HK - kapitola 24

Kapitola 24 – Práce na jaře

Dneska jsem se Sieg šel ven brzy ráno. Jeli jsme na sobích saních k nedalekému jezeru.

Jezero bylo pořád pokryté tenkou vrstvou ledu.

„Vážně to půjde?”

Sieg se bála chodit po jezeře. Ačkoli se led kvůli vyšší teplotě ztenčil, pořád ještě nebyl tak tenký, aby pod vahou člověka pukl. Ale jen pro případ jsem šel napřed a zkontroloval, že to je bezpečné. Jelikož bylo období tání, sníh na povrchu byl mokrý. Tohle jsem zažíval každý rok.

„V pořádku.”

„...”

Vzal jsem svou stále ustaranou manželku za ruku a vydal jsem se po zamrzlém jezeře.

„Ritzi, a co sob?”

„Je chytrý, tak se neboj.”

„Aha.”

Odvázal jsem soba od saní, aby se mohl volně pohybovat. Vysvětlil jsem Sieg, že nepůjde moc daleko a v téhle oblasti nežili medvědi, rysi ani rosomáci.

Sieg se nejdřív chůze po ledu bála, ale jakmile se po něm vydala, její krok byl sebejistý. Ale dál se mě držela za ruku. I když to bylo přes rukavice, tvář se mi začala uvolňovat, protože jsem se jí mohl dotýkat.

Protože se se zájmem dívala na můj profil, rychle jsem nadhodil nové téma.

„Už jsi někdy rybařila na ledu?”

„Tohle je poprvé.”

Rybaření na ledu se dělá tak, že se do ledu vyseká díra a tam se rybaří. V zimě je led příliš tlustý, aby se dal vysekat, takže se to dělá brzy na jaře.

„V chladném období jsou nejlepší arktičtí siveni.”

Mají růžový odstín a dobrou chuť. A teď mají víc tuku, takže jsou ještě lepší. Protože jsem chtěl taky pár nasolit a naudit, doufal jsem, že jich chytím hodně. A tak jsem začal vysekávat díru uprostřed jezera.

Zatímco jsem si z brašny vytáhl nářadí, Sieg z povrchu smetla sníh. Používal jsem špičák na led. Namířil jsem čepel na led a jemně jsem jím uhodil, abych udělal díru. Kdybych uhodil příliš silně, byla tu možnost, že by se veškerý led kolem zhroutil, takže jsem si musel dávat pozor.

Led byl tlustší, než jsem čekal. Se Sieg jsme se střídali a konečně jsme v ledu vysekali kruhovou díru. Udělal jsem díru dost velkou na to, abych jím dostal velkého arktického sivena, a trochu dál jsem udělal další díru.

Teď když jsme připravení, už zbývá jenom rybařit. Návnady mám po domácku vyrobené. Přivázal jsem ji na vlasec a spustil.

„Sieg, není ti zima?”

„Aa, není.”

„Aha.”

Ačkoli extrémně chladné období pominulo, dech se nám pořád srážel u úst a mráz nás štípal do tváří. Ale obloha byla jasná a modrá, takže jsem nebyl v depresi.

Sieg chytila první rybu. Opravdu nejlepší rybář ve vesnici, pochválil jsem ji v duchu.

„Co to je?”

„Okoun. Dávej pozor na trny, co má na ocasní ploutvi.”

Sieg chytila okouna s černými pruhy. Jelikož měl na ocasní ploutvi ostrý trn, musel se ustřihnout nůžkami. I když už minulo období, kdy jsou nechutnější, když se dokřupava ogriluje s kořením, je pořád velmi chutný.

A pak jsme hodinu nic nechytili. Nabídl jsem Sieg alkohol (co jsem já nedokázal pít), aby se zahřála.

„Sieg, nemyslím si, že chytíme další~ Vrátíme se?”

„Ještě chvilku zůstaňme.”

„Vážně? Nevadí ti to?”

„Aa. Mám pocit, že chytím pár dalších, když v tom budu ještě chvilku pokračovat.”

Zatímco jsme takhle mluvili, moje tělo začalo protestovat, že má hlad. Když jsem se podíval na svoje kapesní hodinky, už bylo dávno po poledni.

K obědu jsme měli černý žitný chléb, co upekla Ruruporon, s uzeným masem a sýrem. Jak jsme jedli, Sieg navrhla, abychom jako návnadu použili kousek chleba. Fungovalo to skvěle.

Hned poté jsem chytil pět arktických sivenů.

„Někdy vážně moc neberou. Někdy je těžké být na pozoru.”

„Aha.”

Sieg chytila malého okouna, sekavce a arktického sivena. Na první pokus to bylo skvělé. Naplnil jsem brašnu sněhem, aby ryby zůstaly čerstvé, a vydali jsme se domů.

Když jsem zapískal na píšťalku, přiklusal k nám sob.

Když jsem po návratu předal ryby Ruruporon, s radostí je přijala. Tak nějak jsem jí dokázal říct, že si má vzít domů tři arktické siveny a že zbytek použijeme na večeři.

Večeře. Dneska jsme měli jídlo z čerstvých ryb, což znamenalo, že přišlo jaro. Okouna a sekavce jsme naplnili bylinkami, osolili a ugrilovali. Siven se servíroval v polévce ze sobího mléka s brambory a bylinkami. Taky jsme měli pečeného sivena pokapaného citrusovou šťávou. Všechno se to hodilo k chlebu.

„Zítra chci pár ryb naudit, takže můžu jít zase rybařit?”

„Aa, nevadí mi to.”

Díky své velkodušné dámě bylo o zítřejším programu rozhodnuto.

Dalšího dne jsme měli velký úlovek, osmnáct ryb jen ve dvou lidech. Možná to bylo tím, že jsme spustili háček na hejno ryb.

Ale jelikož jsme všechny ty ryby sami nedokázali zpracovat, půlku jsme prodali ve vesnici a zbytek naudili.

Ryba se nejdřív vykuchá a očistí, pak se rozdělí na dvě půlky. Pak se ze všech stran osolí a pak se nechají odležet. Pak se naloží do bylinek a alkoholu. A než se vyudí, nechají se oschnout.

Používal jsem metodu zvanou uzení za studena, aby dlouho vydržely. Používal jsem ručně vyrobený regál na uzení. Jelikož se musela kontrolovat teplota, udilo se v oddělené udírně. Udilo se jeden měsíc na březových odřezcích a bylinkách, co se sušily půl roku.

„To zní, že to bude trvat dlouho.”

„Jo. Děláme to, abychom měli jídlo přes zimu.”

Jelikož na jaře nelovíme, obvykle děláme takovéto práce.

Teď když země roztála, musíme se vrhnout na zemědělství. Obvykle pěstujeme kořenovou zeleninu jako brambory, tuříny a mrkve a taky cibuli, řepku, žito a ječmen. Seje se na jaře a sklízí se v létě nebo na podzim. A v zimě se zahrabou do sněhu. To umožňuje dlouhodobé uchovávání, ale zelenina také kvůli studenému sněhu zesládne.

Po oblevě pomáhají všichni muži z vesnice na polích. Pole za hradbami jsou po zimě strašné, takže na nás čeká dřina v podobě orání půdy.

Není to tak, že bychom si to nějak předem naplánovali, ale my vesničané se přirozeně shlukneme, abychom se zbavili sněhu z polí a zorali je. Kvůli tlaku nakupeného sněhu hlína ztvrdla a je to těžká manuální práce.

V tichosti jsme z půdy dál odstraňovali kameny, kořeny a housenky. Při práci na mě mluvil zvídavý chlapec: „Hele, pane, dneska nejsi se svou velkou ženou?”

„Velká žena, to je kruté.”

„Ale je zhruba stejně vysoká jako ty.”

„Jo, to jo.”

Moje velká žena Sieglinde pracovala ve vesnici, aby se připravily na turisty. Zatímco muži pracují na polích, ženy se připravovaly na uvítání turistů. Uklízely hostinec, praly ložní prádlo, připravovaly svačiny a vyráběly suvenýry.

Sieg řekla, že chtěla pomoct s prací na poli, protože si myslela, že ve vesnici nebude moc k užitku. Ale jelikož ze zemědělství na rozdíl od lovu se dělají na rukou puchýře, přemluvil jsem ji, aby pomohla ženám z vesnice.

„Co s mojí ženou?”

„Ne, moje mamka záviděla.”

„Kvůli čemu?”

„Že jste vždycky spolu.”

„Ach, tohle.”

Ve vesnici mají muži a ženy práci rozdělenou. Muži obvykle pracují venku a ženy uvnitř nebo ve vesnici. Jelikož mám na domácí práce služebnictvo, měl jsem to štěstí, že jsem mohl pracovat se Sieg.

„Ach, my o vlku.”

„Hm?”

Chlapec ukázal k vesnici. Tam naším směrem kráčela Sieg.

Moje manželka mi přinesla oběd.

Bylo odpoledne. Jelikož jsem měl v plánu se zrovna vrátit domů, překvapil mě náhlý obrat situace.

Okolní vesničani mlčky jedli chléb, co si přinesli z domova. Jelikož ženy z vesnice měly napilno, jedli na poli, aby je nerušili.

„Děkuju, Sieg!”

Sieg chtěla taky jíst se mnou. Aby neprovlhla, rozložil jsem koženou brašnu, aby si na ni mohla sednout.

Vychutnával jsem si teplou fazolovou polévku, čerstvě upečený chléb a čerstvě uvařenou kávu a přitom jsem si se Sieg vesele povídal.

Jak jsem upíjel druhý šálek kávy po jídle, Sieg se v očích ostře zablýsklo a řekla: „Jen tak mimochodem.”

„Hm?”

„Cítím pohledy ostatních.”

„No, to...”

Ve vesnici nebyly žádné ženy, co by přišly za svým mužem. Ti muži žvýkali svůj studený chléb a bezpochyby si mysleli: „Tenhle chlápek, doufám, že vybuchne.”

Při téhle myšlence jsem se suše usmál.

„Ženám je sem zakázáno chodit?”

„Ne, ne. Jenom závidí.”

„Kvůli čemu?”

„Že jím se svou manželkou.”

Poté jsme se vrátili k práci.

Byla to velmi vyčerpávající práce, ale bylo překvapivé, že po obědě byla veškerá moje únava pryč.

Dny jsem trávil spokojeně a říkal jsem si, že letošní jaro je mnohem teplejší než obvykle.
--------------------------------------------------------

~ Najít český ekvivalent jmen těch ryb, co lovili, byla fuška... ~

<Předchozí>...<Následující>