KY - kapitola 39

Kapitola 39 – Průzkum po přestávce

Obvykle by tu byli poutníci a kupci.

Strážní, co je zastaví a prohlédnou, než je pustí dovnitř.

Pro Lorena to bylo poprvé, co prošel branou, kde vůbec nikdo nebyl. A ta podivnost, co cítil, bylo něco, co na bojišti nikdy nepocítil.

Lapis, co seděla vedle něj, se uvolněně rozhlížela po okolí. Sem tam mrskla bičem po koni, ale místo toho zasáhla Klause. A jak ho Loren sledoval sebou cukat, akorát to ještě víc podnítilo tu podivnost, co cítil.

„Neměli bychom to nechat slézt?”

Když pominul tu podivnost, Klaus, co byl v bezvědomí na koni, byl v určitém smyslu také zraněný člověk.

To znamenalo, že ho zranila Lapis, ale Loren usoudil, že to bude ignorovat, a udělal takový návrh. Ale Lapis se otevřeně zatvářila zhnuseně.

„Nechci se toho dotýkat, víš?”

„Pokud se tomu můžu vyhnout, ani já ne.”

Klaus visel ze zadnice koně a pro koně nebyl zrovna nejlepší pocit, že se mu na hřbetě něco cukalo, ale Loren se necítil na to, aby zastavil vůz a sundal ho.

Tak moc nechutný byl člověk, co sebou cukal s očima vyvrácenýma.

„Ale stejně tu vážně nikdo není.”

Projeli branou a vjeli do města a teď vůz jel po hlavní silnici, ale nikdo tu nebyl a bylo tu naprosté ticho.

Bylo to jako město duchů, ale vůbec nebylo poškozené a místo toho všechno vypadalo uspořádaně.

„A ani to nevypadá, že by na město zaútočili nemrtví.”

Pokud by na něj zaútočili, zůstaly by po tom stopy. Ale kam Loren dohlédl, na ulicích nebyly žádné stopy, že by obyvatelé s něčím bojovali.

Neviděl žádná rozbitá okna nebo budovy a dokonce ani krvavé skvrny.

„Nikdy jsem si nemyslel, že čisté město bez lidí bude tak děsivé.”

„Kráčet s tebou prázdným městem. Nezní to velmi romanticky?” řekla Lapis, co držela otěže s úsměvem na tváři. V přímém opaku k Lorenovi, co se obezřetně rozhlížel kolem přimhouřenýma očima.

Loren nedokázal pochopit její citlivost, ale usoudil, že nebylo třeba, aby na to poukazoval a zranil tak její city. Nakonec by pak k té podivnosti, co cítil, přidal ještě chlad.

„Než něco uděláme, měli bychom najít nemocnici. Nezapomněla jsi, že nám vzadu umírají čtyři lidé, že ne?”

„To je pravda. Shayno, víš, kde najdeme nemocnici?”

Zeptat se na město místního obyvatele byl ten nejrychlejší způsob, jak to zjistit.

Po Lapisině otázce Shayna vystrčila hlavu z vozu, rozhlédla se a ukázala jedním směrem. „Myslím, že jedna byla támhle.”

„Tak pojďme tím směrem.”

Lapis navedla koně směrem, kterým Shayna ukázala.

Vůz se valil obyčejně vyhlížející ulicí, tedy až na skutečnost, že tu nikdo nebyl.

Ta nemocnice, ke které Shayna ukázala a ke které za chvilku dorazili, vypadala jako klinika pod vedením jediného člověka.

Existovaly nemocnice, co vedl stát, ale Shayna znala jedinou nemocnici, a to tuto.

„Můj otec řekl, že tu je vážně dobrý doktor, a přivedl mě sem.”

„Je špatné si myslet, že to zní trochu podivně?”

Městský doktor, co byl šikovnější než doktoři ve státních nemocnicích, nebylo to nejneobvyklejší, ale Loren si nebyl jistý tím, že prezident státu přivedl svou dceru na kliniku a ne do státem zřízené nemocnice.

„Při naší nynější situaci věřím, že to je vlastně lepší,” řekla Lapis, jak se podívala na Shaynu, co se Lorenovi tiskla k pasu. Ona sama mezitím zaparkovala vůz vedle kliniky a vypřáhla koně.

„Nechci se přiblížit k velkému zařízení, když stále nevíme, co se v tomto městě děje.”

„Co tím myslíš?”

„Nic konkrétního. Spíš než tohle, mohl bys vynést všechny z vozu? Hej ty, taky bys měl pomoct,” zavolala Lapis na Klause, co sklouzl z koně.

Ačkoli na zádech utržil spoustu ran, pořád byl v lepším stavu než ostatní.

Nabyl vědomí, jen co sklouzl z koně, a zhroutil se na zem, jako kdyby ho opustila veškerá síla.

„Nemůžeš mě nechat si chvilku odpočinout? Je to více méně díky mě, že jsme tomu drakovi utekli.”

„Nezapomněl jsi na to, že Loren zachránil Ange před drakem, že ne?”

„Ugh...”

Lorena podráždilo, že si na to Klaus jen stěží vzpomněl, když mu o tom řekli. Klaus pak vstal a obrátil se na něj, pohledem mířil k zemi a zamumlal hlasem, co Loren jen stěží slyšel: „E-ehmm, no... Díky... že jsi zachránil Ange...”

„Ještě jsme ji nezachránili. Pokud máš čas říkat něco takového, využij ho tím, že odneseš všechny dovnitř.”

„Dobrá.”

Loren se usmál na Klause, co vypadal sklíčeně, ale co mu upřímně odpověděl.

„Když teď o tom přemýšlím, moje kněžka tě celou noc bičovala... Otevřelo ti to v nitru nějaké nové dveře?”

„Cože?! Ne!”

„Nemyslíš si, že to je škoda nebo tak něco, že ne?”

„Samozřejmě že ne! Jsem normální!”

„...Takže chápeš, že procitnutí k takové věci je abnormální.”

Klaus byl rudý a vypadalo to, že chtěl něco říct, ale chvíli o tom přemýšlel a zahlížel na Lorena. A nakonec nic neřekl, odvrátil se od Lorena a kráčel k vozu, aby pomohl odnést ostatní.

Loren sledoval, jak Klaus odkráčel, a Lapis mu škádlivě zašeptala: „Nemusel jsi ho provokovat, aby se vrátil do svého obvyklého stavu, víš?”

„Tak to není. Jen jsem ho škádlil.”

Když ji Loren odmávl rukou, také přešel k vozu, aby ostatní vynesl. Rozhodl se odnést Broase a ostatní tři nechat Klausovi.

Nesnažil se, aby Klaus všechno odpracoval. Bylo to proto, že ty tři byly dívky a také členky Klausovy družiny, a tak se akorát snažil být ohleduplný.

Nebyl si jistý, jak si to Klaus vyložil, ale místo dalšího nošení začal vykládat to málo, co se jim podařilo vzít z tábora.

Nemohli vzít to, co už bylo vyložené, ale byli schopní si s sebou vzít to, o čem rozhodli, že nebylo třeba k rozbití tábora, a co nechali ve voze. Uvnitř bylo jídlo a nějaké lékařské potřeby.

Tohle jen stěží stačilo jako první pomoc a Loren se bál, že to ani zdaleka nebude stačit na to, aby ošetřili ty tři, co byli v bezvědomí, a jednoho vážně zraněného. Ale Lapis brzy našla něco lepšího.

„Co jiného čekat od lékařského zázemí, i když to tu vedl někdo soukromě. Je tu tolik léčiv.”

Také tu byly pokoje s postelemi a jak tam Loren a Klaus přesunuli Broase a dívky, Lapis a Shayna přišly s náručí léčiv.

Ony dvě prohledávaly kliniku, zatímco Loren a Klaus přenášeli zraněné.

„Pokud toho máme tolik, myslím, že budu moct zvládnout většinu věcí.”

„Dobrá. Takže můžeš se do toho rychle pustit? Nebudu moct dobře spát, pokud nakonec zemřou, když se nám je podařilo dostat až sem.”

Loren neměl žádné zkušenosti nebo znalosti medicíny.

Když se na to zeptal Klause, odpověděl, že na tom byl stejně. A řekl mu, že takové znalosti měla Ange, ale zrovna teď to byla ona, kdo potřebovala ošetřit.

„Rozumím. Mám spoustu práce, takže Lorene, můžeš vzít Shaynu a zůstat venku?”

„To říkáš, že i já mám jít ven?! Jsou to členky mé družiny, víš?!” stěžoval si Klaus po Lapisině návrhu, jak se od něj dalo čekat, ale Lapis mu věnovala pohrdlivý pohled a on se kvůli té intenzitě zakoktal.

„Začnu s jejich ošetřování, takže jim budu muset uvolnit a také sundat oděv... To říkáš, že mě chceš u toho sledovat?”

„Ugh, no, ne...”

„Také svléknu Broase a věřím, že chtít sledovat nahé tělo muže ve středním věku je celkem prvotřídní choutka.”

„Nikdy jsem neřekl, že mám takové choutky!”

Jak Klaus s rudou tváří zakřičel, Lapis v tichosti ukázala na Ange a dívky, a Klaus si okamžitě zakryl pusu. Lapis pak ukázala na dveře ve smyslu, aby odešel.

Tentokrát její instrukce poslechl a odešel z místnosti. A když ho chtěl Loren užuž následovat, Lapis na něj zavolala: „Lorene, můžeš Klause nechat hlídkovat v okolí a můžeš s Shaynou prozkoumat oblast kolem?”

„Já? S Shaynou?”

Zatímco tam Loren stál a zpochybňoval to rozpárování, Lapis pokračovala: „Mám pocit, že Klaus toho moc nenajde a nechci mu svěřit Shaynu.”

„Bude otravné, pokud ji tu nechám?”

Loren nebyl proti průzkumu oblasti, ale vzít s sebou Shaynu bylo něco naprosto jiného.

Nedalo se říct, na co po cestě narazí, a Loren nechtěl tak mladou dívku vystavit nebezpečí, a tak nedokázal pochopit Lapisin názor.

„Tohle jsem už zmínila dřív, ale abych je ošetřila, budu je muset svléknout. U dívek to nebude tak zlé, ale myslím, že Broasovo nahé tělo by na ni mělo až příliš špatný vliv.”

„Hodláš ho svléknout do naha?”

Loren si pomyslel, že zacházet tak daleko nebude nutné, ale jelikož Lapis věděla, co dělá, hádal, že to bylo nutné. Ukázat Shayně něco takového by nebylo dobré.

„Procházka po okolí by měla být v pohodě. Shayna je taky odtud, takže by měla znát cestu a tak.”

„No, to je asi pravda.”

Pokud byla něco jako princezna, Loren si myslel, že o samotném městě toho moc vědět nebude, ale až do teď se zdálo, že pár věcí věděla.

„Můžeš to pro mě udělat?”

Na rozdíl od toho, když jednala s Klausem, měla vážnou tvář a jelikož k tomu měla řádný důvod, Loren se necítil na to, aby se s ní dohadoval, a tak přikývl.

„Přivedu ji zpět, jen co si budu myslet, že to je nebezpečné.”

„Samozřejmě. Takže to je na tobě.”

Jelikož ho požádala, aby to udělal, mohl s tím akorát začít.

Ačkoli mu to logicky vysvětlila, Lorenovi při tom pomyšlení stejně nebylo příjemně. Ale vzal Shaynu, řekl Klausovi, aby hlídkoval, a pomalu vyšel z budovy.
-----------------------------------------------

~ Tak. V příští kapitole se dozvíme, co Loren najde. Možnosti jsou: přeživší, další zombie, spoustu mrtvých a kořist. S Lorenovým štěstím... by se to dalo tipnout na nějakou armádu nemrtvých s kostěným drakem v čele. ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>