DM - kapitola 30

Kapitola 30 – Maskovaný hrdina

Tady Satou. Když jsem byl malý, napodoboval jsem a převlékal se za hrdinu, ale nemyslel jsem si, že mi to tak vážně zůstane.





Vrátil jsem se zpět do labyrintu. Skrytý ve stylu blonďatého hrdiny se stříbrnou maskou.

Zvířecí dívky jsem nechal odpočívat v hostinci, takže jsem sám. Jelikož tu nejsou Pochi a Tama, aktivoval jsem techniku [Spouštění pastí].

Otevřel jsem mapu a zaznamenal jsem si trasu na místo, kde by se měl nacházet démon. Dobrá, s tímhle nebudu muset koukat do mapy pokaždé, když dorazím na křižovatku.

Pokračoval jsem, zatímco technika [Odhalení pastí] zjišťovala, kde jsou pasti. Tak nějak vím, kde pasti jsou, ještě před tím, než mi to ukáže AR.

Silou jsem se odrazil a přeletěl jsem přes past.

Zdá se, že v další místnosti je 5 kostlivých vojáků. Jelikož je tasení meče namáhavé, prostě jsem je kopl. Kostliví vojáci v troskách odletěli do zdi, ale okamžitě vstali.

„Ach, kruci, tu techniku jsem deaktivoval.”

V menu jsem otevřel okno technik a poklepal na [Boj]. Ne na level, ale na název. [Boj Lv10], označení se z šedé změnilo na bílou. Deaktivoval jsem ji, abych lidi v centru neumlátil k smrti, když jsem získal techniku [Únos]. Zdá se, že technika [Únos] má nesmrtící účinek, to je praktické.

Kopl jsem přibližujícího se kostlivce. Úder dopadl na trupní část a rozmetal ji, jako kdybych ho střelil, a zbytky narazily do zdi. Kostlivý voják, co přišel o svůj trup, se na chvíli zarazil a pak odlétl vzad, jako kdyby ho něco potáhlo. Srazil a zničil mnoho dalších kostlivých vojáků.

Zlehka jsem kopl do jediného zbývajícího kostlivce. Neodlétl jako dělová koule jako předtím, ale odlétl a narazil do zdi a rozbil se.

„Než se vrátím do města, nesmím zapomenout to zase deaktivovat...”

Jelikož by trvalo dlouho porazit všechny nepřátele, rozhodl jsem se bojovat jenom s těmi, co se mi postavili do cesty.

Přeskakovat pasti, kopat do nepřátel a přitom klusat labyrintem.

Jednou jsem spadl do pasti vysávající život, ale okradla mě jenom o malý dílek staminy.

Ale dorazil jsem k jednomu místu, kde jsem se musel zastavit.





[Pokud si přeješ pokračovat, musíš odpovědět na mou otázku.]

To bylo napsáno na bráně. Hádanka, co? Tohle je taky labyrintová klasika.

[Shonimu vyrovnává strom, Dareson jí plod, Yurato seje semeno. Srovnej nás do správného pořadí.]

Jo, nevím.

Proto jsem se rozhodl vzít to hrubou silou. Vytáhl jsem z inventáře perlík a udeřil do brány. A udeřil. Udeřil. Udeřil.

„Nejde to? Ne, počkat, neaktivoval jsem techniku Kladiva.”

Přidělil jsem body technice [Obouruční kladivo] a aktivoval ji.

...Tak nějak chápu, že to je zbytečné, i když budu pokračovat v úderech. Je tohle také účinek nějaké techniky?

Přestal jsem se o to starat a máchl jsem perlíkem vší silou! Násada se zlomila a odštěpky se rozlétly po celé místnosti. Brána se trochu prohnula, ale to je tak celé.

„Kdybych tyhle dveře vzal domů, prodávaly by se jako horké brambory.”

Uvažuju, že bych si dveří nevšímal a prostě se prokopal stěnou, ale když jsem to zkonzultoval s mapou, vypadá to, že by mi to zabralo nějakou dobu.

„Mám se spolehnout na magické předměty s neznámými účinky?”

Začínám častěji mluvit sám se sebou.

Bohužel neexistuje jiná cesta. Také jsem prozkoumal jámy, ale žádná z nich nevede na druhou stranu těhle dveří. Nemám na výběr a musím se vypořádat s tím hlavolamem. Ale tohle je ten typ, kdy nejdřív musíte znát úvod.

„Strom, plod a semeno, co... Je tu pár podezřele vyhlížejících zvířat, ale žádné stromy.”

Jsem ztracený.

„Ráno chodí po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech, co to je? Kdyby to jen bylo něco takového~”

Správně!

Vybral jsem z inventáře špičák a použil ho na rytí do stěny.

[Ráno chodí po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech, co to je?]

[Je to člověk.]

>[Získána technika Rozluštění]

Děkuju, sfingo! Nevím, kdo na to odpověděl, ale taky ti děkuju!

Přidělil jsem technice rozluštění body na maximum a aktivoval ji.

Shonimu, Dareson, Yurato. Pořád nevím, co to je. Ale věděl jsem, které podezřelé zvíře na obrázku pasuje ke kterému jménu. A tak nějak vím, že strom, plod a semeno nejsou v této místnosti.

„Správná technika, lehké vítězství~ Myslel jsem si, že to bude něco takového~”

I když jsem byl zklamaný, je to pocit kvůli technice rozluštění? Chápu, že je třeba udělat víc, než tenhle hlavolam rozluštím. Sice nevím konkrétně co, ale...

Ve hrách je běžné, aby se klíčové předměty nacházely v jiných místnostech. Vyhledal jsem si na mapě místnosti se silnými nepřáteli.

Jsou tam tři nehorázně podezřelé místnosti, navíc v každé jsou nepřátelé jasně ve vyšším levelu než je norma.

„Vážně jako hra, he~”

Zkusil jsem se podívat do nejbližší místnosti. Podlaha je nízká kromě středu. A na sníženém území se svíjí stvoření podobné stromu.

Uprostřed místnosti je podstavec a na něm je položená soška. To je s největší pravděpodobností klíčový předmět k hlavolamu.

Zdá se, že je nemožné jediným skokem přeskočit na podstavec. Takhle řečeno, ale nechci přistát na těch svíjejících se věcech.

Na AR se zobrazilo, že se to jmenuje Potulné kořeny. Jelikož je to kolonická forma života, vypadá to, že když to přímo střelím magickou pistolí a zničím jeho vnější podobu, stejně neumře. Nebude tomu konec.

Proto použuju molotovův koktejl, co jsem si dřív vyrobil. Jelikož jsem aktivoval Odolnost vůči ohni, moje tělo bude pravděpodobně v pořádku. Pokud mi shoří paruka, budu mít po převleku, takže jsem si na hlavu vylil vodu z čutory. Takhle tak snadno neshoří.

Zapálil jsem molotovův koktejl zapalovacím magickým nástrojem, troudovou hůlkou. Ledabyle jsem hodil pět zapálených lahví a když jsem si potvrdil, že pěkně hoří, skočil jsem do ohně!

„Jako kdyby!”

Nemožné, nemožné, nemožné! I když vím, že mi tělo neshoří, je to stejně nemožné.

Živé stromy relativně pěkně hoří. Vidím, že sem dým nejde, přemýšlím, jestli jsou někde vzdušné průduchy?

Jelikož je nudné tady jen tak čekat, zkontroloval jsem další lokace.

Druhá místnost je jako čtverec.

Na trochu sníženém místě uprostřed je 3 metrový netvor, co vypadá jako majin. Na AR se zobrazilo, že je to Kamenný golem. Level 40. Měl unikátní techniky [Poloviční fyzická újma], [Neplatná duchovní újma].

„Se standardními golemy se člověk vypořádá tak, že jim v EMETH škrtne E, takže zůstane akorát METH, ne? Nic takového na sobě nemá napsáno, samotná písmena jsou stejně jiná~”

Poloviční fyzická újma, co... to znamená, že půlka se stejně zaznamená.

Přidělil jsem technice Kopí maximum bodů a aktivoval ji.

Z inventáře jsem vytáhl ocelové kopí.

Když jsem dobře zamířil, hodil jsem ho!

Kopí udeřilo do Kamenného golema po diagonále, prošlo jím a zabodlo se do hliněné stěny až po spodní část násady.

O chvilku později se kamenný golem začal od místa úderu kopím rozpadat, zničil jsem ho jediným úderem.

„Je to overkill~”

V ústech kamenného golema byl modrý drahokam. Zdá se, že to je [plod].

Třetí místnost má uprostřed truhlici s pokladem. Všude po místnosti až k truhle jsou pasti, existuje jenom jedna bezpečná cesta.

Ačkoli když existuje aspoň jedna, už tak je to lehké.

Pověsil jsem si za pas černý rapír, bezpečně jsem prošel pastmi a dostal jsem se před truhlici s pokladem.

„Jé~je, ta truhlice s pokladem byl imitátor!”

Ano, netvor v této místnosti je stálý obyvatel kobek, Imitátor.

Zatímco jsem sáhl po svém rapíru, truhlice s pokladem na mě užuž chtěla zaútočit rozevřenými ústy, takže jsem ji několikrát po sobě bodl rapírem. Mám pocit, jako bych ničil nábytek a ne živoucí bytost.

>[Získána technika Plynulý útok]

Imitátor se vypařil v oblaku fialového dýmu. Bezděky jsem ustoupil o krok vzad a nohou jsem skoro skončil v pasti. Nebezpečné, nebezpečné.

Pod místem, kde byl Imitátor, byl černý kámen. Zdá se, že tohle je [Semeno].

Když jsem se vrátil zpět do první místnosti, oheň vyhasl a z uhlíků stoupaly tenké proužky bílého dýmu.

Potulné kořeny se někam evakuovaly, není je nikde vidět.

Tohle je štěstí, sebral jsem sošku z podstavce. Tohle je pravděpodobně [Strom].

Nevypadá to, že na mě spadne balvan, ani když tu sošku vezmu.

Svěřil jsem technice Rozluštění, aby rozmístila sesbírané předměty na správné místa, a dveře se pak v tichosti otevřely.

Aby se mi dveře nezavřely za patami, zarazil jsem do podlahy vhodný velký meč.

Od toho místa až do cílové místnosti tam nebylo nic, co by stálo za zmínku, a tak jsem to proběhl.





„Tohle je místo, kde by měl být démon s paží...”

Pokud se nehodlá obrodit, tak se jdu znovu oddávat lenivění~

Hluboko v místnosti je něco, co vypadá jako oltář.

Přibližuju se k tomu...

Svícny kolem oltáře se najednou rozzářily modrým ohněm.

„Fuhahaha! Zjevuji se!”

Z oltáře v záři fialového světla vystoupil magický kruh, do toho zazněl hlas démona. Uprostřed toho magického kruhu se démon uvolněně postavil, ne, celé jeho tělo bylo obrozeno.

„Muhha~~! V dokonalosti já jsem znovuzrozen!”

„Jako obvykle, to je ale hloupý způsob řeči.”

„Mumumumu! Ty mizero! Stříbrná masko! Já. Se vzpírám!” zařval démon a z jeho těla se zvedla černá aura. Zdá se, že to je nějaká podpůrná magie. Podle AR to je [Fyzická újma -90%].

„Nepřipravenost je největší nepřítel! Já. Se budu snažit!”

Démon znovu zaryčel. Z nehtů, rohů a ocasu mu sálalo fialové světlo. V AR se píše, že to je [Fyzický útok +300%].

„Teď je to v pořádku?”

Zatímco jsem poslouchal démona, připnul jsem si pochvu svatého meče k pasu. Přemýšlím, jestli se to u západních mečů také nazývá pochva? Vrátil jsem své zatoulané myšlenky zpět k démonovi.

„Za to, že jsi mi ukázal takovou toleranci, jsem teď na řadě! Já. Razím kupředu!”

Démon zaútočil v běhu!

Zatímco po něm zůstávaly fialové odlesky, bodl svými jedovatými drápy na pravé ruce, ale já jsem se před tím útokem sehnul a vykryl jej bleskovým tasením meče a sekl jsem odspodu nahoru.

Ta stopa modrého světla je nádherná jako vždycky.

Svatý meč hladce a bez odporu rozpáral maso a přeťal kosti.

„Gunununu! Já. Se nepoddám!”

Démon s uťatou paží použil k úderu svůj ocas. Tak mě tak napadá, že poprvé mě tímhle ocasem srazil. Pokud nepolevím v pozornosti, tak to není problém. Jediným sekem jsem ho odsekl.

„To ne! Ty mizero! Ty jsi určitě hrdina! Jsem udiven!”

Po útoku ocasem mi démon ukázal záda, a tak jsem ho zezadu rozsekl na tři kousky...

Jo, jsem v pořádku. Po zničení tolika hmyzu jsem si na to zvykl.

„To není možné! Vážené veličenstvo... Já, lituji...”

Když jsem se ujistil, že démonovo HP kleslo na 0, sesbíral jsem useknutý ocas a paži a přidal je k hlavnímu tělu. Bylo by otravné, kdyby to zase obživlo jako předtím.

A tak ho spálím.

Zapálil jsem oheň tak, že jsem na mrtvolu z dálky hodil zbytek Molotovova koktejlu. Z dálky jsem tu mrtvolu sledoval, dokud neshořela. Shořel na popel za pouhých 5 minut. Možná to bylo proto, že už měl beztak slabou existenci.

Jelikož jsem dokončil svou záležitost v labyrintu, nechal jsem ho za sebou.

>Získán titul [Cestovatel labyrintem]
---------------------------------------------

Hlavní stránka novely

Seznam technik

Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>