KY - kapitola 30

Kapitola 30 – Nakupování po ránu

Druhého dne.

Loren otevřel oči a potřásl hlavou, zbavil se tak alkoholu a ospalosti.

Na stole bylo vyskládaných celkem dost lahví a naproti němu byl Jack, naprosto mimo s tváří přitisknutou ke stolu.

Loren se snažil vzpomenout, co se stalo předešlou noc, a zabořil hlavu do dlaní, jak si vzpomněl, jak Jack neustále mlel o tom, jak byl zamilovaný.

To strašlivé na tom bylo, že Jack neustále mluvil o elfské lovkyni Nim, až oba dva z alkoholu odpadli.

Jelikož to byl Jack, co kupoval alkohol, Loren si pomyslel, že nebude příliš zlé chvíli poslouchat jeho tlachání. Ale začala to být otrava, jak Jack pokračoval dál do noci. A jak se lahve hromadily, Loren to začal cítit méně a méně.

Ačkoli Loren Jackovi celou dobu naslouchal, nebyl si jistý, kdo z nich usnul jako první.

Když se probudil, zjistil, že se opíral o židli a že Jack tvrdě spal před ním.

„Neříkej mi... že jsi tu byl celou noc?”

Loren obrátil své ospalé oči ke zdroji hlasu, co se ozval ode dveří do baru, a spatřil, jak Lapis vešla s ranním sluncem za zády.

Lapis, co na sobě měla stejný oděv jako včera, přišla k němu. Rozčileně poklepala Jacka po rameni, aby zjistila, jestli pořád spal, a pak přešla k Lorenovi.

„Ehmm... No, jo.”

„Když jsem včera večer odešla, vzpomněla jsem si, že nemáme nový pokoj v hostinci.”

„Když jsi to teď zmínila. Museli jsme se odhlásit z hostince, co nám platila gilda.”

„Už jsem to udělala a taky jsem přesunula naše věci. Lorene, moc toho nemáš, takže to vůbec nebylo těžké.”

Lorenovi, co toho vypil příliš, chvíli trvalo, než zpracoval Lapisina slova, ale nakonec pochopil, co říkala, a zahlížel na ni.

Chápal to odhlášení, ale pokud mu chtěla přesunout věci, musela vejít k němu do pokoje.

„Jak ses dostala do mého pokoje?”

„Pustili mě tam celkem rychle, jakmile jsem jim řekla, že jsem s tebou.”

Loren přemýšlel, jestli to tak bylo v pořádku, ale ten hostinec byl jeden z nejlepších a také ho doporučila gilda.

Byly doby, kdy si hosté nemohli přijít pro svoje věci, a bylo by příliš práce, aby museli splnit veškeré procedury k tomu, aby se k nim dostali.

Nevěděl, kde přesně byly hranice, ale usoudil, že musel existovat způsob, jak se mohli členové družiny dostat do pokoje jiného člena, když použili informace a znalosti o družině. Pokud to tak bylo, Lapisino počínání nebylo tak nezvyklé.

„Také jsem nám zamluvila nové pokoje v jiném hostinci, takže se neboj.”

„Za ty potíže se omlouvám.”

„Taky mám připravené peníze. I když bych ráda začala s nakupováním... co budeš dělat s útratou tady?”

Počet nádobí nahromaděného na Lorenově a Jackově stole byl celkem vysoký.

K alkoholu si dali také celkem dost pochutin a nebylo těžké si představit, kolik to stálo.

Loren hodlal nechat Jacka všechno zaplatit, ale jelikož byl mimo, nemohl ho tady prostě nechat. Když přemýšlel, co by měl dělat, natáhla se k němu pomocná ruka.

„Jacku, tady jsi.”

Dovnitř nakráčela žena stejně jako Lapis před chvílí.

Loren a Lapis si pamatovali její útlou postavu, ale zatímco Loren přemýšlel, jestli to mohl říct nahlas, ta žena najednou kopla stále spícího Jacka přímo do zad.

Ozval se hlasitý zvuk a Loren a Lapis si mysleli, že to bude stačit na to, aby se Jack probudil, ale on na to kopnutí ani nezareagoval a stále spal.

„Nim, že? Dlouho jsme se neviděly.”

„Hej, Lapis. Ale já si nemyslím, že by to bylo tak dlouho.”

„Přišla jsi pro Jacka?”

„Jo. Hledala jsem toho mizeru.”

„Ehmm, no. Byl tu, protože jsem se ho chtěl zeptat na pár věcí, takže...”

Přece jen to bylo tak, že to Loren přišel za Jackem.

Jack pil, ještě než sem přišel, takže Loren nebyl důvod, že pil celou noc, ale nechtěl na něj hodit veškerou vinu, a tak začal mluvit, ale jak na něj Nim zblízka zírala, zakolísal.

„Lorene, jsi hodný chlapec. Lapis by se měla držet tvého příkladu.”

„To říkáš, že jsem špatná holka?”

„To rozhodnutí nechám na tobě. Řeknu Ritzovi, že se snažil udělat něco dobrého pro své juniory. A taky tohle všechno zaplatím.”

Jak to Nim řekla, ukázala Lorenovi palec nahoru, ale z jejího výrazu bylo těžké poznat, co si myslela, a Loren tam zůstal stát a přemýšlel, jestli bylo v pořádku odejít. Jelikož neodcházel, Nim ho přiměla se postavit a vystrkala ho z baru.

„Máme se později omluvit?”

„Myslím, že to bude v pohodě. Ovšem Lorene, to jsem tak špatná holka?”

„Na to se mě neptej...”

Lapis se z nějakého důvodu trápila kvůli tomu, co Nim předtím řekla.

Loren na její otázku odmítl odpovědět a vydal se k obchodní čtvrti, k obchodům, kde hodlali koupit jeho vybavení.

Ačkoli tam bylo mnoho obchodů, nebyly to obchody, kam by šli obyčejní lidé. Sestávalo to z obchodů, co prodávaly předměty a vybavení pro dobrodruhy, a byly v každém větším městě.

Lapis řekla, že už to prozkoumala a že našla dobré místo, kde pořídit jeho vybavení, a tak ji následoval do jednoho z obchodů.

„Ze všeho nejvíc potřebujeme zbraň a nějaké brnění. Bez toho jako dobrodruh nemůžeš žít.”

Obchod, kam zašli, prodával zbraně a brnění.

Na zdech viselo mnoho zbraní a bylo tam plno brnění různých tvarů, velikostí a materiálu. Byl to celkem vzrušující pohled.

Po Lapisiných slovech Loren ukázal na svoje kožené brnění, co měl na sobě, ale ona okamžitě zakroutila hlavou.

„Tohle jsi používal až příliš dlouho. Je na čase pořídit si nové.”

Loren přemýšlel, jestli to vlastně bylo tak špatné, ale to brnění, co používal ještě ze svých žoldnéřských dob, bylo opravdu na několika místech natržené.

Když byl žoldnéřem, jeden jeho kolega mu to vyspravil, ale když byl teď sám, už to nešlo, protože on sám neměl ponětí, jak to vyspravit.

„Lorene, tvůj styl boje zahrnuje nechat se celkem dost mlátit protivníkem, takže bychom měli popřemýšlet o něčem tvrdším než kožené brnění.”

Ale Loren si nedokázal představit, že by nosil něco tak těžkého jako pancířové brnění. Akorát by mu překáželo a nebyl by schopen bojovat, jak chtěl. Ale ani kožené brnění se spoustou výztuh nebylo nejlepší. Udržovat ho bylo příliš pracné.

Proto jeho žoldnéřská družina dala každému kožené brnění, co se dalo snadno nahradit.

„Doporučuju tohle. Myslím, že tohle ti bude vážně slušet.”

Co mu Lapis přinesla, byl dlouhý plášť a ne brnění.

Loren nechápal, proč mu Lapis přinesla plášť, ale Lapis to brzy začala vysvětlovat.

„Vypadá to jako obyčejný plášť. Ale ve skutečnosti to je magický předmět. Ta látka byla utkaná v mnoha vrstvách z hedvábí z černých vdov. To je skvělý úlovek. A navíc to stojí jenom pět zlatých.”

„Je celkem neuvěřitelné, co jsi našla.”

„Plášť, co je očarovaný Ochranou a Autoobnovou, by normálně stál desetkrát tolik. Tvoje obrana se zvýší, jen když to budeš mít na svém koženém brnění. Rozhodně to musíme koupit.”

„Desetkrát víc... Proč to neřekneš majiteli obchodu?”

Pokud to, co Lapis řekla, byla pravda, obchod na tom celkem prodělá.

Čtyřicet pět zlatých byla neuvěřitelná suma a Loren se cítil provinile, že by majitele o všechny ty peníze okradl, ale Lapis plášť složila a vtiskla ho Lorenovi.

„To je chyba obchodu, že o tom neví, takže to nevadí.”

„Ale stejně...”

Loren se podíval ke starému muži, co seděl u pultu vzadu v obchodě.

Ten starý muž se díval jejich směrem a ačkoli nemluvili tak nahlas, nemohl si pomoct a měl pocit, že ten starý muž věděl, o čem mluvili.

A tak Loren zašeptal Lapis: „Myslím, že to ví.”

„Ne, neví. A i kdyby si toho všiml, akorát to musíme koupit, než tu cenu změní. Přece jenom je na tom cenovka.”

Na tom plášti opravdu byla cenovka a na ní cena pět zlatých.

Plášť vypadal nově a Loren přemýšlel, jestli to vážně bylo v pohodě, ale Lapis už procházela obchodem a hledala další položku.

„He? Tohle je divné. Měla jsem na to spadeno... Majiteli, kam se to podělo? Neříkej mi, že to někdo koupil?”

„Kdo by kruci koupil něco takového. Bylo to příliš velké, abych to nechal tady, a tak jsem to přesunul dozadu.”

„Překvapuje mě, že jsi to byl schopen přesunout.”

„To bych měl říkat já... ehm, řekl jsem pár lidem, aby to přesunuli.”

„Aha. Takže mohl bys to přinést?”

„Počkejte chvilku. Není možné, abych tou věcí tak snadno pohnul.”

Po té krátké konverzaci odešli Lapis a majitel do zázemí obchodu.

Loren s pláštěm v rukách a pocitem, že ho tu nechali, se rozhodl procházet po obchodě, dokud se ti dva nevrátí. Samotný obchod nebyl tak velký, ale byla tu dobrá kolekce zbraní a brnění a Lorena bavilo si to všechno prohlížet.

Ačkoli měl Loren prázdnou peněženku a musel se uchýlit k půjčce, aby si mohl koupit vybavení, napadlo ho, že by možná nebylo špatné zajít si sem pro druhou zbraň, až bude mít dost peněz. Jak si v duchu poznamenal lokaci tohoto obchodu, očima se zastavil na polici.

Tam byl opřený meč.

Pochva se leskla zlatými a stříbrnými ozdobami a i na jeho černém, koženém jílci byly zlaté a stříbrné ozdoby. Jeho rovná čepel se v tmavém interiéru obchodu leskla.

Loren moc nepoužíval dlouhé meče, ale kvůli jeho nádherné čepeli ho chtěl vzít do ruky. Ale jak se pro něj natahoval, vrhla se k němu další ruka a uzmula mu ho.

„Měl jsem to vyhlídnuté. Není to něco, co by mohl dokonale zvládnout tupec jako ty.”

Ačkoli ta náhlá nadávka Lorena překvapila, ujistil se, že se mu to neukázalo na tváři, a otočil hlavou po hlase. Spatřil tam stát mladého muže.

Vypadal mladší než Loren, měl ohnivě rudé vlasy, cílevědomé oči a ačkoli měl na sobě oděv normálních lidí, na hrudi mu visel železný štítek.

„Hlavně to není něco, co by si mohl koupit měděný řád jako ty. Buď si vědom svého postavení, hlupáku.”

Loren přemýšlel, proč se musel nechat urážet člověkem, s kterým se setkal poprvé a co byl ještě k tomu mladší než on, a zůstal zticha.

Měl pocit, že kdyby cokoli řekl, situaci by to akorát přitížilo. A ten meč ho akorát zaujal a vlastně ho stejně nechtěl tak moc vidět.

Jelikož Loren nic neřekl, mladý muž si musel myslet, že vyhrál, a vzal ten meč k pultu. Zrovna v té chvíli vyšel majitel a ten meč mu prodal, zatímco Lapis vyšla a táhla za sebou velký balík.

„Stalo se něco, Lorene?”

„Ne, nic moc.”

„Hmm? Ten dlouhý meč, co tu byl, je prodaný. To byla celkem dobrá zbraň, ale v porovnání s touhle, co jsem kou— totiž našla, to nic není. Určitě je o pár řádů výš.”

„Víš, ta tvoje prořeknutí se dají celkem snadno rozpoznat. Necítím se kvůli tomu zle, takže se v tom nebudu moc hluboko rýpat.”

„Hluboko rýpat, Lorene, ty jsi takový zvrhlík.”

Lapis se sprostě uchechtla.

Loren spustil na Lapisinu hlavu svou pěst a podíval se, co bylo v balíku, co Lapis koupila.

„Tak tohle je další...”

Ten předmět, co vytáhl z balíku.

Stačil pohled a mezi rty mu unikl obdivný povzdech.
-----------------------------------------------


~ Takže Loren si nakoupil... nebo spíš mu Lapis podstrčila vybavení. Ovšem co bylo v tom balíku se dozvíme... no, někdy. ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>