KY - kapitola 35

Kapitola 35 – Objev po bitvě

„Klausi, nechoď moc daleko,” ozvalo se Laylino varování, ale Klaus ji ignoroval, vytasil meč a pokračoval ve výpadu.

Nemrtví se podívali po čepeli, co jasně zářila a odrážela sluneční paprsky, a ustoupili o krok vzad. Jak to Klaus viděl, usmál se.

„Zombie se mi nemůžou rovnat!”

Jelikož nemrtví měli fyzická těla a mohli se pohybovat za slunečního světla, Klaus odhadl, že to jsou zombie.

Zombie byly nemrtví netvoři, co měly jeden z nejnižších řádů, a dokázaly navýšit své počty kousnutím a zabitím své kořisti. Ale co se týče síly, snadno je mohl porazit dobrodruh měděného řádu.

Co se týkalo dobrodruhů železného řádu, dokázali je snadno vyhladit, i když jich bylo párkrát víc než členů družiny.

Ale Klausovi na tom nezáleželo.

Byl slibný dobrodruh a čekaly se od něj velké věci.

Z jednoho konkrétního důvodu musel všem ukázat, jak byl zručný.

Proto se rozhodl chopit se velení, zatímco ostatní dobrodruzi váhali.

Dívky v jeho družině to chápaly, takže ho bez stěžování následovaly.

„Vraťte se zpět do hrobu!”

Čepel se zaleskla a udeřila do krku zombie vpředu.

Jelikož se už tak pohybovala pomalu, nebylo možné, aby se tomu útoku vyhnula, a tak se jí čepel protrhala masem.

Ale Klaus se nad tím pocitem, co cítil v ruce, zamračil.

Pokud to byly zombie, maso by měly mít křehké zraněními a hnitím. Ale ta zombie, co zrovna porazil, se nijak nelišila od svého stavu zaživa a neviděl na ní žádné stopy zranění nebo hniloby.

Také tím mečem máchl dost silně na to, aby to člověku čistě useklo hlavu. Klaus cítil odpor a nedokázal se proseknout skrz.

„Ty!”

Ale Klaus byl dobrodruh železného řádu. Jakmile ucítil odpor, vložil do toho víc síly, protlačil čepel skrz a odkopl nyní bezhlavé tělo.

„Jsou tvrdé!”

Layla vedle něj máchla mečem po rameni zombie, ale zasekla se o klíční kost. Jak se k ní začala blížit, podrazila jí nohy, vytáhla meč z ramene a sekla jím po krku. Zakroutila čepelí, aby jí krk odťala.

„Tohle nejsou zombie!”

Po Laylině varování Roll sepjala ruce před hrudí a zamumlala modlitbu. Pak zalapala po dechu a otevřela oči.

„To nejsou zombie. Jsou to navrátilci!”

Po Rollině varování všichni ztuhli.

Navrátilci byli „ti, co se vrátili” a byl to druh nemrtvých. Docházelo k nim téměř stejně jako zombie. Když někdo umřel se silným poutem ke světu živých, když ho vytvořila nemrtvá bytost vyššího řádu nebo magie.

Rozdíl mezi nimi a zombiemi bylo to, že i když měly zombie celkem dost síly, stejně to bylo zhruba stejně jako před smrtí, zatímco navrátilci byli mnohem silnější než tělo před smrtí a měli trochu inteligence.

Byli silnější než zombie a pro měděné řády bylo těžké jim čelit. A pokud jich bylo dost, mohli přemoci dokonce i železné řády.

„Potřebují posily?”

Broas se natáhl pro svou zbraň.

Když se Loren letmo podíval po Broasovi, spatřil, že jeho zbraněmi byly dvě bojové sekyry. Pak obrátil pozornost zpět ke Klausovi. „Nemyslím si.”

Klausova schopnost boje byla dostatečně neuvěřitelná, aby ho Loren takto dobře zhodnotil.

I když zjistili, že jejich nepřáteli byli navrátilci, Klaus sebou netrhl a dál s nimi bojoval. Každé máchnutí mečem rozsekalo navrátilce na kousky. A když to Broas viděl, spustil ruce ze svých zbraní.

„Hádám, že přece jenom není jenom mluvka.”

„Asi ne,” přitakal Loren na Broasova slova.

Když pominul to, jestli se mu Klaus zamlouval nebo ne, ty schopnosti a sílu, co měl, byly vskutku impresivní.

„Budeš jen lhostejným přihlížejícím?”

„Ještě nevím. Uvidíme,” odpověděl Loren Broasovi, ale věděl, že v jednom se nemýlil.

Loren si byl jistý, že Klaus se do něj navážel, protože se této zakázky účastnil díky svým konexím.

Loren si byl jistý, že se Klausovi nelíbilo, že se někomu bez nezbytných schopností podařilo uzmout práci, co byla míněna pro ně. A tak byl Loren zvědavý, jestli sám Klaus měl příhodnou zručnost a sílu.

Ale na boj se soustředil jen z půlky. Druhou část své pozornosti upíral na okolí. Bylo divné, že se na cestě najednou objevilo deset nebo dvacet nemrtvých.

Myslel si, že jejich příčina se plížila někde v okolí.

Také tu byla možnost, že cokoli ty nemrtvé vytvořilo, používalo navrátilce jako návnadu a mohlo je odněkud přepadnout.

Nemrtví měli obecně nízkou inteligenci, ale bytosti vysokého řádu, co dokázaly vytvořit nemrtvé, byly často stejně nebo dokonce i více inteligentní než lidé.

Jedni z těch známějších byli upíři a dokonce i Loren o nich věděl.

„Možná si dělám přílišné starosti.”

„Hmm?”

„Jen si tak povídám pro sebe. Nicméně to vypadá, že to brzy skončí.”

Jak Loren poukázal, počet navrátilců, co bojoval s Klausem a jeho družinou, vytrvale klesal.

Nejenom Klaus, ale i ta rytířka jménem Layla byla v šermu celkem zručná a kdykoli se čepel zablýskla, navrátilec padl. A když je kněžka Roll udeřila svou palicí, pohybující se nemrtví se stali mrtvými.

Jediný, kdo se nedostal ke slovu, byla mág Ange, ale s tím se nedalo nic dělat. Kromě toho, že nebylo třeba, aby členům své družiny pomáhala magií, všichni byli zruční a navíc počet kouzel, co mohl mág použít, byl omezený.

Nadáním bylo i to, že dokázala v klidu zhodnotit situaci a věděla, kdy kouzla nepoužít, když to nebylo nutné.

„To je ono!”

Došlo k tomu, když Klaus nakročil k poslednímu zbývajícímu navrátilci.

Jak se odrazil od země, z jeho nohy a dlouhého meče v ruce sálala světélkující zář.

„Co to kruci je?!” zakřičel Broas překvapeně.

A Lorenovi se mírně rozšířily oči, zatímco Klausův úder byl mnohem rychlejší než ty předchozí a zavrtal se navrátilci do ramene. Bez nejmenšího odporu ho přesekl až k pasu.

„Klausi?! Ty hlupáku!”

„Klausi...”

„Vypadá to, že se nechal unést.”

Klaus věnoval Lorenovi domýšlivý pohled, ale brzy mu vyhubovaly dívky v jeho družině.

„Kolikrát jsem ti říkala, abys to bezdůvodně neukazoval!”

„A-ale no tak. Není to takový problém...”

„Klausi, nevíme, kdo se může dívat. Tolikrát jsme ti řekly, aby ses ovládl...”

„Snadno bychom vyhráli, i kdybys to nepoužil. Jsi takový hlupák.”

„Ange, já jenom...”

Ta chladná slova od mága mu evidentně uštědřila největší ránu a Klaus znejistěl, jak se snažil přijít s nějakou výmluvou.

Mezitím Broas stál ztuhlý s pusou dokořán. Pořád nedokázal uvěřit, co zrovna viděl. „Co to zrovna teď bylo? On zmizel.”

„Nedokázal jsi ho sledovat pohledem, co? Stáří člověka naštve.”

„Odstřel! To říkáš, že ty jsi ho viděl?”

„No, jo.”

Ačkoli řekl tohle, kdyby stál proti Klausovi, aniž by o tom tahu věděl, bylo těžké říct, jestli by dokázal zareagovat.

Tak moc Klaus zrychlil. I ostrost meče, co používal, byla impresivní. Jedinou ranou přesekl ve dví tvrdé tělo navrátilce.

Nebylo to tak, že by Loren nedokázal to samé, ale to bylo se zbraní, co měl. Obyčejný dlouhý meč by se otupil, než by se vůbec dostal do půlky, nebo by se dokonce zlomil.

„Co to kruci bylo?”

„Co se toho týče,” přidala se Lapis ke konverzaci.

Broas kvůli tomu hlasu za sebou a člověku, co se k němu připlížil, aniž by si toho všiml, nadskočil, ale Loren tam stál, aniž by hnul brvou, a podezíravě se na Lapis díval.

„Ty víš, co to je?”

„Ano, samozřejmě. Nejsem kněžkou Boha znalostí jen tak pro nic za nic, víš?”

Lapis nadmula hruď, ale Loren ji mlčky pobízel, aby pokračovala.

Trochu si povzdechla, nevypadala vůbec pobaveně, ale začala vysvětlovat Klausovy pohyby: „To byla pravděpodobně Podpora.”

„Magie?” odhadl Loren podle toho názvu, ale Lapis zakroutila hlavou.

„Ne. Existuje kouzlo, co má podobný účinek zvané Asistence. To je kouzlo, co zesiluje moc člověka, na kterého je vrženo, ale Podpora se neomezuje jen na samotného člověka. Ale je to Dar, co může zesílit i schopnosti uživatelova majetku.”

„To je celkem praktické.”

Pokud to, co Lapis řekla, byla pravda, Klaus mohl zesílit schopnosti nejenom svých zbraní a brnění, ale také účinnost veškerého svého majetku a předmětů.

Ale Loren a Broas chápali, jak výhodné to bylo.

„Není to něco, co se dá vidět každý den. Většinou to dokážou použít jen lidé, co mají potenciál stát se hrdinou nebo udatnými lidmi.”

Loren si nebyl jistý, jaký byl rozdíl mezi hrdinou a udatným člověkem, ale s jistotou věděl, že to byly existence, co byly o úroveň výš než ostatní. Povzdechl si, neboť si nemohl pomoct a pomyslel si, že bylo otravné, že ho nenáviděl někdo jako Klaus, co mu byl tak blízko.

„Hádám... že to může být nadání hodné domýšlivosti.”

Loren uvažoval, proč by někdo s takovým nadáním byl dobrodruh, ale přestal o tom přemýšlet, neboť usoudil, že ať už šlo s Klausem o cokoli, nebyla to jeho věc.

„Zrovna teď má podporu Gildy dobrodruhů, ale přijde mi, že se dá říct, že má také podporu celé země.”

„To mě vlastně nezajímá. Stejně to se mnou nemá co dělat. Až s touhle zakázkou skončíme, pravděpodobně ho už neuvidím,” řekl Loren a dal se do pohybu.

Jak kráčel ke Klausovi, o kterém zrovna prohlásil, že s ním nemá co do činění, Lapis jej následovala.

„O co se snažíš?”

„Nic moc, ale prozatím...”

Loren se místo na Klause a dívky, co stále povykovali, obrátil k mrtvolám, co ležely všude kolem nich.

„Musíme je pohřbít. Nemůžeme je nechat jen tak na zemi,” zamumlal Loren.

„Máš pravdu,” přikývla Lapis.
-----------------------------------------------

~ Loren je vlastně takový mistr předzvěstí. Sice řekl, že s Klausem nemá co dělat a že se s ním po téhle zakázce pravděpodobně neuvidí, ale jak už všichni víme... Příště se možná dozvíme, co na ně vyskočí po navrátilcích. ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>