ICDS - kapitola 56

Kapitola 56 – Co to znamená procházet První kobkou (3)

Nečekal jsem drtivé vítězství, ale alespoň jsem čekal, že jsou tak silní, aby se dali považovat za elitu. Po pravdě byli jen o něco lepší než obyčejní průzkumníci. Ellos byl jediný, kdo byl dost silný, aby se dal nazývat elitou. Shuna měla vysokou obranu a byla vášnivá, ale ve všech ostatních ohledech se jí nedostávalo a Palludia... No, vážně jsem nevěděl, jak posoudit schopnost kněžky.

Ale průzkumníci ze světů Pilos, válečnice s rapírem z Luky a Paul, co zemřel, byli nesmírně nedostateční. Chovali se, jako kdyby hráli hru. Čekali na správný okamžik k úderu a hned poté ustoupili, aby se vyhnuli nebezpečí.

Do teď možná bylo nezbytné přežít, ale když se tak chovalo přes 30% družiny, bylo jenom očividné, že Pán podlaží využije příležitosti, co takhle vytvořili. V důsledku čehož všichni zemřeli.

Pokud si na to dobře vzpomínám, neříkali, že bojovali s démonickou rasou, co vtrhla na jejich svět? Jak mohli být tak uvolnění? Proč nebyli víc zoufalí, aby přežili? Ani nemluvě o tom, že byli průzkumníci První kobky a ne Třetí nebo Čtvrté. Co se týče potenciálu, měli by být nejlepší z jejich světa! Vážně jsem to nechápal.

Jedna věc bylo, že se jim nedostávalo schopností, ale také se jim nedostávalo přístupu. Alespoň Paul byl trochu víc litější. Ačkoli hned zemřel, protože byl přehnaně zapálený, ale byl mnohem lepší než ti, co útočili občasně, nebo ti, co používali techniky, jen když jim to mana umožnila.

Další, co se mi nelíbilo, bylo, že všichni očekávali porážku, ještě než jsme Pána podlaží vůbec vyzvali. Ale to jsem nechal být. Důležité bylo, že mě to rozčilovalo a nutilo mě to vybít si tuhle frustraci akcí.

To dělal skutečný válečník!

„Peiko, udělej mi cestu!”

[Dobře, pane! Eit!]

V mžiku ze mě vyprchalo přes 20% many, jak Peika natáhla ruce a vydala ze sebe roztomilý výkřik. Okamžité poté vystřelil ke ghoulovi blesk jako laser, co byl tlustší než její vlastní tělo, a zničil všechny zombie v cestě. Zaznělo nespočet zpráv, že jsem získal zlato, ale ignoroval jsem to.

„Udělal jsem cestu, tak na sebe dávejte pozor. Peiko, ty pojď ke mně!”

[Dobře!]

„Budeme se držet tvých rozkazů, Shine. Slečno Shuno, pojďme.”

„A-ale pokud všechno necháme na Korunním princi, pak to nebude nájezd!”

„Tohle není nájezd, slečno Shuno,” řekl Ellos s náznakem hořkosti. „Tohle je boj o přežití našeho světa.”

Když Černé zemské kopí pohltilo Peiku, zablikalo hrozivými jiskrami. Ignoroval jsem zombie, co ke mně utíkaly. Věděl jsem, že mi nebudou ani v nejmenším překážet.

„Guooo...”

„Hej, Obrovský ghoule. Je skvělý den na smrt, ne?”

Když jsem Obrovského ghoula zastavil v jeho prohánění Ellose a ostatních, co utíkali zpět, zahlížel na mě, jako kdyby byl nesmírně otrávený. Ale ani v nejmenším nebyl děsivý. Zatímco jsem se vypořádával se zombiemi, už jsem se naučil jeho vzorce pohybů.

„Začínám.”

Neměl jsem v plánu použít Talarii. Nepotřeboval jsem ji použít. Kopí v mé ruce a Peika. Jenom tyhle dvě budou stačit.

„Guoooooo!”

„Haat!”

Uskočil jsem stranou a snadno jsem se vyhnul jeho drápům. Zároveň s tím jsem ho bodl kopím do hřbetu ruky. Rozhodně byl jiný než obyčejní ghoulové, neboť jeho obrana byla drtivě silnější. Moje kopí ho dokázalo jen zlehka bodnout do kůže. To jsem čekal. Ještě několikrát jsem bodl svým kopím. V důsledku čehož se kopí dostalo skrz kůži a vytryskla krev.

„Kuaaaaaaa!”

„Haa! Trochu to štípne!”

Po pravdě řečeno následné bodání bylo s kopím těžké a bylo by to těžké, i kdybych měl meč. Nevěděl jsem, co ostatní, ale můj proces bodnutí soustředil energii mého těla do jednoho bodu a pak jsem bodl. Pokud by takové pohyby dělal obyčejný člověk, roztříštilo by mu to svaly a kosti.

Ale u průzkumníků jako já to bylo něco jiného, neboť naše těla mohla růst donekonečna. Mohli jsme si ochránit a posílit těla mocí many. Dokonce i mezi průzkumníky jsem mohl následné bodání provádět snadno, neboť jsem si zkomprimoval kosti, svaly a kůži. Dokonce bych to zvládl, zatímco bych si připravoval trochu vepřového bůčku k jídlu.

Tohle bylo to, co znamenalo stát se skutečně silným. Nebylo to používat stejnou techniku jako vždycky, jen se zvýšenou silou a obratností. Bylo to užívání technik, co se daly užít jen se zvýšenou silou a obratností!

„Kuaaaa!”

Rozzuřenému Obrovskému ghoulovi se nepodařilo mě kopnout. Pak po mě máchl drápy. Ten útok přišel zespodu nahoru a dokonce měl i široký záběr, takže bylo těžké se mu vyhnout. Ale také to sloužilo i jako dobrá šance. Dobrá šance pro mě se mu zabořit do hrudi.

Kvůli jeho ohnání měl tvář i hruď skloněnou tak moc, že jsem je měl na dosah, aniž bych musel skákat.

„Haaaap!”

Další po sobě jdoucí bodání. Využil jsem tu dobu, za kterou by se ke mně dostaly jeho drápy, a mnohokrát jsem ho bodl do obličeje. Pokaždé, když se mé kopí srazilo s jeho tváří, vzplálo to s hrozivým zvukem z Duchovní aury. Když Obrovský ghoul takhle utržil obrovské zranění, vyděsilo ho to a ustoupil vzad. Snažil se na mě dupnout.

„Kuaaaaa!”

„Ještě jsem neskončil!”

Soustředil jsem svou energii na Černé zemské kopí. Vtékala do něj mana, co následovala cestu z Perutova okruhu. Navíc se do něj vlila i čistá síla těla, kterou jsem uměl ovládat. Shromáždilo se to na hrotu Černého zemského kopí a obě ty síly se soustředily v jediném bodu. Tenhle proces, který by bez požehnání techniky trval déle, trval jenom okamžik, jako kdyby ho naváděla boží moc.

Zářivé bílé světlo jako obvykle vystřelilo po spirále. Společně s Duchovní aurou se z toho stala spirála bílého blesku. Moje Černé zemské kopí na sebe vzalo podobu Diova blesku, jak ze sebe vydalo zářivé bílé světlo. Obrovskému ghoulovi bylo jasně nepříjemně. Nemrtví netvoři byli přirozeně slabí vůči světlu. Chtěl na mě dupnout a zabít mě, ale trvalo jenom chviličku, než se Hrdinský úder dokončil.

„Hrdinský úder!”

„Juaaaaaa!”

Veškerou svou silou jsem hodil svým kopím. Zabodlo se do stejného místa na jeho tváři, kde jsem zaútočil už předtím. Zároveň s tím jeho divoké mlácení přestalo. Také všechny zombie se přestaly hýbat. V tom okamžiku nad hřbitovem viselo chladné ticho.

„Je mrtvý?” zašeptal Ellos tiše.

Věřil jsem, že je mrtvý, ale kvůli Ellosovým slovům jsem začal být ostražitý. Jako kdyby chtěl odpovědět na mé podezření, Obrovský ghoul po chvilce zápolení vstal. Buch-buch. Z místa, které jsem nedokázal vypíchnout se ozval zvuk tepu. V následujícím okamžiku všechna zranění na tváři a všude jinde začala mizet. Bylo to, jako kdyby čas plynul nazpět.

| Obrovský ghoul použil Zpátečníka! Naprosto se zotaví ze všech zranění a získá 50% svého maximálního HP! |

„Guooooo!”

„Vážně zníš nadšeně!”

„Zatraceně, myslel jsem si, že jsme vyhráli!”

„Takže dokonce i s Korunním princem se dostaneme jenom sem...”

„Kuk, ale stejně to byla dobrá zkušenost. Koho by napadlo, že se na poprvé dostaneme tak daleko?”

„Jen vědět, že tahle technika existuje, je velká pomoc. Příště budeme muset najít způsob, jak ji zastavit.”

Členové družiny zase začali mluvit bezmocně. Stačilo je jenom poslouchat a byl jsem v depresi. Ale pořád mi zbývalo pár tahů. Ani v nejmenším jsem neměl v plánu to vzdát.

„Palludio, máš i útočná kouzla?”

„M-mám! Orku... Jdeš na to?”

„Neříkej mi Orku.”

Zlehka jsem jí odpověděl a poklepal jsem si hruď, kde vždycky visely moje kapesní hodinky.

„Už jsi někdy viděla takhle silného a skvělého orka?”

Ačkoli to bylo trapné, musel jsem trochu přehánět, abych odlehčil tuhle deprimující náladu smrti a porážky. Ujistil jsem se, že prodleva na mém Dvojitém lektvaru skončila, a zhltl jsem další.

Černé zemské kopí mu probodlo hlavu a odletělo do neznámé části hřbitova, ale zrovna teď jsem ho nutně nepotřeboval.

„Palludio, zaútoč, jakkoli dokážeš! Tohle platí i pro lučištníky! Bojovníci, ochraňte je!”

Po mém rozkazu Palludia přikývla a začala zaříkávat. Zdálo se, že Baruela a elfí lučištnice používaly techniku, neboť něco mumlaly a zamířily luky na Obrovského ghoula. Mezitím plně vyléčený Obrovský ghoul vyrazil ke mně a naštvaně na mě zahlížel. Jak otravné. Kdyby byl menší, odpleskl bych ho stranou. Byla to vážně škoda.

„Nemysli si, že jsi jediný, kdo tu má techniky.”

Hodlal jsem to skončit s pompou, ale ty jsi můj plán touhle podvodnou technikou zničil! To ti neodpustím! Mohl jsem znovu použít své kopí jako dospělý, ale chtěl jsem, aby tenhle ghoul pochopil ten deprimující pocit, co jsem měl. S hlubokým nádechem jsem zakřičel: „Uwaaaaaak!”

| Použil jsi Válečný pokřik Lorda orků! Všechny členy družiny to zbavilo účinků negativních stavů. Útočná síla všech členů družiny vzroste během trvání o 50%. Všichni členové družiny jsou ve stavu super-brnění, nepřátelské útoky je neohrozí. |

„C-cože?!”

„Tohle je Válečný pokřik Lorda orků!”

„U-už jsem o tom slyšel. Že Korunní princ používá techniky Pánů podlaží...”

„GUOOOOOOO!”

Jak mi Obrovský ghoul čelil, zařval a pak po mě máchl svými drápy.

Než na mě mohl dosáhnout, zakřičel jsem: „Dračí kůže!”

„Kak!”

Obrovský ghoul zavyl. Drápy mě udeřil do hrudi a roztříštily se. Jak se dalo čekat, Dračí kůže fungovala i proti Pánům podlaží! Zvedl jsem ruku, co byla kvůli Dračí kůži pomalejší, a pevně jsem se chopil paže Obrovského ghoula. Když jsem ho teď měl na dosah, nepustím ho.

„Kuooooo!”

„Jsi mrtvý. Už jsi někdy slyšel výraz zaplatit si za vítězství? Tohle je technika k vítězství! Lidi, nemůže se hýbat, takže zaútočte!”

„A-ach Mitare! Použij tělo svého poddaného a snes na nepřítele, co narušuje spravedlnost světa, železné kladivo!”

„Ostřelovací rána!”

„Šípová bomba!”

Útoky tří dívek bombardovaly Obrovského ghoula. Ačkoli lomcoval svým tělem v pokusu se jim vyhnout, jeho vzdor pominul, když jsem ho popadl za další dráp a zlomil ho. Okamžitě poté se ve vzduchu objevila stříbrná palice. K Obrovskému ghoulovi letěl ostrý šíp a šíp prosycený černou aurou a všechny tři zbraně udeřily do Obrovského ghoula. Šíp s černou aurou dokonce při nárazu explodoval a zanechal mu na tváři černou skvrnu.

Obrovský ghoul zaječel a volnou rukou šátral v zemi pod sebou. Uvědomil jsem si, že hledá zombie, co by snědl. Zdálo se, že i Ellos si toho všiml.

„Zabijte zombie poblíž jeho rukou!”

„Rozumím!”

Elfí lučištnice a Baruela bláznivě střílely šípy, jakmile Ellos ta slova vyslovil. Zombie, co povstávaly ze země, padly a rozsypaly se. Obrovský ghoul si nemohl vyléčit zranění a vydal ze sebe naštvaný řev.

„KIAAAAAA!”

„Konečný úder by měl jako vždy provést hlavní hrdina!”

Skočil jsem mu na paži. Kvůli Dračí kůži jsem byl nesmírně pomalý. Ale i tak jsem se soustředil a pevně jsem se chytil jeho těla a pomalu se plazil k jeho tváři. Ačkoli jsem si myslel, že to vypadalo trochu nevzhledně, nevěnoval jsem tomu pozornost.

Po krátkém, a přesto dlouhém šplhání jsem stál Obrovskému ghoulovi na rameni. Ačkoli sebou házel a snažil se mě ze sebe shodit, pevně jsem se ho chytil za ucho. Pak jsem zakřičel.

„Temná hřmící exploze!”
-----------------------------------------------

~ Shina jsem si s Dračí kůží představila jako housenku, co se ghoulovi pídí po paži, a ne a ne se toho zbavit. Tentokrát narazil na ještě většího podvodníka než je on sám a nebyl za tu skvělou a elegantní hvězdu! Takže příště závěr (sólo)nájezdu a odměny! ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>