KY - kapitola 40

Kapitola 40 – Od průzkumu k táboření

Klinika, kam Loren a ostatní vběhli, byla uprostřed obchodní čtvrti, takže kolem bylo spoustu různých obchodů.

Když nechal Klause na hlídce v klinice, vzal Shaynu a po chvilce pomalé chůze začal procházet obchody a zkoumat zboží.

„Zelenina je ovadlá, ale není shnilá. Nikde není ani stopa po boji. V některých domech je netknuté jídlo a trochu nepořádek, ale žádná stopa po útoku.”

„Kampak všichni šli?”

Loren nedokázal najít slova, kterými by zodpověděl Shayninu otázku.

Vlastně i on se chtěl zeptat na to samé a přál si, aby se tu někdo objevil a vysvětlil, co se stalo, ale nebylo možné, aby se to vyvíjelo tak prakticky.

„Tohle místo vypadá až příliš živě na to, že ho opustila skupina lidí. Většina jejich věcí je pořád tady, včetně cenností.”

V obchodech a domech, do kterých vešli, zůstaly všechny peníze a cennosti.

Žoldnéř by to bez váhání vydrancoval, ale Loren se nedotkl ničeho z toho, co našel.

Loren už dřív oloupil nepřátelská těla na bojišti, ale toto nebylo bojiště a majitelé nebyli ani nepřátelští vojáci.

Kromě toho se mu brát věci od lidí, co z neznámého důvodu zmizeli, vůbec nezamlouvalo.

„Shayno, víš, jakou populaci má toto město?”

„Populaci?” zeptala se ho Shayna s prázdným výrazem na tváři.

Loren mávl, řekl jí, aby se tím netrápila.

Vypadalo to, že i když o městě a okolí něco věděla díky tomu, že následovala svého otce, nevěděla věci jako populace.

„Soudě podle velikosti města bych řekl, že to bude kolem třiceti až padesáti tisíc? Nikdo by nevěřil, že tolik lidí zmizelo jako pára nad hrncem, i kdybych to nahlásil.”

Ať už Shaynu dokáží vrátit jejím rodičům nebo ne, jakmile se vrátí do Kauffy, měli povinnost zajít do gildy dobrodruhů a nahlásit smrt ostatních, co s nimi byli, a také co se stalo s městem Hanza.

Ale Loren si ztěžka povzdechl, neboť hádal, že i kdyby nahlásil přesně to, co se stalo a co viděl, gilda mu nebude věřit.

Loren s jistotou věděl, že to byla pravda, protože to viděl na vlastní oči. Ale člověk, co to neviděl na vlastní oči, by si po vyslechnutí hlášení o tom, že zmizela populace celého městského státu, odfrkl.

Ta situace byla přesně tak moc nereálná.

„Není možné, aby člověk mohl jen tak beze stopy zmizet. Kdybych našel stopy po krvi nebo mrtvá těla, tak by to bylo něco úplně jiného.”

„Lorene...”

Shayna, co kráčela vedle něj, zatímco se držela jeho pláště, ze sebe vydala ustaraný výkřik. Loren ji slyšel a bylo mu trapně, že celou dobu mluvil nahlas.

Říct před dívkou, co pocházela z tohoto města, něco takového jako "kdyby našel mrtvé tělo" bylo velmi neohleduplné.

„Promiň, podráždilo mě to.”

„To nic, jsem v pořádku. Ale... vážně přemýšlím, kam šli otec a ostatní?”

Za předpokladu, že Shaynini rodiče byli v pořádku a stále ve městě, Loren hádal, že budou v centru města.

K této myšlence měl celkem dost důvodů, ale hlavní bylo to, že většinou si lidé s pravomocí postavili své vily nebo hrady uprostřed města.

Dostat se tam nebude těžké.

Jen prostě budou muset jít hlavní cestou pořád dál.

Ačkoli měla Hanza vysoké hradby, zdálo se, že nebyla navržená na pouliční boje, neboť tu byla jedna velká ulice, co se táhla přímo do středu města.

Loren přemýšlel, jestli bylo v pořádku takhle postavit hlavní město, i když to byl malý městský stát. Ale nakonec to nebylo problém, kterým by se musel trápit.

„Kéž bych mohl jít prohledat prezidentům dům co možná nejdřív.”

Nebyl si jistý, jestli ve městě byli nějací přeživší. Ale jelikož tu bylo takové ticho, Loren hádal, že s největší pravděpodobností budou v prezidentově domě uprostřed města.

Proto to chtěl jít zkontrolovat a zjistit, jestli tam byli nějací přeživší. A pokud byli, vzít je s sebou a rozloučit se s tímto strašidelným městem. Ale čtyři ze sedmi jejich lidí nebyli ve stavu, kdy se mohli pohybovat, a zařídit všechno jen ve třech bylo příliš nebezpečné.

„Bude nejlepší, když počkáme, až se ti čtyři zotaví, než se dáme do pohybu. Ale vážně máme tolik času?”

Ať už za stavem města byl jakýkoli důvod, pokud tu bylo něco nebo někdo, co to způsobilo, bylo to dostatečně blízko, že se dalo říct, že neměli vůbec žádný čas.

Kvůli svým myšlenkám se Loren nesoustředil na své okolí a všiml si toho o chviličku později než Shayna.

„Lorene, támhle někdo je.”

Bylo to poté, co prohledali několik domů.

Nic nenašli, a tak šli k dalšímu domu, když ho Shayna silně zatahala za oděv.

Jak se Loren po jejích slovech vrátil zpět do reality, spatřil ženu, co se na ně dívala zpoza rohu nedaleké budovy.

Zavolal na ni: „Počkej! Nejsme podezřelí.”

Na mysl mu vytanulo, že už tak byl dost podezřelý kvůli tomu, že vnikl do domu jiných lidí a obchodů. Ale ačkoli se žena chvilku chvěla, neutekla a místo toho tam jen tak stála a dál je sledovala.

„Vážně nejsem nikdo podezřelý. Jsem dobrodruh, co sem přišel kvůli zakázce. Ale město je v tomhle stavu, a tak se snažím zjistit, co se stalo...”

„Ty... přišel jsi sem pomoct?” zeptala se ho žena nervózně. Vypadala tak na dvacet.

Měla tmavě hnědé vlasy a žádné nápadné charakteristiky.

„Ne úplně, ale jsi rezident tohoto města?”

„Ano. Jmenuji se Shutel.”

„Co se s tímhle městem stalo? Kam se všichni poděli? Proč tu pořád jsi?”

Loren se té ženy jménem Shutel ptal otázku za otázkou.

Při všech těch náhlých otázkách se jí rozšířily oči, ale po chvilce v tichosti zakroutila hlavou.

„Já nevím. Před pár dny lidé kolem mě začali najednou šílet... Vyděsilo mě to, a tak jsem se skryla ve sklepě. A zrovna jsem vyšla, protože mi došlo jídlo.”

„To nemáš rodinu?”

„Nejsem vdaná a moji rodiče už zemřeli.”

„Je tu někdo kromě tebe?”

„Promiň. Nejsem si jistá...”

Loren si myslel, že se konečně dozví, co se stalo, ale Shutel mu neposkytla vůbec žádné užitečné informace.

Pokud žila sama, nedalo se s tím nic dělat. Ale Loren nedokázal na tváři skrýt zklamání.

„Ehmm, nejsi ty prezidentova dcera?”

Shutel si všimla Shayny, co stála vedle Lorena, zatímco se Loren snažil rozhodnout, co dělat. A Shayna na její otázku kývla.

„Tak bych navrhovala jít do prezidentovy vily... Je tam mnoho městských vojáků a kolem jsou ploty, takže věřím, že budou v bezpečí.”

„To je asi naše jediná možnost.”

Problém byl v těch čtyřech zraněných, ale Loren usoudil, že jakmile je Lapis ošetří, budou zotavení dost na to, aby jeli ve voze.

Usoudil, že by se měli co nejdříve dostat do vily a seskupit se s přeživšími. A tak začal pomýšlet na návrat, aby to prodiskutoval s Lapis.

„Co budeš dělat?”

„P-prosím, vezmi mě s sebou! Nemyslím si, že to do vily zvládnu sama.”

Loren neviděl nic, co by hlavní silnici blokovalo.

A tak si myslel, že se tam bude moct dostat v bezpečí, ale pokud se v okolí něco skrývalo a čekalo, až kolem někdo projde, tak pro ni jako pro ženu možná vskutku bude obtížné utéct.

„Dobrá, asi můžeš jít s námi. Následuj mě.”

Ačkoli Loren nebyl schopen identifikovat nepřítele, usoudil, že najít přeživšího se počítalo jako nějaký postup. A zamířil zpět na kliniku, kde čekala Lapis.

Když se k ní dostali, Klaus, co stál na hlídce, jak mu bylo řečeno, chtěl při pohledu na ženu, co nikdy předtím neviděl, užuž sáhnout po meči. Ale poté, co Loren vysvětlil, že byla přeživší, vrátil se zpět k hlídkování.

Jelikož Klaus alespoň dělal, co mu bylo řečeno, Loren odhadl, že tu svou hrdost a proříznutou pusu měl kvůli prostředí, ve kterém vyrůstal, a že to prostředí nebylo nejlepší. Usoudil, že byl tak nějak sympatický. Zrovna chtěli vejít do kliniky a zamířit do místnosti, kde Lapis ošetřovala Broase a dívky. Ale než se tam dostali, střetli se s Lapis.

„Skončila jsem s ošetřením, ale nějakou dobu bys tam neměl chodit.”

Lapis jim nedovolila do kliniky vejít.

Ačkoli si Loren myslel, že to bylo trochu divné, začal Lapis vykládat o Shutel a jeho spekulacích, že přeživší s největší pravděpodobností byli v prezidentově vile uprostřed města. Také jí řekl výsledky svého průzkumu, jak nenašel žádné nepřátele nebo žádné další přeživší kromě Shutel.

„Slunce je pořád vysoko na obloze, takže teď by byl nejpříhodnější čas na přesun. Co myslíš?”

„To je pravda... ale...”

Lapis si založila ruce na hrudi a přemýšlela o Lorenově návrhu, ale pak mu začala říkat o stavu těch čtyř lidí na klinice.

„Ti tři s neznámou nemocí jsou v pořádku. Jak si trochu odpočinou, zotaví se. Problém je Ange. Kvůli svým zraněním ztratila příliš mnoho krve a i orgány má ošklivě poškozené, takže vůbec nedoporučuji ji přesouvat.”

„Jak dlouho, než se budeme moct přesunout?”

„Potřebuje odpočívat alespoň zbytek dne. Jakmile se Roll zotaví, bude moct použít i své božské umění, takže bychom ji mohli přesunout zítra.”

„Omylem ji zabít by mi asi nechalo špatnou pachuť v puse.”

Ale pokud se rozhodnout zůstat na místě, znamenalo to, že tu budou muset strávit noc, aniž by věděli, co přesně je tam venku.

V této chvíli nebylo jak s jistotou vědět, jak nebezpečné to bude.

„Pořád tu je možnost, že tu necháme Klause, aby je strážil, zatímco my půjdeme sami.”

„Lorene, to je celkem chladné a také bezcitné uvažování.”

Po Lapisině klidné reakci se Loren znepokojeně zasmál.

Pokud strávit noc tady bylo opravdu nebezpečné, pak Loren věděl, že nechat tu Klause a čtyři zraněné bylo to samé jako nechat je zemřít.

A i pro Lorena a Lapis by to znamenalo, že by Shaynu a Shutel museli strážit sami. A i pro ně by to byl zvýšený risk.

„Co budeš dělat?”

„Na noc zůstaneme tady. Půjdeme, až se všichni zotaví.”

Zrovna teď mohl bojovat jedině Loren, Lapis a Klaus.

Loren usoudil, že když zůstanou spolu, bylo to mnohem bezpečnější než se rozdělit a zvýšit své šance na přežití.

„Rozumím. Tak to budeme muset založit tábor.”

„V tom případě pomůžu.”

Lapis zarazila Shutel zvednutím ruky.

„Toho není třeba. Ty a Shayna zůstanete v jiných místnostech.”

„Ale... aspoň mi dovolte se postarat o Shaynu,” snažila se Shutel namítat, ale Lapis to nepokrytě odmítla.

„Pokud si přeješ s námi zůstat, budeš dělat, co se ti řekne. A pokud to nezvládneš, nemůžeme tě vzít s sebou.”

„He? Cože?”

Shutel byla zmatená z toho, jak Lapis najednou změnila svůj způsob řeči.

Loren jemně šťouchl Lapis loktem a upoutal tak její pozornost.

„Promiň. Vyklouzla mi moje normální mlu... totiž to, jak jsem mluvila během tréninku na kněžku... Ale musíš dělat, co ti řekneme. Je to jasné?”

Zdálo se, že se Lapis po Lorenově šťouchnutí vzpamatovala, odkašlala si a znovu Shutel informovala.

Shutel byla stále zmatená, ale uvědomila si, že Lapis názor nezmění, a tak zdráhavě přikývla hlavou.
-----------------------------------------------

~ Žádná katastrofa, jak podivné. ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>