ICDS - kapitola 47

Kapitola 47 + 48 – Hermes (2 + 3)

Zombie. Byla to stvoření s hrozivým vzezřením uhnívající kůže, co se pohybovala eraticky bez náznaku lidského vědomí. Říkalo se, že byly schopné nakazit lidi, co kously nebo zranily, a proměnit je na zombie. To byl důvod, proč tolik lidí sledovalo filmy o zombiích.

V těchto filmech, kde všechno bylo realistické až na existenci zombií, čekali hlavní hrdinové na svou záhubu. Všichni lidé na Zemi se proměnili na zombie a hlavní hrdinové, co byli vždycky mezi posledními přeživšími lidmi, se nad touto neslýchanou hrůzou klepali strachy.

Ale co když do této rovnice přidáte další neznámou? Například co když si díky vysoké konstituci a trochu many dokážete z těla vyhnat jed zombií? Nebo pokud byste tohle neměli, mohli jste zranění postříkat trochou svěcené vody a dokonce tím roztavit zombie?

Samozřejmě jsem nevěřil, že by se zombie dokázaly prolomit mým brněním. A i kdyby mohly, měly by těžkosti dostat se skrz mou kůži, co byla zesílená vysokou hodnotou konstituce.

Každopádně mi v této situaci zůstalo podráždění způsobené pachem hnijících mrtvol a starosti ohledně mého zraku, co byl nucen vidět celkem nevzhledné věci.

„Kyaaaaak!”

„Bouře!”

Bouře použitá v kombinaci s Černým zemským kopím rozmetala desítky zombií, jako by to byly papírové vlaštovky. Většina těchto zombií zemřela a ty, co nezemřely, se zhroutily kvůli otravě. Jelikož jsem většinu času bojoval s Pány podlaží, v boji proti normálním netvorům jsem byl jako vlk ve stádu oveček.

„Bouře! Bouře!”

„Kyagyaaa!”

„Kuaaaa!”

Když jsem použil Bouři jako neustálou palbu střel, zombie kolem mě to rozmetalo na všechny strany jako kuželky. Krev těch, co zemřely na jed Černého zemského kopí, se rozstříkla na jiné zombie a také je nakazila. Měl jsem pocit, jako kdybych hrál nějakou střílečku. Bez ohledu na to, kolik jsem měl many, Bouře spotřebovala při každém použití 300 MP, takže jsem samozřejmě musel každou minutu pít Manový lektvar nejnižšího řádu.

„Peiko, postarej se o tamtu stranu.”

[Dobře, pane!]

Jelikož zombie nebyly dost silné, abych musel použít Duchovní auru, nechal jsem Peiku jednat nezávisle. Jelikož její blesky den ode dne sílily, dokázala se snadno postarat o zombie, dokud měla mou manu. Netvoři na 21. podlaží byli sami o sobě slabí, ale bylo jich hodně. A tak jsem je nemohl lovit jen tak.

| Získal jsi 70 zlatých. |

| Získal jsi 80 zlatých. |

| Získal jsi 75 zlatých. |

Jelikož byly tak slabé, každá dávala méně než 100 zlatých. Ale když jich bylo tolik, zlato se hromadilo neuvěřitelnou rychlostí. Ignoroval jsem ty otravné zprávy, co mi zvonily v uších, a rychle jsem si klestil cestu kobkou. Ellos popsal 21. podlaží jako „pokrok rychlostí želvy v situaci, kdy napětí požíralo rozum”. Ale já nevěděl, kde přesně to napětí bylo nebo kde jsem měl být pomalý jako želva.

Zhltl jsem Manový lektvar nejnižšího řádu, kterých jsem měl spoustu, a běžel jsem kupředu, zatímco jsem používal Bouři. Peika letěla přede mnou a spalovala zombie jdoucí ze směru, kterým jsem se nedíval. Přesně takhle se mi povedlo projít 21. podlažím jen za dvě hodiny.

| Dostal ses do levelu 22. Získal jsi právo vstoupit na 22. podlaží. |

| Získal jsi 5 bonusových bodů. |

| Za celou historii První kobky jsi 21. podlažím prošel za nejkratší dobu. Tento rekord tu zůstane navěky. Získal jsi titul „Mistr Božské rychlosti”. Tvoje rychlost se permanentně zvýší o 3%. |

| Božská rychlost se dostala do levelu 2. Při použití spotřebovává 19% tvé many a násobí tvou rychlost o 550% po dobu 0,55 sekundy. |

„Shine, proč jsi zp... Ech? Tohle je Obchod na 21. podlaží, že?”

„Jo. Zrovna jsem jím prošel. Proč jsi mi neřekla, že je odměna za rychlý průchod podlažím?”

Loretta měla pusu otevřenou jako hlupák. A pak promluvila, zatímco na mě pořád zírala: „Protože jsem si nemyslela, že by někdo dokázal projít 21. podlažím za pouhé dvě hodiny... Obvykle se dva měsíce považují za rychlé.”

„Je 22. podlaží jako 21. podlaží?”

„Ano? Ach, ano, až do 24. podlaží je to více méně stejné. Tam se začnou objevovat ghoulové. Ale počkej, ach, Shine!”

„Uvidíme se za chvilku!”

| Dostal ses do levelu 23. Získal jsi právo vstoupit na 23. podlaží. |

| Získal jsi 5 bonusových bodů. |

| Svižně jsi prošel a rozmetal zombie na 21. a 22. podlaží. Získal jsi titul „Zabiják zombií”. V boji proti nemrtvým netvorům se tebou způsobovaná újma a odolnost navýší o 10%. Proti zombiím a ghoulům to je 20% nárůst. |

| Dostal ses do levelu 24. Získal jsi právo vstoupit na 24. podlaží. |

| Získal jsi 5 bonusových bodů. |

| Kobka si tento den bude pamatovat celou věčnost. Udělal jsi skvělý rekord pokoření 21. až 23. podlaží za pouhých 5 hodin. Získal jsi titul „Ztělesnění blesku”. Tvoje rychlost permanentně vzroste o 3%. Tvá spřízněnost s bleskem se velmi navýšila. |

| Získal jsi zvláštní pasivní techniku Sprint. Při běhu se ti velmi zvýší rychlost a tak snadno se neunavíš. Level techniky se zvýší, čím víc budeš běhat. |

Když jsem chtěl vstoupit na 24. podlaží a udělat to samé, Loretta honem vyběhla z Obchodu a zastoupila mi cestu. Bylo to poprvé, co jsem ji viděl vyjít z Obchodu.

„Shine, stůj! Je nebezpečné zbrkle se vrhat na 24. podlaží!”

„Uf, uf... D-dobře. Tak mě nech vydýchat.”

S tituly jsem zesílil. Jak jsem se zaměřoval jenom na to, přepracoval jsem se. Nejdřív jsem nasál trochu kyslíku do svého znaveného těla a nabyl svou vyrovnanost. Když jsem znovu vzhlédl, viděl jsem, jak na mě Loretta naštvaně zahlížela.

„Bez ohledu na to, jak jsou tituly dobré, jak jsi mohl jen proletět kolem Obchodu na 22. podlaží, kde jsem na tebe čekala? Ty jsi ale drzý průzkumník!”

„Ech, tak v tom byl problém?”

„...”

Loretta se mlčky odvrátila. Zdála se naštvaná.

„Promiň. Od teď vždycky zajdu do Obchodu, tak nebuď naštvaná.”

„...Ramen.”

„Jo, jo. Pár ti jich přinesu.”

„Hm, dobře. Tak si teď trochu odpočiň.”

Loretta zklidnila svůj hněv a usmála se. Když už to nadnesla, rozhodl jsem se tu také najíst. Z inventáře jsem vytáhl nezbytné nástroje a uvařil jsem pro sebe a pro Lorettu ramen. Loretta hlasitě jásala, zatímco se upřeně dívala na vařící se ramen.

„Jen tak mimochodem, Loretto, slyšel jsem, že netvoři na 21. podlaží a výš dávají Vstupenku do obytné oblasti.”

„Správně, Shine. A co s tím?”

Loretta měla oči stále upřené na vařící se ramen. Už byl skoro hotový.

„Žádnou jsem nenašel. Během těch posledních 3 podlaží jsem určitě zabil aspoň tisíc netvorů.”

„Neměl bys přemýšlet tak prostě. Vstupenky do obytné oblasti jsou super vzácné.”

„Super?”

„Super.”

Loretta si vzala hůlky, zatímco takhle vážně odpověděla. Beze slov mi říkala, abych jí dal její ramen. Naložil jsem ramen do misky a tiše si stěžoval: „Zatraceně, kdy se tam dostanu? Jaký má smysl mít Kupon na koupi zvláštní vily, když ho nemůžu použít?”

„...Zvláštní vily?”

Lorettě se najednou rozšířily oči, pusu měla pořád plnou ramenu. Sledoval jsem ji, jak se rychle snažila spolknout nudle, a nemohl jsem si pomoct a pomyslel jsem si, jak vypadala roztomile.

„Jo, Zvláštní vila. Získal jsem ho, když jsem sám ulovil Ještěřího rytíře.”

„Jediná Zvláštní vila v První kobce bez majitele je Mariannina zahrada. Takže... JUCHŮ!”

Loretta najednou zaťala pěst, zvedla jí do vzduchu a zakřičela radostí. Zvědavě jsem ji sledoval a pak jsme se střetli pohledem. Zdálo se, že Loretta znovu nabyla svůj klid, zatímco jí pěst pomalu klesla a ona odvrátila oči.

„Juchů?”

„T-to nic! Vůbec nic!”

„...”

„No tak, pojďme na ten ramen! Ramen~!”

Objevila se další nevyřešitelná záhada.

Když jsem se nacpal ramenem, provedl jsem rychlou údržbu vybavení a koupil si dalších pět lahviček Svěcené vody. Pak jsem si od Loretty vyslechl info o 24. podlaží.

„Shine, o ghoulech víš, že?”

„Tak nějak. Pokud jsou zombie oživlé mrtvoly, nejsou potom ghoulové netvoři, co se objevují na hřbitovech a živí se mrtvolami?”

„Ano, to říkají průzkumníci kobky ze Země. Ale na jejich původu nebo metodách rozmnožování nezáleží. Důležité je, jak jsou silní.”

Vysvětlila, že ghoulové jsou na úplně jiné úrovni než zombie. Zaprvé to byla rychlost. Ghoulové byli v rychlosti se zombiemi nesrovnatelní. Také byli silní a odolní. Ocel se od jejich kůže snadno odrazila a ve svých silných drápech měli silné neurotoxiny. A navíc i když je člověk zranil, mohli se zotavit tím, že pozřeli maso jiných zombií.

Nejenom že měli vysoký útok, obranu a rychlost, ale také měli všude kolem sebe přenosné lektvary! Jen z toho popisu nemohli být strašlivější. Loretta zvedla ukazovák a poradila mi: „Jakmile je spatříš, usekni jim hlavu nebo jim probodni srdce. Jasné?”

„Tsk, vypadá to, že se budu muset zříct rychlého postupu.”

„Ani se o to nepokoušej. Pokud se počet ghoulů začne zvyšovat, dokonce i ty budeš v ožehavé situaci, Shine.”

„Díky za laskavé vysvětlení, Loretto.”

„T-to bude 500 zlatých za informace, zákazníku.”

Po mých slovech díků Loretta natáhla ruku a odvrátila zrak s výrazem, co říkal „ups”. Přemýšlel jsem, proč mě žádala o zlato, když jsem jí poděkoval. Život byl skutečně plný záhad.

Kobka měla obecně u podlažích stejný půdorys. Byly široké jako chodby na hradech a strop byl vysoko, takže jste ho vlastně neviděli. Na jedné straně kamenných zdí visely pochodně a osvětlovaly chodbu. Pokud jste šli tou chodbou pořád dál, cesta se stáčela a zahýbala. A pokud jste se cesty drželi, nakonec jste se dostali ke schodišti na další podlaží. Ačkoli tam bylo pár křižovatek, všechny cesty vedly ke stejnému cíli. Bylo to jen o tom, jestli jste šli přímo nebo oklikou.

Ale 24. podlaží bylo jiné. Zaprvé, chodby byly úzké a podlaha nebyla tvrdá. Zadruhé, sem tam byly v zemi zapíchnuté předměty podobné křížům. I oheň v pochodních působil zlověstně. Měl jsem pocit, že mi HP klesne už jen tím, že se tu nacházím.

[Tohle je místo plné smrti, pane,] promluvila Peika a otírala si šaty, jako kdyby jí na nich něco přilnulo.

Pevněji jsem se chopil Černého zemského kopí a pozoroval jsem okolí. Dokonce i nemrtví se mohli otrávit, neboť pořád měli maso a krev. Jelikož jed Černého zemského kopí spaloval krev a požíral kosti, neměl jsem se s ním čeho bát.

Věřil jsem Lorettě, ale nenechal jsem se moc znervóznit. Kdybych se nechal vyděsit něčím jako jsou ghoulové, nemohl bych se stát nejsilnějším!

„Zahájit průzkum!”

<<<<< Tady začíná kapitola 48 >>>>>>

„Zahájit průzkum!”

Jakmile jsem to s vervou zakřičel, kříže nedaleko se zachvěly a pak vystřelily. Jak jsem si myslel, byly to hroby.

A z nich se samozřejmě vylouply zombie. Jako kdyby chtěly ukázat, že jsou jiné než zombie na 23. podlaží, těla měla mnohem zachovalejší. Dokonce s sebou měli meče a štíty nebo luky a šípy.

„Guoooo...”

„Válečníkova... krev...”

Zombie válečníci. Na rozdíl od zombií, co se zrodily z mrtvol prosycených manou, se povídalo, že válečnické zombie se zrodily ve velkém, když se magická moc noci vsákla do těl obyčejných vojáků zanechaných na bojišti po rozsáhlých bitvách.

Bylo známo, že se vždycky objevovaly ve velkém počtu, a někdy proměnily lidi, co zabily, na zombie a rozšířily si tak svou armádu zombií.

Ale přede mnou nebylo zase tolik válečnických zombií. Pravděpodobně to byly ubohé duše, které přinutili bojovat zaživa a které dokonce ani po smrti nemohly odpočívat.

„Krev... válka...”

„Nás... volá...”

Jak jsem je sledoval pomalu vstávat se zbraněmi a protáčet očima v rozkládajících se očních důlcích, nasucho jsem polkl.

„Bouře!”

Když jsem zlehka zaútočil svým kopím, válečnické zombie to rozmetalo na kusy a rozletěly se.

Byly nesmírně slabé.

„Guoooo!”

„Takže to pořád funguje.”

[To proto, že jsi silný, pane!]

Ačkoli byly silnější než normální zombie, já byl posílený nejrůznějšími elixíry a dokonce jsem měl techniku Kopí vysokého řádu v levelu 4. Bylo celkem trapné to říct sám, ale byl jsem na úplně jiné úrovni než normální průzkumníci na 24. podlaží.

Zdálo se, že mě Loretta moc dobře neznala, i když slyšela, že jsem podlaží 21 až 23 pokořil za 5 hodin. Moje zdrcující nadřazenost se nezmění jen proto, že se zombie zlepšily na válečnické zombie nebo že se objevili ghoulové.

„Guooo! Člověk, živý, dýchající člověk!”

„Horká krev, měkká kůže! Člověk!”

Z hrobů povstaly další válečnické zombie. Zároveň jsem viděl, jak se mě ghoulové snažili přepadnout střelbou z mezer ve zdech kobky. Rozhodně byli rychlejší než zombie, měli odolnější těla a měli drápy, co se hrozivě leskly.

Navíc se v jejich očích jasně ukazovaly známky inteligence.

Takhle řečeno, zdálo se, že přemýšleli akorát o tom, jak mě pozřít.

„Pojďte, vy ghoulí mizerové! Vrátím vás do hrobu!”

Když jsem předtím slyšel Lorettina slova, pomyslel jsem si tohle. I když byli rychlí, mohli být rychlejší než krysí muži? I když byli silní, mohli být silnější než ještěří muži? Co se týkalo jejich drápů s neurotoxinem, mohl jsem se jim prostě vyhnout. I kdyby mě zasáhly, neotráví mě to, dokud se neprodrápou skrz mou helmu a brnění.

Jelikož mě Loretta tak moc varovala, samozřejmě jsem se rozhodl udělat si závěr až po prvním boji.

„Guoooooooo!”

„Člověčeeeeeeee!”

Byli o něco rychlejší než krysí muži. Ale moje fyzické schopnosti byly naprosto jiné, než když jsem bojoval s krysími lidmi. Jasně jsem viděl pohyby ghoulů.

Pokud jsem se jim chtěl vyhnout, mohl jsem to udělat snadno. Ale pokud bych čelil hodně najednou, jednou nebo dvakrát by mě útoky zasáhly. V tom případě mi při pokoření 24. podlaží pomůže vědět, jak silné byly jejich útoky.

Tohle všechno jsem si pomyslel za tu krátkou chvilku, co ke mně ghoulové šli. Stál jsem v cestě jejich drápům. Obrnil jsem se proti nárazu a připravil se k protiútoku.

Ale jakmile jejich drápy narazily na moje brnění, došlo k absurditě, kterou jsem nečekal.

Křup.

„Ghoul, dráp zlomit! Ghoul, bolí!”

„Bolí!”

„Ghoul dráp bolí!”

„Ghoul slabý! Super slabý!”

Ani jsem nepoužil Dračí kůži, ale drápy ghoulů se při nárazu do mého brnění zlomily. A ghoulové s bolestnou tváří utekli. Proč se tohle stalo? Ach, správně! Slyšel jsem, že pokud je moje obrana drtivě vyšší než jejich útok, že se zbraň útočících nepřátel zlomí.

Obrana se počítala pomocí HP, konstituce, vybavení a kolik many jste použili na zesílení svého těla. Moje tělo bylo ještě víc zesílené technikou Bojové umění vysokého řádu, což pak ovlivnilo i mou obranu.

„Ghoul zraněn!”

„Ghoul se vrátit. Ghoul bolí!”

„Ghoul zavolat silnější ghoul! Silný ghoul pomstít!”

„Můžete přestat brečet jako malí děcka?! A nemluvte, jako kdybyste volali svého staršího bratra, když vás udeřil místní delikvent!”

Jelikož jsem do 20. podlaží nosil sadu Koženého brnění Temného krysího muže, neměl jsem tak vysokou obranu. Teď jsem měl sadu Ještěřího rytíře a zvýšil jsem si konstituci, takže se normální netvoři nemohli dostat skrz mou obranu. Jelikož jsem se nikdy nenechal praštit zombiemi, přišel jsem na to až teď. I kdybych zombiím dovolil, aby mě udeřily, nenapadlo mě, že dokonce ani ghoulové na 24. podlaží mi nezpůsobí žádnou újmu...

Když jsem si všechno tohle uvědomil, stál jsem bez hnutí a prázdně zíral na oblohu. Mezitím zranění ghoulové (až na toho, co šel zavolat svého... bratra) pojídali nedaleké zombie a stěžovali si, jaké bolesti zakoušejí. Když s tím skončili, znovu na mě zaútočili, zlomili si drápy a vrátili se zpět k pojídání zombií...

„Ghoul vyléčit!”

„Jíst zombie, vyléčit!”

„Ghoul útočit! Ghoul zraněn!”

„Ghoul dráp bolí!”

„Ghoul vrátit!”

Jak se tomuhle říkalo? Makro? Zklamaně jsem se podíval na ghouly rozvalené kolem mě, pozvedl jsem své Černé zemské kopí a zamířil na ně. Ačkoli se mi začínalo líbit, jak mluvili, nemusel jsem teď váhat, když jsem věděl, jak byli slabí.

„Peiko, vezmi si many, kolik potřebuješ, a otevři mi cestu. Budu běžet.”

[Dobře, pane! Taky mám ráda běhání!]

Po mém svolení si Peika začala volně brát mou manu a zářila jasným světlem. Brzy z jejího těla skákaly jiskry. Pak vyrazila kupředu a spálila všechny zombie a ghouly, co jí stáli v cestě, na škvarek. Zombie to samozřejmě zabilo okamžitě a ghoulové se potáceli, když utržili obrovskou újmu. Bez váhání jsem zvedl nohu ze země. Bylo na čase využít mou zvláštní pasivní techniku Sprint.

„Uoooooo! Uhněte z cestyyyy!”

Jakmile jsem ze země zvedl nohu, okolní scenérie začala utíkat dozadu. Zombie na mě zíraly prázdným pohledem. Ghoulové, co proti mně vyrazili, se hned odrazili.

Pak se shlukli a snažili se mi zastoupit cestu vpřed. Ale Peičin blesk a můj výpad je poslaly vzduchem všemi směry jako granátové střepiny po výbuchu.

Rychlé! Tahle technika Sprint, líbí se mi!

Kdyby mě teď viděl Ren, lítostivě by řekl: „Takže bylo vážně možné nechat nohy zmizet!” Když jsem teď o tom přemýšlel, od našeho rozloučení mě Ren nekontaktoval. Prohrál, když vyzval Pána podlaží na sólo souboj? Pokud ano, budu muset začít s fází mlácení číslo 2...

„Guooo!”

„Ghoul umírat!”

Stačilo jenom namířit své manou posílené kopí kupředu, zatímco jsem běžel s použitím Sprintu, a zombie a ghouly, co mi stáli v cestě, to všechny poslalo do vzduchu. I kdyby byla těla ghoulů silnější než ocel, ve věku 14 let jsem svým kopím dokázal probodnout 5 centimetrový plát oceli. Moje nynější síla se s tím nedala srovnávat. Ghoulové se tváří v tvář mému spintování nijak nelišili od zombií.

Nezkontroloval jsem, jestli ti netvoři, co odlétli, byli mrtví nebo naživu. Nepotřeboval jsem je mrtvé, abych pokořil podlaží. Jen jsem se musel živý dostat na konec chodby.

V minulosti jsem věřil, že jsem musel zabít všechny netvory, abych podlaží pokořil. Ale to bylo jenom proto, že by mě jinak netvoři pravděpodobně zabili. Zabít všechny netvory nebyla nezbytná podmínka k pokoření podlaží. Slyšel jsem, že někteří průzkumníci kobky tříbili své schopnosti utajení na maximum, aby mohli projít podlažím kobky a vyhnout se při tom co možná nejvíce bitvám.

Nicméně já jsem momentálně běžel a ignoroval většinu zombií a ghoulů. Ale i tak kvůli všem těm netvorům, co Peika zabíjela, a těm, co zemřeli po srážce se mnou, jsem neustále slyšel cinkání zlata.

V jednu chvíli jsem udeřil do velkého ghoula a uvědomil jsem si, že ho to po srážce s mým kopím neposlalo do vzduchu. V té chvíli jsem si to uvědomil.

„Krrrrrr! Kruka potrestat člověk!”

„Ty jsi ten ghoul starší bratr!”

„Krrrrrr!”

Nejdřív jsem tomu ghoulovi, co na mě zahlížel ze strany, usekl hlavu a zkontroloval si zbývající manu. Protože mi Peika neustále brala manu, zbývalo mi zhruba jen 50% celkového množství. Ten velký ghoul měl něco přes 2 metry a měl zrůdně velkou pravou paži. Podle barvy kůže jeho pravé paže byla bezpochyby silnější než ostatní části.

„Peiko, pojď do mého kopí!”

[Dobře!]

„Krrrrr! Zabít! Pak zmlátit a nechat zkřehnout!”

Jakmile jsem aktivoval Duchovní auru, Kruka po mě máchl svou masivní pravou paží. Ačkoli jsem se tomu útoku vyhnul, plně vědom si jeho trajektorie, jeho směr se ve vzduchu najednou změnil a pronásledoval mě. To mě vyděsilo, rychle jsem se sklonil a vyrazil k němu. Ať už se jednalo o netvora nebo o člověka, boj začal být snazší, když jste nepřítele měli na délku paže a ne hned u ramene.

Kruka nebyl výjimkou. Nevěděl, co má dělat, a pokusil se mě udeřit celou svou paží.

„Hap!”

S krátkým kurážným výkřikem jsem bodl kopím k jeho hlavě. Pořád to byl netvor se jménem. Jeho mnohem odolnější hlava nevybuchla jako hlavy všech ostatních ghoulů. Akorát ze sebe vydal bolestný jekot. Okamžitě poté mě uhodil předloktím. Ačkoli to byla dost těžká rána na to, abych zasténal, neutržil jsem žádnou újmu, neboť jsem minimalizoval množství obdrženého nárazu.

Potlačoval jsem tu bolest a znovu bodl kopím. Zasáhlo to stejnou oblast a do vzduchu vystříkla jeho jedovatá krev.

„Kruk! Otravná kořist!”

„Jíst jenom maso pro tebe není dobré! V příštím životě jez taky trochu zatracené zeleniny!”

Kruka ještě jednou zaútočil svou velkou paží. Ale tentokrát se jeho paže uprostřed útoku rozdělila na dvě. Považoval se pořád za ghoula? Tohle byl mutant! Kdyby mě ta věc zasáhla, byl bych vážně zraněný, ale nějak zvlášť jsem nepřemýšlel o tom, abych se tomu vyhnul.

Prostě jsem soustředil energii svého těla a manu a vystřelil ji kupředu svým kopím. Byl to útok, co spotřeboval 20% mého HP a MP!

„Hrdinný úder!”

Kopí ovinulo bílé světlo v kombinaci s Duchovní aurou a propůjčilo mu impozantní vzezření jako blesk Nebeského boha. Zároveň s tím to rozmetalo Krukovu hlavu do nicoty. Jeho paže neměla šanci mě zasáhnout.

V následující chvíli se mi v uších ozvala zpráva.

| Porazil jsi netvora jménem Kruka! Za odměnu jsi získal Vstupenku do Akční kobky: Útok obrovské zombie! |

„...Proč jsem z ghoula dostal kobku vztahující se k zombii?”

Počkat, to byla špatná reakce.

„Ano! Akční kobka!”

Tohle byla správná reakce!
-----------------------------------------------


~ Zombie všude. Mám to tak pěkně načasované, že jsou v obou novelách! ~

~ O Hermovi stále žádná zmínka, ale už tam byla jedno dvě nenápadná vodítka... ~

~ A máme tu další pojem, Akční kobka ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>