KY - kapitola 37

Kapitola 37 – Od záchrany ke sprintu

„To je...”

Lapis zírala na Ange, kterou to neslo vysoko do vzduchu, a bez náznaku naléhavosti v hlase řekla jméno té věci, co to udělala: „Dračí zombie... Ne, vypadá to jako kostěný drak.”

To, co se vylouplo z pod země a chytilo Ange, co běžela vzadu, do čelistí a neslo ji do vzduchu, byl drak složený z bledě bílých lidských kostí.

Loren a ostatní pocítili, jak se země zachvěla, a při pohledu na to, jak drak vytáhl ze země své obrovské tělo, ztuhli.

„Je tak velký!”

„Samozřejmě že je, je to drak,” odpověděla Lapis v klidu na Lorenův výkřik.

Ačkoli to byl nemrtvý netvor z kostí, měl vzezření, ke kterému se hodilo označení drak.

Při pohledu na něj Broas zbledl a prchl do vozu, zatímco se zdálo, že Klaus a jeho družina na Ange na chvilku zapomněli a akorát zírali na draka.

Ange zaječela jim nad hlavami: „Laylo! Mnou se netrap! Vezmi Klause a jdi!”

„Ange! To nejde... zachráním tě!” křičel Klaus, zatímco ho Layla a Roll držely, aby se nerozběhl zpět se zbraní v ruce.

„Pusťte mě! Musím ji zachránit!”

„To je absurdní! Takovému netvoru ani nemůžeme čelit!”

„Klausi, prosím, važ si svého života!”

„To říkáte, že bychom ji tu měli nechat?! To přece nemůžu udělat!”

„Co budeme dělat, Lorene?” zeptala se Lapis. Vypadala, že tu chtěla všechny nechat, a Loren se na ni slabě usmál.

Od té chvíle, co se s Klausem setkal ve zbrojířství, na něj shlížel a pomyslel si, že ho tady nechá, by nebyla ta nejhorší možnost.

Poškrábal se ve vlasech.

„Jelikož vím, jaké to je o něco přijít, je pro mě těžké prostě odejít.”

„Mě se něco takového neprotiví, víš?”

Jak se Lapis nad jeho slovy zachichotala, Lorenovi bylo trochu líto, že ji přiměl mu pomoct s něčím nebezpečným, ale připomněl jí: „Nedokážu to porazit, jasné? Jsem jenom obyčejný žoldnéř.”

„Až napočítám do tří, použiju něco, co ho upoutá. A jak bude rozptýlený, něco udělej.”

„Myslel jsem si, že jediné božské umění, co můžeš použít, je Léčení?”

„Ukážu ti jedno, co jsem se zrovna naučila, je ještě teplé a čerstvé.”

Loren kývl na Lapis, co si zabušila do hrudi, a pak se bez váhání rozběhl ke kostěnému drakovi.

První sekundu proletěl kolem Klause, co stále křičel. Druhou sekundu si drak všiml Lorena a obrátil k němu své prázdné oči, Ange měl stále v tlamě.

Ange vykřikla bolestí, jak ji drak sevřel trochu silněji než předtím. Kostěný drak živé věci nejedl, ale vyžíval se v jejich negativních emocích jako zášť, bolest a žal. Proto ji drak nezabil okamžitě a místo toho do ní pomalu zarýval tesáky.

Jak Loren napočítal do tří, viděl, jak Ange vyplivla krev a přemýšlel, jestli ji dokáže zachránit, než zemře.

„Ve jménu boha zař, Svaté světlo!”

Když uplynuly tři vteřiny, Lapis použila své eso v rukávě.

To oslepující světlo nerozehnalo jenom temnotu noci, ale zažehnalo i pach nemrtvých a vybuchlo drakovi před čenichem. Proniklo mu do očí a ožehlo mu povrch kostí, ale Ange to vůbec neublížilo.

Lapis o tomhle řekla Lorenovi předem, takže si zakryl oči, když to světlo vybuchlo. Běžel pod drakem a veškerou svou mocí máchl svým velkým mečem.

Zaslechl ten protivný zvyk, jak se kov třel o kost, a to místo, kam udeřil, se rozsypalo na kusy. Drak ztratil rovnováhu.

Běžel k boku draka, co padal na druhý bok, vyskočil a sekl mečem dolů k zadní části drakova krku.

„Nezasloužíš si sežrat někoho jako ona! Vyplivni ji!”

Nedokázal drakovi utít hlavu, ale kvůli tomu nárazu otevřel tlamu a upustil Angino tělo. Loren za letu k zemi chytil Ange a jakmile dopadl, utíkal od draka pryč.

„Lapis! Rozjeď vůz!”

„Jasně! Nechám tu každého, kdo si nenastoupí!”

Jak to Lapis zakřičela a práskla bičem, Klaus a jeho družina, co ten sled událostí omráčeně sledovali, si pospíšili k vozu.

Jakmile Loren skočil do vozu, kůň se dal do cvalu.

Viděli, jak je drak pronásledoval se svou zregenerovanou nohou a řval hněvem.

„Je dobře, že je z kostí a nemá křídla,” zamumlal Loren, když se ohlédl na pádícího draka, zatímco Ange položil.

Obyčejní draci měli na křídlech kožovitou blanu, v které se zachytával vítr. Ale i když kostěný drak měl křídla, nic mezi nimi neměl.

Loren si myslel, že kdyby ten drak uměl létat, že by mu nedokázali utéct, ale Lapis, co řídila vůz, mu řekla: „Draci k letu používají magii, takže na křídlech nezáleží, víš?”

„Počkat, takže ta věc umí létat?”

„Většina nemrtvých není dost inteligentních na to, aby použili magii. Takže jsem si celkem jistá, že nedokáže létat.”

„Takže...”

Jen co Loren začal mít naději, že by mohli uniknout, Lapis poukázala na chladnou realitu: „Ale mezi tím a koněm je až příliš velký rozdíl. Zanedlouho nás dožene.”

Pokud je dožene, nebudou mít na výběr a budou s ním muset bojovat. Loren začal přemýšlet, jestli ho bylo možné porazit s lidmi, co byli ve voze.

Ange u jeho nohou kvůli intenzivnímu natřásání vozu vykašlala další krev.

„Ange nevypadá moc dobře. Nemůžeš jet opatrněji?!” začal Klaus s velmi bledou tváří.

Ale Broas ho okamžitě popadl za límec a zařval na něj: „Ty hlupáku! Pokud jen trochu zpomalíme, dožene nás to!”

„Ale! Ale tímhle tempem to Ange nezvládne!”

Podle toho, co Loren viděl, ji drak sice nezabil, aby se mohl krmit jejími negativními emocemi, ale to zranění, co jí způsobil, bylo celkem vážné.

Jelikož vykašlávala krev, bylo pravděpodobné, že některé orgány měla poničené, a veškerý ten třes tomu vůbec nepřidával.

Ale v porovnání s rychlostí kostěného draka, co je pronásledoval, se jejich kůň nedal přesně nazvat rychlým a pokud by byť jen trochu zpomalili, okamžitě by je dohnal.

„To Ange říkáš, aby umřela?!”

„Pokud nás ta halda kostí dožene, všichni zemřeme!”

Loren si povzdechl, neboť zjistil, že si Broas nemyslel, že by toho kostěného draka porazili, i kdyby s ním bojovali všichni.

Draci byli vskutku strašlivá stvoření.

Loren s jistotou věděl, že se mu Ange podařilo vzít drakovi z čelistí jen proto, že Lorena a ostatní nebral jako hrozbu a prostě polevil v obezřetnosti.

„Hej, kněžko. Jmenuješ se Roll, že?” zavolal Loren na modrovlasou dívku, co byla oděná jako kněžka a co se tiskla k vozu ve snaze, aby ji to nevyhodilo ven. Napůl ležela na podlaze vozu, ale podařilo se jí kývnout Lorenovým směrem.

„Dokážeš použít božské umění, že? Nevadí mi, pokud je použiješ až na limit, takže jen do toho a vyleč ji.”

„Hej, jsi si jistý? Pokud s tím drakem budeme nakonec bojovat, budeme potřebovat božské umění nebo jinak...”

Loren v klidu odpověděl: „Pokud s tím drakem nakonec budeme bojovat, už jsme prohráli. Není žádný rozdíl v tom, jestli je použijeme teď nebo později.”

„Ty...”

Klaus se na něj překvapeně podíval.

I když to bylo tak, jak Loren řekl, a dozajista by prohráli, pokud by s tím drakem bojovali, bylo normální přemýšlet jako Broas. Tedy mít k dispozici božské umění na léčbu během boje. A tak Klaus nečekal, že Loren řekne, že mu nevadí, pokud je teď všechny použije.

Jelikož Roll byla v Klausově družině, vlastně jí on sám mohl říct, aby použila božská umění a Ange vyléčila.

Ale i tak neměl v úmyslu Roll dovolit, aby použila všechna božská umění, protože později by to mohla být jejich záchrana.

„Ale nemůžu mojí kněžce dovolit, aby použila svoje. Pokud zemře i po léčbě, budete to muset vzdát.”

Jak to Loren řekl, opatrně přešel ke kozlíku, aby zkontroloval Lapis.

Kromě světla měsíce tu neměli žádný zdroj světla, díky kterému by se jim lépe vidělo, a i tak tu bylo naprosto temno.

I když bylo téměř nemožné něco vidět a cesta byla vážně špatná, Lapis dál řídila vůz nejvyšší rychlostí.

Loren se bál jet takovou rychlostí, když neviděli, co je před nimi, ale Lapis vůbec nevypadala vyděšeně. Místo toho se dívala dopředu s vážným výrazem na tváři.

„Vidíš, kam jedeme?” zeptal se Loren Lapis, když si vzpomněl, že má umělé oči.

A Lapis se po něm letmo podívala. „Samozřejmě. Všechno vidím jasně.”

„Bude strašně trapné to vysvětlovat ostatním. Ještě si toho nevšimli, ale až si toho všimnou, budou si myslet, že to je divné.”

„Prostě jim řekni, že mám vážně dobré noční vidění. Pokud to nezabere, řekni jim, že to je všechno o intuici.”

Ačkoli si toho ještě nikdo nevšiml, protože se soustředili na draka, co je pronásledoval, bylo až příliš nepřirozené, že Lapis byla schopná řídit vůz v takové tmě a bez nejmenšího zaváhání.

To nebylo něco, co by zvládl každý a zatímco Loren přemýšlel o tom, jak to vysvětlit, až si toho konečně všimnou, Lapis mu dala velmi polovičaté návrhy.

„Doufám, že tomu uvěří.”

„Spíš než tohle, mohl bys mi přivést toho rusovlasého chlapce zezadu?”

Loren po Lapisině náhlé žádosti znejistěl, nevěděl, o co se pokoušela.

„Rusovlasého... to myslíš Klause, že?”

„Nevím, jestli to je Klaus nebo prostě hlupák, ale ten s rudými vlasy.”

Loren nechápal, co chtěla dělat, ale jelikož chtěla někoho konkrétního, usoudil, že to muselo být něco důležitého. Šel zpět do vozu a za límec popadl Klause, co dohlížel na Ange, zatímco Roll používala své božské umění k léčbě.

„C-co to děláš?!”

„Co s tím udělám?” zeptal se Loren, když přišel zpět k Lapis a zvedl Klause, co se mu v ruce vzpíral, Lapis před oči.

Lapis jednou rukou pustila otěže a natáhla se k Lorenovi.

„Prosím, předej mi ho.”

„Jasně.”

Loren jí podal Klause, kterého stále svíral za límec. Lapis ho pak popadla za límec vpředu a najednou ho hodila ke koni, co táhl vůz.

„Jejda?!” zakřičel Klaus překvapeně, jak letěl vzduchem, a pak tváří dopadl na koňskou zadnici. A držel se jí jako klíště.

Pokud by spadl, buď by ho ušlapal kůň nebo přejel vůz. A i kdyby se obojímu vyhnul, stal by se kořistí kostěného draka.

„C-co to s tebou je?!”

„Zůstaň tam a použij na koně Podporu!” zakřičela na něj Lapis a švihla bičem.

Mělo to zasáhnout koně, ale místo toho bič zasáhl Klause, co koni visel na zadnici. A ten ze sebe vydal bolestný výkřik.

„Tímhle tempem nás chytí! Pokud se nechceme nechat chytiti, musíš na koně použít Podporu a zrychlit ho. Honem!”

„Ještě nikdy jsem to nepoužil na ničem živém...”

„Předtím ses tím tolik vychloubal, tak to prostě použij!”

Jak Lapis znovu švihla bičem a Klaus ze sebe vydal další výkřik, z rukou mu začalo sálat mdlé světlo.

To světlo se vsáklo do koně a Loren cítil, jak kůň najednou zrychlil. I natřásání zesílilo, a tak se Loren chopil lana, aby se ustálil.

„Vidíš, když se snažíš, zvládneš to! Teď to udělej silněji! Nemáš čas tam usínat! V tomhle musíme pokračovat až do rána!”

„Pomůže, když nastane ráno?”

„Kostění draci jsou i mezi ostatními nemrtvými netvory slabí vůči slunečnímu světlu. Jakmile nastane ráno, měl by nás přestat pronásledovat. No tak! To světlo zase slábne!”

V poklidu noci zněl Klausův bolestný křik, jak Lapis znovu a znovu švihala bičem.

„No... Nezemře, aspoň myslím.”

Loren si pomyslel, že to byl ubohý pohled, ale v žádném případě nehodlal Lapis bránit v tom, co dělala. Shaynu, co užuž chtěla vystrčit ven z vozu, aby se podívala, co se děje, pobídl zpět. Posadil se, zavřel oči a snažil se z mysli vytěsnit obrázek kostěného draka a bičovaného Klause.
-----------------------------------------------

~ Je to naprosto absurdní, ale téhle knížce se daří to tak nějak podávat ve vší vážnosti... ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>