ICDS - kapitola 62

Kapitola 62 – Akční nájezd (5)

„Ach, slečno Mastifordová.”

I se vším tím úsilím, co jsem vynaložil, bylo město napůl zničené. Nevěděl jsem, jestli mám být šťastný nebo smutný. Ale byla úleva, že se oběti na civilistech nezvyšovaly. Kdybychom toho divočáka s otcem nezabili, dál by uháněl Guangzhou a zničil by celé město. Kdyby k tomu došlo, zemřely by miliony lidí.

[Byl jsi ještě silnější než předtím, minimálně stejně silný jako řád S. Ach, já jsem samozřejmě pořád o hodně silnější! Ach, pokud jsi se strýčkem Yungungem, řekni mu, že dneska vypadal skvěle!]

„Rozdělili jsme se hned po nájezdu. Měla bys mu to říct sama, určitě bude mít radost.”

[Jo, řeknu mu to. Ach, ehm... Díky. Dojalo mě to. Myslela jsem si, že jsi sobecký a ošklivý, ale vážně jsi hodný člověk! Skvělý kluk! Za to se já, Hwaya Mastifordová, můžu zaručit.]

„Nešel jsem tam jenom zachraňovat lidi. Šel jsem, protože jsem věděl, že dokážu vyhrát.”

[Ale i tak!]

Ze vzrušení v hlasu Mastifordové bylo znát, že byla v dobré náladě. Pak se najednou ztišila.

[Promiň, že jsem tě navedla do takového nebezpečí... Doufám, že se něco takového už nestane, ale pokud ano, určitě půjdu s tebou.]

„Nebyl jsem sám. Byl se mnou Yungung.”

[Ach, ech, j-jo.]

Mastifordové se trochu zatřásl hlas. Potřásl jsem hlavou na otce, co se ptal, co se děje. Pak jsem se vrátil ke své konverzaci.

„Ale ano, měli bychom vymyslet plán, jak se s něčím takovým vypořádat. Nemůžeme dopustit, aby došlo k dalšímu Akčnímu nájezdu a aby země hamižně řekla, že se o to postarají sami. V Guangzhou byli i turisti z jiných zemí. Měli bychom toho využít a vytvořit směrnice nebo procedury pro asistenci cizích uživatelů schopností při jednání s obrovskými netvory.”

[Neboj se, postarám se o to. Tentokrát ti ukážu, jakou váhu mají slova řádu SS! Už nebudu jen tak sedět a čekat, když velmi dobře vím, že ostatní umírají!]

Hlas Mastifordové přetékal hněvem a sebevědomím. Pomyslel jsem, že byla ohnivá jako plameny, a zasmál jsem se.

„Co Peking a Šanghaj?”

[Tam netvory úspěšně potlačili. Protože čínská vláda na obě místa vyslala uživatele schopností vysokého řádu, počet civilních obětí a materiální škody byl nižší než v Guangzhou. Ale zemřeli přitom dva uživatelé schopností řádu S.]

„Zemřeli?! Řád S?”

[Jo. Bylo to kvůli jedu Minikrakenů. Neposlali tam žádné léčitele výš než řád A, možná kvůli tomu, že tam byl Mág kleteb. Taková hloupost. Kvůli jejich charakteristice požírače many se Minikrakeni vyvinuli téměř na řád B+ a jejich jed byl vysoce smrtelný. Dva mágové bez odolnosti vůči jedu zemřeli. Myslím, že to šokovalo dokonce i čínské uživatele schopností.]

„Tsk.”

V lázni jsem zavřel oči a přemýšlel. Vážně zemřeli zbytečně. Méně než 0,1% uživatelů schopností bylo v řádu S, takže to byla elita mezi elitami. Ale zemřeli v nájezdu řádu C. To byl výsledek zbrklého útoku na nepřítele, aniž by věděli o jeho zvláštních vlastnostech.

Když jsem pomyslel na to, jak hloupě zemřeli, zatímco si užívali svého luxusního života, prohnal se mnou pocit prázdnoty. Realita byla takhle nepředvídatelná a chladnokrevná. Všichni si museli uvědomit, že změna, co přišla s druhým měsícem, nebyla nějaký dar od Boha.

Když jsem zahořkle přemýšlel o lidech, co zemřeli, zavolala na mě Mastifordová.

[Ehm... Yeon Hwawu.]

„Jo?”

[Kdy mi přestaneš říkat slečno Mastifordová? Přijde mi to zkostnatělé. Jinak nemluvíš tak formálně.]

„...Hm?”

[Když spolu mluvíme v soukromí, říkej mi Hwaya. Je to snazší a jednodušší, ne? Dobrá, rozhodnuto! Za dnešek díky!]

S tím zmizela. Zapomněl jsem na ty vážné věci, o kterých jsem uvažoval, a popletlo mě to. Ech? Uch...

„To říká, že bychom měli být přátelé?”

„Co tím myslíš, synu?”

„Uch... to nic.”

Přišlo mi trochu divné o tom říct otci. Nevěděl jsem proč, ale zjistil jsem, že mi srdce trochu víc tlouklo... proč? Bylo se mnou něco špatně?

„Ach, určitě to je proto, že jsem si udělal nového kamaráda.”

Spokojil jsem se s odpovědí, co jsem vymyslel. Konečně jsem získal kvalifikaci postavit se Hwaye Eleni Mastifordové tváří v tvář. A navíc to vzešlo od ní!

Ani mě nepožádala, abych pro ni pracoval. Poděkovala mi a řekla, že se ke mně příště přidá. To znamenalo, že nikdo nebude poslouchat ničí rozkazy a že budeme rovnocenní. Jako přátelé. Myslel jsem si, že mi srdce buší z toho vzrušení, že mě uživatel schopností řádu SS jako ona uznala za kamaráda.

To bylo pravděpodobně ono. Jo, pravděpodobně.

Ten den po celém světě vysílali, co se stalo v Guangzhou. Najednou se zničehonic objevil rytíř v černém brnění a rytíř ve stříbrném brnění a když porazili Obrovského železného divočáka, zase s ním zmizeli.

Čínská vláda je považovala za mezinárodní zločince a se skřípajícími zuby prohlásila, že je polapí. Na druhou stranu téměř všechny národy Čínu veřejně odsoudily a řekly, že napadli skutečné rytíře této éry. Ani nemluvě o tom, že napadli Čínu za to, že ignorovala bezpečnost svých obyvatel a cizinců, co tam byli kvůli turistice a podnikání. A to všechno kvůli hamižnosti po netvořích ostatcích.

Bombardovali je nespočtem mezinárodních obvinění a čínská vláda se celá potila, aby se s tím vypořádala.

Nakonec s pomocí společného veřejného vyjednávání mezi Strážcem a Křídlem svobody vznikl mezinárodní zákon, co vytyčoval procedury Strážce, Křídla svobody a nezávislých uživatelů schopností v případě, že by došlo k dalšímu masivnímu útoku netvorů. Ačkoli už podobný zákon existoval, to, co se dneska stalo v Číně, zdůraznilo důležitost takových zákonů. A tak starý zrušili a znovu zřídili naprosto nový, posílený zákon.

V případě, že nebyla prioritně zahájena evakuace civilistů nebo pokud se s netvory nevypořádali během daného časového úseku, nebyl problém, ani kdyby se objevili uživatelé schopností z cizích zemí a vypomohli.

Už existoval zákon, který uváděl, že pokud v případě výskytu netvorů uživatel schopností jednal v sebeobraně, nebude zodpovědný za škodu. A tak budou uživatelé schopností v dané oblasti automaticky způsobilí bojovat s jakýmkoli netvorem.

Tento nový zákon umožňoval bojovým jednotkám Strážce a Křídla svobody jednotlivých zemí jednat mnohem svobodněji. Pokud v zemi dojde k akčnímu nájezdu, mohli tyto bojové jednotky ze sousedních zemí vyslat, jakmile uběhl daný časový úsek.

Pro průzkumníky kobky tento zákon fungoval samozřejmě jinak. My jsme se mohli na cílovou lokaci teleportovat, jakmile ten časový úsek uplynul.

[Poletují tu celkem zajímavé zkazky. Dva lidé v plném brnění se najednou teleportovali na místo. Uživatel schopností, co je schopen teleportace, teleportoval do boje dva silné uživatele schopností specializující se na boj zblízka. A podobně. Zdálo by se, že ty osoby ze zkazek jsou mezi námi.]

[To je zajímavá historka, ale zkazky jsou zkazky.]

[To máš pravdu, ale je jasné, že to nejsou jen pouhé zkazky. Ani nemluvě o tom, že jsem viděl, co se stalo v Guangzhou. Mastifordová tam být nemohla, zvlášť když už znám její schopnost. To by znamenalo, že viník je mezi vámi třemi.]

[To samé bych mohl říct o tobě, Walkere. Ne že bych si myslel, že jsi ten typ, co by udělal něco tak znamenitého.]

[Máš pravdu, něco takového bych neudělal.. tuhle konverzaci uložím k ledu.]

Ty dva obrněné rytíře, co se objevili v Guangzhou, začala média nazývat Temný rytíř pro rytíře v černém brnění a Hřmící rytíř pro rytíře, co volně ovládal blesky. Tyto přezdívky se rozšířily i na jiná média a začaly být univerzální. Když jsem slyšel, že nás média nazývala Temný rytíř a Hřmící rytíř, pokaždé jsem si nemohl pomoct a zděsil jsem se.

„Můj Hřmící rytíři, dones otci trochu vody.”

„Temný rytíři, proč si ji nedoneseš sám?”

„Huhu, určitě se celý klepeš na bitvu, Hřmící rytíři.”

„Sám se musíš celkem nudit, Temný rytíři!”

...Po pár bojích o vlastní čest jsme si vyjednali, že už se nikdy nebudeme nazývat našimi přezdívkami.

| Boty kvapného hněvu (Jedinečné) |

| Odolnost – 170/170 |

| Obrana – 240 |

| Omezení vybavení – level 35+, Mrštnost 100+, Konstituce 80+ |

| Možnosti – Síla +5, Mrštnost +10, zvýší efektivitu všech druhů výpadových technik o 50%. |

Boty, co jsem získal z Obrovského železného divočáka, byly v obraně nesrovnatelně silnější než vybavení Ještěřího rytíře. Ani nemluvě o tom, že vypadaly nesmírně luxusně, neboť se černě leskly. Bohužel můj level a hodnoty nebyly dostatečně vysoké, abych si je mohl nazout. A kromě toho bych tím přišel o svůj bonus ze sady, i když by se to technicky vynahradilo možnostmi Bot kvapného hněvu. Jelikož jsem neměl řádné techniky výpadového typu, boty na mě neměly moc velký účinek. A tak jsem je měl prozatím uložené v inventáři.

Že jsem je neměl na nohou, samozřejmě neznamenalo, že jsem nemohl Obrovského ghoula lovit sólo. I dneska jsem snadno ulovil Obrovského ghoula a zkonzumoval Elixíry na posílení kůže.

| Tvoje kůže zesílila až na limit a je teď dost tuhá, aby vystála kopí a meče i bez brnění. Všechny nedostatky na kůži zmizely a je teď ještě hladší a čistější. Tvoje konstituce a charisma se zvýšilo o 3 body. Zdá se, že další konzumace tohoto předmětu nebude mít žádný efekt. |

Pěkné, tohle byl poslední! Jak jsem čekal, Elixír na posílení kůže mi zvýšil konstituci a charisma o 12 bodů. Jak jsem se díval na sebe do zrcadla, všiml jsem si, že jsem měl pokožku mnohem hladší a čistější než předtím. Dokonce i já jsem si myslel, že vypadám dobře. Cítil jsem, jak bylo důležité mít dobrou pokožku.

„Už jsi blízko naprostého pokoření 25. podlaží?”

„Ano, už musím získat jenom jednu část vybavení. Doufám, že se objeví příště a ne nějaká jiná část nebo Elixír na posílení kůže.”

Jak jsem Lorettě odpovídal, použil jsem dalšího Strašáka člena družiny.

Loretta přikývla a klidně odpověděla: „V tom případě, Shine, tě uvidím po dalším nájezdu. Nezapomeň za mnou potom přijít.”

„Dobře.”

Když jsem Lorettě nenuceně odpověděl, otočil jsem se k ní zády. Slyšel jsem, jak si za mnou tiše povzdechla, ale neohlédl jsem se. Kdo ví, jestli by se mi zase pokusila něco prodat?

„Guoooooo!”

„Vy všichni, pojďte na mě!”

| Použil jsi techniku Provokace! Přilákal jsi k sobě okolní nepřátele! |

Sólový nájezd na Obrovského ghoula byl nesmírně snadný. Nejdřív jsem musel opakovaně použít Provokaci, abych k sobě svolal zombie. Pak jsem ani nepotřeboval použít Živelnou bouři, neboť stačilo jen pár normálních Bouří, abych naprosto vyhladil většinu zombií a otevřel si cestu k Obrovskému ghoulovi.

„Bouře! Bouře!”

„Člověěěčeee...”

„Zpět... do... temnoty...”

Jak zombie dál povstávaly ze země, jakmile jsem si udělal cestu, prostě jsem je ignoroval. Běžel jsem k Obrovskému ghoulovi. Zároveň s tím Obrovský ghoul běžel ke mně, rozzuřený tím, že jsem zabil tolik zombií.

„GUOOOOOO!”

„Huu, haap!”

Nájezdy v reálném životě byly dobré, ale nájezdy v kobce měly také své kouzlo. Být schopen bojovat proti takhle silnému protivníkovi a přitom cítit, jak sílím. Neexistoval žádný lepší pocit!

„Haa!”

Skočil jsem diagonálně a zvýšil dosah Černého zemského kopí manou. Sekl jsem skrz hřbet ruky Obrovského ghoula a zlehka doskočil, zatímco jsem po cestě rozdrtil pár náhrobků. S trochou štěstí to Obrovského ghoula hned otrávilo. Z úst mu tekla krev. Miloval jsem jed Černého zemského kopí. Nejenom že v průběhu způsobovalo neustálou škodu, také zpomalilo pohyb nepřítele a byl tak zranitelnější vůči smrtelným útokům.

„GUOOOOOO, ČLOVĚČEEEEEE!”

„Přísahám, že si jednou změním rasu. A potom už nebudu muset poslouchat tuhle hlášku... Haat!”

Obrovský ghoul se ke mně dostal po čtyřech. Vyhnul jsem se jeho ocelovým drápům, máchl jsem mu kopím po tváři a vystřelil jsem Hřmící bombu. Poté, co se moje Mistrovství ducha dostalo do středního řádu, bylo snazší použít Peičinu živelnou magii a přitom udržovat stav Duchovní aury.

„KUOOOOO!”

„Tvojí silnou stránkou je robustnost! No tak, buď agresivnější!”

Bitvy s Pány podlaží byly tak obtížné kvůli podvodným technikám bossů, silným útokům a bezmezného HP a obrany. Jinými slovy pokud jste se dokázali vyhnout jejich útokům, proniknout skrz jejich obranu a uštědřit jim nějakou tu škodu, mohli jste Pána podlaží snadno zabít sólo.

Většina lidí by samozřejmě neměla ani šanci, neboť by je to vykoplo po prvním úderu. Útoky Pánů podlaží měly velký dosah a snadno mohly být smrtelné všem, které zasáhly. Ořezávat jim jejich bezmezné HP a přitom bojovat sólo, takový vyzyvatel by musel zůstat napjatý a ostražitý po celý souboj.
-----------------------------------------------

~ A to byla poslední kapitola v bloku s názvem Akční nájezd. Od příště začneme s novým blokem kapitol. Nebojte se, ten boj sice autor takhle usekl, ale v další kapitole ho dopíše! ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>