DM - kapitola 28

Kapitola 28 – Hrdina a zapovězená dívka

Tady Satou. Stačí, když se hrdinové vyskytují jenom v hrách, to si myslí Satou.

Kolik existuje her s hrdiny...




„Aha, takže ten druhý je hrdina z říše Saga.”

Vážně se s ním nechci zaplést. Kdybych ho lehkomyslně kontaktoval, mohl bych se zaplést do vymýcení démonického lorda.

„Ano, má tvář, co nevypadá na 18 let, i když je teda pohledný. Tělo má jako macho a ježí se mu na něm chlupy.”

„Ne, nezajímá mě jeho vzhled? Jakou má povahu?”

„Je to úchylný kavalír, lolicon. Když jsme se poprvé setkali, nahlas zakřičel [ANO! Lolita, NE! Dotýkat.] A pak ho zmlátily ženy z jeho doprovodu,” řekla Arisa s vyvalenýma očima.

„Není stejný jako ty, shota?”

„Kdysi jsem taková byla, ale teď je to jiné! Veškerou svou silou teď budu šeptat, že miluju chlapce!”

Prosím, ušetři mě od toho šepotu.

„...Nebo spíš jelikož máš ráda malé chlapce, není 15 let už mimo tvůj záběr?”

„Ale! To není pravda! Tím myslím, pořád nemáš adamovo jablko, i takhle pozdě máš pořád hladkou bradu a hlas ještě nemáš divný, ne? A zrovna teď jsem to viděla, dokonce ani nohy ještě nemáš chlupaté, jsou vážně hladké, co!!!!” zařvala Arisa, jak ze sebe zkopala přikrývku a vyskočila na nohy.

Vidím různé věci, tak prosím přestaň s těmi impozantními pozicemi, když jsi nahá. Nebo spíš už se do něčeho obleč.

„Dobrá, chápu tvoje nadšení, ale obleč se do něčeho, než ti to rozkážu.”

„Jasně, jasně, já vím,” odpověděla. Jak byla příliš vzrušená, lapala po dechu a začala se oblékat.

A když se hodláš posadit, neusazuj se mi na klíně. ...Tak nějak mám pocit, jako že je moje cudnost v ohrožení.

„Moc jsme odběhli, nezajímám se o jeho úchylky, ale o jeho osobnost.”

„Správně~ Je to přímočarý hlupák, co dbá na spravedlnost, tak nějak? Když lidé řeknou, že je něco zlé, přímo se tomu postaví, aniž by utrousil slovíčko pochybností, takový typ. Původně měl s sebou brýlatou dívku typu úřednice, ale jelikož ji potřebovali ve šlechtické byrokracii, nemyslím si, že se účastní války.”

Je to typ, proti kterému nejsem moc dobrý.

Mám kamaráda, co je taky takový. Takový typ vás zatáhne do maléru, aniž by si vás vyslechl. Myslím, že jsem se vždycky do něčeho namočil.

„Jelikož je to hrdina, určitě je silný, co?”

„Vypadá to tak~ Bojovat jsem ho neviděla, ale zdá se, že už když ho povolali, měl level 50.”

„Když ses s ním setkala, nezkontrolovala jsi jeho techniky?”

„Samozřejmě že ano. Měl level 61 a soustředil se hlavně na techniky základní meč a kopí a spoustu dalších technik. Pokud chceš, můžu ti vypsat ty, co si pamatuju.”

„Aa, udělej to pro mě.”

Až se rozední, koupím papír a pero.

„Ale o jeho jedinečných technikách nevím, dobře?”

„Neviděla jsi to ani svou Kontrolou statistiky?”

„Ne, neviděla. Zdá se, že to je schopnost svatého brnění, co dostal od říše Saga. Ale potom nechápu, proč si neskryl i svoje normální techniky.”

To je pravda. Je problém s náklady anebo je naschvál nechal zobrazené, ale jeho protivník polevil v pozornosti? Hádám, že na jeho důvodu prozatím nezáleží.

„Ale on sám mi dal nápovědu. Chceš ji slyšet?”

„Ano, chci.”

„Řekl: moje jedinečné schopnosti jsou protichůdné.”

Takhle řečeno je to pořád na nic~ řekla Arisa se smíchem.

Pokud je jako Han Feizi, tak je to v pořádku, ale pokud se neshodneme v názorech, pak by jeho schopnost mohla být problematická.

Dobrá, pokud se bude zdát, že se dostanu do situace, kdy s ním budu bojovat, uteču, co mi budou nohy stačit!




V té válce na svém klíně jsem v nevýhodě.

Jelikož vypadá jako dítě, je těžké ji uhodit. Ačkoli pokud na mě skočí, mám v úmyslu ji popadnout a odhodit...

Arisa předstírala, že je ospalá, a opřela se zády o mě.

„Chlapče, už je to všechno, co jsi chtěl slyšet?”

„Sabotuješ vlastní charakter, víš?”

Arisa mě prsty hladila po bradě. „Brácho, chce se mi spát? Nebudeš mě držet až do rána?”

„Taková důmyslnost!”

Zvedl jsem ji ze svého klína a překulil ji k Lulu.

„Zapomněl jsem, kdy sis všimla mé totožnosti?”

„Když už to musím říct, tak od začátku.”

Šokovalo mě to. Myslel jsem si, že jsem se choval dobře.

„Jelikož máš tu japonskou tvář, měla jsem svoje podezření od začátku.”

„Není to příliš slabý důvod?”

„Zadruhé to bylo itadakimasu. Na tomhle světě žádný takový výraz neexistuje,” mluvila Arisa s jedním prstem zdviženým. „Za třetí to byl protein. Živiny se objevují jenom v pár knihách z Yamatovy éry, většina lidí o tom neví. Navíc jsem to řekla v japonštině, ale ty sis toho nevšímal, ne?”

Byl jsem nedbalý...

„A za čtvrté.”

„Ještě je toho víc?!”

„Čtyřka je poslední. Copak jsi nebyl rozrušený, když jsem řekla, že jsem Japonka? Měl jsi nasadit pokerovou tvář a zeptat se mě: co je Japonka.”

Takže mě naprosto chytila do svého blafování...

„Promiň, vlastně ještě jedna věc.” Ukázala na moje trenýrky. „Trenýrky ze syntetického materiálu s visačkou, jak je prát. Na tomhle světě nic takového absolutně neexistuje.” Zasmála se.




„Dál mi pověz obsah své Truhly. Bylo by špatné, kdybys mě ve spánku zabila nožem nebo jedem.”

Nezapomněl jsem zkontrolovat potencionálně nebezpečné situace.

„Ehmm~ pět magických knih o magii mysli.”

Vyrovnala ty knihy na postel.

„Kdybys ty knihy prodala, nestačilo by to na vykoupení tvojí svobody?”

„Majetek otroka prostě zabaví, konec. Kromě toho kdyby věděli, že se to týká nenáviděné magie mysli, nevím, co by mi provedli...”

„Není lepší naučit se jinou magii?”

„Měla jsem na výběr jenom tohle. Pokud se budu chtít naučit nějakou magii, budu se jí muset naučit sama.”

Ten pocit dobře znám.

„Zbytek je jen ten džbán na vodu a různé oblečení, mám je taky vytáhnout?”

„Aa, vytáhni je. Ten džbán vytahovat nemusíš.”

Při pohledu na oblečení, co Arisa vytáhla, mě rozbolela hlava. Yukata, námořnická uniforma a nedodělané šaty pro služku... Zdá se, že to je všechno ručně šité. Nemá techniku šití, ale před reinkarnací to byl její koníček. Poznamenal jsem si tituly magických knih a dovolil jí to uklidit zpět do Truhly.

„Nezabavíš mi to?”

„Příště si ty magické knihy chci přečíst, ale nemám v úmyslu ti je vzít,” řekl jsem jasně pochybovačné Arise.

Přece jenom by mě považovali za úchyla, kdybych s sebou nesl stejnokroj pro malé holky.





Když jsem se vzpamatoval, zeptal jsem se na poslední otázku: „Proč jsi mě přiměla koupit nejenom sebe, ale i Lulu?”

„Jelikož je to moje starší sestra. Lulu je moje nevlastní sestra.”

„Proto chcete být spolu, co...”

Arisa přišla k posteli a pohladila Lulu po vlasech. Se smutnou tváří řekla: „Není to jenom to. Pane, ty se Lulu nebudeš vysmívat kvůli jejímu vzhledu, ne? Dokonce i služebnictvo v našem rodném městě za jejími zády mluvilo o tom, jak je ošklivá.”

„I když je takhle nádherná...”

„Taky si to myslím. Navíc jsem byla ve stejné situaci. Nemyslíš, že jsou moje fialové vlasy a oči nezvyklé?”

Arisa si oběma rukama nadzvedla vlasy a podívala se na mě.

„Aa, vídal jsem to jen na pár obarvených stylových babičkách.”

„Neházej mě dohromady s takovými lidmi...” Arisa poklesla na duchu, ale okamžitě vyskočila na nohy a pokračovala: „Fialové vlasy a oči se považují za špatné znamení, ačkoli důvod za tím zná jen pár lidí. Když se stane něco špatného, tak na takové lidi za všechno shodí zodpovědnost.”

Proto se nedala prodat? Kvůli tomu má i ten titul [Čarodějnice Ztraceného království]?

„Můžeš mi říct, proč ses stala otrokyní? Tohle není rozkaz. Pokud mi to nechceš říct, nemusíš o tom mluvit.”

Arisa byla chvilku ztracená, ale pak začala pomalu mluvit.
---------------------------------------------------

Hlavní stránka novely

Seznam technik

Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>