ICDS - kapitola 55

Kapitola 55 – Co to znamená procházet První kobkou (2)

„Kuk, slyšel jsem, že pole se od 25. podlaží nahoru vytváří. Byla to pravda...!”

„Pole?”

„To mluvím o tom hřbitovu! Je to optimální prostředí na posílení nemrtvých netvorů.”

Jakmile Ellos ta slova vypustil z úst, po hřbitově se začaly objevovat ruce. Tihle lidi evidentně viděli nějaký ten horor. Zdálo se, že Palludia nechtěla dopustit, aby se to stalo, neboť se zhluboka nadechla a zakřičela: „Ach Mitare spravedlnosti a lásky, zazař svým svatým jasem na tomto zlém místě!”

To, jak držela svou hůl a zaříkávala svým stříbrným hlasem, doplňovalo její vzhled a vyhlížela tak ještě krásnější. Jak jsem si tohle pomyslel, hřbitov, co byl mnohem temnější než obvyklé komnaty bossů, se rozjasnil. Většina zombií, co vylézaly ze země, zaječely jako upíři, co zrovna spatřili denní světlo, a vrátily se do země. Palludia se na mě podívala a pokrčila rameny.

„Huhu, jaké to bylo?”

„Hm, nevím, jak to popsat, ale bylo to skvělé.”

„Uu, uung...”

Palludia sebou po mém komplimentu trhla. Copak to nebylo to, co čekala? Dívky byly vážně komplikované...

„Objevil se Obrovský ghoul! Paule, slečno Shuno, prosím!”

„Jdeme na to!”

„A-ano!”

Palludia a ostatní mágové měli problémy udržet krok s tucty zombií, co vyskakovaly ze země jako kopretiny, zatímco z hloubek hřbitova se ozval zurčící řev. Nejdřív jsem zavolal Peiku.

„Peiko, postaráme se o všechny zombie. Dokážeš to?”

[Nech to na mě, pane! ...Budu potřebovat trochu many, nevadí to?]

„Vezmi si ji!”

[Dobrá, Řetězový blesk!]

Okamžitě poté Peičino tělo zazářilo a nedalekou zombii zkosil blesk. Pak se odrazil na další zombii vedle a pak zase na další zombie v okolí. Podivné bylo, že i když ten blesk neustále měnil cíl, neztrácel energii, ale nabíral ji.

Řetěz blesku pokračoval donekonečna. Během pár sekund to oddělalo každou zombii a odrazil se na další a takhle se šířil kupředu. Bylo to, jako kdyby na celý hřbitov padla obrovská síť. Nemusel jsem ani zmiňovat, že to upoutalo pozornost družiny.

„C-co je tohle?!”

„To je magie blesku? Ale ve družině nemáme žádného mága blesku!”

„Ne, tohle je živelná magie. Korunní princ má elementála blesku.”

Ach, správně, lučištnice z Luky byla elfka. Když jsem se po ní podíval, složila mi zdvořilou úklonu. Ech, nechovala se jinak než předtím? Předtím byla zdvořilá, ale tentokrát jsem z ní cítil úctu a respekt.

[Pane, tohle spojence nezraní!]

„Spojence to nezraní, takže vyražte na ghoula!”

„Ach, lidi, zombie mají svázané ruce. Teď je naše šance!”

Po mém výkřiku Ellos adresoval členy družiny. Paul a Shuna už se svými štíty mířili ke ghoulovi. Ellos a ostatní bojovníci je brzy následovali. Zdálo se, že Obrovský ghoul, co se pomalu objevoval, byl naštvaný, že jsme vraždili jeho podřízené, neboť ze sebe vydal další skřek a plně se odhalil.

Na rozdíl od zombií měl celé tělo vytvrzené. Jeho ocelové drápy zářily zákeřným leskem a v jeho dvou velkých očích se jasně ukazovalo nepřátelství. Měřil něco přes 4 metry, takže působil neuvěřitelně zastrašujícně. Po pravdě jsem si na ghouly pamatoval jen jako na křehké uplakánky. Doufal jsem, že Pán podlaží Obrovský ghoul bude trochu jiný.

„E-eit! Ty hloupý netvore, pojď na mě zaútočit!”

Nebyla to hláška z animované pohádky pro děti. To Shuna použila Provokaci.

„Eit, eit!” Ten pohled, jak Shuna strkala svým velkým štítem do nohou Obrovského ghoula, byl trochu v rozporu s jejím vyspělým vzezřením. Bylo to roztomilé. Ale zdálo se, že Obrovský ghoul si myslel něco jiného, neboť zvedl nohu a snažil se na Shunu dupnout. V té chvíli Shuně zazářily oči a mírně naklonila hlavu ke straně. Vypadalo to, že měla vlastní způsob, jak se s tím vypořádat.

Já jsem se pak obrátil k zombiím. Peičina síť z blesku už zabila několik stovek zombií, ale pořád vylézalo víc.

[Pane, pořád se objevují! Jsem naštvaná!]

„Vážně jsou jako švábi. Rozdělíme si práci, Peiko. Ty chraň bojovníky, co bojují z dálky, a léčitele.”

Rozpustile jsem dvakrát protočil kopí v ruce a pak jím zamířil kupředu.

„Já ochráním lidi, co čelí ghoulovi. Bouře!”

„Kuooooo!”

„Korunní princi, nepotřebuješ žádnou asistenci?” zeptala se mě elfí lučištnice uctivě poté, co jsem tucty zombií proměnil na kousky masa.

Baruela za ní se na mě také dívala. Také jsem viděl, že se po mě podívala i Palludia. Ty se soustřeď na léčení slečny Shuny!

Vytáhl jsem Manový lektvar nízkého řádu a dal si ho do úst.

„Můžete se soustředit na Obrovského ghoula. Peika vás dokonale ochrání a já nepustím zombie k ostatním členům družiny.”

„Rozumím.”

Když jsem Peiku požádal, aby je ochránila, vystřelil jsem kupředu. Když jsem viděl, že ty nově vylezlé zombie zamířili k bojovníkům a tankům, zakřičel jsem: „Vy napůl shnilé mizerné mrtvoly, pojďte bojovat se mnou!”

| Použil jsi Provokaci. Přilákal jsi k sobě okolní nepřátele. |

„Guooooo...”

„Člověk, arogantní, člověk...”

„Guoooo...”

„Žijící, člověk...”

Moje Provokace středního řádu okamžitě úspěšně přitáhla pozornost zombií. Ti švábi se hrabali ze země i teď. Zhluboka jsem vydechl a vyrazil přímo vpřed.

„Haaaaap!”

Zombie, co se srazily s mým kopím a brněním, vybuchly a odlétly vzad. Neinteligentní zombie se ke mně dál tlačily jako můry k plameni a následně je to rozsekalo na kousky. Když jsem vyčistil zombie v přímé linii k Obrovskému ghoulovi, počet zombií se zdál o hodně nižší.

„Úžasné. Není to jenom jeho elementál...”

„Korunní princ... Tak proto mu říkají Korunní princ.”

„...Ach Mitare!”

Ti dva lučištníci mluvili o mě, než aby stříleli šípy, ale když Palludia odříkala své zaříkadlo, vzpamatovali se a začali útočit na Obrovského ghoula. Mě samozřejmě nevadilo, ať dělali, co dělali.

„Obrovský ghoul útočí svými drápy!”

Slyšel jsem, jak se Ellosův hlas rozléhal po hřbitově. Zároveň s tím se ozvalo zasvištění, co rozčíslo vzduch. Když jsem se otočil směrem, odkud to přicházelo, Obrovský ghoul křížem máchal oběma svými pažemi. Ze špiček drápů mu odkapával jed a snažil se obklopit členy družiny. Se šokovanými výrazy se rychle rozběhli, aby se tomu vyhnuli.

„Pěkné, vyhnuli jsme se tomu!”

Hej, nebuďte tak hrdí, když jste se vyhnuli tak snadnému útoku! Ach, další!

„PAULE!”

„Kaf, já půjdu jako první.”

Řekl to samé jako před 4 lety a zmizel. I před 4 lety zemřel jako první! Co byl tenhle pocit deja vu? Ten chlápek, nebyl prostě slabý? Jak může být tank tak pomalý? A taky proč být tank, když umře po jediné ráně?! V mé mysli se ozvalo nespočet otázek a naštvaných výkřiků.

„Slečno Shuno, budeš sama v pořádku?”

„Ne... kyak, neboj se!”

Ačkoli mě ten výkřik trochu trápil, Shuna se držela. Možná to bylo díky tomu požehnání strážného boha jejich rodiny. Jelikož jsem momentálně nemohl běžet jí pomoct, odložil jsem své starosti stranou. Rozhodl jsem se, že se nejdřív zaměřím na vymýcení všech zombií.

„Ach, dneska používám hodně lektvarů.”

Takhle řečeno, ty Dvojité lektvary za 300 zlatých byly opravdu výborné. Když už jsem byl v tom, založil jsem si jednu ruku v bok a zatvářil se osvěženě, jako kdybych natáčel reklamu na sportovní drink. Zatímco jsem se bavil, okolní zombie na mě skočily se svými drápy a zuby. Výsledek byl přesně takový, jak jsem čekal. Jejich drápy a zuby se roztříštily, aniž by mě vůbec škrábly.

Ale i tak jsem těm úchylným zombiím nemohl odpustit, že se mě pokusily kousnout do krku. Sem tam jsem zombie nakopl. Dokonce i moje kopnutí dokázalo ty slaboty okamžitě zabít.

„Ech, byl Korunní princ tank?”

„Je tak silný.”

„Dokáže vyplnit všechny role a ještě má i elementála. Vážně je...”

[To proto, že je to můj pán! Není skvělý? Není úžasný?!]

Než jsem se nadál, Peika se přidala ke členům družiny a chvástala se mnou. Nebyl s tím žádný problém, protože přitom měnila zombie kolem na prach. Ale bylo to trapné, takže jsem doufal, že přestane.

„Ach dobrotivý Mitare, staň se jedním s mými spojenci!”

Palludiino svaté zaříkávání bylo obzvláště účinné proti nemrtvým netvorům a oslabovalo je. Důležitější bylo, že to vyléčilo Shunu, co s těžkostmi zadržovala útoky Obrovského ghoula. A dokonce jí to obnovilo staminu.

„Díky, Ludio!”

„Soustřeď se na svého protivníka! Posily se blíží!”

„Válečníci, útok! Ghoulovy útoky jsou mimo. Teď je naše šance!”

„Kuooooooo!”

Být v družinovém nájezdu mi přišlo osvěžující. Válečníci křičeli, léčitelé zaříkali a vůdce družiny neustále vydával rozkazy. Dokonce jsem cítil trochu nostalgie, jak jsem si vzpomněl na náš nájezd na 5. podlaží.

To byla samozřejmě minulost a tohle byla realita. Než jsem se vůbec nadál, zemřeli dva další lidé.

Byla to ta válečnice s rapírem ze světa Luka a šermíř z Pilosu. Byla to prostě hanba.

„Kuk, ten ghoul je příliš silný! Nemůžeme ho nechat nás ani škrábnout!”

„Slečno Shuno, slečno Shuno!”

„Ano, vykrývám to!”

Přeživší válečníci se vyhýbali ghoulovým útokům s životem na vlásku a Shuna pobíhala kolem, jak se svým velkým štítem snažila zadržet útoky. Ačkoli se ze všech sil snažila přilákat jeho aggro, jakmile ho někdo jednou praštil, Obrovský ghoul se rozzuřil a změnil cíl. V tomhle ohledu byl mnohem inteligentnější než kterýkoli Pán podlaží předtím. Dělal to tankovi mnohem těžší, aby si jeho aggro udržel.

Došel jsem k závěru, že pokud by to takhle pokračovalo, všichni kromě Shuny by zemřeli.

„Ellosi, výměna!”

„Jo, výměna! ...Výměna?”

Pozvedl jsem své Černé zemské kopí a velkou silou jsem jím horizontálně máchl. S pomocí Roztahujícího se kopí se dosah kopí okamžitě dostal na 5 metrů a zombie v okruhu 5 metrů zemřely po jediném máchnutí.

„Všichni jděte ochránit bojovníky na dálku. Já se postarám o Obrovského ghoula.”

„Cože? Počkej, Shine.”

„Využij, co můžeš. Levelování má větší prioritu než hrdost, ne?”

Po mých slovech Ellos zavřel pusu. Musel si to uvědomit...

Že mě členové mé družiny nesmírně zklamali.
-----------------------------------------------

~ Ahaha, Shin nastupuje na sólo ve družině... Teď to všechno pomlátí a hotovo. ~

~ V porovnání s Shinovým růstem se opravdu zdá, že Ellos a ostatní nijak nepokročili. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>