ICDS - kapitola 58

Kapitola 58 – Akční nájezd (1)

Válečníci potřebovali odpočinek.

Pokud to tak můžu sám říct, nezapsat se na žádné páteční přednášky byl božský tah. Rozvalil jsem se na pohovku v obýváku a zahloubal se. Poslední dobou jsem byl moc zaneprázdněný. Potřeboval jsem trochu odpočinku. Od konce zkouškového uběhl měsíc. Bylo to to školní období, kdy se profesoři vyžívali ve stížnostech studentů, zatímco je bombardovali úkoly. Ale to se mnou nemělo co dělat. Pokud to nebyl absolutně důležitý úkol, všechny jsem je směle vynechal. Měl jsem na pilno být průzkumníkem kobky. Jak jsem si měl najít čas na dělání úkolů?

A tak jsem odpočíval. Jelikož jsem třikrát denně bojoval s Obrovským ghoulem, věřil jsem, že na to mám právo. To proto jsem vstával tak brzy ráno, abych si rychle odbyl své ranní bitvy s Pánem podlaží!

Do 25. podlaží jsem neměl nedostatek lidí, co by se přidali ke mně do družiny. I když lidí nebylo moc, snadno jsem našel čtyři nebo pět lidí, co by se ke mně přidali. Ale 25. podlaží bylo jiné. Byli tu lidé, co se odmítali účastnit, pokud jsme neměli plnou družinu o 10 lidech, a taky tu nebylo tolik vyzyvatelů.

20. podlaží a níž byla takzvaná začátečnická oblast. Bylo tam spoustu začínajících průzkumníků, co chtěli bosse vyzvat na souboj, ale od 25. podlaží to bylo jiné. Lidé se schopnostmi už šli dál a lidé bez nich se sem vlastně nedokázali dostat. A tak byl počet průzkumníků mezi 25. a 40. podlažím evidentně celkem malý. Také se říkalo, že od 40. podlaží obtížnost kobky prudce vzrostla, což vedlo k tomu, že mnoho průzkumníků bylo nuceno zbytečně přijímat výzvy, aniž by byli schopní se dostat dál. To pro mě teď samozřejmě nebylo důležité.

Vlastně jelikož průzkumníků v První kobce bylo méně než 40 tisíc, bylo překvapivé, že jsem tak snadno dokázal najít lidi na nájezd. Bez ohledu na to, jak slavné bylo mé jméno Korunní princ, s tím, jak málo lidí vlastně chtělo jít dál, jsem nemohl dělat moc.

Ale kdybych do své družiny nenašel alespoň jednoho člověka, nemohl jsem získat Elixír na posílení kůže. Když jsem tuto svou frustraci vysvětlil Lorettě, omráčeně se na mě usmála a vytáhla předmět, co by mi pomohl s mým problémem.

„Tohle je Strašák člena družiny! Zvýší počet odměn o jednu. Ach, ale pořád si můžeš vybrat jenom jednu. Nebuď překvapený, tento zázračný předmět je jen za 10 tisíc zlatých za kus!”

„Loretto, tržby ti kvůli mně prudce vzrostly, ne?”

„...Bude to za 8 tisíc za kus.”

„Miluju tě, Loretto!”

„Uuuu... 5... 5 tisíc za kus! Bude to 5 tisíc zlatých!”

„...Ech? Proč jsi to znovu zlevnila?”

„Ech? ...Ach, aaaa! Z-zrušit! Vymaž, co jsem zrovna řekla!”

„Slovo ženy má cenu tisíci zlatých!”

Nechápal jsem, proč Loretta znovu slevila z těch 8 tisíc zlatých, ale díky Strašákům členů družiny, co jsem koupil za 5.000 zlatých za kus, jsem byl schopen získat Elixíry na posílení kůže, i když jsem nájezdy dělal sám.

Moje drilování Obrovského ghoula se blížilo ke konci. Moje síla a charisma se už oboje zvýšilo o 9 bodů a zdálo se, že Elixír zesilující kůži měl na mou pokožku celkem nápadný vliv, neboť na mě matka palčivě zahlížela. Byl to takový ten upřený pohled, co znamenal: Pokud máš něco dobrého, nenechávej si to pro sebe a vysyp sem. Promiň, matko, ale já je nepoužíval jako kosmetické přípravky!

Jak jsem na tohle všechno myslel, zatímco jsem se válel na pohovce jako lev po jídle, k uším se mi donesl zvuk kroků scházejících ze schodů. Byla to Yua.

„Ach, Yuo, jdeš do školy?”

„Shine, dneska je státní svátek.”

Když jsem se otočil, byla ve svém normálním oděvu. Na okamžik jsem si myslel, že se dívám na anděla, ale vážně to byla Yua. Fuu, skoro mě to zmátlo. Yua nebyla anděl, ale převtělený anděl. To jsem si musel pamatovat.

„Tak bys měla odpočívat. Dokonce i studenti musí nechat mozek čas od času odpočinout.”

„Ach, to... Shine, dneska máš čas, že?” zeptala se Yua obezřetně po chvilce váhání. Přikývl jsem.

„Jo, dneska nemám přednášky, takže odpočívám.”

„Ehm, Shine.”

„Můžeš to prostě říct.”

„J-jestli by ti to nevadilo... nechceš jít se mnou do kina?”

Okamžitě jsem vyskočil z pohovky. Dál se rozvalovat na pohovce nebo jít s Yuou do kina. Bylo jasné, co byl lepší způsob strávení mého volného dne.

„Samozřejmě že mám čas. Pojďme do kina.”

„Ale Shine, nemusíš jít dneska do kobky? Poslední dobou ses zdál zaneprázdněný...”

„Vůbec ne! Už jsem dodělal, co jsem dneska musel udělat, takže se nudím. Jsem rád, že ses zeptala.”

„Hehe... Díky, Shine. Tak já se převléknu a připravím se.”

„Dobře, taky se připravím.”

Přesně takhle jsme za 30 minut šli s Yuou do kina. Když jsme kráčeli s rukama propletenýma, cítil jsem pohledy lidí kolem, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. To proto, že Yua byla až příliš pěkná.

„Na jaký film jdeme?”

„Tady tenhle. Moje kamarádky řekly, že to je zábava, ale já na něj neměla s kým jít, protože všichni už to viděli.”

„Aha. Ale Yuo, pokud tě kdy chlapec pozve do kina, byl bych rád, abys to nejdřív prodiskutovala se mnou. Tvůj doprovod nemůžu nechat jen tak na někom.”

Můj pohled byl opravdový a vážný. To jsem si alespoň myslel.

„Ach, ehm... chlapců se bojím, takže se s nimi vážně moc nekamarádím.”

„Vážně? Tak tedy dobře. Nezapomeň, všichni muži jsou špatní. Samozřejmě až na otce a mě.”

„Chii, tohle říkáš vždycky.”

„Je to pravda. Muži jsou špatní. Ani bys nevěřila, jak moc jsou špatní.”

Byla to pravda, obzvláště o náctiletých chlapcích. Jako člověk, co jím jednou byl, jsem to mohl dosvědčit! Yua si svůj studentský život mohla užít bez dravosti náctiletých chlapců jen díky bezpečnostním pojistkám, co jsme s otcem zavedli bez jejího vědomí!

„Co ty, Shine?”

„Muži jako já jsou vzácní. Obezřetně pro tebe vyberu vhodné kandidáty, takže si můžeš vybrat z nich, Yuo. Pokud chceš, nemusíš si vybírat nikoho. Budu tě živit celý život!”

Omylem jsem zašel trochu moc daleko. Opatrně jsem se letmo podíval na Yuu a doufal jsem, že se na mě nedívala opovržlivě. Naštěstí se rozkošně smála.

„Dobře, Shine. Budu ti věřit a budu navždy žít s tebou. A taky budu nepříjemná švagrová.”

„Samozřejmě! Yuo, ty jsi moje první priorita!”

To jsem mohl odpřísáhnout před nebesy! Tím myslím, že jsem pochyboval, že by se za mě vůbec chtěl někdo provdat.

Po filmu jsme s Yuou zamířili do nedaleké fastfoodové restaurace. Ačkoli jsem ji chtěl vzít do trochu dražšího podniku nebo jí dokonce koupit celou restauraci, Yua byla dívka, co si uměla najít štěstí v maličkostech. Možná nebyla ztělesnění anděla, ale archanděla!

„Tyhle hranolky jsou skvělé!”

„Ale nesněz jich moc. Možná bys dopadla jako někdo, koho znám.”

„Kdo?”

„Bramborová čarodějka,” odvětil jsem, zatímco jsem srkal z kelímku kolu. V té chvíli jsem zaslechl, jak na zem spadl tác. Když jsem se otočil, byla tam bramborová čarodějka. Třásla se s bledou tváří.

Jen tak mimochodem, na tom spadlém tácu nebyl žádný hamburger, ale jenom hranolky. Její počínání vážně neskrývalo její přítomnost, ale jako obvykle měla na hlavě kapuci.

„S-s-s-s-s-shine.”

„Je tu někde netvor? Proč se tak moc třeseš?”

„...Shine?”

Když mě Yua oslovila, otočil jsem se zpět. Měla na tváři velmi laskavý úsměv.

Něco na tom bylo divného. Bezpochyby to byl laskavý úsměv, ale také mi z toho běhal mráz po zádech. Musel jsem mít něco z očima.

„Co se děje, Yuo?”

„Kdo to je?”

„Shine. Tohle je tvoje p-p-p-p-p-p-přítelkyně?”

Na rozdíl od Yui, co se poklidně usmívala, Su Ye-Eun skoro brečela. To byla tak smutná, že upustila svoje hranolky? To mě nepřekvapilo. S bezmocným povzdechem jsem Su Ye-Eun dovolil si k nám přisednout. Kdybych ji tam nechal stát, přece jenom by to vedlo k mnohem otravnějším věcem.

„Ahoj, já jsem Shinova mladší sestra Yua.”

„Ach, ahoj. Já jsem Su Ye-Eun.”

Když jsem ty dvě navzájem představil, to mrazení, co vycházelo z Yui, zmizelo. Su Ye-Eun přestala brečet, ale pořád byla znatelně napjatá. Zároveň s tím jsem se cítil trochu nervózně. Když jsem se se Su Ye-Eun setkal mimo školu, vždycky se něco stalo. Bude dnešek stejný?

„Řekla jsi, že jsi Shinova spolužačka?”

„Ach, ano. Můj vztah s Shinem je dobrý, takže se nemusíš ničím trápit, ještě...”

„Ještě? Vztah?”

„Hiik!”

Yua se zářivě usmála, ale Su Ye-Eun se z nějakého důvodu začala potit a nebyla se schopná podívat Yue do očí.

„Jsi jeho spolužačka, ne?”

„A-ano.”

„Nechodíš s ním, ale jste jenom spolužáci.”

„A-ano, to je pravda.”

„Tak vztah nebylo to správné slovo, huhu. Bála jsem se pro nic.”

Na Yuině tváři se objevily dolíčky. Ech? Znovu jsem pocítil mrazení. To došla Yua osvícení? Když jsem začal ve vší vážnosti uvažovat o možnosti, že se Yua stala uživatelem schopností, přerušila mě.

„Dobře se o Shina starej, Ye-Eun. Jak vidíš, Shin je velmi poctivý a neochvějný. Pokud se k němu přiblíží špatná žena, snadno se do toho zaplete. Doufám, že se o něj postaráš jako kamarádka.”

„A-ano.”

„A jsem mladší, takže se mnou nemusíš mluvit tak uctivě.”

„A-an... Dobře.”

Zatímco si Yua a Su Ye-Eun vyměnily rozpravu, kterou jsem nechápal, já prostě jedl svůj hamburger. Dívky vážně mluvily v nějakém tajném kódu. Vůbec jsem to nechápal. Ale pochopil jsem dvě věci. Jedno bylo to, že Su Ye-Eun byla z nějakého důvodu vůči Yue naprosto bezmocná. A druhé bylo to, že Yua možná měla schopnost na kontrolu chladu.

Když jejich konverzace skončila, já zrovna mačkal obal od hamburgeru.

„Chceš jít domů, Yuo? Chceš si něco koupit?”

„Hm... Shine, můžeme se jít podívat do butiků?”

„Jasně, určitě můžeme!”

Když jsme vyhodili odpadky a odešli z restaurace, Su Ye-Eun nás tiše následovala. Při její schopnosti utajení, kvůli které by ji chtěly najmout i super tajné státní agentury, to nebylo žádným překvapením. Yua se po ní podívala, ale akorát se mírně usmála.

Brzy poté se ten nepříjemný pocit, co jsem měl ze setkání se Su Ye-Eun, naplnil. Když jsme procházeli kolem obchodu s televizí ve výloze, naskočilo naléhavé zpravodajství.

[Urgentní zprávy. Brána nacházející se v obchodním centru v čínském Guangzhou zmizela a objevil se obrovský divočák vysoký přes 50 metrů. Čínská vláda už vyslala Strážce, aby zastavili divočákovo řádění, ale už teď máme potvrzeno přes tisíc obětí...]

[Obrovští netvoři se také objevili u Bran v Šanghaji a Pekingu a způsobili masivní ztráty na civilních životech. Čínská vláda vysvětlila, že k tomuto incidentu došlo, protože se do Brány bez svolení proplížili nějací samotáři. Ale vzhledem k tomu, že všech pět Bran nacházejících se v Číně zmizelo během krátké doby a že se na místě nacházelo velké množství Strážců, je jejich prohlášení pravděpodobně nepravdivé...]

Zastavil jsem se. V televizi jsem viděl obrovského divočáka velikosti budovy, jak pobíhá po městě Guangzhou. Několik budov se už zhroutilo, takže to vypadalo jako scéna z filmu. Kvůli neustálému pobíhání Obrovského divočáka se budovy hroutily a asfaltové silnice se chvěly. Před ním byly malé tečky, předpokládal jsem, že to byli čínští Strážci. Samozřejmě že se s tím Obrovským divočákem nemohli rovnat. Civilní ztráty? Pravděpodobně by bylo snazší spočítat lidi, co přežili.

Okamžitě poté mi v uších zaznělo oznámení.

| Objevil se Akční nájezd! Nájezd řádu C+ pro 500 lidí Obrovský divočák. Nájezdu se může zúčastnit jakýkoli průzkumník kobky ze Země. Chceš se zúčastnit? Jakmile vyjádříš svou touhu se zúčastnit, teleportuješ se na příslušné místo. Jakmile Akční nájezd porazíš, vrátíš se na původní místo. |

| Objevil se Akční nájezd! Nájezd řádu C- pro 1.000 lidí Vlna minikrakena. Nájezdu se může zúčastnit jakýkoli průzkumník kobky ze Země. Chceš se zúčastnit? Jakmile vyjádříš svou touhu se zúčastnit, teleportuješ se na příslušné místo. Jakmile Akční nájezd porazíš, vrátíš se na původní místo. |

| Objevil se Akční nájezd! Nájezd řádu C+ pro 300 lidí Obrovský šavlozubý tygr. Nájezdu se může zúčastnit jakýkoli průzkumník kobky ze Země. Chceš se zúčastnit? Jakmile vyjádříš svou touhu se zúčastnit, teleportuješ se na příslušné místo. Jakmile Akční nájezd porazíš, vrátíš se na původní místo. |

-----------------------------------------------

~ Nový blok kapitol. A hned z kraje máme tři možnosti. Kam si Shin zajede na "dovolenou"? Su Ye-Eun vážně nosí smůlu... anebo z Shinova pohledu možná štěstí? ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>