ICDS - kapitola 39

Kapitola 39 – Akční kobka (2)

Zkouškové období skončilo. V pátek jsem neměl žádné přednášky, takže čtvrtek byl poslední den mých zkoušek. Byl to také předmět, co jsem měl se Su Ye-Eun. 

Matně jsem si říkal, že na mě zase zaútočí, abychom šli znovu na hranolky. Od té doby, co jsem měl přednášky se Su Ye-Eun, jsem se začínal vyhýbat bramborovým jídlům. 

„Pojďme oslavit konec zkouškového pivem a hranolky!” 

„Nic jiného jsem nečekal.” 

„Pojďme, Shine!” 

„Jak dopadly testy?” 

„Kyaaaak!” 

Su Ye-Eun na mou otázku odpověděla zaječením. Jak se tahle holka dostala na vysokou? 

Když jím s touhle holkou hranolky, něco se vždycky stane... 

Když se posledně aktivoval komunikační kanál, skoro mě to k smrti vyděsilo. Bylo to, skoro jako kdyby k tomu došlo, protože jsem s ní šel na hranolky. Nepříjemným tónem jsem se zeptal Su Ye-Eun: „To kromě mě nemáš žádné přátele? Někoho, s kým chodíš na přednášky?” 

„N-nikdo se mnou nemluví.” 

„Tak pořád přestaň nosit tu mikinu s kapucí.” 

Když jí kapuce zakrývala tvář, její přítomnost naprosto vymizela. Skoro jsem si myslel, že to je nějaká pasivní technika. Kdyby se jen trochu líp oblékla, s tou její pěknou tvářičkou by se k ní všichni slétli... 

„Nesnáším, když upoutávám pozornost.” 

„Vážně máš protivnou povahu.” 

„To nic, mám tebe.” 

„...” 

Na chviličku jsem viděl, jak se z jejího těla natahují chapadla s přísavkami a ovinují se kolem mě. Chytil jsem se do pasti? Do pasti téhle bramborové čarodějky s nulovými společenskými schopnostmi, nulovou přítomnosti a fóbií z netvorů? 

„No tak, pojďme!” 

„Jo, jo, už jdu.” 

Říká se, že slova jsou jako semínka. Nevěřil jsem tomu, ale rozhodl jsem se tomu ode dneška věřit. Když jsem se nadechoval po své objednávce piva a hranolek, v televizi na zdi ukazovali podivné místo. 

Bylo to podezřelé. Začal jsem nenávidět tenhle obchod proslavený svými hranolky. 

[Urgentní zprávy. V nákupním centru ve čtvrti Yeongdeungpo v Soulu k obloze najednou vystřelil pilíř černého světla. K tomuto fenoménu poprvé došlo před dvěma minutami a pozorují jej i v hlavních městech jiných zemí...] 

Na obrazovce jsem viděl nákupní centrum, do kterého jsem v minulosti zavítal, naprosto zahalené černým světlem. Jako kdyby to nestačilo, to světlo vystřelilo do nebe a utvořilo pilíř světla, co byl vidět z dálky. Také ukázali obrázky větších měst z jiných zemí. Osaka v Japonsku, New York v Americe, Peking v Číně, Londýn v Británii atd. Všechno to byla velká města s obrovskou hustotou populace. 

[Odborníci tento fenomén považují za pokračování Dvou měsíců a doporučili vládám, aby na postižená místa vyslali Strážce. Dle článku 7 odstavce 1 výnosu Nového měsíce začala vláda evakuovat veškeré obyvatelstvo ze čtvrti Yeongdeungpo a vyslala zvláštní jednotky Strážce.] 

Výnos Nový měsíc. Byl to zákon vytvořený po Dvou měsících, jak se vypořádat s netvory a prací vztahující se k netvorům. Nastiňovalo to reakci vlády, když došlo k pohromě s netvory. Například zásady chování, bezpečnostní opatření pro obyvatelstvo a federální pomoc při jakékoli hmotné újmě. 

Ačkoli to mělo mnoho chyb a vedlo to k nekonečným protestům, stejně to bylo v takovýhle krizových chvílích praktické. 

„D-děsivé... Že jo?” 

„Hmm. Copak to asi je.” 

Černé světlo. Větší města. 

Jen při pohledu na obrazovku televize jsem z nich cítil sálat zlověstnou auru. Ale věděl jsem, co ta světla byla. To byl pocit, co jsem měl. 

„Kobky.” 

„Shine, říkal jsi něco?” 

„Hm? Řekl jsem něco?” 

Su Ye-Eun se na mě dívala, jako kdybych se choval divně. 

„Neřekl jsi zrovna něco o palačinkách. Taky mám ráda palačinky.” 

„Palačinky? Jaké palačinky? Nemám náladu na jídlo. Vlastně si myslím, že musím jít do... kobky.” 

„Hm?” 

„Do kobky!” 

Zakřičel jsem nahlas. Jako by v reakci na to, černé světlo vystřelující z nákupního centra pominulo a odhalilo vzhled budovy. Ne, bylo špatné říct, že to byla budova. Byl to vír černého kouře, z kterého sálala neblahá aura. Bylo to přesně jako teleportační portály v hrách! 

Zároveň s tím jsem v mysli zaslechl hlas informační slečny. Poslední dobou dělala spoustu pracovních cest. 


| Na Zemi se vytvořily Akční kobky! Když je pokoříš, můžeš získat různé odměny jako stavové body nebo technické body! | 


Všichni Osvícení na Zemi si pravděpodobně pomysleli toto: konečně je to tu. 

Všichni průzkumníci kobky na Zemi si pravděpodobně pomysleli toto: Tohle jsou Akční kobky?! 

Rychle jsem otevřel komunikační kanál. A opravdu, Mastifordová v něm brebentila. 

[Všichni jste to slyšeli, že? To jsou Akční kobky!] 

[Sestři, taky půjdeš?] 

[Samozřejmě! Měla bys jít se mnou, Sumire!] 

[A-ale...] 

[Pokud v Akční kobce zemřeš, nejsi mrtvá doopravdy?] 

Po slovech Edwarda Walkera ty dvě dívky ztichly. Myslel jsem na to samé, ačkoli jsem to vážně nechtěl přiznat. 

Tento svět byl jiný než kobka. Nedostali jsme druhou šanci. 

A tak bylo dobrodružství nebezpečí nesrovnatelné se ztrátou jednoho týdne času. 

[Tyhle Akční kobky jsou nebezpečné. Cítím to. Čím sladší odměna, tím smrtelnější mají jed.] 

[Takže to prostě necháš jen tak? Odměny zmizí, pokud je pokoří jiní Osvícení. To jsi takový strašpytel? Jak si můžeš říkat Brit?] 

[Sklapni, Mastifordová. Nevidím, co to s tím má co dělat. To, že jsem Brit, nemá co dělat s tím, že bych se choval jako blázen, co neví, co to je strach.] 

Dobře řečeno, pane Walkere! 

[Kobka, do které jsme do teď chodili, byla jako hra. Nebylo v tom žádné riziko. Ačkoli úder od netvora možná bolí, bylo zaručeno, že budeš žít. A když jsi vyhrála, měla jsi zaručenou odměnu. Ale teď ne. Riskuješ přitom vlastní život. Bez ohledu na to, jak se odměna zdá sladká, nestojí to za to.] 

[Ho, jsi mnohem rozvážnější, než jsem čekal. Nebo mám říct zbabělý? Neměl by muž vyrazit do boje bez ohledu na to, jak je to nebezpečné, a vrátit se vítězně?!] 

Otec, co bojoval holýma rukama s tygrem a vyhrál, měl právo to říct. Takhle řečeno mu neodpustím, že mě přinutil ve 13 letech s jedním takovým tygrem bojovat! I když jsem nakonec vyhrál! 

[Pche, to říkáš, že do těch kobek půjdeš?] 

[Přemýšlej o tom. Ještě nejsem jako uživatel schopností aktivní. Pokud půjdu do kobky, do celého světa rozhlásím, že jsem uživatel schopností.] 

[Takže jsi přece jenom mluvil.] 

[...Ty, chceš si udělat výlet do Koreje? Uvítám tě celým srdcem. Pomocí svého kopí.] 

Otče... měl jsem pocit, že se do toho musím vložit, než otec začne s Walkerem bojovat. Taky bylo třeba, abych zdůraznil něco, co všem uteklo. 

[Omlouvám se, lidi, ale než začneme mluvit o výhodách, co jako průzkumníci kobky můžeme získat, měli bychom projednat něco důležitého.] 

[Ach, Yeon Hwawu! Skvělé! Proč jsi mě až do teď ignoroval?! Už nějakou dobu jsem ti volala!] 

[Hm? Měl jsem vypnutý komunikační kanál, proč?] 

[Ugggaaaa! Taková otrava!] 

Ignoroval jsem ječení Mastifordové a pokračoval: [Víte, co se stane, když pokoříte Akční kobku, že?] 

[Ještě jsem do žádné nevešel, ale slyšel jsem o tom.] 

[Ach, já už jednu pokořila. Huhu, vlastně dvakrát! A u jedné z nich došlo k Akčnímu nájez... Ach!] 

Mastifordová, co se tak vzrušeně vychloubala, šokovaně vykřikla. Zdálo se, že všichni měli ponětí, co jsem se snažil říct. 

[Akční nájezd... Máš pravdu.] 

[Správně. Vzpomněl jsem si.] 

Ech? Otče, teď jsi na 21. podlaží?! Nemyslel jsem si, že mě tak rychle dožene. Ačkoli jelikož jsem byl odhodlaný zvýšit si hodnoty pomocí Elixíru na posílení svalů, nevěnoval jsem moc pozornosti levelování. 

[Správně. Pokud nějakou zbrkle pokoříme, mohl by se objevit boss nájezdu a celou situaci zhoršit. Než něco uděláme, musíme to nějak vyřešit.] 

[Hmm, ale i když nic neuděláme, nevyšlou tam Osvícené?] 

[To je pravda... Mastifordová, nechvástala ses, že jsi uživatel schopností řádu SS a že požíváš důvěru veřejnosti? Tohle je tvoje šance zazářit. Pošli světu varování.] 

[Hmm, zkusím to. Zkusím to, ale... vážně nemám moc velkou moc, víš? Británie má dalšího uživatele schopností řádu SS, takže moje slova nebude mít moc váhy. A navíc Korea není mocná země. Přesně kvůli tomuhle jsem chtěla vytvořit organizaci průzkumníků kobky!] 

[Slečno Mastifordová, říkám, že bys měla použít svou osobní pravomoc jako uživatel schopností řádu SS. Nechápeš, jakou mají tvoje slova váhu? Nemluv s vládou, mluv k masovým médiím! Pokud chceš, můžeš klidně uspořádat tiskovou konferenci. Musíme připravit celý svět, jestli ty kobky pokoříme nebo ne!] 

[I-i když mi takhle najednou složíš poklonu, nic nezmůžu! Pche!] 

[Hwayo...] 

Jak jsem si povídal v komunikačním kanálu, přirozeně jsem měl ruku přes pusu. Su Ye-Eun, které z pusy čouhaly hranolky, na mě zírala, jako bych já byl ten divný. Ignoroval jsem její pohled a otočil se k obrazovce televize. A tam jsem nad branou do kobky spatřil písmeno. Bylo to bezpochyby písmeno A! 

[Pane Walkere, kdybys znal obtížnost Akční kobky, do které musíš vstoupit, co bys udělal?] 

[Stejně bych váhal. Takhle řečeno, kdybych měl o té kobce nějaké informace, mohl bych se připravit na její pokoření. V porovnání s obrovským nebezpečím, kterému bych musel nakonec čelit, by překonání momentálních malých nebezpečí mělo své výhody.] 

[Dobře. Nad branou do korejské Akční kobky je písmeno A. Myslím, že to je podobné jako řád, co značí uživatele schopností. Co další země?] 

Po mých slovech všichni ztichli. Sumire zareagovala jako první. 

[Je to pravda! Nad hradní branou v Osace je B+!] 

[Zmizel celý hrad v Osace?! Chtěla jsem se na něj někdy zajet podívat!] 

[To teď není důležité, slečno Mastifordová!] 

[Hej, přestaň zdůrazňovat chyby ve všem, co řeknu. Zrovna jsem u mamky doma, takže vidím jenom bránu v Yeungdeungpo. Taky jsem obyvatel Yeungdeungpa!] 

Jako kdyby mě to zajímalo! Zapni si televizi a podívej se na jiné země! Já jsem na místě, kde ani nemůžu přepnout kanál! Vrčel jsem na ni v duchu. 

[Potvrdil jsem to. Akční kobka v Británii je A+. Zdá se, že americká Akční kobka je S.] 

[Hm. Francie má B, Čína C. Ačkoli má Čína nejnižší obtížnost, objevilo se tam pět Akčních kobek. 3 Céčka a 2 C+ka.] 

Pokud se ta písmena nad branami vážně zakládala na řádech uživatelů schopností, jak jsem si myslel, nestačil by na pokoření kobky řádu S jediný uživatel schopností řádu S? Nebylo pro všechny kobky standardem dělat je sólo? 

[Huu, tohle je těžké. Pokud budeme za standard považovat 10 člennou družinu... Ne, jelikož nemůžeme skončit a odejít jako v naší kobce, budeme muset uvažovat alespoň o 20 lidech, co se budou střídat. Jelikož nemají inventář jako my, budeme muset přidat 5 dalších lidí, co budou nosit denní potřeby. To je 25. I kdyby nosiči mohli být uživatelé schopností nízkého řádu, nebude americká kobka řádu S potřebovat 20 uživatelů schopností řádu S? To bude těžké.] 

[Je tu možnost, že do kobky může vstoupit jen 10 lidí. V tom případě budeme potřebovat uživatele schopností s vyšším řádem než kobka.] 

Rozhodl jsem se zůstat zticha. Ačkoli jsem byl také průzkumník kobky, zdálo se, že moje množství logiky bylo na světelné roky vzdálené od jejich. Ani nemluvě o tom, že ne všichni uživatelé schopností na Zemi byli průzkumníci kobky. 

[Navíc pokud se objeví boss řádu S, budeme potřebovat aspoň 100 až 300 lidí, abychom zvítězili. To by byla pohroma mezi pohromami.] 

[Když jsi to takhle zmínil, boss v Yeungdeungpo by byl taky řádu A...] 

Zdálo se, že se Mastifordová ponořila do svých myšlenek, když najednou řekla: [Lidi, potřebuju vaši pomoc. Moje mamka je nervózní. Chci se té kobky rychle zbavit a uklidnit ji. Pomozte mi pokořit tuhle kobku. I když mám jako mág silnou útočnou moc, pokud budu mít nějakou slabinu, hned mě sejmou. Sama to nedokážu.] 

...Jak jsem si od začátku myslel, byla upřímná. Lidem obvykle přišlo těžké přiznat vlastní slabosti. U někoho jako Mastifordová, co se zdála jako masa sebeúcty, jsem si nemyslel, že by tak snadno uznala svou slabost. Zrovna teď ji nejenom odhalila, ale dokonce požádala o pomoc. To znamenalo, že o svých slabinách věděla stejně dobře jako o svých silných stránkách. Začal jsem ji vidět v trochu lepším světle. 

A navíc jsem věděl, že měla svou matku vážně ráda. 

[Odmítám. Není důvod, abych riskoval svůj život.] 

Edward Walker odpověděl jako první. Svým způsobem to byla logická odpověď. Na druhou stranu Minamina odpověď byla pravý opak. 

[Já pomůžu, Hwayo. Hned poletím do Koreje! Věřím své obraně, takže většinu útoků ustojím!] 

[Sumire! Děkuju, miluju tě!] 

Ta holka byla stejně až moc laskavá. Vážně by měla věci víc promyslet. 

[Slečno Minami, nesnažím se být blahosklonný, ale nemyslím si, že průzkumník na 18. podlaží dokáže bojovat s netvorem řádu A.] 

[M-máš pravdu, ale své obraně věřím! Dokážu ustát i přímý útok Pána podlaží!] 

[Vážně?] 

Tahle mladá dáma rozhodně nebyla normální. Dostat se za dva roky na 18. podlaží a navíc... Ech? Za 2 roky? Teď jsme měli 5 průzkumníků kobky a když jsem se já stal průzkumníkem kobky před 5 lety, bylo jich pět... Na mysl mi vytanula otázka. Ale teď nebyl čas se na to ptát. Zdráhavě jsem ji odsunul do pozadí. 

[Slečno Mastifordová, co máš plánu, kdyby se po pokoření kobky objevil boss?] 

[Neboj se. Mám útočnou sílu řádu SS. Pokud budu řádně chráněná, sama se dokážu vypořádat s netvorem řádu A.] 

S tímhle jsem se rozhodl. 

[Taky se zúčastním. Ačkoli mi možná něco chybí, alespoň tě dokážu ochránit, slečno Mastifordová.] 

[C-co to s tebou najednou je? Co máš za lubem? Jsou to stavové body? To máš na mušce?] 

[To je jedna věc. Ale důležitější je, že si věřím, že nezemřu v kobce řádu A. A navíc pokud se někdo může zaručit, že zabije bosse nájezdu beze ztrát, bude jenom řádné, když tomu člověku, co je toho schopen, pomůžu.] 

Objektivně řečeno jsem svou schopnost odhadl zhruba na řád B+. To bylo samozřejmě poté, co jsem uvážil i Peičiny schopnosti. Když k tomu přidám svou fyzickou sílu a techniky a techniky průzkumníka kobky... pravděpodobně jsem byl řád A. Dokonce i bez svého kopí. 

[Pche! I když si to teď rozmyslíš, nepřijmu tě do naší organizace!] 

[Nechci vstoupit do tvé organizace, ty čarodějko.] 

[Č-čarodějko?!] 

[Taky se zúčastním. Jelikož můj sy... totiž když se účastní Yeon Hwawu, je jenom řádné, abych se jako kolega Korejec přidal.] 

Jen řekni to slovo syn, otče! Stěžoval jsem si v duchu. Takhle řečeno, zdálo se, že se otec bál poslat svého syna na tak nebezpečné místo samotného, a tak se taky přidal. 

Ale musí tam jít průzkumníci kobky? 

[Slečno Mastifordová, jsi uživatel schopností řádu SS. Proč místo toho nevezmeš jiné uživatele schopností?] 

[Jaké jiné uživatele schopností? Myslíš si, že by se lidé rozhodli vtrhnout na tak podezřelé a nebezpečné místo bez odměny?] 

[Jméno uživatele schopností řádu SS nemá ani takovou váhu?] 

Když si Mastifordová vyslechla, co jsem řekl, hluboce si povzdechla. 

[Víš, britští Strážci mají napilno s Branou, co se objevila v Londýně. Korejští Strážci by se ke mně hned nahrnuli, ale bojím se následků.] 

[Následků? Ach.] 

Scéna, jak Mastifordová vstupuje do korejské Brány spolu s jinými korejskými uživateli schopností, by byla dokonalá reklama pro hrdé korejské vzezření, které se vláda snažila prodat. Jakmile jsem to pochopil, instinktivně jsem přikývl. 

[I když děláme dobrou věc, musíme se do Brány proplížit. Chápeš, Yeon Hwawu?] 

[Jo, rozumím. Máš to těžké, slečno Mastifordová.] 

[Díky, že sis toho vši... počkat, proč se s tebou bavím tak přátelsky?!] 

Mastifordová najednou zaječela, když chvilku tak pěkně mluvila. Znovu jsem si potvrdil, že tahle ženská není normální, a tak jsem potřásl hlavou. Zároveň s tím Mastifordová konverzaci ukončila. 

[Takže se za dvě hodiny sejdeme před tím nákupním centrem!] 

[To je příliš brzy! Slečna Minami musí přiletět z Japonska! Vím, že se o tu kobku chceš postarat co nejdřív, ale uklidni se.] 

[Ach, máš pravdu... Takže zítra ve dvě odpoledne.] 

[Dobře.] 

[Rozumím, Hwayo!] 

[To mi nevadí.] 

[Ho? Vy čtyři se sejdete? Yeon Hwawu, myslel jsem si, že budeš jiný... no, hodně štěstí.] 

S tím se Walker odmlčel. Zdálo se, že si vypnul komunikační kanál. 

[Já taky půjdu. Budu tam včas, takže se netrap.] 

[K-kdo by se kvůli tobě trápil?! Ach, počkej, hodláš si vypnout komunikační kanál, že jo? Ne—!] 

Vypnul jsem ho. S povzdechem jsem ze sebe vypustil všechno to nahromaděné napětí a vypil zteplalé pivo před sebou. Zároveň s tím mi do oka padla Su Ye-Eun, co na mě podivně zírala. 

„Co se děje, Shine? Zdá se, že se chvěješ.” 

„Jsem jenom nervózní. Vypadá to, že budu dělat něco nebezpečného.” 

Zíral jsem na Bránu v televizi. Vír šedého dýmu. Ačkoli o tom Mastifordová nic moc neřekla, pořád jsem toho měl hodně na mysli. 

Bylo to jiné než kobka. 

Pokud zemřu, byl konec. 

Nebyli by v pořádku i beze mě? 

„Tsk. Nemůžu se obrátit jen před takovým nebezpečím.” 

Už to bylo nějakou chvilku, kdy jsem o tom přemýšlel, ale vzpomněl jsem si. 

Když jsem byl malý, snil jsem, že budu superhrdina, a ten nebyl zbabělec. Z kobky jsem se naučil, že zbabělec nemůže zesílit. Pokud s mojí smrtí všechno skončilo, tak jsem prostě nemohl zemřít. 

Kvůli čemu jsem v kobce navyšoval svou sílu? Než se na Zemi objevili netvoři, bylo to, abych věděl, jak daleko dokážu dojít. Také jsem chtěl vědět, co bylo na konci kobky. To samé platilo teď, když se na Zemi začali objevovat netvoři. 

Až do teď jsem pozemské netvory ignoroval, protože jsem z jejich lovu nemohl získat techniky nebo vylevelovat. 

Teď to bylo jiné. Pokud se obtížnost té kobky vážně zakládala na uživatelích řádu A, pak stálo za to se pokusit ji s mou nynější silou pokořit. Pokud by se s tou kobkou něco stalo, byla tu možnost, že by zemřeli ne uživatelé schopností, ale obyčejní lidé. Přesně jako když se na obloze objevil druhý měsíc. 

„Ačkoli jsem řekl, že půjdu, jen proto, že jsem si věřil, že nezemřu.” 

„Z-zemřít? Není to nebezpečné?” 

„Jak jsem řekl, nezemřu.” 

Nebyl jsem světec. Neměl jsem v plánu odhodit svůj život pro někoho, koho jsem ani neznal. Ale Yeungdeungpo odtud nebylo tak daleko. Kdyby se objevil boss nájezdu, bylo možné, že by zranil někoho, na kom mi záleželo. Tomu jsem musel za každou cenu zabránit. 

...A nejdůležitější bylo, že v té kobce byly odměny. Ačkoli to bylo jenom dočasně, měl jsem ve družině uživatele schopností řádu SS! Bylo by těžké najít si další takovou příležitost tak snadno vysát odměny! Ups, uklouzly mi mé skutečné úmysly. 

„Huhu, huhuhu.” 

„N-nesměj se tak najednou. Děsíš mě...” 

„Ach, svět je širý a je tu vážně spoustu věcí na drilování.” 

Zesílím! Překonat nebezpečí a zesílit tím, to bylo přesně to, co lidi vzrušovalo! Jak jsem si tohle pomyslel, pevně jsem zaťal pěst. Ačkoli jsem se ušklíbal nad otcovou prostou povahou, ještě jsem si musel uvědomit, že v tom nejkritičtějším ohledu jsem byl přesně jako on. 

„Vážně bych tě měla vzít k doktorovi... Ehm, bojím se o tebe.” 

„Hleď si svého!”
-----------------------------------------------

~ Shin stále uvažuje v sólo rovinách, zatímco ostatní už si na pokoření kobky představují zástupy ořádovaných. ~

~ V příští kapitole sraz pozemských průzkumníků! ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>