ICDS - kapitola 272

Kapitola 272 – Kahar (6)

Poté, co jsme zdecimovali všechny síly, co vystřelily z hradu, jsme nabrali výšku a vystřelili nad mraky. Nepřátelé se nás nesnažili pronásledovat, ale cítil jsem, jak se na jednom místě na zemi shromažďovalo obrovské množství energie. Byl to ten magický nástroj, o kterém Ellos mluvil? Co to kruci? To spojené síly světa operovaly s jednotkou draků nebo tak něco? Proč se tak moc soustředili na vzdušnou bitvu?

„Bylo tu království, co chovalo grifony a vedlo skupinu rytířů, co se nazývali Řád griforytířů. To království se nacházelo na okraji kontinentu a byli první, co s vetřelci bojovali. Při jejich rychlosti a moci zahnali vetřelce do úzkých, ale nakonec padli, než se z království Cravis stala říše.”

„Kvůli té zbrani?”

„Jo. Ale nejdřív se vetřelci pokoušeli použít létající magické nástroje a ne ten obrovský magický nástroj, co konzumuje energii a co používají teď.”

Ellos pokrčil rameny. Pravděpodobně to znamenalo, že jejich létající magické nástroje se z nějakého důvodu nedaly použít. Abych to prošetřil, rozšířil jsem svou manu do atmosféry. Na několika místech byly obrovské shluky husté many. Na těchto místech se rozlévala přirozená mana.

„V atmosféře je tolik many. Tak moc, že to možná ostatním brání manu uvolňovat.”

„Na tvém světě to tak není?”

„Země taková vůbec není. Manu jsme ještě před pár lety neměli a v porovnání s množstvím zde jí máme jen velmi málo.”

Při všech těch Akčních kobkách a mrtvolách netvorů začínala mít pozemská atmosféra celkem dost many. Ale v porovnání s kobkami nebo jinými světy to stále bylo minimální množství.

Ale i když jsem vzal toto v potaz, mana na světě Edias byla divná. Mana na zemi se prostě dala považovat za hojnou, ale na nebi byla hustota many až příliš vysoká. Nebyla tu jen hojnost, ale dokonce to zabraňovalo uvolňování jiné many. Pokud by se na tomto místě někdo pokusil uvolnit manu, měl by těžkosti, neboť atmosférická mana potlačovala veškerou cizí manu. Proto vetřelci nemohli použít své létající magické nástroje.

Chápal jsem, proč se na zemi shlukovalo tak velké množství energie. Jak vystřelí atmosférou, tu obrovskou energii to pravděpodobně oslabí. Přehlcovali ji energií, aby to sestřelilo všechno, co chtěli, i když atmosféra útok oslabí.

Vážně divné bylo, že jsem si to uvědomil, až když jsem se pokusil detekovat manu kolem sebe. Při takové vysoké hustotě many bych obvykle nemusel něco takového dělat.

Když jsem o tom chvilku popřemýšlel, konečně jsem došel k závěru. Příliš jsem se s touto vysokou hustotou many obeznámil. Teprve když jsem se doslechl, že vetřelci měli problémy použít své magické nástroje, a když jsem detekoval okolní manu, jsem si uvědomil, že by atmosférická mana mohla rušit ostatní. Ale proč? Proč jsem byl s touto manou tak obeznámený? Proč to rušilo ostatní, ale mě ne?

„Drahý manželi!”

Zatímco jsem byl ztracený v myšlenkách, Licorice mi silně zatřásla ramenem. Tak jsem se soustředil na přemýšlení o této záležitosti, že jsem si neuvědomil, že ta energie na zemi byla připravená vybuchnout.

Při tom množství energie, kterému jsme čelili, by pravděpodobně bylo zbytečné stoupat výš. Toto nebyl problém, co jsme mohli vyřešit jen vyletěním do výšky.

„To je celkem působivé. Lotte, dokážeš se tomu vyhnout?”

[Já ano, ale on ne.]

Ach, tady nás zdržoval ten wyvern. V tom případě se toho wyverna můžeme zbavit a přesunout Ellose na... Ne, slíbil jsem Lotte, že nedovolím, aby na ní jeli jiní muži. Nemohl jsem svůj slib prostě porušit.

„Tak se s tím prostě vypořádám přímo. Licorice, můžeš mi pomoct?”

Kdybych byl na zemi, neměl bych sebevědomí čelit tolik many. Ale tady nahoře to bylo jiné. Věřil jsem si, že mi atmosférická mana nebude překážet a že energetická střela bezpochyby přijde o polovinu své moci, než se ke mně dostane.

„To bych ráda. Je tu trochu těžké použít magii, ale pokud si budu dávat pozor, bude to mocnější než normálně. Věř mi, Drahý manželi!” odpověděla Licorice sebevědomě a mrkla na mě.

Okamžitě poté natáhla paže a začala mumlat nesrozumitelná slova. Také jsem se postavil a vytáhl jsem své Chaotické kopí. Namířil jsem na místo, kde se shlukovala ta energie, a začal jsem svolávat svou vlastní energii. Protože jsem své kopí držel jako pistoli, Ellos se na mě zvědavě díval.

„Útočíš a nebráníš se?”

„Obrana je na to, až tvůj útok selže.”

„Asi máš pravdu.”

Nad tím Ellosovým napůl ohromeným a napůl sklíčeným komentářem jsem se usmál a narovnal jsem se.

Nedávno se mi podařilo vystřelit Hrdinný úder jako dělovou kouli. Pořád jsem si na ten pocit vzpomínal.

Byla to technika, co byla možná díky kombinaci techniky kopí mé rodiny a many. A aby to fungovalo, bylo třeba Perutova okruhu. To proto, že Perutův okruh zachytil energii uvolněnou technikou a uvěznil ji ve své mocné rotaci. Když ta energie zasáhla svůj cíl, vystřelilo to jedním směrem a vybuchlo.

Z jednoduchého důvodu bylo lepší, když jsem své kopí držel jako pistoli. To proto, že jsem tak nemusel použít manu na ochranu vlastního těla. Bylo to stejné, jako když jsem své kopí vystřelil pomocí energie, ale to vyžadovalo, abych použil víc energie a bránilo mi to v soustředění veškeré energie do jednoho bodu.

„Peiko, vystřelím jenom energii.”

[Huhu, to se mi líbí.]

Poté, co Peika vstoupila do mého kopí, vtlačil jsem dovnitř pomocí moci Boha blesku více energie blesku.

Peika to svou mocí celé posílila a zlatý blesk přejel od násady kopí jako sladká míza a soustředil se na hrotu kopí. Perutův okruh vzal nastřádaný blesk a vytvořil malý vír velikosti korálku. Kvůli té materializované kouli energie jsem se usmál. Kdyby to tu teď vybuchlo, bez legrace bychom všichni zemřeli.

Rád bych přidal moc, co jsem použil, když jsem nepoužíval manu, ale to bylo momentálně mimo mé schopnosti. Nevěděl jsem, jak dlouho bude trvat, než se na tu úroveň dostanu. Věděl jsem jedině to, že jsem potřeboval čas, abych si to skutečně přivlastnil.

„Pro teď udělám, co můžu.”

„Drahý manželi, teď!” vykřikla Licorice zostra.

V této chvíli i vetřelci vystřelili svou koncentrovanou energii.

Okamžitě po Licoricině výkřiku se objevil obrovský kruh many, pronikl oblaky a propojil nás se zemí. Okamžitě jsem poznal, co to je.

„Toto je... navádění?”

„Honem!”

Neměl jsem čas váhat. Vystřelil jsem svůj Hrdinný úder přímo středem té soustředné trajektorie. Koule víru rychle opustila hrot mého kopí a zrychlila, jako kdyby ji nesla raketa. Nevěděl jsem, co Licorice udělala, ale brala atmosférickou manu a posilovala můj útok.

„Přivlastnila si tu manu...! Není to succubus?!”

„Je to zvláštní succubus.”

Copak jsem ti neřekl, že je to Královna succubů? Suše jsem se usmál kvůli Ellosově překvapenému výrazu a následoval jsem trajektorii energie, co jsem vypustil. Hrdinný úder letěl jako dělová koule a dál zrychloval. Naopak ta obrovská energie, co letěla ze země vzhůru, ztrácela svou ničivou moc a rychlost, zatímco cestovala kruhem, co Licorice vytvořila.

Přemýšlel jsem, jak je to možné, a pak jsem si uvědomil, že odpovědí bylo to, co Ellos řekl. Licorice proměnila tu podivnou atmosférickou manu na svou vlastní.

Pomocí toho posilovala můj útok, zatímco oslabovala útok nepřítele. A o hodně!

Kvůli tomu nečekanému účinku se rozšířily oči i Licorici, která tu magii vrhla.

„Faktor zesílení energie Drahého manžela je příliš vysoký! Co se to děje?”

„To proto, že vír dobře vstřebává energii?”

„To je dobře. Kvůli té rychlosti dojde ke střetu mnohem blíže zemi, než jsme ček... Hele!”

Okamžitě poté se ty dvě energie srazily a způsobily obrovskou explozi. Jak Licorice řekla, k té explozi došlo celkem blízko zemi. A nezůstalo jenom u exploze, střet těch dvou energií pohnul okolní manou a dokonce to způsobilo, že detonovala i mana ve vzduchu. Bylo to jako hodit sirku do sudu střelného prachu. Ta exploze se šířila jako lesní požár. Co to jen bylo za manu?!

Jak se dalo čekat, ta řetězová exploze se dostala k hradu vetřelců. Ačkoli jsem to dobře neviděl, pořád jsem slyšel exploze a křik vetřelců. Hradby měly co nevidět spadnout a vetřelce a budovy uvnitř to s největší pravděpodobností vyhladí. Jediným problémem bylo...

„Copak ta exploze stále nepokračuje?”

„...Možná se to dostane až k nám.”

Zatímco jsme se já a Ellos na sebe navzájem podívali, Licorice v hrůze zakřičela: „Ptačí mozečku, leť! Rychle!”

[Tohle je tvoje vina, netopýre! Ty tam! Radši mě následuj, jako kdyby ti šlo o život! Jinak zemřeš!]

[Kurraaaaak!]

Wyvern ze sebe po Lottině rozkazu vydal žalostný skřek. Lotte i wyvern naléhavě zamávali křídly a unikli před tou řetězovou explozí. To díky tomu, že jsme od místa exploze byli tak daleko.

Jakmile se prach usadil a všichni si vydechli úlevou, Licorice ke mně strčila hlavu s jiskřivýma očima.

„Drahý manželi, tohle se zdá jako skvělý nápad! Udělejme to u každého hradu, co uvidíme!”

[To chceš zemřít, netopýre?]

„Ale to byla celkem legrace... Ehm, totiž je to dobrý způsob, jak oslabit síly nepřítel! Dokonce budou muset odvolat jednotky, co poslali pátrat po Hrdinovi!”

Zlehka jsem Licorici udeřil po hlavě.

„Slyšel jsem, jak říkáš, že to je zábava, ty bombový maniaku.”

„Pche, to oni použili bombu. My jsme toho jen využili!”

„Taky se mi to líbilo.”

[Hrdino?!]

Taky jsem si myslel, že to byla zábava.

„Ellosi, jak spolu komunikují?”

„Mají magický nástroj na komunikaci, ale jeho dosah není velký.”

„Dobře, tak se podíváme...”

Usmál jsem se a rozvinul jsem mapu světa. Ukázal jsem na mapě na napůl nebo možná zcela zničený hrad a podíval jsem se na Ellose.

„Víš, jak daleko to konkrétně dosáhne?”

„Dej mi to.”

Ellos se ke mně na svém wyvernovi přiblížil a já mu hodil mapu. Když Ellos začal ukazovat na hrady mimo dosah komunikačního magického nástroje zničeného hradu, Lotte zaječela: [Co to s vámi všemi je?! Copak jste zrovna nezažili tu strašlivou explozi?!]

„Lotte, pokud se budeš snažit, můžeme oslabit jejich síly a zajistit si bezpečí. Jako Plamenná královna bys toho měla být schopná, ne?”

Jelikož jsem zpochybnil čest jejího titulu Plamenné královny, Lotte s uslzenýma očima zakřičela: [H-hanebnost, Hrdino...! A-ale zvládnu to! Pro tuto Plamennou královnu není nic nemožné!]

„Jo, Lotte, zvládneš to. Pokud se ti to podaří, uhrabu ti šupiny a umyju tě.”

[Ku... P-připrav se, Hrdino. Otestujeme, jestli ustojíš mou rychlost!]

Lotte prakticky kvílela. S šibalským úsměvem jsem začal kalkulovat, kolik hradů bychom mohli zničit. Zároveň s tím i další wyvern žalostně kvílel.

[Ku... Kurraaaak!]

Za tři hodiny.

Poté, co jsme zničili 27 hradů, jsme v bezpečí vstoupili do Perutova pohoří.
-----------------------------------------------

~ ... ~

<Předchozí>...<Následující>