ICDS - kapitola 53

Kapitola 53 – Hermes (8)

| Povolal jsi Talarii. Následujících 10 minut můžeš volně létat nebo kráčet ve vzduchu. Při letu získáš dodatečný 100% nárůst rychlosti pohybu. Zbývající čas – 09:59:59 |

Z bot mi na okamžik zazářilo zářivé bílé světlo. Když se rozplynulo, měl jsem k nim připevněná malá křidélka. Odrazil jsem se od vzduchu a vystřelil jsem vzhůru. Zespodu ke mně dolehl otcův hlas: „Jů, to je super skvělý! Taky mi dej jedny!”

Ignoroval jsem ho a vyletěl jsem ještě výš. Jelikož Masový golem byl vysoký jen 7 metrů, musel jsem se samozřejmě odrazit jen jedním dalším skokem. Oči jsem teď měl na stejné úrovni jako hnijící hlava Masového golema. Vyděsilo ho to a zvedl paži, ale můj Hrdinný úder byl rychlejší.

„CHCÍPNI! Hrdinný úder!”

Černé zemské kopí mi vystřelilo z rukou a letělo k němu jako šíp. Sálalo z něj jasné světlo jako z blesku. I když byl teď netvor boss Masový golem, nedokázal se vyhnout Hrdinnému úderu, kterému se nemohli vyhnout ani rychlí ghoulové.

[GUOOOOOO!]

Jakmile moje Černé zemské kopí provrtalo Masovému golemovi hlavu, vybuchla a na všechny strany to rozmetalo kosti, maso a krev. Rychle jsem vyletěl vzhůru a udržoval rovnováhu. Jelikož to bylo poprvé, co jsem používal Talarii, nedokázal jsem zabránit tomu potácení i při pohybech, na které jsem byl zvyklý.

[K-kuoooooo!]

„Huu, jak jsem si myslel, jen kvůli tomu nezemřeš.”

Jak skvělé by to bylo, kdyby na jeho zabití stačil jediný Hrdinný úder? I když mu vybuchla hlava, Masový golem se zdál dokonale v pořádku, neboť se mě snažil polapit oběma pažemi. Jelikož jsem létal ve vzduchu, samozřejmě neměl šanci uspět.

„Otče, vypadá to, že ho budeme muset povalit a ztlouct ho!”

„Jo, začínám!”

Když jsem řekl otci o svém plánu, vytáhl jsem Stříbrné kopí a vystřelil jsem Bouři na golemovy paže. Vždycky, když malá manová bouře narazila, rozmetalo mu to maso a on se kvůli tomu zapotácel. Celý otrávený začal divočit, jak se mě snažil chytit. Dokonce na mě střílel kousky svého těla! Musel jsem se pilně snažit, abych se vyhnul těm létajícím kouskům masa.

„Špinavé! To je tak špinavé!”

[Pane, uklidni se.]

Takhle jsem do téhle Akční kobky neměl chodit. Jak jsem litoval svého počínání, dál jsem útočil. Zatímco se Masový golem naprosto soustředil na mě, otec použil svou techniku.

„Sežer tohle! Říkám tomu Pavučinová nárazová vlna!”

„Pavučina?”

Když jsem se podíval dolů, něco golemovi svazovalo jeho dvě tlusté nohy. Se zvědavostí jsem prozkoumal, co to bylo, a uvědomil si, že to je hedvábí. Přesněji řečeno hedvábná vlákna. Byly spojené s náramkem, co měl otec na zápěstí.

„To je...?”

[KUAAAAA!]

Jakmile otec zaťal paži, hedvábná vlákna uvázaná kolem nohou Masového golema intenzivně zavibrovala. V následujícím okamžiku jsem byl naprosto šokován. Přeseklo mu to ty jeho tlusté nohy! Pochopil jsem, že otec přenesl těmi hedvábnými vlákny své nárazové vlny, ale nechápal jsem, proč to bylo tak silné.

Masový golem byl stejně tak šokovaný, neboť ze sebe vypustil nervózní řev a padl nazad. Když jeho obrovské tělo dopadlo na zem, ozval se zadunění. Jak jsem to celé sledoval, zatímco jsem se vznášel ve vzduchu, nahlas jsem zakřičel: „To je podvod, otče!”

„Vážně se to hodí k mé schopnosti, ne?!”

Zatraceně, bylo to ještě mocnější než pavučiny, co Arachne vystřelovala! Měl jsem si to vybrat! Černé zemské kopí, co jsem tak moc miloval, mi najednou přišlo jako smrtelný nepřítel. Ale znal jsem svoje priority. Nejdřív jsem se musel postarat o Masového golema. S tím jsem honem přistál a sebral Černé zemské kopí, co spadlo na zem. Když otec spatřil Talarii, rozzářily se mu oči.

„Synu, vážně nemáš další pár? Těch okřídlených bot.”

„Jak může být další pár něčeho tak vzácného? Co ty, otče? Co takhle kdybys ten šperk daroval svému drahému synovi?”

„Vyměním to za okřídlené boty.”

Kdyby to nebyl můj otec, hodil bych mu ramen do tváře. Jaké neštěstí.

„Prostě si pospěšme a skončeme to tu.”

„Když jsem byl mladý, bylo mým snem létat... jak laciné, synu.”

Mým snem je se s tebou nezaplétat! Víc bych ti věřil, kdybys řekl, že tvým snem bylo sestřelit kopím létajícího pterodaktyla!

| Porazil jsi netvora bosse Akční kobky, Masového golema! |

| Získali jste 50.000 zlatých. Rovnoměrně se rozdělí mezi účastníky. Získal jsi 25.000 zlatých. |

Poté, co Masový golem přišel o nohy, zápolil, snažil se je zregenerovat, ale otec a já jsme to nedopustili. Nakonec jsme ho spálili, rozmetali, rozsekali nebo pobodali, až byl konečně mrtvý. Kobka rozhodla, že otec měl nejvyšší zásluhy. Měl jsem podezření, že to bylo kvůli tomu, že mu usekl nohy.

To bylo poprvé, co mi někdo ukradl první místo v zásluhách. Samozřejmě jsem do toho nepočítal to, jak jsem sledoval Rena při sólo boji s Ještěřím rytířem.

Každopádně neznat celý seznam odměn mi nepřišlo tak špatné. Dávalo mi to osvěžující pocit očekávání. Co dostanu? Jelikož jsme dokončili vedlejší misi, možná se objeví nějaký hodně dobrý šperk.

Zatímco jsem natěšeně čekal ve svém očekávání, otec promluvil: „Hm, synu, co chceš, prst u ruky nebo prst u nohy?”

„Ani jedno! Neříkej mi, že jsme dostali tohle?! I když jsme dokončili vedlejší misi? Otče, odpověz mi!”

„Dobrá, takže já si vezmu palec.”

„Otče!”

| Vyber si svou odměnu. |

| 1. Ukazovák Masového golema. |

„Zatraceně!”

Byl jsem zvědavý, jaký prst u nohy otec dostal, ale to teď nebylo důležité. Pořád jsem nedokázal uvěřit, že tohle byla odměna, s prázdným úsměvem na tváři jsem si vybral prst.

Tím myslím, jaký mělo smysl zabíjet černokněžníky, sbírat prokleté předměty a vyhladit zombie? Neříkejte mi, že kdybychom tu vedlejší misi nevyřešili, že bychom dostali něco jiného?

Ale když se ten předmět objevil, splaskly mi moje nafouknuté tváře. Říkalo se tomu prst, ale ve skutečnosti to byl černý kovový prsten, co vydával mírně podivnou auru. Hm, Duch sběratele zareagoval! Trochu se mi ulevilo a zkontroloval jsem popis předmětu.

| Ukazovák Masového golema (jedinečné) |

| Odolnost – 60/60 |

| Omezení vybavení – Člověk, co porazil Masového golema |

| Možnosti – Síla +7, Konstituce +7 |

| Techniky – Regenerace: Lze užít jednou týdně. Naprosto zregeneruje všechny poškozené části. |

„Pěkné, dobré možnosti.”

Po pravdě řečeno, to spojení „poškozené části” bylo trochu mlhavé. Pokud se průzkumník kobky dostal do bitvy, kde mu usekli údy, zemřel. To proto, že nehledě na to, jak moc se nepřítel soustředil na jeden úd, neusekl by ho, pokud průzkumník neměl extrémně nízké HP. Takhle řečeno, ve vnějším světě to bylo trochu jiné. Zdálo se, že ten prsten bude dokonalý, když si poraním údy mimo kobku. Bude to taková spolehlivá pojistka.

Dokonce i bez té schopnosti regenerace byl ten prsten výborný. 7 síly a 7 konstituce. To bylo skoro 3 levely stavových bodů! Z toho nečekaného štěstí jsem měl radost.

„Co ty, otč... Huk!”

„Jak jsem řekl, je to palec.”

Otec ze svého inventáře vytáhl Obrovský palec Masového golema a podíval se na mě. Vážně to byl palec!

„Evidentně to je zbraň k nainstalování. Evidentně ji můžu nainstalovat nedaleko spojenců, abych jejich celkovou statistiku zvýšil o 2%.”

„To je velmi nepatrné množství.”

„Také to můžu instalovat nedaleko nepřátel a nechat to vybuchnout. Píše se tu, že to způsobuje velkou újmu.”

„Takže to je předmět na jedno použití!”

Kdyby si otec vybral prst, pak by ten palec byl můj! Děkoval jsem svému štěstí. Když jsem teď o tom přemýšlel, Černé zemské kopí a taky tento prsten... Zdálo se, že mi do klína padaly předměty, co jsem potřeboval. Možná to bylo díky pasivní technice Sběratele, Duch sběratele.

„Synu, vyměňme to.”

„Co se stalo, stalo se, otče.”

| Pokořil jsi Akční kobku a získal jsi 1 bonusový stavový bod. |

| Nyní se vrátíš. |

Těsně před tím, než jsme začali souboj na život a na smrt kvůli našim odměnám, se scenérie pokřivila. Našli jsme se zpět v První kobce. Boss nájezdu se zase neobjevil. Nedokázal jsem skrýt své zklamání, ale rozhodl jsem se, že se tím nebudu trápit, neboť jsem už získal skvělou odměnu.

„Pokud si to nechceš vyměnit, prostě si to vezmi, synu.”

„NE! Tenhle palec je děsivý jak samo peklo!”

Ale otec na mě ten palec hodil, odešel z družiny a vrátil se do kobky, odkud přišel. Byl jsem sám před dveřmi na 25. podlaží, hloupě jsem tam stál s palcem Masového golema.

„Ach... Mám to prostě dát Ellosovi?”

Byl to začátek řetězového dopisu ve stylu První kobky.

Dalšího dne byla 9. manifestace Peruty. Božská manifestace měla původně dobu prodlevy jeden měsíc. Když se to teď o den snížilo, bylo to 29 dní. Takhle řečeno to neznamenalo, že jsem musel čekat 29 dní, než jsem mohl znovu použít Božskou manifestaci. Nevěděl jsem, jestli to bylo kvůli nějakému proudění many nebo měsíčnímu období, ale předpokládal jsem, že v tom hrálo roli něco komplikovaného, čemu jsem přesně nerozuměl. Každopádně pokud jsem použil Božskou manifestaci v určitém údobí, mohl jsem ji druhý den použít znovu, pokud začalo nové období.

Jednoduše řečeno jsem si mohl Božskou manifestaci schovat pro případ, že by došlo k něčemu nebezpečnému. A pak ji použít 29. den, když se nic takového nestalo.

A nic nebezpečného se mi samozřejmě nikdy nestalo. V kobce ano, ale smrt v kobce mi nezkřivila ani vlásek na hlavě. A tak jsem nikdy nevolal Perutu kvůli něčemu, co se stalo v kobce. Zdálo se, že se to Perutovi nelíbilo, ale v tomhle jsem nemohl ustoupit. Procházel jsem kobkou, abych si zvýšil sílu. Věřil jsem, že kdybych se na Perutu spoléhal jako na pojistku, vážně bych nedokázal vyrůst.

Akorát že kdybych zemřel na Zemi, nebylo by žádné příště. Proto jsem si Božskou manifestaci schovával. Bez ohledu na to, jak moc jsem chtěl zesílit, kdybych zemřel, byl by to konec. Takže jsem 28 dní strávil děláním vlastních věcí a vždycky jsem Perutu zavolal 29. dne.

[Měl ses dobře?]

„Ano, Peruto. Co ty?”

[Tam, kde jsem, je temno. Vždycky v tichosti medituji.]

Protože jsme oba mluvili mými ústy, každý, kdo by to sledoval, by se cítil zvláštně. Ačkoli jsem teď měl kontrolu nad svým tělem, mohl jsem ji kdykoli předat Perutovi. Teď byly moje mana a konstituce mnohem vyšší, než když jsme se poprvé setkali. Mohl jsem v tomhle stavu zůstat až 10 minut.

„Víš, tentokrát jsem získal Hermovo skutečné jméno.”

[Bůh? Je to jméno, o kterém jsem neslyšel, ale cítím jeho svátost. Takže jsi už získal boží skutečné jméno. Co jiného čekat od mého žáka.]

„Ahaha, děkuju.”

[Ale nebuď namyšlený jen proto, že jsi získal jeho moc. Nezapomeň, základ tvé moci leží v Perutově okruhu a umění s kopím... V jakém jsou levelu?]

„Perutův okruh je v levelu 4, technika Umění s kopím vysokého řádu je pořád v levelu 4.”

Peruta si promnul bradu. Byl to trochu divný pocit.

[Jak jsem si myslel, problém je, že nemáš vhodné protivníky. Zeptal jsem se ostatních, ale zdá se, že většina průzkumníků kobky se techniky vysokého řádu začíná učit po 50. podlaží. Přece jenom existuje limit, jak vysoko můžeš své techniky navýšit o samotě. Ty jsi ty svoje mohl tak moc navýšit díky ušlechtilosti své techniky s kopím.]

„Ano, takže i dneska mě dobře veď.”

S tím jsem zavřel oči a dal jsem Perutovi plnou kontrolu nad svým tělem.

„Takže začněme. Představa světa.”

Kdyby mě někdo poslouchal, možná by si myslel, že mám syndrom dospívajícího, ale byla to jenom magie, co mohl Peruta použít, když se ve mně projevil. Možná to byla technika, co byla součástí samotné Božské manifestace.

Jakmile Peruta řekl Představa světa, on a já jsme stáli naproti sobě. Vypadali jsme naprosto stejně.

„Nemám moc času, takže si pospíším.”

„Ano, díky za poučení!”

Tohle samozřejmě nebylo mé skutečné já nebo skutečný Peruta. Mé skutečné já sedělo na zemi v tureckém sedu a se zavřenýma očima. Byl jsem v iluzorním, snovém světě. Slyšel jsem, že když se dostanu na vrchol sebepozorování, mohl jsem do tohoto stavu volně vstupovat.

Samozřejmě jsem neměl ponětí, co udělat, abych se do tohoto stavu dostal. Teď jsem dělal akorát to, že jsem se učil techniky s kopím od mnohem silnějšího kopiníka, než jsem byl já. Při každém našem souboji jsem cítil, jak moje zručnost v technice prudce stoupala. A tak jsem si nemohl pomoct a ponořil jsem se do této situace.

„Takže začínám.”

S krátkou větou se ke mně Peruta přiblížil. Jeho kopí se dostalo k mému čelu, jako kdyby se pohybovalo samo o sobě. Nevěděl jsem, kdy bodl a ani kdy to do mě udeří. Honem jsem přesunul své kopí vpřed a soustředil se na vykrytí tohoto útoku.

„Máš větší reakční rychlost.”

„To díky Hermovi... Haat!”

Zatímco mě Peruta chválil, ještě víc své kopí zrychlil. Kruci, Hermes se vztahoval i na něj! Jelikož jsem mu sám ukázal růst svého těla, rychle se přizpůsobil.

„Nevyhraješ, jen když se budeš vyhýbat!”

„Hap!”

Jeho kopí se zdálo rychlé a zároveň ne. A taky silné, a přesto ne silné. Proto to bylo tak děsivé. Než jsem se vůbec nadál, měl jsem pocit, jako kdyby mě mohlo připravit o hlavu nebo srdce. Ani nemluvě o tom, že když začal používat manu, každý jednotlivý útok v sobě měl auru Bouře. Dávalo to smysl, neboť Perutův okruh byla kultivační metoda, co se zaměřovala na vytváření silné rotační síly.

Děsivé na tom bylo, že Perutovo kopí se ani nezatřáslo, když všechnu tu energii neslo. Jelikož měl ničivou sílu a takový stupeň přesnosti, jeho útoky mohly být jen silné. Proti němu se moje technika s kopím zdála jen jako násilný pokus bodnout a setnout.

„Pořád se snažím ze všech sil!”

„Dobře, ten duch se mi líbí!”

Peruta se snadno vyhnul kopí, co jsem k němu vyslal veškerou svou silou, a svým kopím ťukl do mého. Skoro jsem padl na kolena kvůli té náhlé síle tlaku, ale zaťal jsem zuby a pokračoval ve výpadu vpřed.

„Haaaaap!”

„Jsi kdykoli vítán!”

Protože jsem znal rozdíl v našich silách, jednal jsem divoce, jak se mi chtělo. Věděl jsem, že Peruta byl jediný na tomto světě, kdo dokázal mé kopí přijmout a ani přitom nemrknout!

| Technika Boj s kopím vysokého řádu se dostala do levelu 5! Vnější mana se bude přirozeně vlévat do tvých útoků, aniž bys musel používat svou manu, takže budou silnější. Kráčíš k vrcholu umění s kopím. V tvých bodnutích je teď víc síly. |

„Tady skončíme.”

„Huu... Dobře.”

Jakmile dal Peruta signál, zavřel jsem oči a pak je znovu otevřel. Uvítal mě známý pohled na zdi kobky. Ale Božská manifestace ještě neskončila. Pořád zbývala minuta.

[Jsi ještě zručnější.]

„Že to slyším od tebe, Peruto, mě vážně moc nepovzbudilo.”

Ačkoli jsme ve Světě představ strávili zhruba 90 minut, ve skutečnosti uplynulo jenom 9 minut. Během té doby jsme si vyměnili nespočet úderů. Samozřejmě to byla má naprostá porážka. Ačkoli jsme používali stejné tělo, vždycky vyhrál on. Ukazovalo to, jak důležitá byla hloubka techniky.

Když tu byli otec a Peruta, nemohl jsem zůstat namyšlený, ani kdybych chtěl.

[Nesnažím se chvástat, ale moje technika kopí kdysi dosáhla vrcholu. Že jsi schopen si se mnou vyměňovat údery, dokazuje tvůj jedinečný talent. Dál se oddávej kultivaci svých technik. Čas se nahromadí a stane se tvou silou.]

„Ano. ...Perutův okruh v levelu 7, mistr v technice Umění s kopím vysokého řádu, že?”

[Huhu, dál pilně cvič. Dneska to byla taky zábava.]

S tím Peruta zmizel. O samotě jsem zavřel oči a vzpomínal na těch 90 minut souboje, co jsem zažil.

„Mistr techniky Umění s kopím vysokého řádu... to je celkem náročný úkol. Ale...”

Po dnešním levelování mi zbývalo jenom 5 levelů. Jen za 5 levelů budu moct přímo zdědit jeho techniky. Techniky se samozřejmě hůř levelovaly, čím výš byly.

Ačkoli se to teď zdálo daleko, nakonec se tam dostanu. Věřil jsem si. Nikdy jsem nepřestal. Vždycky jsem kráčel kupředu a zíral jsem přímo vpřed. Tím jsem si byl jistý.

Postavil jsem se se svým kopím. Ta technika kopí, co jsem viděl a zažil. Bylo na čase si to znovu projít.
-----------------------------------------------

~ Tak a příště konečně setkání s Ellosem a Palludií! ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>