~ Hlavně pro moje odrelaxování od Rudeových sexuálních narážek a dlouhé kapitoly se vrhneme na Arisiny sexuální narážky v krátkých kapitolách. Aneb... ~
Tady Satou. Existuje taková ta věc, co se nazývá motýlí sen. A já bych si radši myslel, že to je sen, takový Satou.
Budu se kdy moct vrátit na ten nostalgický svět?
Oknem z venku doléhal hluk dopravy. Zaspal jsem?
Včera jsem získal různé informace, také jsem konečně pochopil, co je Arisa zač.
Do rána jsem vychladl, už jsem nebyl tak rozjitřený, jako když jsem se dozvěděl, že použila magii, abych ji koupil. A taky přišla na mou skutečnou totožnost, takže by bylo nebezpečné ji nechat jít.
Přesvědčil jsem se, že je vodítkem, jak se vrátit do svého původního světa.
Zardousit malou holku, jen abych měl jistotu. Něco takového je pro mě nemožné. To bych radši utekl na konec světa.
Zatímco jsem uvažoval, že se poddám teplíčku postele a půjdu znovu spát, dveře se s bouchnutím otevřely.
Žádné zaklepání.
„Satou, jsi vzhůru~? Tvoje milá přišla~”
Martha byla takhle brzy po ránu vážně energická. Za ní stála Zena, co se snažila Marthě zakrýt pusu s hláškou: „J-já nejsem jeho mi...”
„Dobré ráno.”
I když jsem byl jen napůl probuzený, nadzvedl jsem se na posteli, abych je pozdravil.
Je zima. Když jsem dokončil své záležitosti, svlékl jsem si róbu a šel spát jen tak, ale... aha, košili, co jsem měl pod róbou, mi stáhla Arisa.
„Oo, to je ale pěkné tělo~”
Martha na mé polonahé já se zájmem koukala, i Zena se s ruměncem dívala. Myslel jsem si, že je jako voják zvyklá na nahé muže.
„Omlouvám se, že jste musely vidět tak nevzhlednou postavu. Okamžitě se půjdu převléct.”
Jak jsem se snažil vstát, položil jsem ruku na postel. Ahn~ ...Je to vlažné. Když jsem se podíval dolů, ležela tam polonahá malá holka. Moje ruka spočívala na její nahé hrudi... Kdy se sem přikradla?
Když Zena viděla, že jsem spal s malou holkou, tvář se jí z rudé změnila na modrou.
„...Pane ...pokud v tom budete pokračovat ...ublížíte mi,” promluvila Lulu ze spaní z druhé strany, jako kdyby čekala na to načasování.
Když jsem se tam podíval, spala na boku zády sem. Možná se v noci hodně převalovala. Jelikož má krátké oblečení, její roztomilá prdelka koukala sem... Uvědomil jsem si, že neměla žádné spodní prádlo.
Navíc prostěradlo je umazané do ruda... Ha? Nezaútočil jsem na ni, jasné?
„T-t-to je sprosté~~~~~! Satou, ty jsi idiot~~~~~~~!”
Zena s pláčem vyběhla z místnosti.
Martha se poškrábala ve vlasech. „Omlouvám se za vyrušení~ Nenechte se rušit~” A pak zavřela dveře.
Tohle je poprvé, co jsem slovo „sprosté” slyšel ve skutečném životě. Mám pocit, jako kdyby to byl problém někoho jiného.
„Pane, pokud máš čistou látku, mohl bys mi ji dát? Zdá se, že Lulu dostala měsíčky.”
Vytáhl jsem z kabely kousek čisté látky.
„Děkuju. Kromě toho ty za ní nepoběžíš? Pokud brzy nevyrazíš, tak to nedorozumění nevysvětlíš, víš~”
Není to tak, že by Zena byla moje přítelkyně, ale nesnášel bych, kdyby moje kamarádka došla k tomu nepříjemnému nedorozumění, že jsem lolicon.
Když jsem se podíval na radar, je na hlavní ulici hned u hostince. Co jiného čekat od vojáka, je rychlá. Tímhle tempem brzy proběhne kolem tohoto pokoje.
...Tahle technika je praktická, ale kdyby se k ní dostal šmírák, bylo by to děsivé.
Zatímco jsem přemýšlel o hloupostech, natáhl jsem si košili ze země, protože si nemůžu dovolit vyskočit ven polonahý. Nemusím ani zmiňovat, že kalhoty jsem měl od samého začátku.
Se správným načasováním jsem vyskočil z okna na ulici. Dopadl jsem a zablokoval Zeně cestu. Chytil jsem překvapenou Zenu do náruče a nuloval její hybnou sílu jednou otočkou.
„Zeno, tohle je nedorozumění.”
„Ale ty jsi spal s tak roztomilou dívkou!”
„Jen se v polospánku dostala na špatnou postel.”
Není nebezpečné spolu spát, když je to dítě, ne? Od včerejška jsem měl na sobě řádně kalhoty. Chci to silně zdůraznit pro dobro své nevinnosti.
Nejsem lolicon!
„Taky je tam ta druhá dívka s černými vlasy! E-eu...”
„To myslíš její starší sestru s tou hloupou pozicí ve spánku, zdá se, že dostala měsíčky.”
Zena se konečně uvolnila.
„A-ale muž, co má otroky, je obvykle přiměje, aby mu sloužili i v noci. Tak to říká Lilio!”
Do pekel s tebou, kolegyně Lilio.
„To záleží na člověku. Ty dvě sestry jsou náhrada za služky, víš? Zvířecí dívky budou strážné, ale na nakupování se nehodí.”
„...Ale.”
I když to chápe, tak její city to ještě nestrávily, co? S největší pravděpodobností by se ještě víc naštvala, kdybych teď řekl něco v tom smyslu jako: „Kdybych měl v úmyslu něco takového, koupil bych si sexy ženskou.”
„Dneska máš na sobě něco jiného než ty jednodílné šaty ze včerejška. Má to hodně úhledných kraječek, je to úchvatné. Úplně to podtrhuje tvoje kouzlo, Zeno.”
V takovýhle chvílích je lepší ji pochválit a nechat ji v mrákotách.
Zena stydlivě řekla: „Něco takového... jsou to jenom šaty...” Ale vypadala trochu šťastně.
„Je to roztomilé, ale není ti v takovém lehkém oblečení zima?”
„Ne, jelikož jsem trénovaná, je to v pořádku.”
Tohle není moc ženská hláška, Zeno.
Teď bych ji měl vzít pod svou mužnou paži a říct: „Tady ti bude teplo~!”
„Správně, v obchodě nedaleko prodávají nádherné kožešinové přehozy. Proč se tam spolu nezajdeme podívat?”
„Vážně? Pojďme!”
Super, úspěšně jsem konverzaci odvrátil z předešlého tématu.
A po porovnání několika tuctů přehozů a šálů jsem jí darem dal růžový přehoz, co si sama vybrala. Její nálada se vrátila do naprostého normálu.
Ženské nakupování je vážně dlouhé, co?
Když jsme se vrátili zpět do hostince, Arisa mě volala z místa kousek od stájí.
„Vítej zpět, pane. Jsem ráda, že se to nedorozumění zdá se vyjasnilo,” řekl hlavní viník, jako kdyby to nebyl její problém. A tak jsem ji šťouchl do čela.
„Jsem doma, co děláš na takovém místě?”
„Požádaly jsme Lizu, aby se s námi rozdělila o chléb, protože jsme měly hlad.”
„Takže jste dojedly?”
„Jo, Lulu ještě jí uvnitř. Zdá se, že nemá chuť k jídlu...”
Aha, pro liknavého člověka je uzené maso možná moc těžké. Dal jsem Arise pár měďáků a řekl jí, aby koupila nějaké ovoce.
Já jsem šel zpět na pokoj, abych se převlékl.
Zena čekala v jídelně za barem, zatímco pila ovocnou šťávu.
Já jsem si na pokoji z Pekelné čutory nalil vodu do měděného lavoru na stole a umyl jsem si v ní tvář. Jelikož se nezdá, že bych měl nějak poválené vlasy, namočil jsem si ruce a pročesal jsem si jimi vlasy. Příště se na tomhle světě porozhlédnu po holiči.
Převlékl jsem se do čisté róby a nazul si nové boty. Když jsem si zavazoval boty, našel jsem na zemi seschlé ovoce.
Odhodila to Arisa? I kdybych to nechal tak, Martha by to uklidila, ale i tak jsem to schoval do inventáře, protože mě něco napadlo.
To mě něco připomnělo. Na zkoušku jsem z inventáře vytáhl [horké jídlo], co jsem tam dal první den tady. Zůstalo horké. Když jsem si identifikací ověřil, že není zkažené, ochutnal jsem. I chuť zůstala stejná.
[Horké jídlo] a [Seschlé ovoce]. Jelikož je to zajímavé, pojďme něco vyzkoušet.
Přidělil jsem technice Uložiště 1 technický bod a aktivoval ji. Uložil jsem dovnitř zbytek [horkého jídla].
Jelikož na to s největší pravděpodobností zapomenu, napsal jsem si poznámku do upomínek v kolonce Směna.
„Omlouvám se, že to tak trvalo, Zeno.”
„Tím se netrap. Zrovna jsem si povídala s Marthou.”
„Tahle otrava půjde~” řekla Martha a vrátila se zpět k práci.
Místo nich dovnitř přišly Arisa, Liza a ostatní, takže jsem na ně zavolal. Lulu nevypadala moc dobře, takže se vrátila na pokoj. Jednu procházející služebnou jsem požádal, aby nám na pokoj donesla vodu, a dal jí za to dýško pár měďáků.
Šel jsem se Zenou ven, Arisu a Lizu a ostatní jsme vzali s sebou.
Dal jsem do malého měšce 10 stříbrných a dal ho Arise, aby nakoupila náhradní oblečení pro dívky a ostatní každodenní nezbytnosti. Liza a ostatní se budou chovat jako stráže a nosiči.
„Pane, nevadí, když zbytek použijeme na sladkosti?”
„Pokud to bude jenom 1 velký měďák, tak to nevadí. Jelikož v tom máte i peníze na oběd, nekupujte jenom sladkosti.”
„Do~bře,” řekla Arisa a odešla k východní ulici. Pochi a Tama jí šly po boku, každá z jedné strany. Vypadala úplně jako nějaký dětský delikvent. Liza, co je následovala o krok pozadu, vypadala jako rodič.
„Je to velmi přátelská otrokyně, že?”
„Nevím, jestli je ten postoj pro otroka vhodný, ale je vážně dobrácká.”
Nevím, jak by se měl řádný otrok chovat, ale pokud se ke svému okolí bude dál chovat tak přehnaně, jsem si jistý, že z ní nevyroste dobrý člověk.
Jelikož je celkem pěkné počasí, rozhodli jsme se jít na procházku do nedalekého parku a při chůzi jsme si povídali.
„Dneska jsi mimo službu?”
„Ne, služba mi začíná odpoledne.”
„Copak jsi včera neměla noční službu?”
„Měla, nemáme dost lidí, takže jsem si mohla vzít akorát půl dne volno.”
Hmm? Přišla jsi za mnou, i když máš tak napilno? Ani mě nenapadlo, že se zamilovala tak hluboce, nebo má v úmyslu něco jiného?
„Ne, vážně to není nic moc... Pro některé lidi v armádě to byla první zkušenost ve skutečné bitvě, takže aby se uklidnili...”
Aha, tak mě tak napadá, že i když jsem nebyl přímo ohrožený na životě, byl jsem podivně klidný. Ačkoli mi v paměti zůstalo pár přetrvávajících vzpomínek na včerejší bitvu...
Ne, během boje i po boji s démonem jsem byl v pořádku. Bylo to proto, že mi to nepřišlo skutečné? A i když jsem vyvraždil celou kolonii druhu podobného Lize, ani v nejmenším jsem se necítil provinile, pročpak?
Přemýšlím, jestli to je účinek nějaké neznámé zvláštní schopnosti?
V hlavě mi vířily otázky...
A točily se do kruhu.
V nose mě polechtala sladká vůně. Když jsem zvedl zrak, měl jsem před očima Zeninu ustaranou tvář.
„Jsi v pořádku, Satou?”
„Promiň, jen jsem se trochu zamyslel. Jsem v pořádku.”
I když o tom budu přemýšlet, tak se k odpovědi nedoberu. Asi to dneska večer prokonzultuju s Arisou...
Pak jsem Zenu požádal, aby se mnou v parku cvičila zaříkávání kouzel, ale jelikož jsem se nedokázal soustředit, nefunguje to. Ale i tak jsem v tom cvičení pokračoval, jako kdybych od něčeho utíkal. Zena mě i v tomhle rozpoložení trpělivě naváděla. Trvalo to až do chvíle, kdy Zeně vypršelo její volno...
--------------------------------------------
Kapitola 32 – Nedorozumění je koření milostné komedie
Tady Satou. Existuje taková ta věc, co se nazývá motýlí sen. A já bych si radši myslel, že to je sen, takový Satou.
Budu se kdy moct vrátit na ten nostalgický svět?
Oknem z venku doléhal hluk dopravy. Zaspal jsem?
Včera jsem získal různé informace, také jsem konečně pochopil, co je Arisa zač.
Do rána jsem vychladl, už jsem nebyl tak rozjitřený, jako když jsem se dozvěděl, že použila magii, abych ji koupil. A taky přišla na mou skutečnou totožnost, takže by bylo nebezpečné ji nechat jít.
Přesvědčil jsem se, že je vodítkem, jak se vrátit do svého původního světa.
Zardousit malou holku, jen abych měl jistotu. Něco takového je pro mě nemožné. To bych radši utekl na konec světa.
Zatímco jsem uvažoval, že se poddám teplíčku postele a půjdu znovu spát, dveře se s bouchnutím otevřely.
Žádné zaklepání.
„Satou, jsi vzhůru~? Tvoje milá přišla~”
Martha byla takhle brzy po ránu vážně energická. Za ní stála Zena, co se snažila Marthě zakrýt pusu s hláškou: „J-já nejsem jeho mi...”
„Dobré ráno.”
I když jsem byl jen napůl probuzený, nadzvedl jsem se na posteli, abych je pozdravil.
Je zima. Když jsem dokončil své záležitosti, svlékl jsem si róbu a šel spát jen tak, ale... aha, košili, co jsem měl pod róbou, mi stáhla Arisa.
„Oo, to je ale pěkné tělo~”
Martha na mé polonahé já se zájmem koukala, i Zena se s ruměncem dívala. Myslel jsem si, že je jako voják zvyklá na nahé muže.
„Omlouvám se, že jste musely vidět tak nevzhlednou postavu. Okamžitě se půjdu převléct.”
Jak jsem se snažil vstát, položil jsem ruku na postel. Ahn~ ...Je to vlažné. Když jsem se podíval dolů, ležela tam polonahá malá holka. Moje ruka spočívala na její nahé hrudi... Kdy se sem přikradla?
Když Zena viděla, že jsem spal s malou holkou, tvář se jí z rudé změnila na modrou.
„...Pane ...pokud v tom budete pokračovat ...ublížíte mi,” promluvila Lulu ze spaní z druhé strany, jako kdyby čekala na to načasování.
Když jsem se tam podíval, spala na boku zády sem. Možná se v noci hodně převalovala. Jelikož má krátké oblečení, její roztomilá prdelka koukala sem... Uvědomil jsem si, že neměla žádné spodní prádlo.
Navíc prostěradlo je umazané do ruda... Ha? Nezaútočil jsem na ni, jasné?
„T-t-to je sprosté~~~~~! Satou, ty jsi idiot~~~~~~~!”
Zena s pláčem vyběhla z místnosti.
Martha se poškrábala ve vlasech. „Omlouvám se za vyrušení~ Nenechte se rušit~” A pak zavřela dveře.
Tohle je poprvé, co jsem slovo „sprosté” slyšel ve skutečném životě. Mám pocit, jako kdyby to byl problém někoho jiného.
„Pane, pokud máš čistou látku, mohl bys mi ji dát? Zdá se, že Lulu dostala měsíčky.”
Vytáhl jsem z kabely kousek čisté látky.
„Děkuju. Kromě toho ty za ní nepoběžíš? Pokud brzy nevyrazíš, tak to nedorozumění nevysvětlíš, víš~”
Není to tak, že by Zena byla moje přítelkyně, ale nesnášel bych, kdyby moje kamarádka došla k tomu nepříjemnému nedorozumění, že jsem lolicon.
Když jsem se podíval na radar, je na hlavní ulici hned u hostince. Co jiného čekat od vojáka, je rychlá. Tímhle tempem brzy proběhne kolem tohoto pokoje.
...Tahle technika je praktická, ale kdyby se k ní dostal šmírák, bylo by to děsivé.
Zatímco jsem přemýšlel o hloupostech, natáhl jsem si košili ze země, protože si nemůžu dovolit vyskočit ven polonahý. Nemusím ani zmiňovat, že kalhoty jsem měl od samého začátku.
Se správným načasováním jsem vyskočil z okna na ulici. Dopadl jsem a zablokoval Zeně cestu. Chytil jsem překvapenou Zenu do náruče a nuloval její hybnou sílu jednou otočkou.
„Zeno, tohle je nedorozumění.”
„Ale ty jsi spal s tak roztomilou dívkou!”
„Jen se v polospánku dostala na špatnou postel.”
Není nebezpečné spolu spát, když je to dítě, ne? Od včerejška jsem měl na sobě řádně kalhoty. Chci to silně zdůraznit pro dobro své nevinnosti.
Nejsem lolicon!
„Taky je tam ta druhá dívka s černými vlasy! E-eu...”
„To myslíš její starší sestru s tou hloupou pozicí ve spánku, zdá se, že dostala měsíčky.”
Zena se konečně uvolnila.
„A-ale muž, co má otroky, je obvykle přiměje, aby mu sloužili i v noci. Tak to říká Lilio!”
Do pekel s tebou, kolegyně Lilio.
„To záleží na člověku. Ty dvě sestry jsou náhrada za služky, víš? Zvířecí dívky budou strážné, ale na nakupování se nehodí.”
„...Ale.”
I když to chápe, tak její city to ještě nestrávily, co? S největší pravděpodobností by se ještě víc naštvala, kdybych teď řekl něco v tom smyslu jako: „Kdybych měl v úmyslu něco takového, koupil bych si sexy ženskou.”
„Dneska máš na sobě něco jiného než ty jednodílné šaty ze včerejška. Má to hodně úhledných kraječek, je to úchvatné. Úplně to podtrhuje tvoje kouzlo, Zeno.”
V takovýhle chvílích je lepší ji pochválit a nechat ji v mrákotách.
Zena stydlivě řekla: „Něco takového... jsou to jenom šaty...” Ale vypadala trochu šťastně.
„Je to roztomilé, ale není ti v takovém lehkém oblečení zima?”
„Ne, jelikož jsem trénovaná, je to v pořádku.”
Tohle není moc ženská hláška, Zeno.
Teď bych ji měl vzít pod svou mužnou paži a říct: „Tady ti bude teplo~!”
„Správně, v obchodě nedaleko prodávají nádherné kožešinové přehozy. Proč se tam spolu nezajdeme podívat?”
„Vážně? Pojďme!”
Super, úspěšně jsem konverzaci odvrátil z předešlého tématu.
A po porovnání několika tuctů přehozů a šálů jsem jí darem dal růžový přehoz, co si sama vybrala. Její nálada se vrátila do naprostého normálu.
Ženské nakupování je vážně dlouhé, co?
Když jsme se vrátili zpět do hostince, Arisa mě volala z místa kousek od stájí.
„Vítej zpět, pane. Jsem ráda, že se to nedorozumění zdá se vyjasnilo,” řekl hlavní viník, jako kdyby to nebyl její problém. A tak jsem ji šťouchl do čela.
„Jsem doma, co děláš na takovém místě?”
„Požádaly jsme Lizu, aby se s námi rozdělila o chléb, protože jsme měly hlad.”
„Takže jste dojedly?”
„Jo, Lulu ještě jí uvnitř. Zdá se, že nemá chuť k jídlu...”
Aha, pro liknavého člověka je uzené maso možná moc těžké. Dal jsem Arise pár měďáků a řekl jí, aby koupila nějaké ovoce.
Já jsem šel zpět na pokoj, abych se převlékl.
Zena čekala v jídelně za barem, zatímco pila ovocnou šťávu.
Já jsem si na pokoji z Pekelné čutory nalil vodu do měděného lavoru na stole a umyl jsem si v ní tvář. Jelikož se nezdá, že bych měl nějak poválené vlasy, namočil jsem si ruce a pročesal jsem si jimi vlasy. Příště se na tomhle světě porozhlédnu po holiči.
Převlékl jsem se do čisté róby a nazul si nové boty. Když jsem si zavazoval boty, našel jsem na zemi seschlé ovoce.
Odhodila to Arisa? I kdybych to nechal tak, Martha by to uklidila, ale i tak jsem to schoval do inventáře, protože mě něco napadlo.
To mě něco připomnělo. Na zkoušku jsem z inventáře vytáhl [horké jídlo], co jsem tam dal první den tady. Zůstalo horké. Když jsem si identifikací ověřil, že není zkažené, ochutnal jsem. I chuť zůstala stejná.
[Horké jídlo] a [Seschlé ovoce]. Jelikož je to zajímavé, pojďme něco vyzkoušet.
Přidělil jsem technice Uložiště 1 technický bod a aktivoval ji. Uložil jsem dovnitř zbytek [horkého jídla].
Jelikož na to s největší pravděpodobností zapomenu, napsal jsem si poznámku do upomínek v kolonce Směna.
„Omlouvám se, že to tak trvalo, Zeno.”
„Tím se netrap. Zrovna jsem si povídala s Marthou.”
„Tahle otrava půjde~” řekla Martha a vrátila se zpět k práci.
Místo nich dovnitř přišly Arisa, Liza a ostatní, takže jsem na ně zavolal. Lulu nevypadala moc dobře, takže se vrátila na pokoj. Jednu procházející služebnou jsem požádal, aby nám na pokoj donesla vodu, a dal jí za to dýško pár měďáků.
Šel jsem se Zenou ven, Arisu a Lizu a ostatní jsme vzali s sebou.
Dal jsem do malého měšce 10 stříbrných a dal ho Arise, aby nakoupila náhradní oblečení pro dívky a ostatní každodenní nezbytnosti. Liza a ostatní se budou chovat jako stráže a nosiči.
„Pane, nevadí, když zbytek použijeme na sladkosti?”
„Pokud to bude jenom 1 velký měďák, tak to nevadí. Jelikož v tom máte i peníze na oběd, nekupujte jenom sladkosti.”
„Do~bře,” řekla Arisa a odešla k východní ulici. Pochi a Tama jí šly po boku, každá z jedné strany. Vypadala úplně jako nějaký dětský delikvent. Liza, co je následovala o krok pozadu, vypadala jako rodič.
„Je to velmi přátelská otrokyně, že?”
„Nevím, jestli je ten postoj pro otroka vhodný, ale je vážně dobrácká.”
Nevím, jak by se měl řádný otrok chovat, ale pokud se ke svému okolí bude dál chovat tak přehnaně, jsem si jistý, že z ní nevyroste dobrý člověk.
Jelikož je celkem pěkné počasí, rozhodli jsme se jít na procházku do nedalekého parku a při chůzi jsme si povídali.
„Dneska jsi mimo službu?”
„Ne, služba mi začíná odpoledne.”
„Copak jsi včera neměla noční službu?”
„Měla, nemáme dost lidí, takže jsem si mohla vzít akorát půl dne volno.”
Hmm? Přišla jsi za mnou, i když máš tak napilno? Ani mě nenapadlo, že se zamilovala tak hluboce, nebo má v úmyslu něco jiného?
„Ne, vážně to není nic moc... Pro některé lidi v armádě to byla první zkušenost ve skutečné bitvě, takže aby se uklidnili...”
Aha, tak mě tak napadá, že i když jsem nebyl přímo ohrožený na životě, byl jsem podivně klidný. Ačkoli mi v paměti zůstalo pár přetrvávajících vzpomínek na včerejší bitvu...
Ne, během boje i po boji s démonem jsem byl v pořádku. Bylo to proto, že mi to nepřišlo skutečné? A i když jsem vyvraždil celou kolonii druhu podobného Lize, ani v nejmenším jsem se necítil provinile, pročpak?
Přemýšlím, jestli to je účinek nějaké neznámé zvláštní schopnosti?
V hlavě mi vířily otázky...
A točily se do kruhu.
V nose mě polechtala sladká vůně. Když jsem zvedl zrak, měl jsem před očima Zeninu ustaranou tvář.
„Jsi v pořádku, Satou?”
„Promiň, jen jsem se trochu zamyslel. Jsem v pořádku.”
I když o tom budu přemýšlet, tak se k odpovědi nedoberu. Asi to dneska večer prokonzultuju s Arisou...
Pak jsem Zenu požádal, aby se mnou v parku cvičila zaříkávání kouzel, ale jelikož jsem se nedokázal soustředit, nefunguje to. Ale i tak jsem v tom cvičení pokračoval, jako kdybych od něčeho utíkal. Zena mě i v tomhle rozpoložení trpělivě naváděla. Trvalo to až do chvíle, kdy Zeně vypršelo její volno...
--------------------------------------------
Děkuju
OdpovědětVymazatdakujem
OdpovědětVymazatdakujem
OdpovědětVymazatDakujem
OdpovědětVymazatMusím říct dokud se nedostal do města tak to bylo takové nemastné neslané
OdpovědětVymazatDíky
Máš v plánu někdy v dohledné době vydat KNM?
OdpovědětVymazatďakujem
OdpovědětVymazat