překlady od Tadomi: KY

Kapitola 34 – Setkání po odjezdu

Dalšího rána vyvstala další obtíž, jen co chtěli užuž vyrazit na cestu.

Dobrodruhové, co předchozí den jeli s Shaynou, odmítali jet ve stejném voze jako ona.

Kromě těch dvou, co zemřeli, zbývajících pět dobrodruhů do rána nabylo vědomí a dokázali se sami pohybovat. Ale všichni vysvětlili, že si nebyli jistí kdy a jak upadli do bezvědomí. A absolutně odmítali jet s Shaynou druhý den.

Všichni chápali, že se nedalo nic dělat, že to cítili takhle.

Dva z nich už zemřeli jen kvůli tomu, že s ní jeli.

Nebylo zaručeno, že k tomu znovu nedojde. A bylo přirozené si myslet, že mohli být další obětí.

Ale to neznamenalo, že bylo v pořádku nechat klienta ve voze samotného.

Jelikož obsahem zakázky bylo ji v bezpečí doprovodit, měli ji okamžitě ochránit, kdyby se něco stalo. Takže bylo z obliga ji nechat samotnou.

„Tohle není dobré,” bručel Broas, ale nevypadal, že by s ní chtěl jet.

Jak si Loren pomyslel, že to bylo očividné uvažování, Lapis promluvila, jako kdyby ji to zrovna napadlo: „Tak co kdybychom s ní jeli my?”

„To...”

Lapis tleskla, jako kdyby to byl dobrý nápad.

Pokud to Lapis nevadilo, Loren s tím byl v pohodě, ale vzadu v mysli měl stále své starosti.

Zdálo se, že Lapis pochopila, co si myslel, ale nadšeně mu řekla: „Včera v noci jsme byli v pořádku.”

Předešlou noc Loren pozval Shaynu, aby se najedla v jejich stanu.

Nedokázal vystát pohled na to, jak byla Shayna sama. A také se mu nelíbil nápad, že by desetiletá dívka spala sama, i kdyby to bylo uprostřed tábora. A když to prodiskutoval s Broasem, přesunuli si stany blíž k tomu Shayninu.

Ačkoli Shayna řekla, že neměla moc chuť k jídlu a moc toho nesnědla, zdálo se, že ji potěšilo Lorenovo ohleduplné chování. A ještě víc ji potěšilo, když se Loren a Lapis přesunuli blíž k jejímu stanu. Ale to, že neměla na jídlo pomyšlení, Lorenovi řeklo, že byla mentálně celkem vypjatá, takže se snažil ze všech sil si s ní dál povídat.

I když s ní strávil celou noc, nejevil ani známky toho, že by měl pozbýt vědomí nebo že by měl onemocnět.

Proto Lapis navrhla, že bude v pořádku, aby s ní ve voze jeli oni, ale Loren se nedokázal rozhodnout.

„To říkáš, že by Shayna měla zůstat v tom houpajícím se voze sama?”

„Samozřejmě... že ne.”

Když to formulovala takhle, Loren o tom musel znovu přemýšlet.

Nechat mladou dívku jako Shayna, co byla v tuto chvíli určitě velmi nervózní, ve voze samotnou nebylo něco, co by Loren chtěl udělat. A pokud se tomu dalo zabránit, chtěl tomu za každou cenu zabránit.

Sám se tvrdě naučil, jak bylo těžké být sám, když se jeho žoldnéřská skupina rozpadla.

„Takže si myslím, že tohle je chvíle, kdy bys měl promluvit.”

Když mu to Lapis řekla, přešel k Broasovi a navrhl, aby oni dva jeli se Shaynou.

„Vám dvěma to nevadí?”

„Ne. I když jsme s ní strávili jednu noc, nic se nám nestalo. Nemyslím si, že by ten problém vězel v samotné Shayně.”

„Pokud vám to nevadí, tak to tak asi uděláme. Vlastně nám to celkem pomůže, jelikož nechat klienta samotného není to nejlepší řešení.”

„Takže hádám, že jsme se dohodli. Ale nejsou už ostatní vozy celkem plné?”

„Nikdo v tomhle voze nechce jet, takže budou muset snést, že se budou mačkat. Spíš než tohle, pokud se něco stane, okamžitě mě zavolej, dobře? Pokud by se vám dvěma něco stalo, bylo by to ještě komplikovanější.”

Lorenův návrh byl přijat celkem snadno.

Z větší části to bylo tím, že nikdo nechtěl s Shaynou jet.

„Ach...”

Jak Loren a Lapis vylezli do vozu, Shayna se na ně podívala se směsicí překvapení a potěšení.

Jak Loren lezl dovnitř, mávl rukou ve snaze ji neznervóznit, ale brzy ji zanechal v Lapisině péči. Posadil se za kočího a začal dohlížet na kočího i vnitřek karavany.

Ačkoli se kočí cítil mnohem lépe než včera, pořád nevypadal moc dobře a byl by problém, kdyby nedokázal řádně kočírovat. Zároveň to bylo také dobré místo, kdyby potřeboval zavolat o pomoc v případě, že by se něco stalo. Ale ostatním dobrodruhům to přišlo jako dobrodruh, co si myslel, že by neměl sedět blízko dívky vysokého postavení, a tak nikdo nic neřekl.

Brzy sbalili tábor a vydali se k Hanze.

„Hej, od teď si musíme dávat pozor!”

Broas měl dobrý důvod, proč takhle na všechny zakřičel.

Všichni poslové, co gilda poslala do Hanzy, zmizeli druhého dne.

To znamenalo, že byla vysoká šance, že na to narazí během druhého dne, takže bylo očividné, že všichni byli velmi ostražití.

„Bude všechno v pořádku?”

Zdálo se, že se to napětí a nervozita donesla i k Shayně, takže jí Lapis věnovala úsměv a řekla jí: „Bude to v pořádku. Máme na naší straně neuvěřitelného žoldnéře.”

„To mám být já?”

„Kdo jiný by to byl, pane Vražedný větře?”

„Promiň, že tě zklamu, ale to nejsem já, víš?”

Lapis úsměv se rozšířil, když ho oslovila tím titulem, ale Loren zamítl, že by to byl jeho titul.

Loren se poškrábal ve vlasech a když mu Lapis věnovala prázdný pohled, pokračoval rozpačitě: „Ale nejsi první, kdo si to myslí. Ale není možné, aby někdo jako já měl tak extravagantní titul.”

„Takže to znamená, že ses ještě nesetkal s Vražedným větrem?”

„Samozřejmě že ne. Kdybych ho potkal, už bych nebyl naživu.”

Jak Loren pokrčil rameny, Lapis si přitiskla prst k bradě a chvíli přemýšlela. Pak se se zkoumavým pohledem Lorena zeptala: „Jen tak mimochodem, říkají o tobě lidi, že jsi natvrdlý?”

„Celkem často, proč?”

„Ach, takže jsi natvrdlý. Aha.”

Shayna tázavě sledovala, jak přikývla, jako kdyby Lorenova odpověď všechno vyřešila.

Loren si nebyl jistý, na co Lapis přišla, ale už se v tom dál nešťoural. Místo toho zaměřil svou pozornost vně karavany a přitom poslouchal Lapisino a Shaynino tlachání.

„Je tu takový klid, až je to celkem antiklimaktické,” řekla Lapis, když už nějakou dobu jeli a když už bylo skoro poledne, zatímco potlačovala zívnutí.

Nedošlo k žádným útokům, jak si mysleli. Jeli podle plánu a Lorenovi a Lapis, co celou dobu jeli s Shaynou, se nic nestalo.

„Vypadá to, že hledají místo k odpočinku.”

Jak si Loren vyslechl kočího, překvapilo ho, jak rychle čas běžel. Ale pak na cestě před nimi spatřil pár siluet.

„Vpředu někdo je.”

„Možná to jsou poutníci?”

Loren zamžoural a pokusil se ty siluety rozpoznat.

Jelikož si jich všiml Loren, co jel na voze uprostřed, bylo očividné, že si jich všimli i lidé, co jeli ve voze vpředu.

Uprostřed cesty stálo o něco víc než deset siluet.

Zdálo se, že si karavany nevšimli, neboť nejevili žádné známky, že by měli uhnout. Vůz vpředu začal zpomalovat.

„Stalo se něco?”

I vůz, na kterém jel Loren, začal zpomalovat.

Lapis se Lorena zeptala na situaci, ale sám Loren si nebyl jistý. A nakonec se všechny tři vozy zastavily, dávali pozor na lidi na cestě.

„Hej, co jste zač a co tu děláte?”

„Nevidíte, že překážíte?”

Pár dobrodruhů seskočilo z vozu a šlo k lidem na cestě.

Lidé obvykle utekli, když spatřili několik ozbrojených dobrodruhů, co křičelo, ale ty siluety na cestě sebou ani netrhly.

Loren nechal Shaynu v Lapisině péči, vystoupil z vozu a šel k Broasovi.

„Vypadá to, že je něco špatně,” promluvil Broas k Lorenovi, když si dal ruku k čelu, aby si zastínil oči.

Loren přikývl a napínal zrak stejným směrem jako Broas. Naklonil hlavu. „To vidím, ale co jsou zač?”

Ty postavy na cestě před nimi vypadali jako obyčejní měšťáci.

Nebyli ozbrojení a prostě tam jen stáli, takže si Loren myslel, že možná nebyli nebezpeční, ale brzy změnil názor.

To proto, že nebyli v městě nebo městečku a žádné ani nebylo poblíž.

Ale ty postavy vpředu byly oděné jako obyčejní lidé, co žili ve městech.

To, jak byli oblečení, se neshodovalo s tím, kde zrovna teď byli. A kvůli tomu se Lorenova ostražitost navýšila.

„To...”

Došlo k tomu zrovna ve chvíli, kdy to chtěl Broasovi říct.

Pár postav si všimlo, že se k nim blížili dobrodruzi. Nemožně rychle se otočili, ústa rozevřeli tak moc, že se zdálo, že měli vykloubené čelisti, zkroutili prsty jako spáry a pomalým tempem se vydali k nim.

„Broasi!”

„K čertu... Hej, chlapi, pojďte zpět!”

Dobrodruzi, co šli ty postavy zkontrolovat, spatřili jejich náhlou reakci a věděli, že něco bylo špatně.

Okamžitě se stáhli, aby se vyhnuli zbytečnému boji.

Postavy je pronásledovaly, blížily se k Lorenovi a ostatním.

„Jejda, co se to děje? Copak nejsou z nedalekého města?”

Pokud by to byli netvoři, dobrodruzi by vytasili zbraně a zaútočili by na ně.

Ale i když ty postavy, co k nim šly, byly divné, byly oblečené jako obyčejní měšťáci, takže váhali, jestli mají tasit zbraně.

Mezitím kněžka Roll vystoupila z vozu s ostatními dobrodruhy a zakřičela, aby si získala pozornost všech: „Dávejte si všichni pozor! Jsou to nemrtví!”

„Cože? Nemrtví za bílého dne?”

Pár dobrodruhů překvapeně zakřičelo, ale Loren v klidu pozoroval nemrtvé netvory, co se přibližovali.

Nebyl odborník na nemrtvé, ale nebylo to poprvé, co je viděl.

Jelikož v bitvě bylo mnoho těch, co zemřeli s lítostí, někdy se stalo, že se o těla dost rychle nepostarali, a stali se z nich nemrtví.

Věci jako duchové se samozřejmě nikdy neobjevily během dne, ale něco takového jako zombie, což byli nemrtví netvoři s fyzickým tělem, se někdy zatoulaly na bojiště během dne.

„Takže to znamená, že to jsou zombie?”

Jak to Loren zamumlal, proběhla kolem něj skupina lidí.

Byla to družina, co sestávala z chlapce s rusými vlasy vpředu, kterého následovaly rytířka a mág a vzadu kněžka.

Klaus a jeho družina vytasili zbraně a přihnali se k nejbližšímu nemrtvému.

„K čertu s těmi lidmi, prostě vyrazili...” povzdechl si Broas znechuceně, ale Loren si pomyslel, že to nebylo nesprávné počínání.

Kdyby to bylo jen pár zombií, čtyři dobrodruzi železného řádu by měli stačit na to, aby se s nimi vypořádali. A Loren si uvědomil, že toto byla dobrá šance, aby zjistil, co Klaus a jeho družina dovedou, a tak se zájmem přihlížel.
-----------------------------------------------

~ Zombie? Osobně si myslím, že klíčová je ta první věta posledního odstavce: Kdyby to bylo jen pár zombií... Neboť jak všichni víme, pokud se má něco pokazit, pak se to určitě pokazí. Zvlášť v Lorenově případě. Příště o tom, jak se s tím (a vlastně čím) Klaus popasuje. ~

Hlavní stránka novely