ICDS - kapitola 41

Kapitola 41 – Akční kobka (4)

„Jů, vy spolu vycházíte celkem dobře.” 

„A-ahoj.” 

Když jsem na otce přestal zahlížet a vzhlédl, byla tam Ye Hwaya, nebo spíš Hwaya Eleni Mastifordová. Byla ještě krásnější než v televizi. 

Její plamenně rudé oči a ohnivě rudé vlasy ukradly lidem pohled a odmítaly je pustit. A navíc měla provokativní postavu přesýpacích hodin, co zdůrazňovala její křivky! Pro Yuino dobro jsem se skoro chtěl zeptat, co jedla, že tak dobře vyrostla. 

Ale důležitější bylo, že ty rudé šaty, co měla na sobě, na mě udělaly silný dojem. Jak jsem upřeně zíral na její šaty, otevřel jsem pusu: „Rád tě poznávám, slečno Mastifordová. Jsi si jistá, že bys měla do bitvy jít v tak rozevlátých šatech?” 

„Pche, co ty víš? Tohle jsou bitevní šaty, co jsem si nechala ušít na zakázku v Obchodě v kobce na 45. podlaží z materiálu, co jsem získala z pojmenovaného netvora. Zvyšuje mi to magii o 50 bodů! Ačkoli sílu, mrštnost a konstituci mi to snižuje o 10...” 

Přemýšlel jsem, že měla výtečnou korejštinu, když jsem si uvědomil, že se její slova neshodovala s pohyby jejích rtů. Měl jsem podezření, že když jsme mluvili v komunikačním kanálu, kobka naše slova tlumočila. Zdálo se, že to byla pravda. 

„Slečno Mastifordová, jakým jazykem teď mluvím?” 

„Samozřejmě angli... ech?” 

Zdálo se, že si toho taky všimla. Oba jsme mluvili a naslouchali naší mateřštině. Myslel jsem si, že tahle tlumočnická služba fungovala jenom v komunikačním kanálu, ale vypadalo to, že se všechny konverzace mezi průzkumníky kobky automaticky tlumočily. 

Když tak o tom přemýšlím, to byl pravděpodobně důvod, proč jsem mohl bez problému mluvit s průzkumníky z jiných světů. Aniž bych o tom dál přemýšlel, odložil jsem to stranou a usmál se. 

„Jak víš, já jsem Yeon Hwawu. Rád tě poznávám, slečno Mastifordová.” 

„Pche, vážně nemám zájem vycházet s někým podezřelým, co si zakrývá tvář, ale prozatím to potřesení rukou přijmu.” 

Mastifordová se natáhla a s kyselým výrazem mi stiskla ruku. Na člověka, kterému se říkalo Ohnivá čarodějka, měla neuvěřitelně studené ruce. Pak jsem se podíval na Minami, co stála za ní. 

Dřív jsem slyšel, že byla míšenka. Měla černé vlasy v ohonu s šedivými pramínky a smaragdové oči. I když to nebylo tak vyložené jako u Mastifordové, pořád to byla nádherná mladá dáma. Navíc i když byla o něco menší než Yua, některé oblasti měla větší. Ach, co jen budu s Yuou dělat?! 

S komplikovanými pocity jsem i k ní natáhl ruku. 

„Rád tě poznávám, slečno Minami. Já jsem Yeon Hwawu.” 

„R-ráda tě poznávám. Uuu. Promiň, a-ale s muži se vážně necítím dobře...” 

„Ach, promiň.” 

Pochyboval jsem, jestli si vážně nedokázala ani potřást rukou, ale stejně jsem ruku stáhl. Hned poté otec vstal ze židle a promluvil hlubokým hlasem. 

„Já jsem Kang Yungung. Rád vás poznávám.” 

„Hm, ráda tě poznávám, strýčku. Vypadáš dobře.” 

„Hahaha, také jsi celkem nádherná, mladá dámo! I tvoje matka musí být kráska!” 

Tohle bylo poprvé, kdy jsem slyšel otcův společenský tón hlasu. Setřásl jsem ze sebe husí kůži, co mi naskočila, a zeptal jsem se Mastifordové: „Jen tak mimochodem, ta mana kolem nás je izolující magie? Nikdo se po nás nedívá.” 

I když to Mastifordová nechtěla přiznat, byla jediným korejským uživatelem schopností řádu SS. Když se ukázala v kavárně ve městě, okolní lidé by měli začít jančit, jako kdyby spatřili prvotřídní celebritu. Ale bylo tu příliš ticho. Bylo tu takové ticho, že bylo nemožné si toho nevšimnout. 

Mastifordová se spokojeně usmála a kývla hlavou. 

„Jo. Použila jsem magii proti poznání, aby si nás lidé nevšimli, a také magii, co vymaže naše stopy. Původně jsem byla uživatel magie z Británie.” 

„Než ses vůbec stala průzkumníkem kobky?” 

„Correct! Vybrali mě jako průzkumníka Druhé kobky právě díky mému výbornému nadání v magii.” 

To mě překvapilo. Prvním překvapením bylo, že magie existovala, ještě než došlo k incidentu Dva měsíce. A druhým překvapením bylo, že ji kobka přímo vybrala jako průzkumníka Druhé kobky. A nakonec to, že to „correct” se nepřeložilo do korejštiny. Tenhle tlumočník z kobky byl ještě lepší, než jsem si myslel! 

Každopádně se zdálo, že Mastifordová byla nesmírně hrdá na ten titul Druhé kobky. Řekl jsem si, že jí nikdy nesmím říct, z jaké kobky pocházím, dokud ji levelově nepřekonám. 

„J-já... z chrámu, můj otec byl kněz...” 

Tentokrát se začala představovat Minami. Ach, japonský chrám. Během tréninku jsem s otcem jeden navštívil. Když jsme si vytáhli předpověď, otec dostal Velké prokletí a já Velké požehnání. On pak pokročil k tomu, aby mi mou předpověď ukradl, a rozhostil se mezi námi souboj na smrt. Jen tak mimochodem, podařilo se mi svou předpověď ubránit a měl jsem ji stále v pokoji. 

Každopádně pokud byl Minamin otec kněz, pak ona byla...! 

„Chrámová miko!” 

„Jen brigádně. Když jsem jednoho dne pracovala, najednou jsem ucítila manu.” 

„...” 

No, slyšel jsem, že v dnešní době nebyly žádné skutečné chrámové miko... ale jak to bylo spravedlivé? To japonské chrámy doslova přetékají manou, že ji může brigádník ucítit? Ach, jak jen jsem trpěl, abych manu získal! 

„Otec býval průzkumníkem Druhé kobky a ze mě udělal průzkumníka kobky, když se dozvěděl, že jsem získala manu. Brzy poté zemřel...” 

Aha. Takže až do doby před dvěma lety byl její otec pátým průzkumníkem kobky, ale zemřel, jen co ze své dcery udělal průzkumnici. Konečně jsem to pochopil. Otec, Mastifordová a já jsme ztichli, když jsme zaslechli, že její otec zemřel, ale Mastifordová brzy vesele zakřičela: „Dobrá, pospěšme si do kobky, než moje magie vyprchá!” 

„Souhlasím. Pojďme.” 

Odešli jsme z kavárny a zamířili jsme k Bráně. Po cestě mě upoutalo Minamino oblečení. Bylo z lehké, poloprůhledné látky, co odhalovala náznak její kůže. 

„Slečno Minami, neříkalas, že jsi tank? Budeš s takovým oděvem v pořádku?” 

„Ach, díky, že se o mě staráš, Yeon Hwawu. Ale tohle je kořist z pojmenovaného netvora, takže to je silné a odolné.” 

„Ach, aha...” 

Měl jsem na sobě sadu Pána podlaží. Ani v nejmenším jsem nežárlil! Rozpačitě jsem kráčel dál a viděl jsem, jak se otec směje. Jak jsem řekl, nezáviděl jsem jim! 

Za chvilku jsme dorazili před Bránu, před vír šedivých mraků. Nad ní bylo jasně vidět písmeno A. Mastifordová se nejdřív podívala po uživatelích schopností, co Bránu střežili, a potvrdila si, že si nás nevšimnou. 

„Dobrá, pojďme dovnitř.” 

„Počkej, slečno Mastifordová.” 

„Co?” 

„Ještě jsme nevytvořili družinu.” 

„Ach!” 

Vytvořit družinu bylo nesmírně jednoduché. Když jste vyjádřili úmysl vytvořit družinu, museli jste si akorát potřást rukou s lidmi, které jste chtěli pozvat do družiny. Když jsme my čtyři utvořili družinu, přikývla a položila ruku na Bránu. V té chvíli jsme všichni zaslechli zprávu. 

[Chcete vstoupit do Akční kobky řádu A, Pavoučí doupě?] 

„...Najednou už se mi tam nechce.” 

Mastifordová najednou zbledla. Jelikož jsem znal důvod, pobídl jsem ji. 

„Honem.” 

„P-počkej. N-nesnáším pavouky!” 

„Na to už je příliš pozdě!” 

Zlehka jsem ji strčil dovnitř. 

„Uwaak!” Jak spadla do Brány, zaječela úplně jako v manze. Protože vůdce družiny šel dovnitř, také nás to nasálo do kobky. 

'Mám pocit, jako kdybych jel na horské dráze.' S tím jsem ztratil vědomí. 




„Yeon Hwawuuuuuuuuu!” 

To bylo první, co jsem slyšel, když jsem se probral. Rozhlédl jsem se kolem. Byl jsem v naprosto tmavém lese, kde na husto rostly stromy, co jsem nikdy předtím neviděl. Obloha už nebyla modrá, ale černočerná. A svět osvětlovaly dva měsíce, jeden žlutý a jeden rudý. 

Byli jsme všichni spolu, ačkoli Mastifordová na mě zahlížela s výrazem jako démon. Zlehka jsem namítl: „Vím, jak se jmenuju, i když to na mě nebudeš ječet.” 

„Strčil jsi mě! Ještě jsem na to nebyla vnitřně připravená!” 

„Slečno Mastifordová, popřemýšlej o tom. Kdo nás sem přiměl přijít?” 

„Já.” 

„Kdo je vůdce družiny, co musí jít dovnitř první?” 

„...Já. ALE!” 

„Kdo musí pochopit situaci a vymyslet plán?” 

„...Já. Hiing, Sumireeeee!” 

„Ano, Hwayo. Nebreč. No tak, no tak.” 

Bylo pěkné vidět dvě krásky, jak se objímají, ale přemýšlel jsem, jestli Mastifordová pochopila, co jsem řekl. Otec natěšený z nového prostředí se rozhlížel kolem a hrál si přitom se svým kopím. Byl o hodně lepší než ty dvě. 

„Pokud jsi skončila s brekem, pojďme.” 

„Ty, jednoho dne ti spálím všechny vlasy.” 

„Jen mi řekni kdy, abych si je mohl pojistit.” 

„Jako kdyby!” 

Divné. Proč ze mě vtipy padaly tak snadno, když jsem byl s Mastifordovou? 

„Něco kolem nás cítím.” 

„Je to rozhodně jiné než v kobce.” 

„Akční kobky mají obvykle různá prostředí. Ale vždycky existuje jenom jedna podmínka k pokoření.” 

„Zabít bosse.” 

„Jo.” 

Mastifordová odpověděla, zatímco se jí v ruce rozzářila koule plamenů. Hned poté k nám ze všech směrů něco přiletělo. 

[Pavučiny! Pane, spal je!] 

Držel jsem se Peičiny rady a řekl jsem jí, aby prosytila mou rukavici, aby mohla střílet blesky, jak se jí zlíbí. Její blesk se pak střetl s pavučinami, co k nám letěly, a spálil je na uhel. Minami, co to celé sledovala zezadu, sebou trhla a o krok ustoupila. 

„Já půjdu vpředu!” 

Zdálo se, že otec objevil nepřátelskou pozici, neboť tím směrem vyrazil se svým kopím. Já jsem také z větší části zjistil počet pavouků, co k nám letěli, a jejich postavení. 

„To jsou ale obrovští pavouci. Jsou skoro stejně velcí jako Mastifordová.” 

„Neříkej to!” zakřičela Mastifordová, zatímco všude pálila oheň. 

Bylo to dokonalé. Až na to, že její přehnaně silné plameny spálily spolu s pavouky, co lezli po stromech dolů, i ty stromy. Z pavouků nezůstal ani popel. Cítil jsem mírnou lítost, že ty drahé ostatky netvorů mizely jen tak. 

„Slečno Mastifordová, dokážeš volně zhasit svůj oheň?” 

„Jo, můžu prostě stáhnout manu.” 

„Tak po cestě spalme všechny stromy. Tak se nebudeme muset trápit přepadením ze shora. Haat!” 

Jak jsem mluvil, zabodl jsem svou rukavici do hlavy pavouka, co použil svou pavučinu jako provaz, aby ze stromu letěl přede mnou. Pzzt. S třaskavým zvukem blesk a pavoukova hlava explodovala. 

Jeho nechutné tělesné tekutiny se rozprskly na všechny strany. Ani z něj nevypadl Modrý kámen. Teprve později jsem se dozvěděl, že Modré kameny, ty modré valouny, co se nacházely v netvorech, byly celkem vzácné. Totiž nevypadávaly jen tak z nahodilých netvorů. Rozčtvrtil jsem i toho holuba tehdy, ale ani ten žádný neměl. 

Jak jsem přemýšlel o tomhle, dvě dívky, co viděly, jak jim přímo před očima vybuchl pavouk, zaječely. 

„Kyaaak!” 

„Kyaaak!” 

„Moje uši!” 

„N-nesnáším pavouky!” 

Mastifordová natáhla ruce a vyslala do vzduchu několik koulí plamenů. Když narazily do pavouka nebo stromu, okamžitě je to spálilo. Vážně neexistovala žádná taková přírodní zkáza. Dokonce i žhář by se před jejími technikami sklonil. Otci, co to sledoval poté, co zabil pavouka svým útokem nárazovou vlnou, spadla brada. 

„Tak silné. Khm, kdybych tak jen získal schopnost jako je tahle!” 

„Jen dělej svou práci.” 

Mastifordová byla vskutku mocná. Prokazovala cenu uživatele schopností řádu SS. Bez ohledu na to, odkud pavouk přišel, když natáhla paže a vyslala své plameny, byl to konec. My zbylí jsme neměli moc co na práci. Museli jsme jednat jen těch pár chvil, kdy najednou vyskočil pavouk, co se skrýval pod zemí. 

Pavouci měli tuhý krunýř, co se čistou silou dal stěží probodnout. Ale já měl své pěsti zesílené Duchovní aurou a manou a otec měl své techniky kopí prosycené nárazovými vlnami. Ani jeden z nás neměl problém zabít pavouka jedinou ranou. Ačkoli jsem byl připravený na určité riziko, zdálo se, že jsem se nemusel tak moc obávat. 

Jen tak mimochodem, nenašli jsme jediný Modrý kámen. To proto, že Mastifordová spálila většinu pavouků, na které jsme narazili, na škvarek. Jelikož jsme tu byli proto, abychom pokořili Akční kobku a ne abychom získali peníze, zůstal jsem zticha. 

Při pohledu na schopnost Mastifordové jsem byl celkem skleslý, ale zdálo se, že Minami o tom smýšlela jinak. Když viděla, jak jsme otec a já tak snadno zabíjeli pavouky, promluvila s úžasem: „Vy dva jste vážně silní. Slyšela jsem, že pavoučí netvoři jsou aspoň v řádu B a mají tvrdé krunýře, co mnoho schopností dokáže akorát poškrábat.” 

„Hahaha, nepodceňuj tohoto Kang Yungunga!” 

„Rozumím, tak se dívej dopředu.” 

Zkoumat kobku s otcem bylo trapnější, než jsem si představoval. Máchal jsem svou pěstí a odhazoval pavouky za nohy, v tichosti jsem dělal svou práci. Až za hodinu, když jsem něco ucítil, jsem všechny zastavil. 
-----------------------------------------------



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>