DM - kapitola 26

Kapitola 26 – Malá dívka a noční rozruch

Tady Satou. Myslím, že tohle je nešťastný osud; mít nerozlučný vztah s někým, kdo vás nezaujal.

Projednou bych chtěl být s člověkem mého typu.





Obkročmo na mě seděla naprosto nahá malá holka.

...Co to je kruci za sen?

Kdysi dávno jsem zažil podobnou situaci se svými mladšími sestřenicemi během letních prázdnin u dědy na venkově. Rozdíl je, že ta dívka, co na mě rajtuje teď, je nahá a nemá kolem sebe takovou nevinnou atmosféru jako moje sestřenice.

Dívka se poposouvala, pak se zatřásla a přitulila se k mé nahé hrudi. Její výraz vypadá spíš jako výraz dospělé ženy než malé holky.

Zatímco jsem vyhlížel velmi klidně, ve skutečnosti jsem byl velmi otřesený. Já nejsem lolicon, jasné? V žádném případě!

A přesto co to je za situaci!

Když jsem ty dvě koupil od kupce s otroky, Nidorena...





„Budu pánovi bez přestávky živě sloužit, dnem i nocí,” řekla malá holka s fialovými vlasy, Arisa, během smluvního rituálu. I když Liza a černovlasá dívka, Lulu, byly zticha. To se mi snažila zalíbit?

Když byla otrocká smlouva hotová, zaplatil jsem Nidorenovi 1 zlaťák. Až do rána pozítří bude na stejném místě, takže mi řekl, že ho mám zavolat, kdybych potřeboval další otroky.

Před stanem jsme se navzájem představili.

„Takže dovol mi se představit. Já jsem z nyní zaniklého království Kuubooku, Arisa. Je mi 11 let, než se stanu dospělá, zbývají 4 roky, ale vděčně přijmu noční službu, i když v tom budu nešikovná. Prosím, opatruj mě navždy.”

Jak dokončila plynně dokončila pozdravení, jenž se neshodovalo s jejím věkem, Arisa si trošičku nadzvedla lem oděvu a uklonila se. Ačkoli je to elegantní gesto, lem má už tak dost vysoko. Když k tomu připočtu její prosté oblečení, dolní polovina jejího těla je skoro nahá.

A tak jsem pohled přesunul na její tvář a prostě odpověděl: „Taky mě těší, já jsem Satou.”

„...Já jsem Lulu. 14 let. Narodila jsem se v království Kubooku. Jelikož vypadám všedně a jsem útlá... nehodím se být tvou partnerkou na noc, ale budu dřít jako kůň... tak se mě prosím nezbavuj.”

Lulu se představila se sklopenýma očima a tvář jí zakrývala ofina. Ten jasný hlas nebyl takový ten hlas pro dabéra, ale byl to dobrý soprán. Bylo by lepší, kdyby v tom nebylo zahrnuté i to chvění.

I když ona sama řekla, že je útlá, vypadá to, že má pravděpodobně B košíčky. Podle mě jsou B košíčky ve 14 letech celkem slibná budoucnost. Nebo je tenhle svět na straně velkých prsou? Všechno je v pořádku, dokud jsou měkké!

Když tohle pominu, aby tahle nádherná dívka řekla, že je ošklivá, to je příliš i na skromnost. S tou ofinou vypadá jako Sadako, ale když ji srovnám s vítězkou miss krásy, co jsem kdysi viděl v televizi, vyhrála by s velkou rezervou. Její tvář je tak klasicky krásná.

Upřímně řečeno je můj typ. Pokud má sympatickou povahu, tak až jí bude 20, budu přemýšlet o tom, že ji požádám o ruku.

Přemýšlím, jestli Arisa a Lulu nemají žádné předsudky proti pololidem. I po tom, co si zvířecí dívky sundaly kápě, nevypadaly znechuceně.

Ačkoli to vypadá, že se Lulu bojí Lizy, necítím z ní žádný odpor. Takže lidé z jiných království necítí averzi k pololidem?

Pochi a Tama se ze začátku ve společnosti cizích lidí stydí, ale jelikož se k nim Arisa a Lulu chovají normálně, okamžitě se spřátelily.

„Takže pojďme zpět do hostince,” zavolal jsem na těch pět a vrátili jsme se na ulici.

Arisa se mi bez problémů a přirozeně přitiskla k levé paži. O druhou ruku se praly Pochi a Tama. Jelikož to nevypadá, že by s tím skončily, Liza je obě nesla pod pažemi jako zavazadla. Ty dvě se zdánlivě vzdaly a jak měly nohy a ruce ve vzduchu, ztichly... takže se jim tahle poloha líbí.

Kyurukyrukyu~~.

Ozval se roztomilý zvuk. Když jsem se otočil, Lulu zčervenala.

Stydlivá nádherná dívka je rozkošná. Teď on ní nesmýšlím jako o předmětu lásky, ale těším se na budoucnost.

Z mnoha stánků se line dobrá vůně, ale není tu moc zákazníků. Zdá se, že začala dražba, takže se tam navalili boháči a zvědaví přihlížející, co se chtěli podívat na krásné otrokyně.

Jelikož se nám to hodí, šli jsme ke stánku se stolky. Koupil jsem kuřecí polévku a chlebové placky, rozmanité vnitřnosti a zeleninu a dostatek špízů pro nás všechny. Nakonec jsem koupil hodně masových špízů.

„Itadakimasu.” A tak jsme začali jíst.

Když zvířecí dívky začaly jíst, dvě nové dívky je následovaly. Arisa se nacpávala masovými špízy s rukou na tváři a se slovy: „Ach~ po tak dlouhé době proteiny~”. Takže i na tomhle světě je koncept živin, co? Ignoroval jsem to, zatímco jsem si užíval jídlo spolu s ostatními.

Lulu jedla ze všech sil, ale stále vypadala zdrženlivě. Ale tempo jezení těch dvou je v porovnání s těmi čtyřmi pomalé, takže toho ze společného velkého talíře moc nesnědly. Příště jim nejdřív dám stranou nějakou menší porci.

Jelikož vážně nemám tak velký hlad, v půlce jsem dojedl. Ale jelikož Arisa a zvířecí dívky nevypadají, že by měly dost, objednal jsem ještě jeden talíř s vnitřnostmi a zeleninou.

„Pokračujte v jídle, já jdu koupit pláště a boty.”

„N-nech mě to jít nakoupit.”

„Já půjdu.”

Lulu a Liza vstaly. Pochi a Tama přestaly žvýkat maso a podívaly se po mě.

„Všichni pokračujte v jídle, to je rozkaz, jasné.”

Mohl jsem jít, až dojí, ale náhodou se mi do zorného pole dostávají Luluna prsa, jak seděla přede mnou, a nemůžu se uklidnit. Jasně vidím bradavky Arisy, co seděla vedle ní, ale tohle mě nezajímalo.

Dal jsem těm dvěma levné pláště a sandály, co jsem koupil nedaleko.

Brzy poté těch pět dojedlo, nezůstal po nich ani drobeček chleba, takže jsme šli zpět do hostince.

>[Získána technika Služba]





Přesně jak Zena řekla, hostinec pololidem odmítl vstup.

Ale Martha těm třem udělala ve stodole matrace z nové slámy. Pochi a Tama byly radostí bez sebe a dokonce i Liza jí zdrženlivě poděkovala. Přemýšlím, jestli jim není zima, když spí na slámě přikryté přikrývkou z labyrintu.

Z mnoha tašek z labyrintu jsem vytáhl nádobí a jídlo a nechal ho Lize na starost. Taky jsem jim dovnitř dal Pochin a Tamin krátký meč.

Ve městech je zakázáno, aby pololidé měli zbraně, ale jelikož to jsou věci z labyrintu pro jejich vlastní ochranu, tak by to mělo být v pořádku.

Co se týče jídla, dal jsem Lize svolení: „Pokud budete mít hlad, můžete se najíst, dobře?” Takhle se zítra můžu probudit později (lol).

Lulu měla v plánu spát ve stodole s nimi, ale jelikož je hostinec může přijmout, je lepší spát na pokoji.

Snažil jsem se u paní hostinské rezervovat další pokoj, ale žádný nebyl volný, takže jsem rozhodl, že budou spát na záložní posteli v mém pokoji.

Pokoj je široký, jelikož je to původně dvojpokoj, takže i když tam jsou dvě postele, nemám pocit, že by tam bylo narváno.

Řekl jsem Arise a Lulu, aby se vyspaly spolu na nové posteli, a já jsem spal na své vlastní.

V labyrintu jsem byl jediný člověk na noční hlídce, abych zvířecí dívky nechal odpočinout, takže jsem ani oka nezamhouřil. Kvůli tomu mám těžká víčka.

Poddal jsem se ospalosti a po dlouhé době jsem usnul.





A tak se vracíme zpět na začátek.

Proč sdílím postel s malou holkou?!

Uklidni se, Satou! Teď se zchladíme.

Arisa, co si všimla, že jsem se probudil, rošťácky zašeptala: „Jsi vzhůru?” A zbytečně mě políbila.

Jak jsem ten polibek přijal, prsty jsem jí pročísl vlasy...

Ne, počkat! Měl jsem ji odstrčit!

...pokud to takhle půjde dál, dostanu nálepku lolicona.

Arisa neskončila jen u mých rtů, políbila mě na uchu, na klíční kosti a na hrudi. Svýma malýma ručkama mě zlehka, velmi zlehka hladila.

V reakci na to jsem ji něžně pohladil po zátylku...

Proč—! Necítím se ve své kůži.

Arisa polapila mou holou hruď, tvář si přitiskla na mé zlehka vymodelované břišní svaly, zatímco se prstem dotýkala kůže.

Jak jsem cítil to její rozkošné počínání, měl jsem pocit, že nebude vadit, když ji nechám mě... zneuctít?

Tahle myšlenka je divná. Ať se na to dívám, jak chci, něco je na tom špatně.

Moje zamlžená mysl se trochu projasnila. Telepaticky jsem operoval v menu a zobrazil jsem si protokol. A našel jsem to tam!

Pomalu jsem se zvedl, zvedl jsem Arisu, co se po mě podívala, a přitiskl jsem se tváří k jejímu zátylku.

Arisa mi rukama objala hlavu, zatímco trochu panikařila...

Blízko jejího ucha jsem něžně, ale pevně rozkázal: „Ariso. Zakazuju ti používat magii a techniky. Tohle je rozkaz!”

Arisa spustila ruce a podívala se na mě s šokovanou a pokroucenou tváří.

„Navíc zruš účinek magie a technik, co jsi na mě použila. To je rozkaz!”

Zdá se, že ten rozkaz přijala, protože se v protokolu ukázalo zrušení účinku magie. I informace zobrazené AR se změnily.

Jen pro případ jsem techniku [Odolnost mysli], co se objevila v protokolu, navýšil na maximum. Zdá se, že jsem získal [Magii mysli], ale to je prozatím v pořádku.

„Proč...”

„Není tohle moje hláška? Takhle na mě použít magii mysli, čeho jsi chtěla dosáhnout?”

Ano, když jsem ji koupil a těsně před tímhle použila magii. První byla magie [Okouzlit člověka] a [Nervozita] a před chvilkou použila [<Pole pokušení>] a [Rozpálené srdce].

Když jsem použil identifikaci, ukázalo se mi v technikách [žádné], ale když jsem ji spatřil poprvé, na AR se zobrazilo [neznámé]. Kdybych si na to jen vzpomněl dřív...

„...I když jsi řekl, že jsem použila magii mysli—”

„Taky zakazuju klamat a hrát si na nevinnou. Tohle je rozkaz, řekni mi svůj cíl.”

Zničil jsem její únikovou cestu a zatlačil jsem na ni, aby odpověděla.

>[Získána technika Výslech]

Dobrá, přidělím jí body a aktivuju ji. Prozatím ji nechám v levelu 3.

„Opakuju, nelži a řekni mi svůj cíl.”

Zdá se, že rezignovala, a odpověděla po pravdě. Přestala používat zdvořilou řeč: „...mým cílem bylo stát se tvým otrokem.”

„A cílem toho druhého počinu?”

„Chtěla jsem ti sloužit,” řekla trochu rozmrzele.

„Nechápu, co tím chceš říct, mluv jasně.”

„Ach jo! Jak jsem řekla. Když jsem tě poprvé spatřila, zamilovala jsem se do tebe. Ty jemné a hebce vypadající černé vlasy! Ten bezbranný výraz! Ta výstřední dětská tvář! To delikátně vyhlížející tělo! Kdyby se takový člověk stal mým pánem! A i když byl takový chlapec přímo přede mnou, hodlal jen normálně projít! To nemůžu odpustit! Proto jsem použila magii! Abys mě koupil!”

Střílela svoje slova jak z kulometu. Jelikož vypadala trochu zoufale, dál jsem poslouchal.

„Takže po tom, co jsem tě koupil, jsi měla v úmyslu mi vymýt mozek?”

„Ne! To je naprostá lež! Když jsem se stala tvým otrokem, řekla jsem, že ti budu bez přestávky a živě sloužit, dnem i nocí, ne! Proto jsem tě svedla, pane, protože je otrokovou povinností zařídit, aby se pán cítil dobře!”

Co to je za úvahu? Nevypadá to, že by akorát lhala, aby se z toho problému vyvlékla.

„Chápu tu přetvářku, takže co je tvým skutečným úmyslem?”

„I když jsem čekala, až si mě zavoláš, vážně jsi šel spát... Jelikož se nedalo nic dělat, vklouzla jsem k tobě do postele a když jsem viděla tvou spící tvář, bylo to prostě neodolatelné~”

Je to výraz, jako by říkala tehee. Trochu mě to zneklidnilo, takže jsem ji vytahal za tváře. Takovýhle trest by měl být v pohodě, ne?

„To bolíí, bouuoolíí~”

Tahle tenká tvářička se dá vážně natáhnout. Je to sranda, ale jelikož se jí v očích sbíraly slzy, přestal jsem.

„I když jsem se na začátku snažila ze všech sil se ovládnout~”

„Takže jsi mě napadla proto, že jsi prohrála se svou vilností?”

„Správně,” přikývla.

„No vážně, kdo přesně jsi...”

Na AR se zobrazilo tohle:




Jméno: Arisa

Věk: 11 let

Titul: [Satoův otrok] [Čarodějnice Ztraceného království] [Bláznivá princezna]

Techniky: [Magie mysli]

Nadání (Vrozené techniky): [Vlastní statistika] [Kontrola statistiky] [Skrýt techniky] [Truhla]

Zvláštní schopnosti: [Nikdy se nevzdávej] [Přetížení]





Můj ty světě, je to plné technik, co jsem nikdy předtím neviděl.

Arisa mi škádlivě odpověděla: „Já jsem Tachibana Arisa, stejně jako ty jsem Japonka.”
--------------------------------------------------------

Hlavní stránka novely

Seznam technik

Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>