KY - kapitola 38

Kapitola 38 – Příjezd po rozbřesku

Loren otevřel oči.

Vůz se stále třásl, ale nebylo to tak hrozné jako předtím.

Mezerou v plátěné střeše pronikalo sluneční světlo a Shayna spala, zatímco se o něj opírala s nevinnou spící tváří.

Stále v sedu se rozhlédl po vozu a spatřil, že nic nebylo zničené.

Než zavřel oči, Ange ležela před Laylou a Roll, ale když se po nich podíval, ležel vedle ní i Broas a ty dvě dívky na něj zahlížely.

„Vážně mi přijdeš tak bezstarostný.”

Roll zněla naštvaně, ale Loren nedokázal pochopit, proč na něj byly naštvané, protože v té situaci nemohl udělat nic jiného. A neměl pocit, že by bylo třeba, aby zůstal vzhůru až do rána.

Ten kostěný drak je mohl chytit, ale v tom případě by buď zemřel v boji, nebo by ho zabili ve spánku. Loren dával přednost pokojné smrti ve spánku než během boje.

„Vypadá to, že jsme mu utekli. Ale co je s Broasem?”

Ačkoli Ange stále kašlala a z úst jí byla cítit krev, vypadala mnohem lépe než předchozí noc. Ale Broas měl bledou tvář, dýchal mělce a vypadalo to, že by mohl každou chvilku umřít.

Loren se podíval po Layle ve smyslu, jestli na ně zaútočilo něco jiného než kostěný drak, ale rytířka zakroutila hlavou.

„Nemáme ponětí. Po chvilce mu začalo být takhle. A od té chvíle se to zhoršuje.”

„Zkusily jste ho vyléčit?”

„Roll použila božské umění, když si trochu odpočinula, ale nemělo to vůbec žádný účinek.”

Loren odtáhl od svého těla Shaynu, dával si přitom pozor, aby ji nevzbudil, a položil ji na podlážku. Pak přešel k Broasovi a pečlivěji se mu podíval do tváře.

Broas měl tvář viditelně modrou a mokrou potem a oči měl rozostřené.

„Nejsem si jistý, jestli to je nemoc, ale... tohle není dobré.”

Loren neměl žádné lékařské zkušenosti, ale jen od pohledu dokázal říct, že Broas byl ve špatném stavu.

Dokázal snadno odhadnout, že jeden špatný tah by jej mohl připravit o život.

„Angin stav se také zhoršuje. Už jsme dvakrát použily Léčení, ale měla příliš mnoho hlubokých ran. V tom nejlepším případě jsme ji akorát dokázali udržet naživu.”

Ačkoli mu Layla řekla tohle, nebylo nic, co by zrovna teď mohl dělat.

Loren se od nich beze slova odvrátil a vystrčil hlavu na kozlík. Pomyslel si, že to jediné, co mohli dělat, bylo modlit se, aby se jim udělalo lépe.

„Lorene, jsi vzhůru. Je celkem pěkné ráno.”

Lapis, co musela mít otěže v ruce celou noc, mu věnovala úsměv bez jakéhokoli náznaku únavy.

Vzhlédl a obloha byla jasně modrá, zářily na ně paprsky vycházejícího slunce, jako kdyby k tomu incidentu minulou noc vůbec nedošlo.

Jejich kůň byl buď velmi odolný, anebo to všechno bylo díky Klausově moci, ale podařilo se mu celou noc běžet tryskem a ještě teď snadno táhl vůz příjemným tempem.

Klaus, kterého nesčetněkrát zbičovali, se stále tiskl k jeho zadnici s očima vytočenýma vzhůru.

Ačkoli to bylo kvůli tomu, aby utekli kostěnému drakovi, Lorenovi po čele stejně stékal studený pot, když si představil, kolikrát ho Lapis v noci švihla bičem. A doufal, že mu ta zkušenosti neotevřela žádné nové dveře.

„Za jak dlouho dojedeme do Hanzy?”

Zrovna teď byly důležitější věci než Klausova budoucnost.

Lapis o tom chvíli přemýšlela a pak prázdně odpověděla: „Nevím. Ani si nejsem jistá, jestli jedeme správným směrem.”

Loren byl po Lapisině přiznání chvíli poplašený, ale hádal, že se s tím nedalo nic dělat.

I když by normální člověk nebyl schopný vůz řídit, Lapis ho řídila celou noc a ještě nemožnou rychlostí.

Nemohl ji obviňovat, pokud se jednou nebo dvakrát vydala po špatné cestě.

„Ale byla to cesta bez rozcestí.”

„V tom případě to je asi v pohodě.”

„Ale tam vzadu to nevypadá moc dobře.”

Jak Lapis obrátila hlavu dozadu, Loren pokrčil rameny.

„Ani předek nevypadá dobře, víš?”

„Ten je v pohodě. Po chvilce začal říkat věci jako 'nee' a 'víc'.”

Po těch slovech se Loren na Lapis podíval, jako kdyby byla netvor. Lapis pobrala jeho výraz a věnovala mu potutelný úsměv.

„Dělám si srandu. Ale nemyslíš si, že nechat se bičovat nádhernou dívkou je odměna?”

Lorena ta otázka znechutila.

Věděl, že takové preference na světě existovaly, a ačkoli neznal nikoho, kdo by si něco takového užíval, kdyby se ho někdo zeptal, jestli by si na to dokázal zvyknout nebo to pochopit, odpovědí by bylo rozhodně ne.

„Já na takové věci nejsem.”

„To se mi ulevilo. Nevěděla bych, co dělat, kdybys odpověděl, že ano.”

Loren se zatvářil komplikovaně, neboť neměl ponětí, jestli to, co řekla, myslela vážně nebo ne. Ale brzy to vystřídal zmatek, neboť k němu natáhla otěže.

„Lorene, dokážeš aspoň jet rovně?”

„Jo.”

„Takže můžu to nechat na tobě? Byla jsem vzhůru celou noc a jsem skoro u konce svých sil.”

Když o tom popřemýšlel, zatímco on spal, Lapis řídila vůz celou dobu, co je ten kostěný drak pronásledoval.

Jelikož věděl, že z nedostatku spánku nemohlo vzejít nic dobrého, nevadilo mu chvíli řídit vůz, a tak se posadil na kozlík a převzal od Lapis otěže.

„Pokud hodláš spát, měla bys jít dovnitř.”

Loren si nemyslel, že by se kozlík hodil na spaní.

Ačkoli uvnitř byl jeden zraněný a jeden nemocný člověk, pomyslel si, že ležet na podlaze by bylo lepší, ale Lapis zakroutila hlavou a odmítla to.

„Ne, ne, jen mi dovol se opřít o rameno. Tohle mám radši.”

Lapis ani nečekala, až Loren odpoví, opřela si hlavu o jeho rameno a skoro okamžitě usnula.

Lorena překvapilo, jak rychle usnula, ale hádal, že utíkat celou noc s sebou neslo spoustu nervozity a únavy. A tak se soustředil na to, aby vůz udržel na cestě. Také si dával pozor, aby tělem pohyboval co možná nejméně.

„Vážně by pomohlo, kdybych věděl, kde jsme...”

Hádal, že mířili do Hanzy, ale jelikož si nebyl jistý, jestli jeli tou správnou cestou, trápilo ho to.

Jak přemýšlel, že by bylo pěkné vědět, jestli jedou správnou cestou, něco ho zezadu zatahalo.

Když se ohlédl, spatřil, jak Shayna tahala za látku, co měl ovinutou kolem svého velkého meče, aby si získala jeho pozornost. Obrátil se zpět, jak jen mohl, aniž by přitom ztratil kontrolu nad otěžemi.

„Co se děje...”

„...Hele, všichni ostatní vzadu...”

Kvůli Shaynině ustaranému tónu se Loren podíval za ni a spatřil, že Layla a Roll byly zhroucené na zemi.

Přemýšlel, proč se špatné věci ještě víc zhoršovaly, ale i kdyby vůz zastavil, neměl jak vědět, co se dělo.

„Co se to děje... to jsme prokletí nebo tak něco?”

„Co budeme dělat, {oniichan}?”

„Neříkej mi tak, říkej mi Lorene. Zrovna teď nemůžeme nic dělat. Nemáme je jak ošetřit. Nejdřív se budeme muset dostat do města.”

„Myslím, že blížíme k Hanze, Lorene.”

„Jsi si jistá?”

Shayna přikývla a ukázala na les a pláně kolem nich.

„Kvůli práci mého otce jsem často chodila kolem Hanzy. Na tenhle výhled si vzpomínám, takže si myslím, že za chvilku bychom měli vidět město.”

„To je ta nejlepší zpráva, co jsem poslední dobou slyšel. Konečně se nám vrací štěstí?”

Jelikož Shayna byla odtud, její slova byla spolehlivá.

Pokud se dostanou do Hanzy, budou tam zásoby léčiv a také doktoři a budou mít větší šanci zachránit ty čtyři vzadu.

Krátce poté, co mu Shayna řekla, že se blíží, Loren zahlédl hradby města.

Jelikož město bylo středem městského státu Hanzy, hradby, co je obklopovaly, byly vysoké a silné.

Na jedné straně byla velká brána a musel jí projít každý, kdo se chtěl dostat do města.

Bál se, že je stráže možná nepustí dovnitř, protože vezli jednoho zraněného a tři lidi v bezvědomí, ale měli by být schopní jim zavolat doktora. A pokud jim řekne, že přivezli dceru prezidenta, neměli by se k nim chovat moc drsně. Jak o tom přemýšlel, Lapis, co spala opřená o jeho rameno, se vzbudila a varovala ho.

„Dávej si pozor, Lorene. Něco na tom není v pořádku.”

„Co tím myslíš?”

Jak se přiblížili k bráně, kde by obvykle byla fronta lidí, co se snažili dostat dovnitř, nikoho neviděl.

Ale pokud se v okolí potloukalo hodně nemrtvých, samozřejmě že lidé nebudou chtít cestovat, takže mu to nepřišlo tak nepřirozené.

Ale pak si uvědomil, že u brány nebyly ani žádné stráže.

I když klesl počet lidí, co do města přicházel, bylo těžké si představit, že by odešli ze své pozice.

Jak si Loren uvědomil, že tohle bylo to, o čem Lapis mluvila, jemně mu vzala otěže z rukou.

„Prosím, připrav se kdykoli bojovat.”

„Dobrá. Ale... celé město?”

„Nejsem si jistá. Kdyby byly brány zavřené, hádala bych, že se zabarikádovali uvnitř, ale brány jsou otevřené dokořán.”

Bylo nepřirozené, že brána zůstala otevřená, i když tu nikdo nebyl.

To jim více méně řeklo, že se něco stalo.

„Co budeme dělat?”

„Nic, prostě půjdeme dovnitř. I kdyby uvnitř nikdo nebyl, možná tam stále budou zásoby. Nebo možná že barikádu přesunuli do města.”

Jejich cílem bylo každopádně zavézt Shaynu zpět do Hanzy, takže neměli na výběr a museli jít dovnitř.

A navíc museli co možná nejdřív ošetřit Ange, jinak by mohla zemřít. A nemohli ignorovat možnost, že by se Broas, Layla a Roll, co se z neznámého důvodu zhroutili, mohli dostat do stejného stavu jako dobrodružky, co zemřely první den.

„Štěstí při nás asi vážně nestojí.”

Ale i tak neměli možnost se otočit.

Loren měl pocit, že i kdyby se při jejich štěstí otočili, znovu by narazili na toho kostěného draka, před kterým se tak moc snažili utéct.

„Nějak to dopadne. Dobrá, pojďme.”

V rozporu s Lorenovými těžkými myšlenkami se nezdálo, že by Lapis považovala situaci za nějak obtížnou. Popohnala koně, aby mírně zrychlil, a zamířila ke vchodu.

Loren ji neměl jak zastavit a mohl akorát sledovat, jak se brána víc a víc zvětšovala.
-----------------------------------------------

~ Oniichan. Všichni samozřejmě víme, co to znamená, ale je to jak pěst na oko. Hm, zkuste prosím zapřemýšlet, jak jste jako malé děti oslovovali starší dospělé. Já si vzpomínám akorát na to, že jsem všem ne tak cizím lidem říkala strýčku a teto. Ale aby Shayna oslovovala Lorena jako strýčka, to už by bylo docela moc. Přece jenom ještě není tak starý... Anebo kdo má výrazně mladší sestru, jak oslovuje vaše stejně staré kamarády? ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>