ICDS - kapitola 65

Kapitola 65 – Drakonián Lin (3)

Zhruba za pět hodin jsem si před '27.' Obchodem poléval své Stříbrné kopí a Černé zemské kopí Svěcenou vodou a přitom jsem si vesele broukal. Abych kopí pokryl Svěcenou vodou od hrotu až po násadu, potřeboval jsem pět lahviček na jedno. Ale i tak, jakmile jsem to dodělal, kopí celý den páchala nemrtvým netvorům bonusovou škodu.

A navíc jsem měl pocit, že i kdybych zemřel, tak bych o své vybavení nepřišel. Ačkoli při smrti v kobce jste stejně nepřišli o vybavení!

Lin se na mě díval s otráveným výrazem na tváři.

„Ty vadný mizero...!”

„Jsem šťastný. Byl jsem ještě rychlejší, než když jsem pokořil 26. podlaží. Sázky vážně povzbuzují člověka, aby se víc snažil.”

„Zrušme to.”

„Slovo muže má cenu tisíce zlatých!”

„Kuk... Tak ten limit zkraťme! Na půl roku!”

„Fajn, ale musíš ty odměny vylepšit.”

„P-plášť. Udělám ti i plášť z kůže mého předka! Ale pokud to chceš získat, budeš to muset zvládnout do 3 měsíců! 3 měsíce, rozumíš?!”

„Dobrá!”

| Tvoje mise se aktualizovala. |

Plášť z dračí kůže? Jak jsem souhlasil s jeho novými podmínkami, oči mi zářily. Jelikož jsem měl v plánu se přes 40. podlaží dostat do 6 měsíců, nijak jsem na tom netratil. Pokud se mi to podaří během 3 měsíců, získám ještě větší poklad. Když to došlo k tomuhle, musel jsem se snažit ještě víc!

„Takže budu utíkat trochu rychleji!”

„Cože, jak jsi běžel do teď?!”

„Ale pročpak jsem nedostal titul za rychlé pokoření 26. podlaží? ...Bylo to proto, že už mám Herma...?”

„H-herma?! Ty mizero, ty máš dokonce skutečné jméno boha! Uk, moje záda!”

Ačkoli to bylo trochu směšné, třídy kostlivců začaly být od 28. podlaží dále trochu rozmanitější. Byli tu kostlivci válečníci, co útočili meči nebo železnými palicemi, kostlivci lučištníci, co stříleli šípy vyrobené z kostí, a kostlivci mágové, co neustále stříleli triviální a otravné magické útoky. Bez Peiky by to bylo nemožné.

„Gelgel, nepoškoďte mu kosti!”

„Já budu střílet šípy!”

Probodl jsem svým kopím zápěstí kostlivce, co na mě šel ze shora s železnou palicí. Kostlivci pak spadla jeho železná palice spolu se zápěstím. Popadl jsem ho za lebku a hodil ho na kostlivce lučištníka. Když se srazili, oba se roztříštili. Když to viděli ostatní kostlivci, trhli sebou a začali ustupovat.

„B-bijec lebek!”

„To je Bijec lebek!”

„Jak vůbec víte o tomhle?! Bouře!”

„Kiaaaaa! Bijec lebeeeeeeek!”

Když je smetla Bouře, všichni kostlivci se roztříštili na jednu hromadu, dělalo to příjemný zvuk. S 50% nárůstem útočné síly z Protisíly smrti na zničení kostlivců stačila jediná Bouře.

[Rozbila jsem všechny kostlivce, co se snažili použít magii!]

„Dobrá práce, Peiko. Tak poběžíme!”

[Dobře!]

Zatímco Peika vyletěla do vzduchu a postarala se o kostlivce používající magii pomocí Hřmící bomby a Hřmících kopí, já jsem se za běhu čistě postaral o kostlivce válečníky přede mnou.

Nejdřív jsem používal a udržoval Duchovní auru, ale brzy jsem si uvědomil, že to bylo zbytečné. Bylo lepší Peiku nechat, aby dělala vlastní věci.

„Peiko, 11. hodina, kostlivci mágové!”

[Hřmící bomba!]

Při běhu jsem cirkuloval Perutův okruh a vždycky jsem měl v puse Manové lektvary, abych vynahradil ten obrovský úbytek many. V rukách jsem měl svá dvě kopí, kterými jsem máchal kolem jako baseballovými pálkami. Možná jsem se mohl zdát trochu nevzhledný, ale to mě nezajímalo.

Ačkoli jsem si myslel, že pít Manové lektvary bylo mrhání penězi, když jsem o tom popřemýšlel, uvědomil jsem si, že to bylo to samé jako investovat peníze do zběhlosti v technikách. Když jsem si tohle uvědomil, už jsem dál neváhal a používal je.

Po pravdě jsem měl spoustu zlata. Nepotřeboval jsem zlato kromě koupě Kuponů na bitvu s Pánem podlaží a Strašáků člena družiny. A tak jsem začal kupovat Manové lektvary. Léčivé lektvary jsem nepotřeboval. Při průchodem normálními podlažími jsem nikdy nebyl vážně zraněný.

Když jsem zrovna chtěl prorazit 28. podlažím, ozvaly se zprávy, kvůli kterým jsem byl vždycky šťastný.

| Mistrovství ducha středního řádu se dostalo do levelu 2! Tvůj zrak na duše se posílil a mnohem snadněji získáš příznivý dojem. |

| Duchovní aura nízkého řádu se dostala do levelu 9! Dokážeš silněji projevovat potenciál elementálů. |

| Kontrola elementálů nízkého řádu se dostala do levelu 9! Elementálové budou aktivněji naslouchat tvým žádostem o pomoc. |

| Úmluva s elementálem nízkého řádu se dostala do levelu 9! Cítíš, jak se tvá duševní nádoba rozvíjí přirozeněji. Pouto úmluvy k tvému elementálovi je silnější. |

„Ach, aaach!”

[Zase jsem trochu silnější!]

Peika i já jsme oba šťastně zakřičeli. Brzy se moje techniky Elementalisty dostanou do středního řádu! Začínal jsem se trápit, protože moje techniky Elementalisty byly mnohem nižšího řádu než moje technika Boje s kopím a Bojového umění, ale zdálo se, že moje starosti byly nepodložené. Jakmile získám Úmluvu s elementálem středního řádu, nejenom že Peičina síla vzroste, ale také budu moct vytvořit úmluvu s dalším elementálem.

Lin mě sledoval strašným pohledem.

„Tři a půl hodiny... bláznivé.”

„Uvidíme se později!”

Jako vždycky jsem dal 2 body na sílu a mrštnost a 1 do konstituce. Pak jsem běžel na 29. podlaží. Update? Byla škoda času čekat, až moje tělo dokončí update. To se stane automaticky, jak budu bojovat!

„Bijec lebek!”

„Bijec lebek nás kostlivce rozdrtí.”

„Rozdrtíme ti páteř a znemožníme ti se hýbat.”

„Zastavte jeho postup!”

Kostlivci na 29. podlaží na sobě měli pár kousků brnění. Bylo mezi nimi i pár kostlivců, kteří na sobě neměli žádné brnění. Nicméně jakmile jsem na 29. podlaží zakřičel „zahájit průzkum!”, kostlivci mě obklíčili, jako kdyby čekali, až se objevím.

Instinktivně jsem věděl, že je nedokážu zabít Bouří. Ačkoli jeden nebo dva by možná byli v pořádku, zdálo se, že to, co jsem viděl, byli elitní kostlivci na 29. podlaží, neboť měli řádné brnění a meče a štíty.

Pomalu zmenšovali obklíčení a já jsem přemýšlel, zatímco jsem udělal krok vzad. Jak bylo něco takového možné? Tihle chlápci byli vážně mnohem inteligentnější než zombie. A navíc jsem zpoza nich cítil silnou přítomnost. Zdálo se, že je ovládal netvor se jménem.

Zase jsem ustoupil o jeden krok vzad a dal si do pusy Manový lektvar. A pak jsem zakřičel, zatímco jsem bodl svým Černým zemským kopím.

„Živelná bouře!”

[PRVNÍ!]

[Honem, honem!]

[Točí~]

[Kugagaga! Pojďme rozbít kostlivce!]

Moje kopí ovinuté živelnou bouří vybuchlo před obrněnými kostlivci, co se ke mně přibližovali.

„Kueeeek!”

„Moje kosti!”

„Příliš silný!”

„Huu, technika na vítězství je nejlepší.”

Dokonce ani obrnění kostlivci nedokázali ustát mou Živelnou bouři, kterou jsem vytvořil s použitím 50% své many, a roztříštili se. Tehdy se mé zorné pole konečně vyčistilo. Obyčejní kostlivci válečníci, co stáli připravení za přední linií zakřičeli nervózními hlasy.

„Generále!”

„Generál zemřel!”

„To byli generálové? Bouře!”

Jelikož jsem smetl kostlivce vybavené brněním a štíty, o zbytek jsem se mohl postarat Bouří. Ti mizerové se opovážili utvořit obrannou formaci? Cítil jsem se teď spokojený, když jsem se postaral o ty kostlivce, co mě obkličovali, s těmi svými štíty.

„Peiko!”

[Jasně! Řetězový blesk!]

Ačkoli jejich kostěná těla měla být vůči blesku odolná, nezdálo se, že by byli dostatečně silní, aby zvládli Peičin Řetězový blesk. Jeden po druhém se kostlivci hroutili kvůli blesku, co začal od Peičina prstu.

Ale ten Řetězový blesk, co se šířil jako oheň na pšeničném poli, najednou zmizel. Ačkoli většina kostlivců už zemřela, byl náhlý konec. Zvlášť když uvážím, jak rychle se šířil.

[Kuaaa...!]

Kostlivec, co máchl svým mečem, aby vyrušil Řetězový blesk, na mě upřeně zíral. Měřil skoro 2,3 metru na výšku a byl dvakrát větší než já.

[Zničte... Bijce lebek.]

Hluboký impozantní hlas. Rozhodně to byl onen strůjce, co shromáždil kostlivce do té bojové formace hned na začátku 29. podlaží! V očích mu zářily dvě bludičky. Na rozdíl od slabých kostlivců měl na sobě plnou sadu brnění. V jedné ruce měl štít a v druhé velký meč z kostí.

Nasucho jsem polkl a zeptal se: „Ty jsi kostlivec rytíř? Ten, o kterém se tvrdí, že je nejsilnější mezi kostlivci?”

[Já jsem kostlivec šampion.]

„Ach, tak to nic.”

Znervózněl jsem jen tak pro nic za nic! Přece jenom to byl jenom slaboch.

[Bijče lebek, zabiju tě!]

„Ha, ty?”

[Uooooooooooooh!]

Přesně takhle jsem úspěšně vyprovokoval kostlivce šampiona, aniž bych použil techniku Provokace. Dvě bludičky v jeho očích ukazovaly jeho hněv tím, že hořely ještě plamenněji. Zároveň s tím vyrazil ke mně.

Zlehka se odrazil od země a máchl po mě svým kostěným mečem.

Vyhnul jsem se jeho útoku a vrazil jsem mu do části těla, co nebyla chráněná štítem, takže jsem ho přiměl zavrávorat vzad. Jelikož jsem použil Elixíry na posílení kůže, abych si posílil konstituci, HP mi nekleslo, ani když jsem narazil do těla netvora se jménem. Dokonce i já jsem musel uznat, že moje tělo bylo neuvěřitelně odolné.

[Kuk!]

„Máš slabou dolní půlku těla! To proto do tebe stačí jenom vrazit a spadneš!”

Jak jsem mu poradil, nepřetržitě jsem ho bodal kopím do hlavy. Po třech silných úderech vstal. V té chvíli už byla v jeho helmě obrovská trhlina.

[Co jiného čekat od Bijce lebek! Ale já, Etos, neprohraju!]

„Neříkej mi Bijec lebek!”

A pouhý nemrtvý by taky neměl přísahat na svoje jméno! Netvor se jménem měl samozřejmě jméno, ale nevěděl jsem, co s tím mám dělat. Pokud chtěl, abych si jeho jméno zapsal do notýsku a pak ho zabil, dostal se do špatné novely!

[Když mě porazíš, uznám tě jako skutečného Bijce lebek!]

„Nepotřebuju, abys to uznával!”

Jak jsem byl naštvaný, znovu jsem předvedl nepřetržité bodání. Překvapivě se zdálo, že předpověděl, kdy bodnu dopředu, neboť skočil vzad a mému útoku se vyhnul. Pak kopl do kamene na zemi a namířil ho na mě. Samotný ten kámen rozdrtila Peika, ale kvůli stylu jeho boje jsem stejně naklonil hlavu ke straně.

„To se naučil, jak se vyhnout mým útokům, po tom dřívějším úderu? Tenhle chlápek možná bude celkem užitečný!”

[Užitečný?]

„Škoda, že to je nemrtvý... Promiň, Etosi. Pokud se znovu zrodíš, přijď do našeho doja. Dám ti 20% slevu.”

[Přestaň říkat věci, kterým nerozumím, Bijče lebek!] zakřičel Etos rozzuřeně a znovu po mě vyrazil. Jeho kostěný meč přesekl vzduch s hrozivým zasvištěním, jasně mířil na můj krk. Hm, byl to ten nejčistější útok ze všech netvorů, kterým jsem poslední dobou čelil. Ale pořád se mu nedostávalo v obraně!

„Použij svůj štít, abys nepřítele zadržel! To máš ten štít jen na okrasu?!”

Vrhl jsem se mu do náruče, když jsem využil širokou mezeru, a bodl jsem svým kopím.

„Božská rychlost, Hrdinný úder!”

[Kuaaaak!]

Můj Hrdinný úder posílený Božskou rychlostí samozřejmě snadno rozdrtil jeho nakřáplou helmu a zničil mu lebku. Chudák Etos zemřel, aniž by měl šanci říct svá poslední slova.

| Porazil jsi netvora jménem Etos. Za odměnu jsi získal Vstupenku do Rezidenční oblasti. |

| Získal jsi titul Bijec lebek! Při boji s nemrtvými typu kostlivců se šance na kritický úder zdvojnásobí a dokážeš rychleji zastrašit nepřítele. Při boji se všemi protivníky s kostmi se kritická újma zvýší o 50%. |

„Vážně se ze mě stal Bijec lebek, co to kruci... Ani nemluvě o tom, že titul se slovem lebka v názvu se specializuje na lámání kostí...”

Jak jsem z toho obviňoval Etose, rozhlédl jsem se po okolních kostlivcích. Kostlivci, co mě obkličovali ještě před mým bojem s Etosem, se chvěli a začali couvat.

„B-bijec lebek.”

„Rozbije mi lebku.”

„Utíkejte!”

„Ale před Bijcem lebek neutečeme!”

Byl tohle účinek zastrašování? Jen samotná moje existence mohla netvory zastrašit. Byla to celkem sranda. Počkat, nebude s tímhle snadné kobku pokořit? S úšklebkem jsem popadl svoje kopí.

Po pravdě řečeno jsem chtěl vážně navštívit Rezidenční oblast, ale jelikož jsem měl časový limit 3 měsíce, i kdybych tam šel, nedokázal bych si to plně užít. Rozhodl jsem se o tom přemýšlet, až pokořím 30. podlaží.

Zrovna teď jsem se musel starat o ten Rudý dračí plášť... Tím myslím o rychlé pokoření kobky!
-----------------------------------------------

~ Konečně máme Vstupenku do Rezidenční oblasti, ale Shin samozřejmě musí nejdřív sedřít kůži z Lina! ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>