ICDS - kapitola 57

Kapitola 57 – Co to znamená procházet První kobkou (4)

„Huk, dokáže použít dokonce i tuhle techniku!”

„Co přesně je hrdina?”

„Hele, ten ghoul!”

Temná hřmící exploze zaútočila na všechny cíle v dosahu. Ačkoli byl Obrovský ghoul obrovský, celé jeho tělo bylo v dosahu Temné hřmící exploze. V podstatě utržil plnou sílu útoku, jenž se obvykle rozdělil mezi tucty nepřátel. A zároveň s tím, co jsem tu techniku použil, jsem mu vrazil pěst do hlavy.

„Chcípni! Chcípni! Chcípni!”

„Kuaaaaaaaak!”

Než Temná hřmící exploze skončila, Obrovský ghoul vypadal úplně stejně jako před tím, než použil Zpátečníka. Ještě jsem neskončil. Zavolal jsem Peiku. Jelikož jsem zrušil Duchovní auru, když jsem hodil kopím, okamžitě na mé volání odpověděla.

„Peiko, pojď do mé rukavice!”

[Uu, zase použiješ tamto?]

„Prosím, Peiko.”

[Dobře... Ale musíš mi splnit jedno přání, pane!]

S mírným stěžováním Peika prosytila mou rukavici. Pomyslel jsem si, že si pravděpodobně bude přát, abych si s ní později hrál, a zakřičel jsem: „Hřmící zvíře!”

Když Ellos viděl, že z mého těla vystřelil blesk, zdálo se, že byl vyčerpaný, a řekl: „Jsem až moc unavený, aby mě to ještě překvapovalo.”

Samozřejmě jsem mu nevěnoval pozornost. Prostě jsem vrazil svou pěst skrz zbytečně velkou hlavu Obrovského ghoula.

Zanedlouho poté se zhroutil. Byl spečený na škvarek, ale vydával nechutný pach, kvůli kterému by od něj všichni utekli.

| Dostal ses do levelu 26 a získal jsi právo vstoupit na 26. podlaží. |

| Získal jsi 5 bonusových bodů. |

| Získali jste 30.000 zlatých. Rovnoměrně se rozdělí mezi členy družiny. Získal jsi 4.286 zlatých. |

| Odměny budou rozděleny dle zásluh. |

| Kang Shin má nejvyšší zásluhy. Vyber si odměnu. |

| 1. Kalhoty Obrovského ghoula |

| 2. Dvojitý lektvar |

| 3. 10.000 zlatých |

| 4. Elixír na posílení kůže |

| 5. Boty Obrovského ghoula |

| 6. Shnilá ebenová hůl |

| 7. Lopatka Obrovského ghoula |

Doufal jsem, že Lopatka Obrovského ghoula není součástí sady vybavení, a vybral jsem si Elixír na posílení kůže. Byl jsem rád, že to nebylo jako u Elixíru na posílení svalů, co se objevil jenom při 2 lidech. Jelikož se tentokrát objevil Elixír na posílení kůže, měl jsem podezření, že jeden z Pánů podlaží bude brzy dávat Elixíry na posílení kostí.

Zatímco jsem si vybíral odměnu, členové družiny bláznili.

„Dokázali jsme to!”

„Nedokážu uvěřit, že jsme ho porazili na první pokus. Tohle je zázrak!”

„Korunní princi, vážně jsi úžasný... sám jsi nás dovedl k vítězství.”

„Nemůžu si pomoct a závidím. Ještě před 4 lety nemohl ani pokročit na 6. podlaží, protože mu chyběla mana...”

„Je to Hrdina. To je jeho osud.”

„...”

Naštvalo mě to, neboť z toho vyznívalo, že jsem zesílil jen proto, že jsem byl Hrdina. Ani jsem nevěděl, co to ten Hrdina byl! Když jsem k nim trhl hlavou, všichni odvrátili zrak a předstírali, že nic neřekli.

Ušklíbl jsem se a spolkl jsem Elixír na posílení kůže. Stejně jsem neměl v plánu s nimi pokračovat a znal jsem je akorát skrze Ellose a Palludii. Ani v nejmenším jsem neměl motivaci se s nimi dohadovat.

| Pozřel jsi Elixír na posílení kůže, kůži máš teď tužší a odolnější. Konstituce a Charisma +1. |

Jelikož se zvýšila moje obrana, dávalo smysl, že se zvýšila konstituce, ale proč se zvýšilo i Charisma? Mohl by se tento Elixír na posílení kůže dát použít jako kosmetický výrobek? Kdyby to věděla matka, zbláznila by se. Dobrá, řeknu otci, aby je driloval. To jeho manželka tím zkrásní, takže si jsem jistý, že to udělá sám od sebe. Yua? Pokožka mé Yuy byla a vždycky bude dokonalá!

Otočil jsem se. Možná to byla náhoda, ale všichni členové družiny na mě zírali. Zdálo se, že už si vybrali svou odměnu.

„Korunní princi, děkuju. Půjdu napřed.”

Jenom s tímhle přeživší člověk z kontinentu Pilos odešel. Trochu mě zarazil ten jeho bleskurychlý odchod, ale netrápilo mě to.

Přišel ke mně Ellos, předal mi moje Černé zemské kopí, které pravděpodobně sebral, zatímco jsem já neměl čas.

„Příteli, vyhráli jsme díky tobě. Přesně jako před 4 lety.”

„Ne, mohli jste vyhrát i beze mě, ačkoli během toho by to většinu lidí vykoplo z kobky.”

„...Budu s ním bojovat znovu. Musím pomoct Paulovi se přes něj dostat.”

„S tím ti nepomůžu. Přidal jsem se do téhle družiny, abych s tebou vyrazil na nájezd, ne abych ti pomohl projít... Dneska jsem pomohl jenom proto, že jsem nechtěl vidět zbytečně umírat lidi přímo před svýma očima.”

„Jasně.”

Ellos se hořce usmál. Přepočítal se jen v jednom, a to byla moje síla. Určitě si musel myslet, že kvůli rozdílu našich sil byl tohle směšný výsledek.

Ale já si myslel něco jiného. Nelíbil se mi jejich postoj, co ukazovali od samého začátku. S tím postojem v bitvě nebo v čemkoli jiném se s Renem nemohli ani srovnávat. Dokonce ani Ellos ne.

„Proč jsou všichni tak konzervativní? Není to tak, že by skutečně zemřeli, tak proč nemůžou být trochu troufalejší? Tohle jsem si uvědomil, když jsem sledoval různé průzkumníky kobky, ale dneska jste mi tak připadali. Jako lidé, co nechtějí pokročit na vyšší podlaží.”

Po mých slovech sebou zbývající lidé trochu trhli. Co, byla to pravda? Ústa mi napůl spadla šokem. Ellos byl samozřejmě jediný, kdo na mé podezření zareagoval.

„Po pravdě řečeno... máš možná pravdu. Když se stali průzkumníky kobky, dostalo se jim od jejich zemí té nejvyšší péče. Ačkoli je využijí jako nástroje v bitvě proti vetřelcům, dobrou péči požívají ještě předtím. A když se dostanou na určitou úroveň... totiž když se dostanou do stříbrného řádu, chovají se k nim skoro jako ke královské rodině. Tedy dokud je nepošlou na bojiště.”

„Takže?”

„Když se jejich level zvýší, jejich země se k nim chovají lépe, ale také je pošlou na nebezpečnější místa... Všichni průzkumníci kobky se tomu chtějí do určité míry vyhnout a tento pocit se možná odráží v jejich konzervativnosti v soubojích s Pány kobky. Pokud při něm zemřou, budou ve větším bezpečí a můžou se vymluvit, že se snažili ze všech sil, a přitom plně požívat výhody průzkumníka kobky. Pravděpodobně to tak je na všech světech. Jak průzkumníci kobky šplhají výš, jejich počáteční ambice ochránit svůj svět začíná být slabší...”

Když jsem si tohle vyslechl, vzpomněl jsem si. Na 5. a 10. podlaží byli průzkumníci šťastní a vzrušení při vyhlídce na to, že postoupí kupředu.

Ale od 15. podlaží byli lidé spíš překvapení a šokovaní než šťastní. Možná že ten vůdce družiny z mého prvního nájezdu na Temného krysího muže chtěl dovést svou družinu k smrti naschvál.

V jedné družině, co jsem měl na 20. podlaží, se členové naštvali na Rena, že kvůli němu zemřeli jejich kamarádi. Nejdřív by měli být rádi nebo mi poděkovat za odvedenou práci.

Jinými slovy možná nebyli šťastní, že pokročili za 20. podlaží. Tím samozřejmě neříkám, že nebyli ani trochu šťastní, ale museli pociťovat stejný nebo větší nátlak z toho, že pokročili kupředu. Bylo to absurdní.

„Hloupost! Tahle jejich slabost je jednou dovede ke smrti! To je prostě tak!”

„...Já vím. Velmi dobře to vím.”

Proč průzkumníci kobky nevyráželi na dobrodružství. Konečně jsem pochopil trochu z toho, o čem jsem mluvil s Lorettou. Ti takzvaní průzkumníci První kobky! I když je vybrali jiní průzkumníci a ne sama kobka, jak mohli být tak hanební?!

„Ale ne každý je takový, Shine! Doufám, že tě průzkumníci kobky zase až tak moc nerozladili.”

„Já vím. Kdyby v kobce byli jenom lidi jako oni, pak by jejich světy byly už zničené! ...A nemyslím si, že ty bys byl taky takový.”

„Díky, ale po pravdě řečeno se od nich tak moc neliším. Co se týče schopnosti a statečnosti, nemůžu se s tebou srovnávat. Dneska jsem se od tebe hodně naučil. Před 4 lety jsem tě začal obdivovat a začal jsem usilovat o to, abych byl jako ty. Dneska jsem si na ten pocit vzpomněl.”

Zaváhal jsem. Ellos měl upřímný pohled. Alespoň já jsem v nich viděl sílu vůle.

„Orku... Kang Shine! J-já jsem na tom stejně. Nevykládej si to špatně! Jen se snažím zesílit, abych mohla bojovat s démonickou rasou!”

„Jo, Palludio, já vím. Byla jsi o hodně jiná než před 4 roky. Tvůj dnešní výkon byl oslňující.”

„Hiik!”

Chtěl jsem jí složit kompliment, ale Palludia ze sebe vydala podivný skřek a s jasně rudou tváří se stáhla. Vážně byla divná. Shuna stála vedle ní a zpoza svého štítu se na mě pokoutně dívala. Nevěděl jsem proč, takže jsem ji prostě nechal být. Místo toho jsem se podíval na Ellose.

„Ellosi, co kdybys šel chvilku se mnou? Stoupej kobkou se mnou.”

Samozřejmě jsem tím nemyslel, že bych s ním pokračoval navždy. Bylo to jen dočasné, dokud by se ode mě něco nenaučil. Ale svým způsobem jsem už věděl, jak odpoví. Bylo lepší říct, že jsem udělal něco navíc, abych odsekl to přetrvávající pouto, co by měl.

Jak jsem čekal, Ellos potřásl hlavou.

„Promiň, Shine. Ale musím vést členy své družiny.”

„Aha. No, předně jsi vůdce a až poté válečník.”

To stačilo. Ellos se nepotřeboval drasticky měnit. Spíš se museli změnit členové jeho družiny. Paul i Baruela měli správný postoj. Jen se jim nedostávalo schopností. Ale s tím nemohli nic moc dělat. Mohli se akorát dál snažit. A pokud to nestačilo, byl to dosah jejich talentu, i když to bylo trochu kruté.

„Nehodláš svou družinu změnit, že?”

„Ne. Chci s nimi jít až do konce. Věřím, že můžu.”

„Tak aspoň tak. Hodně štěstí. Všichni se budete muset hodně změnit. Já půjdu.”

„Jo, díky. Znovu tě zkontaktuju. Dneska to byla skvělá zkušenost.”

„Kang Shine, počkej!”

Když jsem se rozloučil s Ellosem a dokonce se obrátil na Baruelu, abych se uklonil na rozloučenou, chtěl jsem se vrátit do kobky, z které jsem přišel. Ale Palludia mě chytila. Když jsem se na ni podíval, zdálo se, že neměla slov, neboť se jí rty chvěly, ale nevydala ze sebe ani hlásku.

Když jsem ji pohledem vybídl, konečně se jí podařilo otevřít pusu.

„R-resi... Rezidenční oblast, už jsi tam byl?”

„Ještě ne.”

„P-pokud tam přijdeš... ozvi se.”

„Hm? Proč?”

„Prostě to udělej!”

Palludia z nějakého důvodu vypadala, jako že bude brečet. A navíc měla tvář rudou, jako kdyby měla vybouchnout. Vypadala deprimovaně, a přesto šťastně. Nevěděl jsem, co ta její tvář znamenala. Shuna vedle ní se střídavě dívala na mě a Palludii, jako kdyby věděla, co Palludia myslela.

„Ludio! Ty... jak...?”

„Shuno, buď zticha! Nemám žádnou jinou možnost!”

„Ale tohle jsi předtím neřekla! Lhářko! Prostě uznej, že ses zam... hmmm! Hmmm!”

Palludia rukama zakryla Shuně ústa a uštědřila jí koleno do pasu. Nezdálo se, že by Shuna se svou vysokou obranou zakoušela nějaké bolesti, ale když jsem dvě dospělé ženy viděl v tak aktivní pozici, cítil jsem se trochu rozpačitě.

„Ozvu se ti. Můžu teď jít?”

„H-honem odejdi!”

„Korunní princiii!”

Odvrátil jsem zrak od Shuny, co se mi snažila něco říct, zatímco Palludia se jí snažila v tom zabránit. Očima jsem se pak setkal s elfí lučištnicí, co se mi uctivě uklonila. Pořád jsem nevěděl, proč se tak chovala. A pak jsem odešel z družiny.

Ačkoli se stalo spoustu matoucích věcí, nájezd skončil úspěchem.
-----------------------------------------------

~ A tím končí tento blok kapitol. V příštím bloku (s názvem Akční nájezd) se zase podíváme do reálného světa. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>