Kapitola 22 – Nejsem sám
Když jsme se vrátili domů, zeptal jsem se Sieg, jak se tak sblížila s ženami z vesnice. Odpověděla mi, že se spřátelily při povídání. Ale i když pominu mladé ženy, co jsou na cizince zvyklé, nemohl jsem si pomoct a přemýšlel jsem, jak se jí tak snadno otevřely i ženy ve věku její matky.
A turistické podnikání jsme začali teprve před pár desetiletími.
S něčím takovým se nedalo nic dělat, takže jsme o tom už nemluvili.
Druhého dne, když jsem do obchodu zanesl dokončené sošky medvíďat, na kterých už zaschl vosk, mi majitelka obchodu řekla, jak vznikl sieglindismus.