zamával rukou. „Já vím, já vím. Už pojďme.”

Jak šli, Kaiser se častokrát natáhl po horkých bocháncích, kandovaném ovoci a cukrové vatě. Brzy měl ruce plné jídla, ale očima pořád zíral na knedlíčky.

Na druhou stranu Baolilong jídlo popadl a nacpal si ho do pusy a pak pokračoval dalším jídlem. Životnost jídla v jeho buclatých ručičkách nebyla nikdy víc než pět sekund.

Kvůli tomuto byl Auyan Dri velmi zaměstnaný placením za jídlo až do toho bodu, že mu nálada zhořkla. Také viděl, jak Yulie horlivě mluvila a smála se s Daylightem. Auyan Dri se cítil zahořkle a zakabonil se.

Liola a Long Yandi spolu v tichosti kráčeli vzadu bok po boku. Atmosféra mezi nimi byla nesmírně chladná, až Lin Jiyun musel před nimi kráčet rychleji, aby neumrzl k smrti, ještě než vykoná svou pomstu.

Jak kráčeli, počet obyčejných lidí se postupně snižoval. Skoro všichni si nesli zbraně a vypadali jako bojovníci. Mnoho z nich dokonce mělo stejné uniformy se svými vlastními symboly.

Void neustále Kaiserovi vysvětloval: „To je frakce Mandarinské kachny, vynikají v mečích, zvláště v kombinaci dvou lidí. Tohle je frakce Kenpo, vynikají v úderech dlaněmi...”

Daylight si Voidovo podrobné vysvětlování vychutnával a neustále si prohlížel lidi kolem sebe. Nejdřív mu lidé, na které se díval, pohled opláceli nevesele, ale jakmile si Daylight všiml, že se na něj koukají, usmál se a upřímně jim kývl.

Když viděli upřímnost jeho úsměvu a obdiv jeho pohledu, většina z nich mu zdvořile pokývala nazpět; někteří z těch starších dokonce v duchu mladého hrdinu pochválili.

Šli a šli, až byli skoro na kraji města. Ulice začali být mnohem plnější, až lidé stáli bok po boku. Najednou někdo hlasitě vykřikl: „Hořím!”

Všichni se podívali a spatřili jednoho nadšence, jak se snaží uhasit oheň na svém těle. Jelikož mu hořela záda, muž nervózně pobíhal kolem, ale stejně si rukama nedosáhl na pohromu na svých zádech.

Všichni viděli, jak ten muž trapně pobíhal kolem, a začali se smát. S pomocí svých společníků muž ten oheň konečně uhasil a pak se otočil a s uzarděním zakřičel: „Čemu se smějete?! Tohle je temná magie démonů. Ten zatracenej démon se opovážil ublížit lidem.”

Muž prstem ukázal na malého Plamínka na zemi. Všichni se podívali, kam ukazoval. Ve skutečnosti už si všichni všimli toho podivného stvoření, ale nikdo na něj nechtěl ukázat ze strachu, že by tak ukázali svou vlastní nevědomost. Takže nikdo nepromluvil jako první, ačkoli všichni čekali, až se někdo zeptá.

Poté, co na něj ukázal, Plamínek naštvaně zavrčel. Daylight se zamračil a Plamínka pokáral: „Možná že ti nechtěl šlápnout na ocas. Nemůžeš jen tak chrlit ohnivé koule a ubližovat lidem.”

Plamínek se cítil ublíženě a ještě několikrát zavrčel.

Když lidé viděli, jak Daylight k Plamínkovi mluví, všichni se na něj a jeho démona dívali zvláštně. Muž viděl, že pán toho démona je jen mladík, a najednou měl spoustu odvahy.

Nahlas zakřičel: „Malej spratku, tvůj démon spálil moje oblečení. Jak to hodláš vyřešit?”

Daylight se omluvně usmál. „Je mi to velmi líto. Plamínek má špatnou náladu. Už jsem ho pokáral.”

Daylight odpověděl přímo, ale zdálo se, že ten muž chtěl působit potíže. Řekl: „Musíš mi aspoň zaplatit za košili.”

Jak Daylight uslyšel o penězích, ztuhl. Neměl ani halíř, tak čím měl tomu muži zaplatit?

Daylight vypadal ustaraně. Yulie to viděla a věděla, že nemá žádné peníze. Rychle se podívala po svém starším bratru učedníkovi. Auyan Dri původně chtěl Daylighta vidět ztrapněného, ale Yuliiny oči jej přinutily vystoupit.

Kdy Auyan Dri jako mladý pán Sluneční frakce vyplácel peníze takovému chuligánovi? A teď to musel udělat pro svého rivala v lásce.

Auyan Dri netrpělivě vytáhl peníze a hodil je muži. „Tady jsou peníze za tvoje oblečení.”

Když muž viděl, jak je Auyan Dri netrpělivý, naštval se a zakřičel: „Ty malej spratku! Co to je za chování? Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit?”

Když Auyan Dri slyšel, že mu řekl spratku, tvář mu potemněla.

Už tak měl špatnou náladu a už ho nezajímalo, jestli se situace vyřeší v klidu.

Zakřičel nazpět: „To ty jsi šlápl na Daylightova... mazlíčka, zapomeňme na to, že ses neomluvil, ale teď chceš ještě odškodnit?”

Muž se naštval ještě víc a vytasil meč.

Všichni kolem něj vytasili také.

Ovšem lidé na Auyan Driově straně byli v klidu, zatímco na toho muže opovržlivě hleděli. Daylight se honem snažil tu hádku urovnat a řekl něco o tom, jak je to všechno jeho vina, a že by se kvůli tomu neměli rvát.

Zatímco následoval konflikt mezi těmi dvěma stranami, Kaiser Baolilonga štípl do tváří a řekl s prohnaným úsměvem: „Malé zvířátko, pojď, dej mi pac... AAAAAaaaa!” Pak ze sebe vydal tragický skřek, jak ho Baolilong kousl do ruky.

Obě dvě strany byly rozzuřené a ani jedna Daylighta neposlouchala. Po Auyanově Driho dalším přezíravém pohledu muž vytasil meč a vyrazil po něm se zhruba tuctem lidí kolem něj.

Auyan Dri se také rozhodl vyventilovat hněv, který za posledních pár dní nastřádal. Vytáhl svůj meč od boku. Vyrazil k tomu tuctu lidí a začal bojovat.

Když Yulie viděla, že Auyan Dri čelí tuctu lidí, skočila do bitky se svým bičem. „Starší bratře učedníku! Dovol mi ti pomoci.”

Původně, když se Auyan Dri na toho nadšence podíval, nebral jeho sílu moc vážně. Ovšem netušil, že ačkoli se s ním nemohl plně rovnat, muž od něj silou nebyl tak daleko a navíc měl tucet pomocníků.

Auyan Dri si na nich chtěl vylít svou zlost, ale teď byl v situaci, kdy dokázal tak akorát zajistit vlastní bezpečí a už mu nezbývala síla na oplácení útoků.

Když se k bitce přidala Yulie, možná to ten nápor trochu zmírnilo, ale Yulie se silou ani zdaleka nemohla rovnat Auyan Driovi. Když ji obklíčili tři čtyři lidé, zpanikařila.

„Prosím, přestaňte. Přestaňte bojovat.” Daylight se začal bát, ale nevěděl, jestli by se měl k boji přidat. Ačkoli byl Auyan Dri na jeho straně, Daylight musel přiznat, že to Auyan Dri ten boj začal. Když Daylight viděl, že je souboj vyrovnaný, neměl ponětí, co by měl dělat.

Ale Yulie se najednou zapotácela a pár mečů máchlo přímo proti ní. Daylight to spatřil a okamžitě vyrazil k ní. Dokonce neměl ani dost času, aby vytáhl své kopí, a tak vypustil svoji auru a přinutil meče vzad. Stříbrně olemovaná modrá aura přiměla všechny kolem něj, aby přestali bojovat, a všichni zírali na to podivné světlo.

Daylight svou auru pomalu stáhl, ale nevěděl, jak měl tu situaci vyřešit. Skoro všichni na něj zírali a někteří se na něj dívali podezíravě, zatímco házeli pohledy na Plamínka.

„Co to je za čarodějnictví?” zeptal se z davu někdo podezíravě. Byla to otázka, o které všichni uvažovali.

„Aura,” odpověděl Daylight upřímně.

Všichni mezi sebou začali mumlat: „Aura? O tom jsem nikdy neslyšel... To musí být nějaký čáry...”

„Hahaha, uvolnit své Ki vně těla jako způsob obrany. Tahle metoda je celkem zvláštní, ale chlapče, tvoje použití ještě není rozvinuté. Chybí ti trénink.”

V uších všech se ozýval hlasitý hlas starého muže. Navzdory hlučnému prostředí jej všichni slyšeli jasně a zřetelně, ale přitom to nebyl hlasitý křik. Jeho smích také zněl živě, jako zvuk velkého zvonu. Podle prostého posouzení jeho hlasu si člověk dokázal vydedukovat, že má nepředstavitelnou sílu. Dokonce i Liola jako nejlepší vrah se mírně zamračil, když ten hlas zaslechl.

Zatímco se všichni rozhlíželi, odkud ten hlas vychází, z rohu pomalu vystoupil starý muž. Kromě toho, že měl načervenalou tvář, vypadal jako úplně obyčejný stařík.

Ovšem při bližším prozkoumání by si člověk uvědomil, že jeho oči vypadaly mnohem bystřeji než oči obyčejného člověka. Muž měl také u pasu šedavou hůlku a byla vyrobená z kamene. Její tvar nevypadal moc elegantně, takže to nebyl tesaný kámen, ale spíš osekaný mečem.

„Stařík Wanyuan! To je on!” zakřičeli bystřejší bojovníci překvapeně.

Starý Wanyuan byl mistrem předchozího vůdce Aliance. Dokonce ani když vůdce Aliance zabili, tak se neukázal. Jeho náhlé zjevení způsobilo, že mnozí začali spekulovat o jeho úmyslech.

----------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>