DM - kapitola 53

Kapitola 53 – Stinný stopař

Tady Satou. Je pěkné mít užitečné nástroje, ale když se na ně příliš spoléháte, nejste schopní si podivnosti všimnout vlastníma očima, a tak dojde k nemyslitelné chybě. Tohle se stává v každodenním životě, v práci a dokonce i na jiném světě.




Těsně před tím, než skončila Lizina a Arisina hlídka, jsem na mapě spatřil nepřátele. Byli to tři netvoři jménem Stinní stopaři. Jelikož jsem o nich nikdy nic neslyšel, zkontroloval jsem jejich podrobnosti. Level 12 a měli charakteristické rasové techniky Poloviční fyzická újma a Životní drén. Pokud nebudu mít jak se s těmi technikami vypořádat, mohli by se z nich stát působiví nepřátelé. Nevypadalo to, že by byli nemrtví. Nepohybovali se moc rychle, ale pravděpodobně se sem dostanou do hodiny. Nepřátelům pravděpodobně došly létající druhy netvorů.

V menu jsem si zobrazoval různé věci týkající se bitvy. A pak jsem se podíval na svou hruď. Už nějakou dobu mi přišlo, že mě něco tlačilo do hrudi, ale ukázalo se, že se mi na hruď a břicho vyškrábaly Pochi a Tama a spaly tam na břiše za tichého pochrupování.

Uložil jsem je na deku a dával si pozor, abych je nevzbudil. Pak jsem vstal.

„Ale? Pane, jdeš na milostné dostaveníčko?” zavolala na mě Arisa, co se nějakým způsobem držela Lize na pažích.

„Nemůžeš spát? Pane?” Liza už byla pravděpodobně ospalá, hlas měla slabý a bez síly. Měl bych ji nechat chvilku vyspat, než se sem nepřátelé dostanou.

„Vyměním se s vámi, takže si můžete jít lehnout.”

„Nevadí to? Nejsou teď na řadě Pochi a Tama?”

„Řeknu jim, aby hlídaly s Lulu brzy ráno.”

Arisa, co se osvobodila z Lizina sevření, přišla ke mně a řekla: „Nech mě spát na klíně~” Ale já ji zvedl a povalil ji vedle Lulu. Arisa je pravděpodobně taky unavená, šla spát, aniž by si stěžovala, a Lulu použila jako polštář.

Lulin bolestný výraz, jak se k ní Arisa tiskla, je také roztomilý. Skoro mě přemohla nekalá myšlenka, ale podařilo se mi jí zbavit.

Dál jsem sledoval mapu, zatímco jsem na oheň přidával větvičky. Do příchodu netvorů zbývá pořád 50 minut. Od začátku počet netvorů nevzrostl.

„...Mám žízeň.”

Mia, co se probudila, mi podala karafu s vodou. Když jsem si ji vzal, posadila se vedle mě a taky se napila.

„Proč?” vyšel z Miy malý hlásek. Nezdá se, že by to byl monolog.

„Proč tě chráním před mágem?”

„Ano.”

„Jak vidíš, není v tom žádný hluboký význam.”

Mia utichla, pravděpodobně ji moje odpověď neuspokojila.

„Je to nebezpečné.”

„Vypadá to tak, odpoledne se objevilo hodně netvorů.”

„Mize a dokonce i ostatní... zemřeli.”

Tak mě tak napadá, jaký je vztah mezi elfy a krysími lidmi?

„Ta rudá helma, odkud ho znáš?”

„Z lesa.”

„Z lesa Borenan.”

„Ano.”

Jak jsem si to pospojoval z těch Miiných pár slov, zdá se, že Miini rodiče před deseti lety zachránili rudou helmu, když umíral v obklíčení goblinů. Rudá helma pak nějakou dobu zůstal v domě Miiných rodičů, zatímco jej spolu s Miou učili různé věci. Takhle se seznámili. Zdá se, že ta rudá helma, co nosil, byla z mitrilu a dali mu ji Miini rodiče. Takže to existuje, mitril, co?

Rudá helma Mie říkala princezno pravděpodobně kvůli tomuto.

„Zaútočil na tebe mág, když jsi s Mizem byla na návštěvě jeho rodného města?”

„Ne.”

Když jsem se jí na to vyptal z různých úhlů, zhruba jsem pochopil situaci. Zdá se, že mág Miu unesl z jejího rodného lesa a držel ji v zajetí v bludišti v horách. Mág ji pak při nucené smluvní ceremonii přinutil stát se Pánem bludiště. I když má titul pána, nebyla nic než zástupce mága, nutil ji půl dne sedět ve velící místnosti.

Podle Miy jsou pohyby bludiště slabé, takže je pravděpodobně něco jako klíč nebo katalyzátor.

„Mize ti přišel pomoct z bludiště?”

„Náhoda,” zamítla Mia a zavrtěla hlavou.

Když jsem se jí vyptal na detaily, zdá se, že dala Jádru bludiště rozkaz k nouzovému úniku, když se jí naskytla příležitost a mág odešel zpět do své místnosti.

Když jsem jí řekl: „Dobře jsi udělala.”

Řekla: „Bylo to v elfštině.”

Možná že stiskla něco jako tlačítko s elfským nápisem. A pak utekla do vesnice krysích lidí a znovu se setkala s rudou helmou.

„Ta vesnice kvůli mně vyhořela,” řekla Mia bolestně.

Položil jsem jí ruku na rameno a řekl, abych jí utěšil: „Nebyla to tvoje vina.” V takových chvílích by chtěl ukonejšit každý, i kdyby to byla jen pouhá slova útěchy.

Zdá se, že mágovi podřízení, co přišli Miu hledat, vesnici příkladně vypálili. Rudá helma a jeho přátelé ty podřízené v protiútoku odpravili, ale přitom zemřelo pár vesničanů. A tak bylo pro Miu těžké zůstat ve vesnici. A rudá helma a jeho podřízení hodlali Miu doprovodit k elfovi ve městě Seryuu.

A pak když sjížděli z hor.

„Zaútočili na nás.”

„Létající mravenci, že?”

„Ano.”

Odtud to bylo pravděpodobně to, jak jsme to viděli.




Mezitím stinní stopaři zastavili na místě, kde Arisa odpoledne zdecimovala létající mravence svými jedinečnými technikami. Brzy bych měl všechny probudit. Zavolal jsem na Pochi, zatímco jsem do Lehkého horkého plátu vléval magickou moc.

„Pochi.”

Pochi, co spala stočená do klubíčka s Tamou, zareagovala zastříháním uší. Vstala, protřela si oči a vypadala tak ospale.

„Unyu~ jídlo?”

„Ne, všechny probuď, protože z lesa cítím něčí přítomnost.”

Pochi se dá ze všech vzbudit nejsnáze. A nejhorší vstávací návyky má Liza.

„Není ráno, ale vzbuď se nodesu~”

Šlápla Tamě na břicho a praštila Arisu do hlavy. Lulu vstala, když zaslechla Pochin hlas.

„Lizo, taky se probuď nodesu.”

Liza se celá třásla, jak s ní cloumala, ale akorát zasténala a neprobudila se. Tama vylezla Lize na břicho, aby Pochi pomohla. Ale Liza je v polopsánku popadla a objala je.

„Mugyu~”

„Vzbuď se~?”

Vypadá to, že ty dvě zůstanou takhle, dokud se Liza nevzbudí. Arisa přišla k táboráku, zatímco zívala s otevřenou pusou. Lulu si dala ruku před pusu a roztomile zívla. Odkud se bere tenhle rozdíl v dívčí moci?

„Fuwaa~ jsou to nepřátelé?”

„Pořád jsou daleko, ale blíží se tři.”

„Podle atmosféry nejsou silní.”

Poučil jsem ji o druhu nepřátel a jejich charakteristikách.

„Nejsou to nemrtví, že ne? Pak to je pro mentální magii snadná kořist.”

Když Arisa přišla k táboráku a spatřila Miu, co seděla vedle mě, provedla přehnané gesto: doširoka rozevřela oči a řekla: „To je ale strašlivé děvče!”

Koho to napodobuje?

„Hej, počkej, pokud to chceš s někým dělat, máš mě!”

„Přestaň říkat takové hlouposti. Jen jsem se jí zhruba ptal na situaci.”

„Tak proč se ti tiskne k paži?”

Když tak o tom přemýšlím, Mia se mi začala tisknout k paži, aniž bych si to uvědomil. Myslím, že když jsem před chvilkou aktivoval Lehký horký plát, byli jsme ještě od sebe. Jelikož jsem zvyklý, že mě Tama a Pochi objímají, nevadilo mi to. Mia se ode mě odtáhla, když na ni Arisa ukázala.

„Neobjala jsem ho.”

„Řekla, že mě neobjala.”

„To je lež! Viděla jsem, jak ses zrovna odtáhla.”

„To musela být mýlka.”

„Pokud jsi dospělá, tolik nad tím nejanči.”

„Gunununu~”

Lulu mi předala šálek čaje, co zrovna uvařila. Moc o tom přemýšlím, když jsem se po šálku čaje podíval na Miu, co v poklidu seděla vedle mě?

„Lizo, tady nanodesu.”

„Mňau, bolí mě ocas~”

Liza se probudila a následovala ty dvě. Přemýšlím, jestli Pochi a Tama nesnáší čaj, protože pijí jen čistou převařenou vodu, co jim Lulu připravila. Jen tak mimochodem, Tama dokáže pít horké tekutiny úplně v pohodě. Taky úplně v pohodě jedla polévku.

„Lizo, je na čase, aby ses probrala,” řekl jsem jí a její uvolněná tvář se rychle napjala. Když se na mě skutečně podívala, s vyrovnanou tváří mě pozdravila, aby si zachovala tvář.

„D-dobré ráno, pane.”

„Dobré ráno.” Ale není ráno. Měl bych jim říct, aby se připravily. „Blíží se nepřátelé. Opláchni si tvář a zůstaň vzhůru.”

Všichni se začaly připravovat, jenom Tama zírala na vršek stromu. Podle radaru tam nejsou nepřátelé.

„Je tam něco?”

„Ti ptáci, divní~?”

Ptáci?

Hnízdilo tam kolem 20 sov. Rozhodně je to trochu strašidelné.





Zdá se, že stinní stopaři si všimli našeho táboráku, blíží se k tábořišti. Jsou na druhé straně sovího stromu.

Tři zvířecí dívky mají na starosti střed. Arisa se vypořádá s nepřáteli napravo. Já a Mia jsme nalevo, abychom vyřídili nepřátele nalevo. Lulu se schovala do bezpečí ve vozu.

Zezadu jsem zaslechl třepotání. Jsou to ty předešlé sovy? Trochu jsem se ohlédl, abych se přesvědčil. Je to vážně jedna z těch sov. Jejím charakteristickým znakem je jediné rudé pírko na hlavě. Jelikož přistála na zem, kde jsme zahrabali zbytky z divočáka, co jsme měli na večeři, pravděpodobně ji přilákal pach.

To mě přesvědčilo a otočil jsem se zpět dopředu.

V té chvíli se na radaru najednou objevila rudá tečka značící nepřítele---

Navíc v nulové vzdálenosti.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>