ICDS - kapitola 42

 

Kapitola 42 – Akční kobka (5)

Zhruba hodinu poté, co jsme vešli do kobky, jsem všechny zastavil. Cítil jsem něco silného a bylo toho víc než jeden. 

„Něco cítím. Možná to je boss.” 

„Hm... Ach, vážně tu je. Jeden, dva... jsou tři.” 

„Počkat, nechte mě použít detekční magii... Kyaaak?!” 

Protože jsem zapomněl říct, že se skrývají pod zemí, nakonec jsem uslyšel sopránový řev. Jak otec řekl, tři pavouci se najednou objevili z podzemí, a já jsem družinu rychle strhl zpět. Každý pavouk byl zhruba 3 metry vysoký. Takhle velcí pavouci, kde už jsem je viděl? Ach, správně, Harry Potter! 

„Kyaaaaak!” 

Zdálo se, že Mastifordová z toho pohledu na pavouky utržila obrovský šok, neboť pořád ječela. Jako kdyby je ten všechen jekot otravoval, jeden z těch obrovských pavouků vystřelil proud bílé pavučiny jako kulku. Mířila na Mastifordovou. Minami pak předstoupila a pomohla jí se zaštítit. 

„Haaaap!” 

Buum! Ozval se zvuk, jak se dělová koule srazila s kovem. Tak ničivá síla na pouhou pavučinu! Ohlédl jsem se, bál jsem se, jak si Minami stojí. I když vypadala bledě, naštěstí byla v pořádku. Zdálo se, že neřekla, že je dobrá v obraně jen tak pro nic za nic. 

„J-jsem v pořádku, tak se o ty pavouky postarejte!” 

„Jasně!” 

Zaťal jsem pěsti a vyrazil k jednomu obrovskému pavoukovi přede mnou. Otec také střílel nárazové vlny na ty další dva pavouky, staral se o dva najednou. Jelikož já jsem se svou Duchovní aurou ještě nemohl provádět útoky na dálku, mohl jsem bojovat akorát s jedním pavoukem naráz. 

„Sežer tohle!” 

Odrazil jsem se od země a přiblížil se k obrovskému pavoukovi. Než mohl naklonit tělo a uhnout, strčil jsem svou rukavici obalenou blesky do díry, odkud předtím vystřelil pavučiny. Když jsem nechal blesky plynout, obrovský pavouk se zachvěl a zakvičel. 

„Kyaaaaa!” 

„Sežer ještě jedno!” 

Tentokrát levá ruka! Znovu pravá ruka! Když jsem ho pořád dokola mlátil pěstmi, pavouk se pokusil použít své dvě nohy a srazit mě na zem. Ačkoli byl rychlý, snadno jsem se mu dokázal vyhnout, protože jsem viděl počáteční pohyb nohou. Ty dvě nohy udeřily jen do prázdného vzduchu a s výbušným zvukem se zaryly do země. 

Okamžitě poté jsem na jednu jeho přední nohu namířil pravý boční hák. Cink! Ozval se zvuk, jako kdybych udeřil do kovového sloupu. Musel jsem zatnout zuby, abych vydržel ten zpětný ráz, ale dosáhl jsem výsledku, co jsem chtěl. 

„Kiyaaa!” 

„Šance!” 

Když pavouk zaječel a trochu nadzvedl tělo, okamžitě jsem se sklonil a skočil pod něj. A pak jsem do něj strčil svými pěstmi obalenými blesky, takže přepadl na záda. 

„Jů, úžasné!” 

Nechal jsem za sebou Minamin užaslý výkřik, vyskočil jsem a přistál pavoukovi na břiše. Ačkoli zápolil a snažil se na mě zaútočit svýma nohama, bylo to marné. Jednou rukou jsem si přidržel jeho krunýř a druhou jsem spouštěl jako kladivo. 

„Chcípni! Ty! Pavoučí! Mizero! Přestaň! Střílet! Pavučiny!” 

Po každém úderu pěstí posílenou manou a blesky sebou pavouk cukl. Vydal ze sebe hrůzostrašný skřek a vzpíral se po každém úderu, ale časem jeho reakce ustávaly. 

Nakonec se mi podařilo pěstí prorazit jeho břicho. S rukou uvnitř jsem vypustil co možná nejvíce blesků. 

Pzzzzzt! 

„Ki—!” 

Obrovský pavouk ze sebe vydal krátký skřek, pak se zklidnil a jeho osm nohou padlo na zem. Když jsem se ujistil, že je mrtvý, seskočil jsem zpět na zem. V té chvíli jsem v uších zaslechl oznámení. 


| Dokonale jsi zvládl Bojové umění středního řádu! Tvé tělesné útoky budou rychlejší a silnější. Dokáže to zastrašit nepřátele, co mají techniky s nižší dovedností. | 


Tohle se považovalo za bojové umění? Jen jsem do něj mlátil pěstmi! Když jsem chtěl to oznámení ve své mysli vyvrátit, dostalo se mi mnohem víc šokující zprávy. 


| Splnil jsi podmínky a naučil ses techniku Bojové umění vyššího řádu. Tělo máš ještě odolnější. Je teď snazší používat vysoce komplikované techniky a tvoje útoky budou proti nepřátelům silnější a efektivní. | 

| Splnil jsi podmínky a naučil ses techniku Hromové zvíře. Hromové zvíře je zvláštní aktivní technika bojového typu, co vychází z vlastnění bojového umění vyššího řádu a schopnosti blesku. | 

| Hromové zvíře je nebezpečná technika, co útočí na nepřítele tím, že odpálí skvělé fyzické schopnosti a moc blesku uživatele. Tato technika klade na uživatelovo tělo břímě, takže její použití bez vysoké konstituce může uživatele zranit. Jelikož má obrovskou spotřebu magie, musíš mít i vysokou hodnotu magie. Aktivovaná technika používá 1% celkového množství MP za sekundu. Dlouhodobé používání může mít negativní dopad na uživatelovu konstituci. Při použití v kobce používá 1% HP a MP za sekundu. | 


Oči se mi doširoka rozevřely. Tak nějak jsem čekal, že získám bojové umění vysokého řádu, ale technika Hromové zvíře mě nikdy ani nenapadla. Bylo to jako překvapivý dárek. Už podle názvu jsem věděl, co to je za techniku. 

Kombinovaná technika. Když se dvě nebo více technik zkombinovalo a vytvořilo silnější techniku nebo když jste po dosáhnutí určité úrovně vytvořili novou techniku kombinací dvou nebo více technik. V mém případě bylo Hromové zvíře výsledkem mé techniky Bojové umění vysokého řádu a schopnosti blesku. Nebo konkrétněji kombinací s Duchovní aurou bleskového elementála Peiky. Ačkoli jsem o tom už slyšel, nikdy jsem si nemyslel, že by se to přihodilo mě. Vzpomněl jsem si, jak si Ellos stěžoval, že chtěl dostat kombinovanou techniku... 

Samotná ta technika měla nezměrnou nevýhodu, co se hodila k jejímu silně znějícímu jménu. Spotřeba 1% MP každou sekundu znamenalo, že jsem ji mohl použít nanejvýš 100 sekund. Ani nemluvě o tom, že se tam psalo, že to kladlo břímě na mé tělo. Snadno jsem viděl, jak moc to tělo namáhalo podle spotřeby HP v kobce. Ačkoli to bude bezpochyby silná technika, cítil jsem, jak byla nebezpečná. 

Pro ten rozdíl ve spotřebě uvnitř a mimo kobky byl důvod. 

Mimo kobku bylo nemožné zjistit stav HP a MP. HP a MP byly hodnoty, co se vztahovaly ke kobce. Byly to bezpečnostní mechanismy, co průzkumníkům kobky zabraňovaly zemřít. Když se HP dostalo na 0, průzkumníka to vyhodilo z kobky. A MP byl podobný bezpečnostní mechanismus průzkumníkovy many. 

Nikdo mi tenhle rozdíl nevysvětlil. Jak jsem zkoumal kobku, přirozeně jsem se to naučil sám. 

Po pravdě řečeno nebyl moc velký rozdíl v mých schopnostech v a mimo kobku. Jen jsem si mimo kobku nemohl zkontrolovat hodnotu MP a HP. Takhle to prostě bylo. 

Ačkoli se zdálo, že je technika Hromové zvíře nebezpečná, měl jsem radost, že dokážu použít mocnou techniku i bez svého kopí. Poděkoval jsem svému štěstí. S tímhle jsem vážně mimo kobku nemusel používat kopí. 

Když jsem dočetl všechny zprávy, co jsem dostal, Mastifordová se konečně vzpamatovala. 

Zrovna když jsem jí chtěl něco říct, otcova nárazová vlna olízla pavouka a narazila do země. Tehdy jsem si uvědomil, že se otec vypořádává se dvěma pavouky najednou. Jéje, později mi vyhubuje! 

„Yeon Hwawu, slečno, potřebuju pomoc!” 

„Už jdu!” 

„A-ach! Promiň, strejdo!” 

Dokonce ani plameny Mastifordové nedokázaly okamžitě spálit obrovského pavouka. Navíc se ti dva zbývající pavouci dali dohromady. Jeden útočil nohama a druhý útočil zezadu střílením pavučin. 

Nakonec Minami stála vpředu a vykrývala pavučinové střely, zatímco otec a já jsme bojovali s pavoukem, co bojoval nohama. Mastifordové se pak podařilo je spálit žlutými plameny, co vytvořila po pár sekundách soustředění své energie. Myslel jsem si, že to byla slušná týmová práce. 

„Jelikož jsme je spálili, nebudeme vědět, jestli měli Modré kameny.” 

„N-nechci se probírat mrtvolami pavouků! A ani tamtím ne!” 

„Slečno Mastifordová, ten je můj. Nespal ho.” 

Vyrovnaně jsem rozpáral mrtvolu obrovského pavouka a v blízkosti hlavy jsem našel Modrý kámen velikosti pěsti. Jelikož to byl první Modrý kámen, co jsem našel, měl jsem k němu zvláštní vztah. Takže tohle je důvod, proč tolik uživatelů schopností zaťalo zuby a bojovalo s netvory? 

„Jů, ten je obrovský! Při téhle velikosti by se měl snadno vyšplhat na 40 milionů.” 

„40 milionů wonů? Tohle?” 

To se rovnalo 20 tisícům zlatých. Ten obrovský pavouk byl rozhodně silný, ale pořád to byla suma, co jsem získal ze dvou Pánů podlaží. Najednou jsem byl rozčarován povoláním jménem průzkumník kobky. Ale Minami měla pořád co říct. 

„Ne, 40 milionů yenů.” 

„Cože?!” 

Počkat, takže když vezmu 100 yenů jako 900 wonů, to je... 360 milionů wonů?! 

„Proč jsi tak překvapený? Dokonce i mezi netvory řádu A je to elitní netvor. Nejenom že jich je málo, ale ne vždycky se dá najít Modrý kámen. Jelikož bojujeme a riskujeme přitom život, je to jenom příhodné. Není vlastně až moc malý?” 

„Měl by sis vzít i to tělo. Nikdy jsem neviděla tak velkého pavouka a krunýř má zničený jen v oblasti břicha. Měl by se dát prodat za stejnou sumu jako Modrý kámen.” 

„720 m-milionů wonů...” 

...Možná bych měl bokem pracovat jako uživatel schopností. Jak jsem si uvědomil, kolik uživatelé schopností vydělávají, pohrával jsem si s Modrým kamenem, co jsem měl v ruce. Ale jelikož se na něj otec díval se zářivýma očima, podrobné prohlížení jsem si nechal na později. Prozatím jsem ho uložil do inventáře spolu s mrtvým pavoukem. 

„Je to moje? Nebo si to musíme nějak rozdělit?” 

„Jelikož jsi ho zabil sám, Yeon Hwawu, je tvůj. Nijak jsme ti nepomohli.” 

„...Hm.” 

Pořád mi přišlo divné, abych si to vzal jen tak. Mohl jsem se zaměřit na jednoho pavouka, protože otec zaměstnával ty druhé dva. A ty dvě pak také pomohly. 

„Můžu dát každému 10%. Jako chippu.” 

„Yeon Hwawu, to je japonsky.” 

„Hm... tak jako tip.” (Pozn.: spropitné). 

Jak vybíravá Japonka. „Tip” byl v angličtině a Mastifordová nic neřekla! 

„Jen tak mimochodem, to nebyl boss, co?” 

„Ne. Když boss zemře, Akční kobka se zhroutí. Uuu, když jsou elitní netvoři takoví, boss bude... uuu,” mumlala si Mastifordová pro sebe a mračila se přitom. Bylo to celkem roztomilé. 

Ale já jsem to ignoroval a kráčel kupředu. Otec samozřejmě stále upíral pohled na mě. Nedám ti to bez ohledu na to, jak moc na mě budeš zahlížet, otče! Spokoj se se svými 10%! 
-----------------------------------------------


~ Boss bude samozřejmě ještě větší pavouk! ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>