ICDS - kapitola 44

Kapitola 44 – Akční kobka (7)

Poté, co jsem zpochybnil, na co otec myslel, jsem všechny pobídl: „Útok! Hned!” 

„T-to jsi udělal ty, Yeon Hwawu?” 

„Méně otázek, více útoků!” 

S tím jsem vyrazil na Arachne. Válečný pokřik trval 5 minut. Pokud ji nedokážeme porazit za 5 minut, její kouzlo nás pravděpodobně vyhladí. 

„J-já teď nemám manu! Všechnu jsem ji použila na výbuch armády!” 

„Vážně jsi řád SS?!” 

„Hej, beze mě by se nám nevedlo tak dobře! Obnovuju se, tak počkej!” 

Byla pravda, že hrála velkou úlohu. Arachnina nejobávanější zbraň, Černý les, byla prozatím pod kontrolou. Zdálo se, že ta obrovská exploze zasáhla i Arachne, neboť jí chyběla jedna noha a z místa, kde by měl být tvrdý krunýř, se řinul zelený sliz. 

Takhle řečeno, Mastifordová byla mág. Neměla se ze zkušeností v kobce naučit, jak spravovat svou manu? Na člověka s tak silnou schopností při používání technik promarnila příliš energie. Svým způsobem se její schopnost vymykala její úrovni. 

Jen tak mimochodem, Arachniny tělesné tekutiny při kontaktu se vzduchem syčely a tvořil se z nich dým. Taky byly jedovaté! 

[Kiaaaaaak!] 

Co znělo jako zpěv nádherného hlasu, teď nebylo nic jiného než řev netvora. Zároveň s tím k nám vystřelily dvě z Arachniných nohou. Instinktivně jsem věděl, že kdyby mě to zasáhlo, zemřel bych! Ta husí kůže, co mi okamžitě naskákala, mě pobízela k vyšší rychlosti. Použil jsem Božskou rychlost a prohrnul se kolem jejích útočících nohou a vyslal pěst k horní půlce jejího těla. 

[Kiaaak!] 

„Nechalas k sobě přiblížit zápasníka, je konec! Hřmící zvíře!” 

Jelikož jsem na Božskou rychlost použil 20% své many, mohl jsem Hřmící zvíře udržovat jen 80 sekund. Jakmile jsem aktivoval Hřmící zvíře, blesk, co setrvával v mé rukavici, se rozšířil a ovinul celé mé tělo. Cítil jsem, jak mi posiloval svaly a nervy. Dokázal jsem říct, že tato mocná technika mou celkovou sílu přinejmenším zdvojnásobila. 

Navenek to vypadalo, jako kdybych prostě zářil, jako kdybych z těla vystřeloval blesky. Takže proto se tomu říkalo Hřmící zvíře! Každému, kdo se na mě koukal, jsem pravděpodobně přišel spíš jako bleskové zvíře než člověk. 

[Pane, něco mi silou bere sílu!] 

„Jen to chvilku vydrž, Peiko. Brzy to skončím!” 

[D-dobře, budu se snažit. Taky se snaž, pane!] 

Zatímco mě Peika svým roztomilým hlasem povzbuzovala, já udeřil svou blesky obalenou pěstí Arachne do tváře. Ačkoli to zvenku vypadalo jako tvář slabé ženy, ani jsem ji neškrábl. Co jiného čekat od bosse. 

Arachne vlastně zaječela a snažila se mi zakousnout do pěsti. Zároveň s tím zvedla své dvě nohy, aby na mě zaútočila. Naštěstí tam byl otec, aby ji zastavil. 

„Ty se opovažuješ mě svádět, když už mám manželku?! Vezmu to tvoje hedvábí a udělám z něj šaty pro mou ženu a Yuu! Mega nárazové kopí!” 

Zdálo se, že otec použil nějakou velkou techniku, neboť Arachne zaječela a její obrovské oči se zachvěly. Já využil této šance a rychle jsem jí nohama semknul pas. Ačkoli to byl netvor, stejně jsem přišel do kontaktu s nahým ženským tělem. A tak mě její sladká vůně a jemná kůže rozptýlila. Když to otec spatřil, zakřičel: „Ty mizero! O tomhle řeknu Yuě!” 

„Zmlkni, Kang Yungungu!” 

To vážně nedokážeš nedávat tak nápadně najevo, že jsme otec a syn?! Poté, co jsem na otce zakřičel, jsem neustále mlátil Arachne pěstí do její pěkné tváře. Když pominu hmatové vjemy, pořád to byl netvor! Kvůli jejímu nádhernému vzezření jsem měl pocit, jako kdybych dělal něco nelidského, ale rozhodl jsem se to ignorovat. 

[Kiaaaaaaaa!] 

„Neotvírej pusu, takhle mi zasliníš pěst!” 

Puk! Puk! Puk! Puk! 

Poté, co jsem ustavičně a plnou silou bušil do Arachniny tváře, konečně se z nárazu zesíleného Hřmícím zvířetem protrhla a začala z ní stříkat jedovatá krev. 

Ale blesk, co ovíjel celé mé tělo, nedopustil, aby se ten jed ke mně ani v nejmenším přiblížil. Dál jsem ji mlátil, abych jí uškodil co možná nejvíc, než mi vyprší čas. Zároveň s tím jen pro případ, že bych ji v tom časovém úseku, co jsem měl, nedokázal vyřídit, jsem si připravil Léčivý a Manový lektvar toho nejvyššího řádu, co jsem měl. 

[Kiaaaaaaaaa!] 

Zdálo se, že Arachne frustrovalo, že nic nezmohla, neboť divoce máchala svými lidskými pažemi. Ačkoli vypadaly jako paže křehké dívky, ten náraz po úderu na mé brnění byl nepopsatelně bolestný. Ačkoli nebyly tak silné jako její pavoučí nohy, byly stejně silné jako moje paže. Navíc jak utíkal čas a ona si uvědomila, v jaké je nebezpečné situaci, začala z dolní půlky bláznivě střílet pavučiny. 

Proudy pavučin létaly všemi směry a pak se spojily do jediného velkého proudu a zaútočily na otce a mě. Jelikož jsme oba byli ve stavu super-brnění, její útoky nás o moc nezpomalily. Ale i když jsem řekl tohle, pořád jsme utrpěli nějaké to zranění. V tom okamžiku... 

„Uuu, pokud se zhroutím kvůli chudokrevnosti, bude to chyba vás dvou! Mazlíku, ještě chvilku vydrž!” zakřičela Mastifordová. 

Jako kdyby chtěla dokázat pravdivost rčení „diamant v jímce byl pořád diamant”, Mastifordová učinila svůj závěrečný tah. Cítil jsem, jak kolem mého ramene proletělo něco jako šíp. Zároveň s tím ty jedovaté pavučiny, co na mě útočily, shořely a zmizely. 

A nejenom to, bíla koule plamenů, co letěla vzduchem, dopadla na Arachnino tělo, kvůli čemuž bolestí vykřikla. Za tak krátkou chvíli si Mastifordová obnovila dost many, aby použila další techniku! Ačkoli v některých oblastech pokulhávala, její schopnost byla bezpochyby šokující. 

Po pravdě jsem se Mastifordové skoro poddal, neboť se jí i po všech těch technikách podařilo sehrát tak ústřední roli. Naštěstí jsem se držel s účinkem svého Válečného pokřiku. Jak jsem si myslel, láska byla stavový efekt! Nebylo to normální! Všechny své emoce jsem proměnil na hněv, zatímco jsem bušil do Arachne. 

„Haaaaaa! Chcípnichcípnichcípnichcípni!” 

[Kiaaaaaaak!] 

„Chcípni! Vlnový výprask!” 

Byla to chvíle, kdy jsem zjistil, od koho přesně jsem podědil svůj hrubý jazyk. Otec a já jsme oba hrubě vykřikli a mlátili jsme Arachne. Ona na oplátku ječela a mávala svýma dvěma lidskýma rukama a pěti pavoučíma nohama. Já v reakci na to použil Dračí kůži. Když mě Arachne udeřila, oči se jí doširoka otevřely bolestí. 

[Kiik! Kiiik!] 

„Jo, to jsem chtěl slyšet! Pouhý členovec by se neměl pokoušet svádět člověka! Na to máš ještě 5 milionů let času! Chcípni!” 

Uvažoval jsem, že bych použil Temnou hřmící explozi, ale schoval jsem si ji pro případ, že by potom došlo k Akčnímu nájezdu. A navíc jsem měl pocit, že toho teď nebylo třeba. 

Kvůli Dračí kůži byla rychlost Hřmícího zvířete poloviční. Ale i tak jsem byl dost rychlý na to, aby se mi Arachne nedokázala vyhnout. Moje pěsti vytvrzené Dračí kůží měly dostatečně ničivou sílu, aby vynahradily ten pokles rychlosti. 

Nakonec nastal konec. Mé pěsti bušící do její tváře konečně protrhly kůži a zlomily jí kosti. 

[Kiii!] 

Arachne bez hlavy ze sebe vydala krátký skřek a ochabla. Já konečně sesedl ze své polohy obkročmo a deaktivoval Hřmící zvíře. A když se členové družiny dozvěděli, že souboj s bossem skončil, jejich napětí konečně povolilo. 

„Fuu, haaa... jsem vyčerpaný.” 

„Dobrá práce, takže... Yeone Hwawu!” 

„Pěkné zakončení!” 

„Vypadal jsi skvěle!” 

Jakmile zmizel účinek Hřmícího zvířete, převalilo se přes mě vyčerpání. Měl jsem pocit, že se na místě zhroutím. Kvůli spotřebované maně mě bolela hlava a jelikož jsem své tělo přemáhal, svaly se mi stáhly v křečích. Dračí kůže bylo to jediné, co mi zabraňovalo padnout na kolena. 

Když jsem se snažil vytáhnout ruku z Arachniny hlavy, cítil jsem, že mi něco překáželo. Když jsem se prohrabal jejím mozkem a podíval se, vytáhl jsem Modrý kámen zářící tmavou modří. Ačkoli byl malý, jeho třpyt se nedal srovnávat s kamenem z obrovského pavouka. Najednou jsem ve svém těle znovu cítil sílu. Se zářícíma očima jsem všem ukázal Modrý kámen. 

„Och, tohle vypadá cenně! Lidi, podívejte se!” 

„Hej, vím, že to je netvor, ale neměl by ses takhle hrabat v hlavě nádherné ženy...” 

„Slečno Mastifordová, sama jsi to nazvala netvorem. Nebuď tak vybíravá...” 

„Byl jsi tak skvělý, Yeone Hwawu! Vážně skvělý! Byl jsi jako ztělesnění Takemikazuchiho!” 

Na rozdíl od Mastifordové, co zalapala po dechu a odtáhla se, mi Minami tleskala se zářícíma očima. Nevěděl jsem, co to bylo Takemikazuchi, ale nechal jsem to být, protože to znělo jako kompliment. Ukázal jsem jí palce nahoru a sklouzl z Arachnina těla. Pak jsem spatřil otce, jak si mnul bradu, zatímco zíral na Arachninu nohu, co odtrhl. Když viděl, že se na něj dívám s očekáváním, zaťukal kopím na krunýř nohy a řekl: „Tohle. Nemyslíš si, že kdyby se to osmažilo, bylo by to skvělé? Jako kraby.” 

„Je to jedovaté!” 

Klidně řekl něco, co by mě nikdy ani nenapadlo. A pak se najednou ozvala fanfára. 


| Porazil jsi netvora bosse Akční kobky, Arachne! | 

| 100.000 zlatých se rovnoměrně rozdělí mezi členy družiny. Získal jsi 25.000 zlatých. | 

| Kang Shin má nejvyšší zásluhy. Vyber si odměnu. | 

| 1. Hedvábné šaty Arachne | 

| 2. Černé zemské kopí Arachne | 

| 3. Pavučinová náušnice Arachne | 

| 4. Pavučinový náramek Arachne | 


Jé! Já měl nejvyšší zásluhy?! Rozhodně jsem si myslel, že nejvyšší zásluhy bude mít Mastifordová. Když jsem teď o tom přemýšlel, ačkoli Mastifordová v kobce ukázala skvělou palebnou sílu, jedinou škodu, co Arachne způsobila, bylo díky počáteční explozi a Mazlíčkovu závěrečnému útoku. 

Měla by vysoké zásluhy, ale zdálo se, že nebyly vyšší než moje, neboť jsem Arachne uštědřil většinu újmy a dokonce jsem jí uštědřil i poslední úder. 

Jak se dalo čekat, Mastifordová si stěžovala. 

„Cože? Kdo má nejvyšší zásluhy? Proč to nejsem já?” 

„Ty mám já, slečno Mastifordová.” 

„Hmm, když jsi to ty, tak... ačkoli to nechci přiznat...” 

Naštěstí se zdálo, že ostatní lidé neviděli tu zprávu o Kang Shinově zásluhách. Zapomněl jsem na to, ale takhle by zjistili moje skutečné jméno. 

Poté, co jsem Mastifordové odpověděl, jsem si prohlédl seznam odměn. Všechny čtyři předměty mi přišly výborné. Možná to bylo tím, že jsme byli v Akční kobce nebo že jsme se všichni vysoce podíleli. 

Takhle řečeno jsem věděl, že předměty na seznamu výše byly lepší než ty níže. Jelikož šaty a náušnice byly pravděpodobně jen pro ženy, musel jsem si vybrat buď kopí nebo náramek. Podíval jsem se na otce. Jako zbraň měl Stříbrné kopí jako já. Přemýšlel jsem, jestli bych měl to kopí podstoupit otci v duchu přednosti starším. 

„Dobrá.” 

Přemýšlel jsem o tom zhruba 0,01 sekundy, než jsem si bez váhání vybral Černé zemské kopí. Pak jsem ho rychle strčil do inventáře, aby ho otec neviděl. Byl to dokonalý zločin. 

-----------------------------------------------


~ Takemikazuchi = japonský bůh hromu ~

~ Docela by mě zajímalo, jak autor přišel na tu scénu s mlácením Arachne... ~ 

~ A příště závěr celé Akční kobky i tohoto bloku kapitol. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>