Kapitola 33 – Nakupování malých dívek
Lizino hledisko
„Dobrá~ Jdeme na to~ Všichni, za mnou~”
Dle Arisina rozkazu ji Pochi a Tama následovaly. Arisa mluvila, jako kdyby nebyla otrok, ale pán. Já něco takového nedokážu, ale taky mě něco takového ani nenapadlo. I kdyby to pán povolil, jako otrok bych do toho neměla zasahovat...
„Jako první spodní prádlo! Takže jaké spodní prádlo máte, holky?”
Jak to Arisa říkala, vyhrnula Pochi plášť a sukni, aby se podívala. I když je z jiné rasy a je to dívka, myslím, že by měla být diskrétnější. Ale přemýšlím, jestli to není v pořádku, když je ještě pořád dítě?
„To snad ne~ Žádné nemáš! Neříkej mi, že ani ty ne, Lizo?”
„Ne, nemám spodní prádlo.”
„Tomu nemůžu uvěřit~” řekla Arisa a přehnaně si obě ruce přitiskla na otevřenou pusu. Je to nějaké gesto, ale jelikož jsme z jiné rasy, vážně tomu nerozumíme.
„Koupíme spodní prádlo pro všechny~ Tak jdeme!”
„Ooo~”
„Ooo~ nanodesu~”
Arisa na něco zdánlivě zapomněla a vedla Tamu a Pochi za ruce. Jelikož jsou ty tři děti, mohly by se stát obětí kapsářů nebo jiného zločinu, takže jsem se držela hned za nimi.
„Ale zdejší spodní prádlo je taky na nic. Pokud budu chtít nějaké roztomilé šortky nebo podprsenku, tak si ji budu muset ušít sama~”
Zdálo se, že byla s výběrem obchodu nespokojená. Nerozuměla jsem té její hantýrce, ale možná to je nějaký druh spodního prádla?
„Asi to je lepší než bez kalhotek, Lizo, na chvilku mě omluv.”
Jak to Arisa řekla, objala mě kolem pasu. Evidentně mě měřila.
„Pane, dej mi prosím devět kusů od této velikosti a tři od této a tamté. Kolik to bude?”
Sebevědomě se pokusila usmlouvat těch 10 velkých měďáků, o které si prodavač řekl, a srazila to na 6 velkých měďáků. Navíc dostala jako bonus 5 ozdobných stužek. Má techniku vyjednávání a smlouvání?
Není divu, že jí pán svěřil nákup.
Vložila 15 kalhotek do tašky. Fyzická práce je moje úloha.
„Ku~ Prohrávám s tou sladkou vůní~”
„Voní dobře~”
„Nanodesu~”
Zastavila jsem ty tři lidi, co vratce šly ke stánku se sladkou vůní, a vrátily jsme se zpět k nákupu. Zatímco se Arisa zdá spolehlivá, je to přece jenom ještě dítě.
„Copak tady asi mají za oblečení~? Oděvy z lnu a bavlny, hm~ Jé, je tu i oblečení pletené z trávy! Holky, jaké máte rády oblečení?”
Pochi a Tami byly zmatené. Ty dívky si nikdy předtím oděv nevybíraly. Já jsem si oděv nechala ušít jenom jednou, když jsem pořád byla se svým kmenem, ale kromě toho jsem normálně používala oblečení od jiných. Arisa pravděpodobně pochází z bohaté rodiny.
„Mě nesejde na tom, co to bude, hlavně že se to bude dát nosit. Jelikož bojuju s kopím, bylo by dobré, aby to byl odolný oděv.”
„Aha, tak pojďme najít oblečení pro válečníka, co vypadá roztomile! Úplně hořím!”
„Hořím~”
„Nanodesu~”
Já si myslím, že není třeba, aby to bylo roztomilé, ale nejenom Arisa, ale i Pochi a Tama vypadají šťastně. Pravděpodobně se nechaly strhnout atmosférou.
„Tohle, co třeba tyhle jednodílné šaty? Ta brčálově zelená je celkem pěkná a tohle zdobení lemů je také roztomilé~ Navíc to má holá záda, takže když si vyčešeš vlasy, jednou ranou dokážeš člověka svést~”
„Ariso, jsem ráda, že mi hledáš oblečení, ale já si vyberu tuhle tuniku a kalhoty. Vypadá to, že se v tom bude dobře bojovat, a látka je hrubá, takže dlouho vydrží.”
Zdá se, že se jí moje volba nelíbí. Arisa se poškrábala ve vlasech pod pláštěm. Když pominu nás pololidi, proč si člověk jako ona skrývá hlavu pod pláštěm? Je to záhada.
Nakonec si všechny kromě Arisy koupily dvě tuniky a dvoje kalhoty a jednodílné šaty, co jim Arisa doporučila.
„Ariso, nám stačí jenom jedna sada oblečení. Nechci mrhat pánovými penězi...”
„To není mrhání! Pokud budeme oblečené moc uboze, bude to pro pána ostuda! Není třeba, aby to bylo okázalé oblečení, ale musíme mít náhradní oblečení!” prohlásila Arisa pevně.
Trvala na tom dívka ze stejné rasy jako pán. V tom případě je to určitě nezbytné.
Nakoupily jsme u 4 stánků a jak se dalo čekat, 15 kousků oblečení je celkem objemný balík. Jelikož se nám to nevešlo do tašky, koupily jsme ruksaky pro každou, aby si tam dala svoje oblečení. Já samozřejmě nesu i oblečení pro Lulu, co spí v hostinci.
Zatím jsme utratily 4 stříbrňáky a 2 velké měďáky. Je v pořádku, aby otroci utráceli tolik peněz?
„Další jsou boty~”
„Boty~?”
„Máme boty nodesu.”
Tama naklonila hlavu na stranu, Pochi ukázala na svoje vlastní nohy v sandálech. Tohle se nevztahuje jenom na nás otroky, dokonce ani normální chudí obyvatelé nenosí boty.
„Nemyslíš si, že náhradní boty je trochu příliš velký luxus?”
Utrácíme velkou sumu, jako by to bylo normální. Obávám se, že to je příliš marnotratné. Nevadí mi, když mě potrestají, ale když pomyslím, že by ze mě byl pán zhnusený, úplně se mi zastavilo srdce.
„Pokud bojuješ svým tělem, pak by sandály byly nebezpečné, víš? Vysoké boty nebo aspoň boty z tlusté kůže jsou lepší.”
„Máme odolnou kůži, takže to bude v pořádku.”
Arisa potřásla hlavou. „Například bodavý hmyz a některý je dokonce jedovatý. Takové potvůrky existují. I hrdina by mohl zemřít, kdyby si zranil šlapku! Proto bychom měly koupit boty.”
Arisa si to napochodovala do obchodu, ale prodavač ji odmítl. Arisa se zkusila silou prodrat dovnitř, ale nezdá se, že by prodavač byl ochoten udělat kompromis.
„Proč ne!”
„Kdo by se chtěl dotknout nohou pololidí! U těhle je jedině správně, když budou bosí. Bráníte mi v obchodu, jděte pryč!”
Jelikož chtěl prodavač Arisu vyrazit, zezadu jsem ji zvedla. Prodavač mě pěstí uhodil do břicha, ale je slabý, takže to vůbec nebolelo. Zdá se, že po té době, co jsem s pánem strávila v labyrintu, jsem zesílila.
Kdyby to šlo, ráda bych zase s pánem bojovala v labyrintu. To grilované žabí maso bylo výborné. ...Ne, tohle vůbec nebylo kvůli grilovanému masu. Byla jsem ráda, že jsem byla v labyrintu nápomocná.
„Takže~ Dala jsem se do kupy, jako další je různé zboží!”
„Zboží~”
„Zboží nanodesu~”
Přemýšlím, jestli Pochi a Tama chápou, co to je různé zboží...
„Ariso, co budeme kupovat? Pokud jde o nádobí a kuchyňské náčiní, tak něco máme.”
„Vážně~ tak vypustíme to, co máme a co s největší pravděpodobností nebudeme potřebovat.” Arisa vyjmenovávala zboží, jako kdyby zpívala: „Jestlipak mají~ hřeben, příruční zrcátko, šálky, čutoru, jehly na šití, nitě, nůžky, ručník, pero a inkoust a papír, hm.”
„Ariso, není příruční zrcátko příliš drahé? Kromě toho na co chceš potřeby na šití a psaní?”
„Potřeby na psaní chce pán. Potřeby na šití budu používat já. Jelikož jsem předtím byla samostatná kosplayka, dokonce i bez schopností budu moct šít~ Mohla bych dokonce ušít nějaké roztomilé spodní prádlo a dobové oděvy~”
Dokončily jsme nakupování různých věcí z různých obchodů, ale nakonec jsme příruční zrcátko nekoupily. Stálo přesně 3 stříbrňáky. I když se to Arisa snažila usmlouvat, stejně jsme si ho nemohly dovolit.
Ochotně se vzdala koupě nůžek a jehel, ale příručního zrcátka se vzdala až po příšerném váhání.
„Dobrá, úkol splněn~ Další jsou dlouho očekávané dobroty~”
„Dobroty~ Maso~”
„Maso~ Nanodesu~”
„I když jsme ráno měly snídani, dáme si další jídlo?”
Myslela jsem si, že se jí jenom ráno a večer, Arisa to má jinak?
Je pravda, že v labyrintu jsme jedly hodně, ale to byla zvláštní okolnost, abychom nabyly zpět sílu, co jsme vyčerpaly v neustálých bojích.
„Sladkostí je třeba pro kulturní život!”
Pán k tomu svolil, tak se tomu nebudu moc protivit.
I zatímco jsme u stánků vybíraly jídlo, Arisa nezapomněla vybrat ovoce pro Lulu. Jelikož se zdá, že Lulu je její starší sestra, je to hodná sestřička, co myslí na svého sourozence.
„Co chcete všichni jíst?”
„Maso~!”
„Maso!”
„Maso je dobré.”
Arisu to trochu zklamalo. Já si myslím, že neexistuje nic lepšího než maso. Pro lidskou rasu je to jiné?
„Jaké maso?”
„Na špízu~”
„Maso s kostí nanodesu~”
„Já bych ráda pečené ptačí stehno.”
Když si Arisa vyslechla naše názory, prohlásila: „Dobrá, jelikož máme dostatečný rozpočet, pojďme na to postupně~”
Potom to bylo období potěšení. Mírně posolené a namaštěné, vypouštějící dobrou vůni grilované horské skopové. Nerozumím, co to je za druh, ale ta tuhá textura masa na kosti byla nadpozemská. Chutná to trochu jako grilované kuřecí maso. Maso je přece jenom úžasné.
Nakonec jsem vyzkoušela sladkou pastu, co doporučila Arisa, ale s masem se to nedá srovnávat. Chuť lidské rasy je přece jenom jiná?
Dokonce i před tím, než jsem se stala otrokem, jsem maso jedla jen během festivalu. A to byla ryba. Když na to pomyslím, mám štěstí, že jsem pánův otrok.
---------------------------------------------
dakujem
OdpovědětVymazatDěkuju
OdpovědětVymazatDakujem
OdpovědětVymazatDíky
OdpovědětVymazatDíky
OdpovědětVymazatďakujem
OdpovědětVymazat