Kapitola 29 – Minulost, selhání a Zvadlý labyrint
Tady Satou. Dochází ke spoustě tragédiím, kam se hrdina nedostane, aby zachránil den.
Líbilo by se mi, kdyby to na fantazijním světě bylo na konci „šťastně až navěky”.
„Nepodařilo se mi z mého rodného města udělat prosperující město. Ani se znalostmi ze svého minulého života.”
„I když vypadám takhle, byla jsem princezna, víš,” řekla Arisa ironicky.
„Na začátku to šlo dobře, ale pak se to začalo nepřirozeně kazit a království to zničilo, vrhlo ho to do občanské války a nakonec nás okupovalo sousední království.”
„Co jsi udělala?”
„Jen normální zemědělské reformy. Jako hnojivo z listů a hnoje, zemědělské nástroje na čtyřech kolech a pár základních administrativních zlepšení.”
Ještě nikdy jsem neslyšel výraz 'administrativní zlepšení', ale vydedukoval jsem to z té administrativy a reforem.
„I když se ti to nepovedlo, mohlo to vůbec zničit celé království?”
„Proto jsem řekla, že to bylo nepřirozené. Hora, kde jsme sbírali listy na hnojivo, odumřela. Z hnojiva, co zrálo, vyrazil masivní roj hmyzích netvorů. Zasazený jetel a tuřín, co měl zemi obnovit, ji místo toho vysílil.”
No ano, bylo tam pár fantazijních fenoménů, ale když k tomu přidáme 'nepřirozené', pak by to znamenalo...
„Někdo do toho zasahoval, co?”
„Ano, ale to jsem se dozvěděla, až když se to stalo. Tehdy jsem si myslela, že to je kvůli rozdílnosti Země a tohoto světa. Byla jsem vážně deprimovaná. Dokonce mi začali říkat [Čarodějnice Ztraceného království] nebo [Bláznivá princezna].”
Takže ty tituly jsou kvůli tomuhle.
Nebylo to kvůli tomu, že použila magii mysli k manipulaci králem, aby si založil harém pěkných chlapců nebo něco takového, co?
„Ale pokud bylo úmyslem okupovat vaše království, pokud na tom sousední království nic nezískalo, pak to nemělo smysl, ne? Zmařit jiné království, aby se jim dostalo do rukou, nemají přeházené priority?”
„Vůbec se nezajímali o území chudé země. Pravděpodobně jen chtěli [Zvadlý labyrint] pod hradem.”
„Poté, co nás začali okupovat, veřejně popravili krále a korunního prince, aby tím zklidnili lid.”
Po její frustrované tváři se koulely slzy.
„Pak shromáždili zbývající prince a princezny a řekli tohle: [Tuhle zemi zničila vaše bláhovost. Nejste kvalifikovaní být členy královské rodiny.] Přinutili dvorní mágy, aby na prince a princezny seslali geass. Začali se mnou.”
[Až do smrti žij jako otrok.]
„Vinila jsem se ze zničení naší země, takže jsem geass ochotně přijala a stala se otrokyní.”
Vytáhl jsem z inventáře kapesník, zamaskoval jsem to přikrývkou, a otřel jí slzy.
„Proč zrovna otroci...”
„Kvůli tomu, aby oživili [Zvadlý labyrint], jak jsem ti řekla dřív. Když jsme se stali otroci, nemohli jsme utéct. Jelikož je to geass a ne smlouva, může to zrušit jenom království...”
Popadla ten kapesník i s oběma mýma rukama a pokračovala: „Každý měsíc za úplňku obětovali při podezřelé ceremonii uvnitř labyrintu jednoho člověka.”
„Za rok labyrint oživili. Když s těmi ceremoniemi skončili, zůstala jsem jenom já se zapovězenými vlasy a Lulu jako nemanželské dítě. Přesunuli nás z věže do královské vily nedaleko. Nevím, proč se nás hned nezbavili. Ale pravděpodobně jsme byli jako pojistka, kdyby labyrint začal zase uvadat.”
Její sevření povolovalo.
„A pak za dalšího úplňku došlo k další tragédii. Objevil se démon a zničil hrad a město v podhradí. I královská vila, kde jsme byly, vyhořela. Já a Lulu jsme se utekly schovat do hor.”
Arisa měla rozkazem zakázáno vycházet ven, ale když byl hrad zničen, zdá se, že jejich pán zemřel a díky tomu byly schopny uniknout z vily.
„Myslela jsem si, že nemáme na výběr a musíme uhořet, ale Luluna statistika se změnila na [Pán: žádný]. Díky tomu jsem se to dozvěděla. Kdybych byla sama, prostě bych tam umřela.”
Arisa si položila moje paže kolem pasu a posadila se mi na klín. V mém náručí se trochu třásla, tak jsem ji nechal.
„Jen jsme se toulaly horami a když jsme byly na pokraji smrti, našel nás potulný kupec s otroky, Nidoren. Otroci, co nemají pána, nemůžou vstoupit do měst. A aby mě neprodal nějakému úchylnému šlechtici, použila jsem techniku Skrýt techniku, abych si skryla techniky, a Lulu taky předstírala, že je němá.”
Opřela si svou malou hlavu o mou paži, takže nebylo vidět, jak se tváří.
„Nebylo by lepší, kdybys použila magii mysli a přinutila Nidorena, aby se k vám dvěma choval jako k vlastním dcerám?”
„To je pravda. Byla jsem příliš zoufalá, abych skryla vlastní techniky. Když jsem si to uvědomila, už jsem byla pod smlouvou jako Nidorenův otrok.”
„Mohla jsi prostě použít magii potom.”
„Kdybych se o to ledabyle pokoušela a porušila smlouvu, mohla jsem zemřít.”
Hmm? Počkat.
Přinutil jsem Arisu, aby se mi dívala do tváře.
„Copak jsi zrovna nezneužila svoji magii, abys mě složila? Jak to, že to smlouvu neporušilo?”
Vzhlédla ke mně a suše se usmála. „Protože to je služba otrokyně. Řádně jsem tu přísahu během rituálu složila, ne?”
[Budu pánovi bez přestávky a živě sloužit, dnem i nocí.]
„Proto jsem použila každičkou svou část včetně magie, abych ti posloužila!”
Položila mi ruce na boky a vyhlížela, jako že na něco čeká.
„Tak mě obejmi~, oddej se mému nedospělému tělu~”
Jak se mě snažila obejmout, sestřelil jsem ji úderem hrany dlaně.
„Jen tak mimochodem, kdo byl ten démon?”
„To nevím. Já jsem toho démona přímo neviděla. Jen jsem o tom slyšela od Nidorena a ostatních kupců. Já věděla jenom to, že město v podhradí vyhořelo, a pak se ten démon někam ztratil. Možná že přišel, aby ukradl ten oživený labyrint.”
Je to jako ten démon s paží, sbírá v labyrintu moc?
Promluvil jsem si o tom s Arisou.
„Takže ten rozruch, do kterého se Nidoren zapletl, byl kvůli labyrintu?!”
Její tvář je blízko.
Obrnil jsem se a odstrčil jsem od sebe přibližující se Arisu. Přitom jsem mluvil o rozruchu s démonickým nájezdem a o tom, jak ten démon vytvořil labyrint. Všechno jsem to shrnul. Hrdinu se stříbrnou maskou jsem vypustil.
„Tím myslíš, že vznikl nový labyrint?”
„Vypadá to tak.”
To je tak překvapivé?
„Na tomhle kontinentu je jenom 6 žijících labyrintů. Poslední labyrint objevili před 100 lety. Labyrint se objeví na místě, kde leží mrtvé tělo démona. To se píše v knihách.”
„Ten démon řekl, že labyrint vznikl kvůli jeho naprostému obrození, takže jsem si myslel, že to je prostě nějaký předmět typu léku a úkrytu.”
„Není to nic tak jednoduchého. Labyrint je předmět na úrovni legendárního artefaktu. Copak má asi za cíl...”
„Možná vyprodukovat démony a bojovat s hrdinou?”
Arisa mou nonšalantní odpověď ignorovala a přemýšlela o tom s vážnou tváří.
Nevadí mi, že máš ruce na mých ramenou, ale prosím přestaň mi s takovou silou obkružovat nohama pas.
„Jsou v téhle oblasti nějaké zemské žíly?”
„Zdá se, že tu je jedna jménem Dračí údolí.”
Řekla to s vážnou tváří a vzhlížejícím pohledem... Fajn, ale proč se na mě tlačíš svou drobnou hrudí?
„Pokud by cílem toho démona bylo akorát nechat si narůst paži, pak by už pravděpodobně bylo po všem. Myslím, že plné obrození by trvalo měsíce. Pravděpodobně se krátce mohl pohybovat ve své předchozí podobě. A ta věc je pod našima nohama, bojím~” Třásla se.
Nevím, jak dlouho trvalo to krátce, ale Zena a ostatní, co jsou u vchodu do labyrintu, jsou v nebezpečí.
„Jsi příšerně informovaná.”
Skoro jako Nadi.
„Přečetla jsem většinu knih v hradní knihovně.”
Pak se začala rozčilovat: „Tisk je na tomhle světě vážně málo rozšířený, víš~”
„Věděl jsi to? Když čteš knihy a získáváš nové znalosti, sbíráš zkušenostní body~ Díky tomu můj level stoupal, i když jsem se izolovala na hradě.”
Aha, tohle přece jenom není hra, můžete si zvýšit level i bez bitev.
„Řekni mi, pokud o tom něco víš.”
„Samozřejmě~ pane~”
Neosahávej mi hruď, jak se mi o ní otíráš tváří.
„Kolik síly na tomhle světě potřebuješ, abys bojovala s démonem v levelu 62?”
„Jaký level mají nejlepší pěšáci, co dokážeš připravit?”
„Zhruba 48.”
„Tak pokud je vybavíš 6 svatými zbraněmi a družina bude mít dobrou rovnováhu, pak můžeš vyhrát~”
„Není jich 6. Level 48 je jenom jeden mág, v druhé polovině 40 jsou 3 lidi a něco přes 40 jsou dva lidi.”
„To bude drsné, ale pokud se budou střídat se záložními 10 lidmi v levelu 30, pak si myslím, že by to mohli nějak zvládnout. Ačkoli pravděpodobně bude hodně obětí.”
Přestala si hrát se svými prsty a podívala se na mě.
„Pane, ty toho o síle tohoto města vážně dost víš. Copak nejsi kupec?”
„Mám známého v armádě. A i když se nazývám kupcem, ještě nikdy jsem neuzavřel žádný obchod.”
„Nicméně si můžeš dovolit 5 otroků.”
„No, jo, přece jenom mám z labyrintu spoustu magických jader, nějakou dobu nebudu mít problémy s penězi.”
Peníze jsem vlastně vyraboval u draků. Ale zdá se, že by to byla otrava, kdybych to zmínil, a tak jsem to odvedl jinam.
Popadl jsem ji za ruce, kterými mě laskala na hrudi ve zdánlivém nedorozumění. Sevřela rty a pokusila se mě políbit.
Odstrčil jsem ji, odtrhl jsem ji od sebe a položil vedle Lulu.
Oblékl jsem se do levné róby a pláště a vyšel jsem z pokoje.
„Kam jdeš~”
Jak jsem to zaslechl, rozkázal jsem Arise: „Spi až do rána.” A pak jsem vyšel z pokoje.
---------------------------------------------
Děkuju
OdpovědětVymazatSkvelé diky Tadomi :)
OdpovědětVymazatDiky moc
OdpovědětVymazatDakujem
OdpovědětVymazatďakujem
OdpovědětVymazat