ICDS - kapitola 38

Kapitola 38 – Akční kobka (1)

Ren koupil kupóny na souboj ve velkém. Zdálo se, že byl stejný typ člověka jako já, jelikož preferoval vybavení nebo spotřební předměty nekupovat. V důsledku čehož nastřádal celkem dost zlata. Dokonce i kdyby ho všechno utratil, když by potkal špatného člověka, nezdálo se, že by mu to vadilo. 

Na jeho tváři byl vidět odhodlaný pohled. 

„Konečně jsem potkal člověka, co na mě vynaložil úsilí. Kdybych ti nevěřil, nezasloužil bych si jmenovat se Ren!” 

Musel Ren každou větu končit vykřičníkem? Vážně měl horkou hlavu. 

„Kuk... Ber, prodavačko. Výměnou za to si vezmu tyhle kupony!” 

„Ano, ano. Děkujeme, zákazníku. Přijď zas!” 

Ta scéna, kdy Ren kupoval kupony na souboj, vypadala jako směna peněz za čipy v kasínu. Naštěstí se mnou vždycky dojde na jackpot. 

„Loretto, mě kupony taky skoro došly. Můžeš mi dát dalších 30?” 

„Ano, Shine. 30, že? To bude celkem 70 tisíc zlatých.” 

Divné. Z nějakého důvodu jsem měl větší slevu. Byl jsem za to vděčný, ale Ren si jejích slov bohužel všiml. 

„Ech? Prodavačko, není ta suma špatně? 30 kuponů by mělo být...” 

„Zákazníku, je to 70 tisíc zlatých. Totiž pro Shina.” 

Loretta s úsměvem uplatnila zastrašující auru. Ale to nestačilo na odrazení hloupého Rena. 

„Neměla bys mi je potom taky dát za stejnou cenu? Já ti dal 4.000 za kupon.” 

„Huu. Zdá se, že ještě nejsi moc obeznámený s Obchodem v kobce, zákazníku.” 

„Co tím myslíš? Neměly by být ceny stejné?” 

Loretta na Rena zírala s úsměvem a pak se zasmála. Její úsměv byl tak děsivý, že jsem se bál, že se mi bude zjevovat ve snech. 

„Shin je prémiový člen a prémioví členové můžou nakupovat levněji. Chápeš? Co jiného čekat od člověka, co Shin přivedl, jsi natvrdlý.” 

„Hm? Prémiový? Takže tak to je...” 

Ne, nic takového neexistuje. Ani já jsem o tom nikdy neslyšel. 

Jak jsem chtěl ty dva hlupáky umlčet, rychle jsem vytáhl zlato. 

„Tady, 70.000 zlatých. Jako vždycky, děkuju, Loretto.” 

„...Honem jděte na svůj nájezd. Když mi takhle děkuješ, běhá mi z toho mráz po zádech.” 

Jak se říkalo, ženské srdce bylo přelétavé jako počasí. Poté, co vesele prodala kupony na souboj za levno, se zdálo, že se její nálada zhoršila, neboť se mě s uzardělou tváří pokusila odehnat. Sklesle jsem odešel z Obchodu s myšlenkou, jestli kdy přijde den, kdy vůči sobě nebudeme mít vůbec žádné zábrany. 

Ren se mě najednou zeptal na jednu otázku: „To chodíš s tou prodavačkou?” 

Chvíli mi trvalo, než jsem zpracoval, co řekl. Když jsem tam stál, jako kdybych utrpěl časovou prodlevu, jen stěží se mi podařilo odpovědět: „..Cože?” 

„Ať se na to dívám, jak chci, tohle byla milostná hádka.” 

Naše konverzace před chvílí? Najednou mě napadla jedna možnost. Ren měl rozhodně mužskou tvář a zdravé tělo. Ale... 

„Rene, ty jsi byl celý svůj život nezadaný?” 

„J-jak to víš?” 

Měl jsem pravdu. Dokázal jsem to říct, protože jsem na tom byl stejně. Zatraceně, nechtěl jsem se s ním takhle spojovat! 

„Myslíš si, že každý muž a žena, co spolu přátelsky mluví, jsou ve vztahu, že?” 

„Huk!” 

„Když vidíš, že se na tebe dívka upřeně dívá, upravíš si vlasy a přemýšlíš, co máš říct, až se k tobě vydá, že?” 

„Huk!” 

Měl jsem v plánu po cestě k síni bosse Rena neustále škádlit. Abych naprosto rozdrtil jeho přehnaně soutěživého ducha, nestačilo, jen aby se mnou cvičně bojoval. A navíc jsem si musel vybrat i poplatek za hodiny. Nemohl jsem pracovat zadarmo, že ne? 

A proto... 

„Lví úúúúder!” 

„Ten hlupák to dělá zase.” 

„Shishik! Chcípni, člověče!” 

Ren, co měl na starosti záda Ještěřího rytíře, se statečně vrhl na ocas Ještěřího rytíře, co se k němu řítil. Byl jsem jako Sancho Panza, co sledoval, jak Don Quixote útočil na větrné mlýny. Se zbožným výrazem jsem se modlil, aby se vrátil živý. Zároveň s tím jsem svým Stříbrným kopím bodl Ještěřího rytíře, abych mu zabránil soustředit se na ocas. 

„Kuaaak, člověče!” 

„Jo, jsem člověk!” 

Poté, co Ještěří rytíř poslal Rena vzduchem, vyrazil ke mně. Nejdřív jsem ho setřásl mírným úkrokem stranou a podtrhl jsem mu nohy kopím, až spadl. Pak jsem ho bodl do krku. Ačkoli v mém kopí bylo spoustu many, stačilo to jenom na to, abych mu rozbil pár šupin a lehce ho zranil. Co jiného čekat od Pána podlaží. Jeho obrana nebyla nic směšného. 

„Kuak!” 

„Jéjej, nevstávej tak najednou! Skoro jsi mě vyděsil k smrti!” 

Rychle jsem uskočil vzad a vyhnul se jeho protiútoku. Kdykoli jsem spatřil příležitost, zaútočil jsem na něj. Tohle rychlé přepínání mezi útokem a obranou pokračovalo, až dokud Ještěří rytíř nezvedl kopí ke svému útoku zemětřesením. Tentokrát se Ren nezvedl, možná to bylo tím, že utržil větší šok nebo že tu nebyli žádní léčitelé, co by mu pomohli. A tak jsem hladce mohl použít Bouři a vyrazit Ještěřímu rytíři kopí z ruky. 

„Kuk!” 

„Když jsi přišel o zbraň, musíš na mě zaútočit bez ní! Nestůj tam jen tak! Ne, počkat, proč tady poučuju tebe a ne Rena?!” 

Bylo snadné pohrávat si s Ještěřím rytířem, co přišel o své kopí. Tentokrát jsem mu nedal ani příležitost použít Dračí kůži. 

Jednou, když jsem ho porazil sám. A jednou, když jsem ho porazil se členy družiny. Během těchto příležitostí jsem si zapamatoval změnu v jeho postoji, když chtěl použít Dračí kůži. A teď kdykoli jsem ho viděl zaujmout tuto pózu, uštědřil jsem mu kritický úder, abych mu zabránil použít Dračí kůži. 

Teprve později jsem zjistil, že to mělo svůj technický termín, a to Zrušení techniky. Ellos, co mi to vysvětloval, o tom plácal jako o nějaké legendární tajné technice nebo něco takového, ale já už ho dávno přestal poslouchat. 

„Kuaaak! Pouhý člověk si troufá zaútočit na tohoto Ještěřího rytíře! Kuk!” 

„Na ještěra vážně víš, jak mluvit,” zamumlal jsem v klidu, když jsem mu probodl krk Hrdinným úderem v kombinaci s Božskou rychlostí. Zavolal jsem na Rena, který odletěl poté, co nebyl schopen se zastavit v útoku na ocas Ještěřího rytíře. 

„Je konec, tak vstávej!” 

„Ku... p-praštil jsem se do hlavy.” 

„Aspoň jsi tvrdý. Říkal jsem si, že se mi líbí ten pocit z rukou...” 

„Můžeš to zopakovat?” 

„Jů, podívej se na odměny!” 

Bez ostychu jsem ignoroval Renovu otázku a podíval se na seznam odměn jenom se dvěma předměty. Pak jsem se bezděky zašklebil od ucha k uchu. Konečně se objevil předmět, na který jsem čekal. 


| 1. Elixír na posílení svalů. | 

| 2. Železné boty Ještěřího rytíře. | 

Při druhém nájezdu, kdy jsem s sebou vzal devět dalších lidí, jsem přemýšlel, proč jsme nezískali žádný předmět typu elixír. Až do teď nezáleželo na tom, jak špatně si ostatní vedli, moje zásluhy vždycky stačily na to, aby se elixír objevil. Ale u Ještěřího rytíře to tak nebylo. Přemýšlel jsem, co mi scházelo. 

Odpověď byla prostá. Nic mi nechybělo. Vlastně mi přebývalo. Ptáte se, co mi přebývalo? 

Lidi. Byli to lidi. Když čtyři lidi zemřeli, zbývalo nás jenom 6, co by si rozebrali odměnu. I tak jsme měli příliš mnoho lidí, aby se ukázalo něco vzácného. Řešení bylo prosté. Jen jsem musel ještě víc snížit počet lidí. 

A tehdy upoutal mou pozornost Ren. Měl odvahu vrhnout se na Pána podlaží a měl sílu, aby to podpořil. Samozřejmě to byl pořád problematický průzkumník, kterému chyběly techniky. Tentokrát jsem měl mozek necharakteristicky chytrý. Vymyslel jsem plán, z kterého jsme Ren i já těžili. 

„Dobrá, Rene. Vezmu si odměnu, jak bylo slíbeno.” 

„Uuu, mám čistý zisk 1.000 zlatých, ale...” 

„Je to poplatek za lekci.” 

Když jsem si vzal Elixír na posílení svalů, dostal jsem od Rena Železné boty. Ren si koupil Kupon na souboj s Pánem podlaží za 4.000 za kus. Při 5.000 zlatých, co získal z nájezdu, vydělal 1.000 zlatých, aniž by toho moc dělal. Ani nemluvě o tom, že jsem ho osobně trénoval a bránil mu v umření. 

Co se mě týkalo, mohl jsem zkrátit svoje drilování Pána podlaží, jelikož jsem pokaždé získal dvě odměny. Vážně to byl dokonalý plán. 

Jenom jednu věc jsem do toho nezapočítal. A to, že Loretta mu prodá kupony za 4.000 za kus. Čekal jsem, že Ren vydělá 2.000 zlatých, ale když teď vydělával jenom 1.000 zlatých, měl jsem z toho trochu divný pocit. Jelikož budeme dělat nájezd třikrát denně, samozřejmě si dohromady vydělá 3.000 zlatých. 

„3.000 zlatých rozhodně není malá suma... s osobním tréninkem od Korunního prince k tomu...” 

„3.000 zlatých denně plus osobní trénink ode mě. Není to skvělé, Rene?” 

„Hm. Mám hodně věcí na srdci, ale tak nějak nevím, jak to vyjádřit slovy. Agh, bolí mě boky.” 

„Sklízíš, co sis zasil.” 

Spolkl jsem Elixír na posílení svalů jako bonbon. Chvilku jsem se bál, že se mi svaly vydují jako předtím. Naštěstí se nic takového nestalo. Jakmile jsem snědl Elixír, ucítil jsem, jak se každý sval v mém těle zaťal, jako kdyby je někdo zmáčkl. Pak se mi v těle okamžitě rozšířilo plamenné horko, následované vlnou vyčerpání. 


| Každý sval v tvém těle se stal tužší a silnější. Síla a mrštnost +1. | 


Pěkné! Dva stavové body najednou. S tímhle jsem mohl znovu zesílit. Celý vzrušený jsem Rena pobízel: „Dobrá, pojďme na poslední nájezd dneška.” 

Po mých slovech Ren zbledl a zachvěly se mu rty. 

„Ty... jsi člověk?” 

„Hm? Co se děje? Co se stalo s tvým dřívějším duchem, Rene?” 

„Bolí mě celé tělo! Bolí to příliš!” 

Ren se tvářil nesmírně zoufale. Konečně měl na tváři výraz, co se hodil k jeho mladé tváři. 

S klidným úsměvem jsem ho utěšil: „Proto jsem řekl, že tě dobře namasíruju.” 

„Aaak! Korunní princ vraždí průzkumníka kobky!” 

„Hahaha, máš svobodu vstoupit, ale ne odejít.” 

A takhle se zvedla opona našeho zábavného družinového nájezdu. 
-----------------------------------------------

~ ... ~ 

~ Konečně víme, co bude Shin drilovat. A vypadá to, že bude drilovat o polovinu času méně... ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>