ICDS - kapitola 45

Kapitola 45 – Akční kobka (8)

Promiň, ale já budu první, kdo zesílí, otče. Později ti splatím to, že jsi mě nechal stát se průzkumníkem kobky! To jsem v duchu řekl. Věděl jsem, že kdybych to řekl nahlas, otec by pokračoval v boji, co jsme předtím nemohli dokončit. Rozhodl jsem se, že budeme vyrovnaní, když zapomenu na jeho hanebné chování, když se poprvé objevila Arachne. 

Jak jsem v duchu dokončil své vyjednávání s otcem a podíval se usměvavýma očima na kopí ve svém inventáři, Mastifordová sebou mírně trhla. Zdálo se, že byla v zásluhách na 2. místě. 

„Ach, jsem druhá. Dobře, jinak by to byla až moc velká hanba. Tak se podíváme... ek.” 

Mastifordová nespokojeně mlaskla, jako kdyby se jí nelíbilo, co viděla. Hm, nemohl jsem ji nijak vinit. Ve skutečnosti tam byly dvě věci, ze kterých si mohla vybrat. Hedvábné šaty byly evidentně lepší, ale ona už měla výborné bojové šaty. Také nebylo zaručeno, že odměna z kobky řádu A Pavoučí doupě bude lepší než bojové šaty, co si nechala vyrobit z kořisti z pojmenovaného netvora z 45. podlaží. 

Evidentně si vybere náušnici, což znamenalo, že Minami nakonec zůstanou šaty. I kdyby měla vyšší zásluhy než otec, nevybere si místo šatů náramek. Ale šaty nebyly vhodné vybavení pro tanka jako ona. 

Ačkoli otec by si s radostí vzal šaty, kdyby na něj zbyly, Minami nevěděla, jak moc otci záleželo na matce, a tak si bezpochyby vezme šaty jako pozornost otci. Mastifordová tohle všechno pravděpodobně věděla, a tak si nemohla snadno vybrat náušnici. Myslela na Minami. 

Mastifordová si pro sebe mumlala a pak se zeptala Minami. Zdálo se, že chtěla, aby to Minami rozhodla. 

„Sumire, co chceš, náušnici, náramek nebo šaty?” 

„H-hwayo, můžeš si vybrat, co chceš. Nemusíš na mě brát ohled. Stejně mám pravděpodobně nejnižší zásluhy.” 

„Jak bych mohla?! Mohla jsem dle vůle používat techniky, protože jsi mě chránila! Když budeš tohle dál říkat, naštvu se.” 

To jsem čekal, ale byla až moc hodná! Jak se mohla k dívkám chovat tak soucitně?! Přemýšlel jsem, jestli byla bipolární. Ne, možná to byla její intrika, jak Minami přetáhnout do své organizace! 

A pokud ano, pak měla hrozivé herecké schopnosti... Já jsem ze slov Mastifordové samozřejmě cítil jen upřímnost. Bylo nepravděpodobné, že to bylo falešné. Minami to musela taky cítit, protože vypadala, že ji to hluboce dojalo. 

„Hwayo...!” 

„N-nedívej se na mě takhle. Jen jsem řekla, co jsem měla na mysli.” 

„Hwayo!” 

Při pohledu na to, jak se ty dvě dívky objímají, jsem se odvrátil. Přestaň se předvádět a vyber si předmět, abychom mohli zkontrolovat, jestli se objevil boss nájezdu nebo ne! 

Mastifordová si nakonec vybrala šaty, co by pro Minami neměly žádný význam. S tímhle měla Minami šanci dostat náušnici. Mastifordová vypadala s těmi černými hedvábnými šaty se vzorem pavučiny celkem spokojeně, neboť se usmívala. 

Jako další si vybíral otec a nečekaně mu to trvalo. 

„O čem přemýšlíš?!” 

Přemýšlel jsem, jestli od teď bylo třeba, abych se k otci choval jako k úchylovi. Otec samozřejmě rychle rozehnal mou starost. 

„Ne, zrovna jsem přemýšlel, jak by moje žena vypadala nádherně s náušnicemi.” 

„S tím hraním na oddaného manžela můžeš přestat... prostě jí kup nějaké jiné pěkné náušnice. Slečna Minami by taky brala radši náušnice než náramek.” 

„Tvoje manželka je celkem šťastná. Má manžela, co na ni myslí víc než na sebe.” 

„Ehm, správně... Yeon Hwawu má pravdu. Náušnice budou pro mladou dámu lepší než náramek.” 

Otec vzal nakonec ohled na Minami a vybral si náramek. Zbývala jenom jedna odměna. Než si ji Minami vzala, shromáždili jsme se na jednom místě, jak jsme si předtím slíbili. 

„Ujistěte se, že máte HP i MP obnovené. Pokud se objeví boss nájezdu, omezím ho obrovskou technikou, takže použijte svou nejsilnější techniku, než napáchá nějaké škody. Jasné?” 

„Nemohli jsme prostě varovat jiné uživatele schopností? Pokud lidé nakonec dojdou zranění, bude to na tebe, slečno Mastifordová.” 

„Bossové nájezdu se automaticky soustředí na družinu, co pokořila Akční kobku. Ostatní lidé zranění nedojdou, pokud se nám nebudou snažit plést pod nohy. Nepodceňuj uživatele schopností řádu SS!” 

„Hm, no, dobrá.” 

„Ugaaaaa!” 

Samozřejmě jsem žertoval. Jakmile si Mastifordová naprosto obnoví manu, věřil jsem, že dokáže omezit bosse nájezdu přesně, jak řekla. Když jsem teď zakusil pokoření kobky spolu s ní, plně jsem chápal, odkud se bralo její sebevědomí. 

Kdyby jen při svých soubojích byla trochu víc vážná, mohla by o hodně zesílit... Možná že její nemotornost byl vedlejší účinek toho, že tak najednou získala silnou schopnost. Já se tím nemusel trápit. Věřil jsem, že si to jednoho dne sama uvědomí. Jen jsem doufal, že to nebude v situaci na život a na smrt. 

Když jsme si všichni dobře odpočinuli, Minami si vzala náušnice a dokončila tak rozdělení odměn. Všichni se napjali a připravili se na to, že se objeví boss nájezdu. Ale znovu se ozvala fanfára. 


| Naprosto jsi pokořil Akční kobku řádu A! Všichni členové družiny získávají 1 stavový bod! | 

| Nyní se vrátíte. | 


„Ech? A co boss nájezdu?” 

„Žádný není! Když se objeví boss nájezdu, objeví se odměna za pokoření, pak se zhroutí zem a boss se objeví. Každopádně honem sem! Aktivuju magii proti rozpoznání!” 

Nechali jsme za sebou ten pocit prázdnoty a rychle jsme se shromáždili kolem Mastifordové. Něco si pro sebe zamumlala a pak rozevřela ruce. Zároveň s tím se pod námi objevil černý vír a já znovu ztratil vědomí. 

Když jsem se probral, byli jsme v nákupním centru, kde byla Brána. Když Brána najednou zmizela a objevilo se nákupní centrum, Strážce, co oblast chránili, to vyděsilo a začali se rozhlížet kolem. My jsme se snažili ze všech sil zakrýt jakékoli stopy, že jsme tam byli, a odešli jsme. Přesně takhle jsme se postarali o zdroj potíží, aniž bychom museli čelit bossu nájezdu. 

Jelikož jsem se musel vypořádat s mrtvolou obrovského pavouka a Modrým kamenem, nechali mi na starost i tělo Arachne a její Modrý kámen. 

Uživatelé schopností si mohli v bance vytvořit účet pro uživatele schopností, což znamenalo, že účet mohl být pod smýšleným jménem. Ačkoli háček byl v tom, že uživatel schopností musel nějak prokázat svou totožnost, aby ten účet mohl použít, vynahradilo to to, že se dal použít kdekoli na světě. 

Poznamenal jsem si bankovní účty všech, abych tam rozdělil zisk z Arachne a dal každému 10% zisku z obrovského pavouka. Jelikož jsme spolu byli ve družině, měli jsme alespoň takovou míru důvěry. 

Když jsme všechno naplánovali, pro dnešek jsme skončili. 

„Huu, díky, že jste mi pomohli s mou žádostí. Sumire, Yeon Hwawu, strýčku Yungungu. Po tomhle vám dvěma odpustím, že jste odmítli vstoupit do mé organizace.” 

„Pořád jsi nám to měla za zlé?” 

„Kuš!” 

Vzpomněl jsem si, že řekla, že v boji na blízko byla slabá, ale její lokty rozhodně bolely. Když mě umlčela, Mastifordová nabídla otci ruku k potřesení. 

„Líbilo se mi, jak jsi vyrazil do boje beze strachu. Byl jsi celkem silný.” 

„Hahaha, taky jsi byla skvělá, mladá dámo. V budoucnu s tebou budu rád v týmu.” 

„Teď jsi upřímnější! Kdykoli mě můžeš prostě kontaktovat. Vždycky budeš vítán!” 

Po společném boji jsme vůči sobě nebyli tak ostražití. Navíc při společném boji jsme si potvrdili, že jsme všichni čestní. Když si Mastifordová potřásla rukou s otcem, znovu objala Minami. 

„Sumire! Díky, že jsi kvůli mně přišla až z Japonska. Miluju tě!” 

„Já tebe taky, Hwayo!” 

Ačkoli jsem se to dozvěděl až později, zdálo se, že se ty dvě po rozhovoru v komunikačním kanálu setkaly už dřív. Proto Minami srdečně doletěla z Japonska. Možná to bylo tím, že obě aktivně pracovaly jako uživatelé schopností, ale rozhodně jednaly rychle. 

„Dneska můžeš přespat u mě. Mamka řekla, že uvaří něco dobrého.” 

„Jů, díky, Hwayo!” 

„No, tak já půjdu.” 

Protože to vypadalo, že v tom ještě nějakou dobu budou pokračovat, chtěl jsem se odtud rychle dostat. Když jsem jim mávl a pokusil se odejít, Mastifordová mě honem chytila za zápěstí. 

„Jéjej!” 

„Y-yeone Hwawu.” 

„Co?” 

„D-díky, že jsi přišel. Ačkoli nejsi tak silný jako já, p-přinejmenším máš sílu, co podkládá tvoje sebevědomí.” 

Pořád objímala Minami, neukazovala mi svou tvář. Ale věděl jsem, že byla upřímná. Jak jsem cítil, že se můj dojem z ní zlepšuje a zlepšuje, odpověděl jsem: „Jo, dobře že to víš. Takže já jdu.” 

„T-taky... chceš přijít? Ke mně.” 

„Ne, to není třeba. Kdo ví, co se stane, když půjdu?” 

„Můj dům je normální!” 

Přišlo mi legrační, že uživatel schopností řádu SS, co si ze zlata mohl postavit vilu, žil v normálním domě. No, zmínila se, že zůstávala u svojí mámy. S úsměvem jsem zlehka setřásl její ruku a pustil ji. 

„Tak se uvidíme později. To samé platí pro slečnu Minami. Vážně jsi byla silná. Zatím.” 

„D-dobře. Zase někdy, pane Yeone Hwawu!” 

„...Pane?” 

„Yeone Hwawu, uvidíme se později.” 

„Jo, Kang Yungungu.” 

Po podivném rozloučení s Minami a trapném rozloučení s otcem jsem se otočil. Šupinové brnění Ještěřího krále vydávalo příjemné cinkání. 

Stalo se toho hodně. Byla to dobrá příležitost spatřit sílu ostatních průzkumníků kobky a dobrá příležitost prozkoumat kobku, co se objevila na Zemi. 

Cítil jsem se dobře. To příšerné nebezpečí, co jsem na okamžik cítil při boji s Arachne. Božská rychlost, co jsem aktivoval v dokonalý okamžik bez jediného slova. A navíc Hřmící zvíře, co jsem získal. 

Všechno bylo k mé spokojenosti. 

Taková zábava. Možná začnu být závislý. 

Kdybych to měl ohodnotit, dal bych tomu 5 hvězdiček. Cítil jsem radostný nával síly, co šel mimo číselné ohodnocení a co nepocházel ze zvýšeného napětí, ale z něčeho mnohem zásadnějšího. Nedokázal jsem skrýt úsměv, co se mi dral na rty. 

Svět byl nádherné místo. 

Kobky! Netvoři! Nevím, kdo na tomto světě vypustil tyto nebezpečné věci. Ale jedno jsem věděl jistě: Díky nim jsem sílil! 

„Stanu se nejsilnějším.” 

Nejsilnějším člověkem, kterému se nikdo neodváží postavit! Znovu jsem si to přísahal a vykročil jsem k obchodnímu centru. V tu chvíli mi zavolala Yua. 

[Shine, kde jsi? Už ses registroval jako uživatel schopností?] 

„Yuo! Jo, taky jsem na svém prvním lovu udělal jackpot!” 

[Vážně? To je skvělé! ...Kolik jsi vydělal?] 

„Stovky milionů! Po cestě ti koupím smažené kuře. Jestli chceš ještě něco jiného, řekni mi.” 

[Smažené kuře! Miluju tě, Shine!] 

„Jo, jo, já tě taky miluju, Yuo. Jen ještě chvilku počkej!” 

Ach, byl to vskutku dokonalý den. Nebylo nic lepšího než si dát kuře s mou mladší sestrou! 

-----------------------------------------------


~ Příště nový blok kapitol se (záhadným) názvem Hermes. Copak to bude? ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>