DM - kapitola 216

Kapitola 216 – Do Labyrintového města

Tady Satou. Když zaslechnu slovo pláž, připomene mi to plážové chatky. Při zábavě u moře se nemohly postrádat opékané olihně a kukuřice, karí bez obloh a odleželý ramen. Abych z toho udělal realitu, nejprve musím vypátrat kukuřice.


Dva dny poté, co jsme vyrazili z hrabství Kirik, jsme dorazili na moře nedaleko obchodního města Taltumina. Kdybych jen tak vplul do přístavu, musel bych tu loď ukotvit, a tak jsme večer vystoupili na pláži, kde nebylo ani živáčka. A rozhodli jsme se pokračovat kočárem.

I koně měli radost, že jsou zase na zemi, co tak dlouho neviděli.

Okolí této oblasti nebylo obydlené lidmi, pravděpodobně kvůli té spoustě netvorů, ale za nedalekou horou byla opuštěná silnice, takže do obchodního města pojedu po ní. A poté budeme po hlavní silnici pokračovat do Labyrintového města.

„Pane, noční pochod je nebezpečný. Přeji si praxi na písečné pláži.”

„Ohňostroj~?”

„Ohňostroj je pěkný nodesu! Frrrnk je taky pěkné, ale prskavky jsou pěkné nodesu!”

„Hm.”

Ta praxe, o které se Nana zmínila, znamenala ohňostroj. Přiláká to netvory, ale hádal jsem, že jsem je prostě mohl vymýtit, až se přiblíží.

Všem jsem rozdal krátké hůlky a aktivoval jsem v nich požadovanou <Ohňostrojovou iluzi>.

„Kururu~n.”

„Nádhera.”

Tama a Mia pobíhaly po písečné pláži s normálními tryskajícími prskavkami v obou rukou.

„Řádně se dívej!”

„Dobře.”

Arisa a Lulu si prskavkami psaly v temnotě noci. Zdálo se, že to písmena vytvářelo paobrazy. Myslel jsem si, že hodlala napsat [Miluju tě] nebo [LOVE], ale prosím přestaň s psaním až příliš přehnaných zpráv jako [Kdy bude yobai?] Prosím, pouč se z toho, co napsala Lulu: [Tak moc tě miluju].

„Přeji si ptáče.”

Nano?

„Přeji si ptáče nanodesu.”

Řekla to dvakrát. To máš tak moc ráda ptáčata? Nedokázal jsem si představit tvar ohňostroje, a tak jsem se pokusil vytvořit jiskry, co z krátké hůlky létaly, ve tvaru ptáčat. Ohňostroj nebylo něco, co existovalo v předem daných vzorech, takže přípravy nějakou dobu zabraly. Ale snažil jsem se ze všech sil, abych splnil očekávání těch vzrušených očí na jinak bezvýrazné Nanině tváři.

„Je to úžasné ptáče. Master, když jsem se ho dotkla, zmizelo.”

„Protože to je iluze.”

Takhle se toho najednou dotýkat, jak komplikovaná dívka. Kdyby to nebyla magie světelného typu, popálila by se. Znovu jsem na krátkou hůlku vložil stejnou magii a varoval ji, aby se toho nedotýkala.

A já spolu s Lizou jsme si užívali prosté jiskry.

„Tohle je pěkné.”

„Jo, to je.”

Než jsem se nadál, Arisa a ostatní se shromáždili a zapálili prskavky.

Pár neotesaných netvorů se snažilo sem vniknout z moře a z lesa, ale odrazil jsem je Vzdáleným omráčením, než se mohli dostat na dosah Tamina Vycítění krize. Kdybychom byli ve hře, pravděpodobně by zaútočili přesně. Ale zdálo se, že schopnost vycítění netvorů nebyla nijak vysoká. Poté, co jsem je několikrát zasáhl střelou Vzdáleného omráčení, je to buď vyděsilo, nebo poplašilo, takže se vrátili zpět do moře a lesa.

Druhého rána jsme se poddali nádherné písečné pláži a užívali jsme si plavání v oceánu. Necestovali jsme ve spěchu, ale pokud to takhle půjde dál, pravděpodobně tu budeme tábořit několik dní. A tak jsem to v poledne ukončil a vydali se zase na cestu.




„Co to je za vůz. Vůbec se netřese, divné.”

Stěžovaly si dokonce i bez třesení, co? Jak komplikované.

Tento vůz nebyl jako vůz, co jsme používali dřív. Místo toho to byl malý kočár ve tvaru krabice podobný tomu, kterým jsme jezdili v městech. Nejenom že to mělo v povozové části samopohon, ale pod částí pro pasažéry byl také úzký aerodynamický motor. Měl nízký výkon, takže mohl nanejvýš letět jen několik metrů nad zemí a po krátkou chvíli. Ale bez problému se dokázal vznášet 10 centimetrů nad zemí a pohltit tak třes. Podvozkovou část jsem řádně uzemnil, takže by to zvenku mělo vypadat jako normální kočár.

Kozlík a kabina pro cestující byly naprosto oddělené, takže se členové každé dvě hodiny střídají na kozlíku. Zrovna teď kočírovala Tama a Lulu s ní byla na kozlíku. Nana a Liza jely plně ozbrojené na koních vedle kočáru.

Jak se dalo čekat od opuštěné silnice, několikrát jsme narazili na netvory, ale jelikož to byli jen nevýznamní netvoři, Liza je snadno eliminovala výpady svým kopím a Nana z dálky svými šípy přírodní magie. Překvapilo mě, když jsem viděl, že se Nana naučila vypálit pět magických šípů zároveň.

Večer toho dne jsme zahlédli obchodní město Taltumina. Toto město bylo pod přímou kontrolou krále, podobně jako Labyrintové město.

Přesně jako u vévodského hlavního města i tady se k okraji města přilepovaly další čtvrti.

Vně městských hradeb jsem viděl dlouhou řadu lidí a vozů, co až do večera čekali, až na ně vyjde řada, než se brána zavře.

Navzdory tomu, že jsem se zapletl do otravných věcí jako duel s jiným šlechticem, neboť jsem nemohl předbíhat, nějak se nám podařilo vstoupit do města, než se brána zavřela.

Můj ty světe, prosím, přestaňte s těmi dětinskostmi.




Jelikož hostince, co byly až příliš luxusní, odmítaly ubytovat kohokoli jiného kromě lidí, požádal jsem strážného u brány, aby mi doporučil dobrý hostinec, co dovolí ubytovat pololidi.

Ten hostinec měl rozhodně vytříbený interiér a pokoj byl také prostorný, ale nelíbil se mi ten povrchní přístup recepčního. Pro dnešek tu zůstaneme, ale příště to bude jiný hostinec.

„No vážně, kdo si myslí, že je, když říká, že máme spát na zemi, protože vypadané chlupy zvířecích lidí postel ušpiní!”

„Strašné.”

„Vyjadřuji nespokojenost.”

„Mwu.”

Zdálo se, že to Arisu a ostatní urazilo, a přesto Pochi a Tama se zdály být—

„Podlaha je tak načechraná~?”

„Ariso, budeš mít hlad, když se budeš vztekat desuyo?”

—ani se nezdálo, že by je to zajímalo.

Liza byla celkem spokojená jen díky tomu, že je hostinec nenutil přespat ve stájích jako otroci.

Když jsem si postěžoval vedoucímu hostince, normálně tomu recepčnímu vyhuboval, takže se nezdálo, že by to byla politika tohoto hostince.

Jelikož Tama a Pochi při omluvě recepčního odpověděly: „Dělej, jak myslíš~” a „Odpouštím ti nodesu”, nebudu mu to mít dále za zlé.




Měl jsem mírná očekávání, když to byl mezinárodní obchodní přístav království Shiga, ale z cizích zemí tu byly jenom levné věci. A samotné zboží se nijak nelišilo od zboží v přístavu ve vévodství.

Jediným rozdílem bylo, že vybavení vyrobené z netvořích částí se vyváželo vně království. V království takové vybavení nebylo moc oblíbené, ale zdálo se, že mimo království se prodávalo za draho.

Zdálo se, že z tohoto obchodního města v pravidelných intervalech vyrážely dostavníky do Labyrintového města a královského hlavního města. Vyrážely každé tři dny, ale jelikož naráz vyráželo zhruba pět vozů, bylo to tak relativně bezpečné. Vypadalo to, že s dostavníky vyráželo i hodně podomních prodejců.

Jelikož dostavník vyrazí za dva dny, strážný u brány mi doporučil, abych před odjezdem ještě počkal. Ale jelikož by bylo otravné se vypořádat s problémy, když budeme s dalšími lidmi, pojedeme dál.

Poté, co jsme překročili troje hory, začaly být nápadnější bariérové sloupy.

Toto tady byla pravděpodobně oblast, kde se v království pěstovalo obilí. Tohle bylo poprvé na tomto světě, co jsem viděl pole, co se táhla, kam až oko dohlédlo. Jelikož tu bylo teplé klima, zdálo se, že už začali se setím.

Když jsme projeli několika městečky, dorazili jsme do Keltonu, průjezdního města, co spojovalo vévodské hlavní město, Labyrintové město a královské hlavní město.

V tomto městě nebylo žádné místo nebo událost, co by stála za zmínku, ale prodával se tu oděv a látky, co byly v módě v královském hlavním městě. A také měkký bílý chléb. Na rozdíl od královského a vévodského hlavního města tu nebyl dostatek vody, aby tu pěstovali rýži, takže se zdálo, že základem jejich jídelníčku byla pšenice. Nebo spíš chléb.

Jelikož tu byly vesnice, co měly větrné mlýny na mletí pšenice, byla to celkem idylická scenérie. Kdyby tu rostly tulipány, přišlo by mi to, jako kdybychom se ztratili v Holandsku.

Když jsme projeli městem Furusau, co bylo mezi Keltonem a Labyrintovým městem, začal počet vesnic klesat. A postupně začaly převažovat pustiny.

Ačkoli vesnice, na které jsme občas narazili, měly větrné mlýny a bariérové sloupy, hlína byla v porovnání s vesnicemi dřív neúrodná.

A pak když jsme přejeli poslední horu před Labyrintovým městem, bylo konečně vidět. Já jsem byl samozřejmě jediný, kdo ho z této dálky mohl vidět. Ačkoli ta oblast za horou byla dostatečně velká, aby se tam vešla celá prefektura, až do Labyrintového města tam nebyla žádná vesnice. Vypadalo to, že po cestě bylo několik odpočívadel, co vypadala jako autobusové zastávky na dálnici. Byla každých několik kilometrů. Jednou jsem se na jednom takovém odpočívadle zastavil, ale byla to jen prostá budova, co člověka uchránila před deštěm a větrem, a nedaleko byla téměř vyschlá studna.

„Písek~?”

„Vítr začíná vát písek nodesu.”

V oblasti za horou vítr nesl žlutá zrníčka písku. Jelikož za pohořím, co bylo za Labyrintovým městem, byla rozsáhlá poušť, pravděpodobně to válo odtamtud.

Kvůli Luluině kráse jsem použil Kontrolu větru, abych písečnému větru zabránil vát v blízkosti kočáru a koní. Samozřejmě jsem Lize a Naně řekl, aby se přesunuly blíž ke kočáru.

Ačkoli to tu byla pustina, nebylo to tak, že by tu nic nerostlo. Nejenom že tu byl plevel, ale také tu řídce rostly nízké keře. A mezi nimi byla také nezvyklá rostlina. Vypadalo to jako kaktus, ale jestlipak to byl vážně kaktus?

Podle AR se to jmenovalo labyrintový kaktus, takže se zdálo, že to byl vážně kaktus.

Když jsme přijeli blíž k Labyrintovému městu, viděl jsem několik svatých kamenných monumentů jako ty, co jsem viděl nedaleko labyrintu ve městě Seryuu. Byly postavené v pravidelných intervalech. Nespočet jich bylo postaveno kolmo na silnici. Z mapy jsem vyčetl, že ty kamenné monumenty byly postavené až k pohoří před pouští, a to v půlkruhovém půdorysu. V cestovatelském průvodci bylo psáno, že labyrint byl právě díky těmto svatým kamenným monumentům omezený a nemohl se rozšířit do království.

Za Labyrintovým městem jsem viděl černočernou horu. Podle cestovatelského průvodce se zdálo, že pod tou horou byl labyrint.

Na obou stranách městské brány stáli kamenní golemové v podobě Nia (dva strážci dév králů) s pochmurnými tvářemi. Oba dva byli silní golemové v levelu 40. Navenek vypadali jako golemové z mramoru, ačkoli pravděpodobně nebyli z mramoru, protože je jenom ladili k bráně.

„Obři~?”

„Obrovské nodesu!”

„Oznamuji, že to jsou kamenní golemové.”

Pochi a Tama, co vystrčily hlavu z okna, byly překvapené, když spatřily golemy. Tak mě tak napadá, ty dvě ve vévodském hlavním městě golemy neviděly, co? Viděly akorát Živé figuríny a Mnohonohé tankové golemy v elfském městě, takže tohle bylo pravděpodobně poprvé, kdy viděly tyto normální golemy.

„Vypadá to celkem silně. Nevěřím si, že bych je dokázala zranit, i kdybych použila magické kopí. Jak se dalo čekat, jakmile jim porušíme postoj magií—”

Ignoroval jsem Lizu, co přirozeně začala přemýšlet o tom, jak je porazit.

„Bylo to daleko~”

„Konečně jsme dorazili, ne?”

Arisa a Lulu, co seděly na kozlíku, zažívaly dojemné chvilky.

„Tak pojďme, od teď začíná náš boj!”

Prosím, přestaň s těmi výkřiky jako skončený END.
-----------------------------------------------


~ Takže konečně Labyrint! ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>