KY - kapitola 33

Kapitola 33 – Rezignace v táboře

„Hmm? Ehmm? Tohle...”

Lapis bručela vedle dobrodruhů, co zakládali tábor.

Před ní byl kočí Shaynina vozu a dobrodruzi, co v něm jeli, položení na velké přikrývce. Všichni byli v bezvědomí, ale šklebili se.

Lapis oznámila, že jako kněžka měla lékařské zkušenosti, a prohlédla je, ale soudě podle jejího výrazu a zvuků, co vycházely z jejích úst, Loren usoudil, že situace nebyla dobrá.

Podle zbraně, co si Loren nesl, všichni věřili, že byl celkem silný.

Samozřejmě že řekli Lorenovi, aby vynesl pacienty z vozu.

Jak si na to vzpomněl, nemohl si pomoct a mírně se zachvěl.

Těla dobrodružek, co vynesl, byla ledově studená.

Jelikož býval žoldnéřem, měl zkušenosti s jednáním s mrtvolami.

Zakusil mnoho mrtvol, spojenců i protivníků, a znal chlad mrtvého těla.

Ale Loren byl i tak překvapený, jak moc byli studení, že ani neslyšel, jak si Klaus stěžoval, že rukama sahal po dívčích tělech.

Jak obezřetně zavolal na Lapis, co stále zkoumala kočího a dobrodružky, obával se, že možná už ani nebyli naživu.

„Jak jsou na tom?”

„Dva z nich jsou už mrtví.”

Její odpověď byla překvapivě stručná.

Bylo to tak krátké, že si Loren myslel, že se přeslechl, ale když viděl, že se na ni ostatní dobrodruhové obrátili s šokovanými tvářemi, znovu si potvrdil, že nic nepřeslechl.

„Mrtví?”

„Ano. Nejsem si jistá, co je příčinou smrti, ale zastavil se jim jak dech, tak srdce.”

Lapis ukázala na dvě těla dobrodružek.

Jelikož se nehýbaly a měly zavřené oči, Loren nedokázal říct rozdíl mezi těma dvěma a zbytkem, ale pomyslel si, že pokud Lapis řekla, že byly mrtvé, pak musely být mrtvé.

„Je pravda, že dvě z nich jsou mrtvé?”

Broas, co dohlížel na stavbu tábora, slyšel, co Lapis řekla, a přišel blíž.

Mezi dobrodruhy, co tuto zakázku přijali, se zdál nejstarší a zdálo se, že ho ostatní dobře přijímali. Nikdo si nestěžoval, když se chopil vedení a vydával rozkazy.

Jediný, kdo neposlouchal a stěžoval si, byl Klaus a Broas ho nechtěl nutit poslouchat rozkazy, takže Klaus a jeho družina byli necháni o samotě, aby si postavili vlastní tábor.

Pokud člověk prokázal znalosti, co vycházely ze zkušeností, Lorenovi nevadilo poslouchat rozkazy takového člověka. Ale pomyslel si, že ne všichni uvažovali stejně, a tak se rozhodl nic nezmínit.

„Ano, je to pravda. Chceš si to taky ověřit?”

„Jen pro jistotu se kouknu.”

Po této odpovědi Broas poklekl vedle dobrodružek, na které Lapis ukázala. Pak pokročil k tomu, že jim přiložil prst k zápěstím a krku, a znovu se postavil.

„Jsou mrtvé, dobrá. O tom není pochyb.”

„Ano, jsou naprosto, skutečně, úplně mrtvé.”

Loren přemýšlel, jestli bylo nezbytné tu část zdůrazňovat, ale kvůli tomu, co řekla pak, zapomněl, na co myslel.

„Doporučuju, abychom jejich těla hned tady spálili.”

„Cože?”

Loren věděl, že Broas si nemohl pomoct a překvapilo ho to.

Dokonce i samotného Lorena Lapisin návrh překvapil.

Pohřeb mrtvých se oblast od oblasti lišil.

Ale většinou se tělo zahrabalo do země, ať už se tělo uložilo do rakve nebo ne.

Nebylo to tak, že by se kremace nepraktikovala, ale v oblastech, kde se to provádělo často, k tomu obvykle byly dobré důvody z minulosti.

„Přímo tady?!”

Broas nehodlal nést mrtvé dobrodruhy celou cestu.

Ale bylo očividné, že ho ani nenapadlo je spálit.

Když Lapis viděla jeho zmatek, pokračovala: „Pokud je nechceš hned teď spálit, navrhuju, abychom si pospíšili zpět do Kauffy.”

„Pročpak?”

„Nejsem si naprosto jistá, ale... z těch dvou se stávají nemrtvé.”

Po Lapisiných slovech mezi nimi zavládl rozruch.

Stát se nemrtvým znamenalo, že někdo nebo něco zemřelo a z různých důvodů se stávalo netvorem v podobě zombie nebo ghoula.

Bylo několik způsobů, jak se člověk mohl stát nemrtvým, a jeden z nejběžnějších způsobů byla magická kouzla, kletba od nemrtvého netvora vyššího řádu nebo když někdo měl silné pouto ke svému nynějšímu životu.

„Jak se to děje?”

„Pokud mi nevěříš, je tu další kněžka, takže ji můžeš požádat, aby je prohlédla, víš?”

Když přišlo na nemrtvé, což byly mrtvé bytosti, co sešly z cesty, kněží byli odborníci.

Bylo těžké uvěřit, že by Lapis udělala chybu, ale řekla, aby to zkontrolovali s jiným kněžím, pokud o ní pochybovali.

„Hej, nezaplétej do toho naši...”

„Klausi, cokoli, co má co dělat se ztracenými dušemi, je práce kněze. Prosím, nech mě...”

Klaus si měl co nevidět stěžovat, že Lapis nadnesla člena jeho družiny, ale kněžka s modrými vlasy jej zadržela.

Klaus pořád vypadal nespokojeně, ale kněžka jménem Roll přišla blíž a poklekla vedle dobrodružek.

„Můj bože, bože vody. Ukaž nám cestu a poskytni nám ji.”

Řízla se do prstu něčím na hrudi, co vypadalo jako symbol, a jak ji Loren sledoval, bez přemýšlení zamumlal: „Vážně vypadá jako kněžka.”

„To říkáš, že já jako kněžka nevypadám?”

Loren odvrátil zrak, jak na něj Lapis pohrdavě zahlížela.

Neměl v úmyslu to zamumlat nahlas a kdyby se ho někdo zeptal, jestli Lapis vypadala a chovala se jako kněžka, měl by potíže na takovou otázku odpovědět.

Během tohoto Roll skončila s prohlídkou mrtvých dobrodružek, vstala a oklepala si prach z kolenou.

„Vidím v jejich tělech nečistotu. Opravdu se brzy stanou nemrtvými.”

„No vážně... Tohle je další nepříjemná situace, do které jsme se dostali.”

Ačkoli se s tím nedalo nic dělat, museli členům družiny těch mrtvých dobrodruhů vysvětlit, proč je museli spálit, a také museli zachovat jejich věci a najít místo ke kremaci.

Také museli nasbírat věci k udržování ohně.

Broas si povzdechl nad nečekaným nárůstem práce, ale věděl, že vzdycháním se nikam nedostanou. Poškrábal se ve vlasech a začal pracovat na tom, co bylo třeba udělat.

Kremaci nemohli provést vedle tábora.

Poté, co vysvětlili situaci členům družiny mrtvých dobrodruhů, vzali jejich těla daleko od tábora a zpopelnili je.

Jelikož slunce zapadlo, naštěstí neviděli, jak ten kouř stoupal, ale sledovat, jak ten oheň osvětloval okolí rudým světlem, nebyl nejlepší pocit. Dokonce ani pro Lorena.

„Věci začínají být celkem divné,” řekla Lapis, jak si postavila stan a dala dovnitř svůj spacák, a Loren na to kývl.

Její pohled směřoval k Shayně, co o samotě seděla na kládě.

Ačkoli nevěděli, co to způsobilo, všichni lidé co byli ve stejném vozu, se zhroutili, a dvě dokonce zemřely.

Nebylo žádným překvapením, že se jí všichni ostatní báli.

Ale zakázkou bylo ji v bezpečí dostat do Hanzy, takže se k ní nemohli chovat hrubě.

Takže se rozhodli postavit Shaynin stan uprostřed tábora, aby ho stany ostatních obkružovaly. Ale bylo očividné, že se akorát snažili si od ní držet odstup.

Loren usoudil, že takový přístup nebyl pro desetiletou dívku dobrý, a tak se rozhodl, ale než to mohl říct Lapis, přišla k němu a řekla: „Myslím, že nevadí, když budeš dělat, co považuješ za správné.”

„Tobě to nevadí?”

Loren si to u Lapis ověřil, i když mu zrovna teď řekla, že může.

„Nevadí mi to. Mám důvod tě zastavit?”

Lapis položila Lorenovi ruku na čelo.

Když s ní pohybovala, jako kdyby ho hladila, Lorena to lechtalo a vzhlédl k ní.

„Jediné, o co tě žádám, je, abys se mnou šel, když chci něco udělat, a abys mi dovolil tě doprovodit, když chceš něco udělat ty. Nemám v úmyslu tě do ničeho nutit, víš?”

„To je další...”

„Tak jen jdi, udělej, co chceš udělat.”

Jak ho Lapis vyprovodila s úsměvem na tváři, Loren kráčel k Shayně, co seděla sama uprostřed tábořiště, a zavolal na ni: „Hej, pokud chceš, můžeš se najíst s námi?”

To jídlo, co Shayna dostala, byly příděly bez chuti.

Byl to tvrdý chléb a sušené maso, co se dalo jíst bez vaření, ale ona se toho vůbec nedotkla.

Loren cítil upřené pohledy ostatních, když Shayna zvedla hlavu po hlase, co na ni volal, ale pokračoval.

„Když jíš sama, není to moc dobré, ne?”

„Ehmm, no... prostě nemám na jídlo chuť.”

Musela si myslet, že Loren byl naštvaný, že se svého jídla nedotkla, a podívala se na něj ostražitým pohledem.

Jak Loren přemýšlel, jestli je jeho tvář tak děsivá, mávl rukou a dal jí tak vědět, že na ni vůbec nebyl naštvaný.

„Měla bys aspoň trochu sníst, protože zítra máme před sebou celý den cestování, víš?”

„Ano... rozumím, ale nebude to obtěžování...?”

Pokud se jí tak otevřeně dostalo takového chování, dokonce i desetiletá dívka dokázala odhadnout, v jaké byla situaci.

„Tím se netrap. I členka mé družiny řekla, že jí to nevadí.”

„D-dobře. Tak... se k vám na chvilku přidám.”

Loren se k Shayně natáhl a pokynul ji, aby ho následovala, jak vstala.

Zatímco někteří se na ně dívali zhnuseně a jiní vřele, Klaus řekl tak hlasitě, aby ho všichni slyšeli: „Co jiného čekat od měděného řádu, tak dobře umíte pochlebovat svému klientovi. Snažíš se zapůsobit, abys dostal větší odměnu, co? Jinak by ses nesnažil přiblížit k něčemu takovému...”

Pomyslel si, že ho musel umlčet.

Jemu to nevadilo, ale usoudil, že to nebylo něco, co by Shayna měla poslouchat, a tak jednou rukou popadl poleno, na kterém Shayna seděla, a zvedl ho.

Užuž ho chtěl hodit Klausovým směrem, ale než to mohl udělat, něco kolem něj proletělo.

Loren ztuhl a sledoval, jak ten předmět Klause zasáhl přímo do obličeje a ten se pak skácel na znak.

Když pomalu poleno spustil, spatřil, že ten předmět, co kolem něj proletěl, bylo dřevo na otop.

Pak také zjistil, že to byla Lapis, kdo to hodil veškerou svou silou.

Ange a Roll přispěchali ke Klausovi.

Rytířka jménem Layla na Lapis zahlížela, ale pak okamžitě odvrátila pohled.

„Lapis, nevadí, když se podívám?”

Tvář rytířky byla plná strachu.

Loren jí věnoval jeden pohled a dokázal to identifikovat.

Loren stál mezi Lapis a Shaynou, aby jí zablokoval výhled, a takhle se Lapis zeptal.

A Lapis vesele odpověděla: „Vůbec to nevadí. Můžeš sem s Shaynou přijít.”

Shayna Lapis neviděla, protože mezi nimi byl Loren.

Jak na Lorena zmateně vzhlédla, Loren ji pohladil po vlasech, aby jí dal najevo, že je všechno v pořádku, a usoudil, že se nikdy ani nebude snažit odhadnout, co ta rytířka viděla za jeho zády. 

-----------------------------------------------

~ Klaus by si měl dávat pozor na pusu. Tentokrát to bylo jenom polínko, ale kdyby po něm Loren hodil tu kládu, asi by to neskončilo jenom mdlobami... ~

~ Takže tu máme nemrtvé, konečně můžeme spekulovat, co na ně vybafne v dalších kapitolách! ~



Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>