Kapitola 25 – Trh s otroky
Tady Satou. Existuje takzvaný ten tajemný vztah, znovu jsme se setkali, i když jsem nechtěl.
Zdá se, že to je osud.
Trh s otroky zabíral na náměstí kruh zhruba 200~300 metrů v průměru, co 20 metrů hořely ohně.
V zemi bylo zaražených několik tenkých dřevěných latěk, navzájem byly pospojované šňůrou a na ní bylo nespočet tenkých kovových plíšků, od kterých se odrážela světla z magie. Je to jako festival. Kdyby to nebyl trh s otroky, tenhle fantastický pocit by byl dokonalým místem na rande...
Na místě, co vypadalo jako střed aukce, byl natažený provaz.
Aukce otroků ještě nezačala, ale několik hudebníků na jevišti hrálo melodii, co mi přišla sprostá.
My jsme na náměstí nevstoupili a jenom jsme procházeli po okraji a prohlíželi si to.
„Sire Satou!”
Sire? Neznám nikoho, kdo by mě takhle oslovoval...
Byl to kupec s otroky, co jsme v labyrintu zachránili před pavoukem, Nidoren. Jak vyšel z malého stanu naproti jednomu vozu s otroky, zamířil k nám. Na voze stály dívky spoutané řetězy k sobě.
„Ty otrokyně na voze budeme vystavovat dneska v aukci. Jsou mezi nimi i takové, co mají techniky matematiku nebo sekretářka, co kdybyste si nějakou pořídil, sire Satou? Jelikož jsou všechny řádně vychované, jsou to všechno panny, ale ručím za to, že vás v noci ani jedna neodmítne.”
...Vychované, co?
Ups, místo téhle ironie mám na práci něco jiného.
„Omlouvám se, ale nejdřív musím svoje otroky tady podrobit formálnímu procesu, než začnu přemýšlet o nových...”
„Ale? Chcete je prodat? Pokud ano, prosím, zajděte do naší firmy! Dneska je můžete směnit za nádherné panenské otroky! Co vy na to!”
Vážně dost tlačí na pilu. Ale já něco takového nemám v nejmenším úmyslu.
...Ani trošku, tak mě prosím nedržte za rukáv a nevyhlížejte tak utrápeně. Svižně jsem Pochi a Tamu pohladil po vlasech. Za sebe nevidím, ale cítím, že je Liza nervózní.
„Už jsem se zmínil, že je nemám v úmyslu prodat.”
Ano, ale chci je osvobodit.
Pochi a Tama uvolnily svoje sevření na mé róbě.
„Aha, to je škoda. Tak jaký proces chcete provést? Netýká se to jejich osvobození, že?”
„Jelikož máme pořád ještě dočasnou smlouvu, myslel jsem si, že bych udělal oficiální. Víte, kde se to dá zařídit?”
„Pokud je to jenom tohle, tak to zvládnu. Jelikož mám podřízeného, co má techniku [Smlouva].”
„Takže to můžete udělat?”
„Určitě.”
Nidoren nás pozval k sobě do stanu a nabídl nám židle. Rozkázal svému podřízenému, aby připravil smlouvu. Jelikož obsah dokumentu je pevně daný, je třeba akorát napsat jméno pána a otroků a je to hotové.
„Tak prosím tady napište své jméno. Jména otroků se nepíší, takže jim akorát tímhle inkoustem otiskněte palec.”
Podepsal jsem se na místě, co mi muž ukázal. Daný obsah textu je [komu otroci patří], [otroci nesmí zranit svého pána], [otroci plní rozkazy svého pána], [otroci musí dbát o vlastní tělo]. Jsou to jenom tyhle 4 věty. Je to jako 3 zásady robota, ačkoli poslední dva rozkazy jsou obrácené.
Když jsme dopsali smlouvu, začal smluvní rituál.
„■■■■■■■■■■■ ■■■ ■■■■ ■■■■■■■■ Smlouva!”
Co to... on?! Tohle je magie?
Když vyřkl poslední slůvko rozkazu, dokumenty shořely a z popelu vystoupilo modré světlo a obklopilo mě a Lizu . Dvakrát nebo třikrát zazářilo a zmizelo.
Když jsem se podíval na mužovu statistiku, rozhodně má ve sloupečku technik techniku [Smlouva]. Možná je to technika, co má jenom jedno kouzlo?
>[Získána technika Smlouva]
Dobrá, později vyzkouším, jestli je tahle technika použitelná.
„Tímhle je otrocká smlouva hotová. Pokud chcete, můžete si to potvrdit na zjednodušeném Yamatově kameni v centru aukcí.”
Když byla smlouva pro ty tři hotová, chtěl jsem zaplatit poplatek, ale zdá se, že to spadá pod Nidorenovu pravomoc, takže mi řekl, abych počkal, že to zařídí. Tak mě tak napadá, přišel, když začal první rituál. Zdálo se, že se hned vrátil, vážně má plno práce.
„Děkuji, můžu se na něco zeptat?”
„Ano, copak?”
„Je vzácné, aby člověk osvobodil otroky?”
„Hm, když pominu obecné otroky, kteří mají danou dobu svého otroctví, nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by osvobodil nižší otroky. Slyšel jsem příběhy o tom, jak lidé osvobodili otroky, co pro ně léta pracovali, ale osobně jsem to nikdy neviděl.”
To je to tak vzácné?
„Takže je možné je osvobodit?”
„Ano, je to možné. Vyjma zotročených zločinců nebo válečných zajatců. V těch případech to může udělat jenom státní úředník nebo vyšší šlechtic.”
„Pro osvobození je to stejné jako ta smlouva před chvílí?”
„Správně. Několikrát jsem prováděl osvobození obecných otroků. S technikou [Smlouva] je také možné smlouvu anulovat.”
Když už jsme tady, mám zvířecí dívky hned osvobodit? Pokud si to budou po osvobození přát, tak je můžu prostě zaměstnat.
„Pane, je to ode mě troufalé, ale dovol mi vmísit se do hovoru,” začala Liza mluvit, co nám chvilku v tichosti a se sklopenou hlavou naslouchala. Jestlipak byly Pochi a Tama kvůli rituálu nervózní, usnuly, zatímco Lize objímaly nohy.
„V pořádku, copak?”
„Pokud tě to nijak neobtěžuje, pak nás prosím neosvobozuj, pane,” řekla pomalu a jasně.
Co jsi esper! Nebo spíš proč se nechce nechat osvobodit? Copak není lepší být svobodná?
„No ano, na území tohoto hraběte nemůžou příslušníci zvířecí a ještěrčí rasy existovat, pokud nejsou otroci. Pokud by je zahlédla armáda, vyhostili by je. Taky je tu velká šance, že by je zlynčovali k smrti.”
„Ano, navíc můj kmen už neexistuje a jak jsi předtím už slyšel, Pochi a Tama jsou v podobné situaci.”
Můžou se zkusit spolehnout na své kmeny, ale když nemají žádné příbuzné, budou se k nim chovat hůř než k otrokům.
Jsem rád, že Pochi a Tama spí.
Nidoren přivedl dovnitř 5 dívek, zdánlivě proto, aby prolomil tu těžkou atmosféru.
Těch pět má celkem cizozemskou krásu. Všechny na sobě mají tenkou látku ke kolenům. Jelikož je celkem tenká, oblast kolem prsou je průhledná.
„Dokončil jste svou smlouvu? Prosím, prozatím si je prohlédněte.”
„Předtím bych rád zaplatil poplatek za smlouvy?”
Prostě rychle zaplatím poplatek a půjdu domů.
„Ne, ne, jelikož jste mě laskavě zachránil z labyrintu, není možné, abych po vás chtěl poplatek. Jelikož by to jako odměna nestačilo, dám vám 30% slevu na otroky.”
Ha, udělal první krok. Nejdřív nabídnout malou výhodu, aby vás pak snadněji umluvil na něco dalšího. Je to stejná technika žádání, jakou používá jedno nové pochybné náboženství.
Jelikož jsem nemohl jeho nabídku odmítnout, rozhodlo se, že mi Nidoren představí svoje otroky. Jelikož bych usnul, kdybych poslouchal jenom jeho, rozhodl jsem se při téhle příležitosti trénovat svou techniku identifikace. Identifikace je stále aktivní technika, ale při pohledu na předmět si musím pomyslet „chci to vědět” nebo „chci to identifikovat”. A pak mi na mysl vytane výsledek identifikace. Jelikož se detaily vždycky zobrazily na AR, vypnul jsem všechny indikátory kromě radaru.
Během představování dvou skupin s 10 lidmi jsem jen vlažně odpovídal, abych řádně reagoval. Ale i tak, jejich přednostmi nebylo nic než jejich panenství nebo techniky, pročpak? To lidé této země tak moc milují panny?
„Jste unavený? Prosím, ještě chvilku to vydržte, další skupina je poslední,” řekl, jak přivedl další skupinu. Mezi těmi šesti dívkami je ta černovlasá, orientálně vyhlížející nádherná dívka, co jsem viděl před několika dny. Aha, takže to nejlepší si nechal na konec, je to vskutku šikovný kupec.
Ostatní jsou... támhle. Je tam i ta fialovovlasá dívka s nebezpečně znějícím titulem. Navíc se dívala mým směrem. Vážně sem zírá. Nesetkal jsem se s jejíma očima a podíval jsem se na ostatní dívky. Blonďatá, pihatá 15ti-letá dívka s nabručeným pohledem; vysoká hnědovlasá žena s oválnou tváří, co vypadá na dvacet; nudná blonďatá, méně než 10ti-letá dívka, co vypadala příliš útle; a 15ti-letá dívka se zapletenými rudými vlasy, co vypadala jako nevýrazná literární dívka.
Hodně z nich vypadá méně lákavě než těch předchozích deset. Mají nějaké zvláštní techniky?
Když jsem se zkusil podívat identifikací, pihatá dívka má [Vyjednávání], žena s oválnou tváří [Sexuální techniky], útlá malá holka neměla žádnou techniku a dívka se zapletenými vlasy měla [Sběr].
Když už jsem v tom, ta malá dívka s fialovými vlasy neměla žádnou techniku a černovlasá dívka má [Etiketu]. Co to je za družinu?
„Sice všechny nevypadají nijak nádherně, ale budou pro svého pána pilně dřít.”
Jak to Nidoren řekl, o každé mi postupně něco řekl. Jednostranně si myslí, že i ta černovlasá dívka je nezajímavá?
„Co vy na to? Pokud je teď koupíte, dám vám těch šest za cenu 3 zlaťáků!”
Nidoren se je veškerou svou silou snažil prosadit. Ať se na to dívám, jak chci, to je až příliš levné. To znamená, že každá z nich má cenu 2 stříbrných.
„Rozhodlo se, že které se dneska a zítra neprodají, naloží se do karavany mířící do důlního města.”
Jak zotročené dívky bez motivace zaslechly Nidorenova slova, začaly se otáčet. Když jsem se ohlédl, začala panika.
Přesouvání látky na ramenou, aby odhalily prsa, vyhrnování sukní, zaujímání podivných póz. Všechny se mě různými metodami snažily zaujmout. Jediné dvě, co se nijak nezměnily, jsou dívka s fialovými vlasy a černovlasá dívka. Dívka s fialovými vlasy na mě upřeně zírala jako vždycky, zatímco černovlasá dívka měla oči sklopené.
Když zotročené dívky pochopily, že jejich půvab na mě nefunguje, jedna po druhé to vzdaly. Když jim Nidoren rozkázal, aby se stáhly, malá dívka s fialovými vlasy se vzpamatovala.
„Pane! Myslíš si, že když máš ty výborné pololidské otroky, tak že už žádné nepotřebuješ, že?”
„Správně, nepotřebuju další otroky.”
Konkrétně nechci koupit tebe, co má tak problematicky znějící titul.
V žádném případě!
„Ale ty dívky jsou pololidi.”
„To je pravda, ale nejsem kvůli tomu nespokojený, víš?”
„Ano, jen od pohledu chápu, že ti na nich záleží. A proto! Mě prosím kup.”
Tu dedukci nechápu.
„Lidi v tomhle městě se pololidem vyhýbají. Pokud budeš mít jako otroky jenom je, tak když je pošleš nakupovat, nedostaneš ani chleba.”
Aha, o tomhle jsem předtím nepřemýšlel.
Ale nemusím otroky kupovat jen na povinnosti, můžu prostě požádat služebnou v hostinci. Jo, vůbec je nepotřebuju.
„Kdybych byla s tebou, budu pracovat místo těch dívek! Cena je taky rozumná, tak mě prosím kup.”
Malá dívka s fialovými vlasy vzhlédla v naléhavé žádosti. Vlasy, co byly zastřižené k ramenům, vlhké fialové oči, tenké malé rtíky, chvějící se malá ramínka. Kdybych byl na malé dívky, tak bych to pravděpodobně nevydržel.
...Tak ji asi koupím?
I když nejsem na malé holky, pomyslel jsem si, že je okouzlující. Ne, počkat, nepotřebuju ji, ne?
Ale mám pocit, jako že ji každopádně musím koupit.
A tak jsem koupil malou dívku s fialovými vlasy (Arisu) a na její doporučení taky černovlasou dívku (Lulu).
Navzdory tomu, že jsem sám sebe zpochybňoval, jsem se stal pánem nejenom zvířecích dívek, ale i dalších dvou otrokyň.
-----------------------------------------------
~ Kdyby se někdo pustil do LN verze, tak zhruba tady by byl konec první knihy. ~
Děkuju
OdpovědětVymazatDiky
OdpovědětVymazatdakujem
OdpovědětVymazatDěkuji za překlad. Těším se na pokračování.
OdpovědětVymazatDakujem
OdpovědětVymazatďakujem
OdpovědětVymazat