KNM - kapitola 94

Kapitola 94 – Shledání společníků

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

„Kolik vln útoků to bylo? Zatracenej Dračí císař, utočí na nás v přesile jen proto, že má tolik rytířů,” křičel Kaiser nahlas a uvědomil si, že je velmi ochraptělý.

Potřásl hlavou a hodil do sebe další šálek kávy. Očima se nikdy nevzdálil od obrazovky. Taktika Dračího císaře za posledních pár dní byla celkem přímá, evidentně se je snažil unavit.

Tři tisíce rytířů bylo rozdělených do tří směn a střídali se v útoku, což znamenalo, že neustále na základnu útočilo tisíc rytířů! V podstatě nepotřebovali žádnou strategii; všichni rytíři byli alespoň modrého řádu a jako dračí rytíři útočili všichni z oblohy. Základna vzdorovala takovému nezměrnému útoku.

Daylight se ustaraně podíval po Kaiserovi; ten za posledních pár dní nevylezl z velínu ani na krok. Pokud to takhle půjde dál, umře na vyčerpání. Daylight mu poradil: „Kaisere, proč si nejdeš na chvilku odpočinout, já se o to tady mezitím postarám.”

„Ne. Ty o magii nic nevíš a ten mocný mág, co je vždycky s Dračím císařem, se neobjevil. Pokud mají nějaký zlovolný plán, nedokázal bys to poznat.” Kaiser zakroutil hlavou. Kdyby to nebylo takhle, tak by neodmítl odejít.

Daylight se podíval na obrazovku a viděl, jak na ně útočí moře rytířů, a zeptal se: „Kaisere, nemůžeme jít ven a bojovat s nimi? Copak nemáme víc jak tři tisíce lidí?”

Kaiser zakroutil hlavou. Řekl, zatímco si podpíral bradu: „To je jenom na oko. Nemáme mnoho rytířů, jenom 500. Mágové také nemají mnoho zkušeností z boje a 900 čarodějů se zvláštními schopnostmi se nespecializuje na útočnou magii. Naopak Dračí císař má tři tisíce rytířů zocelených bitvou, z čehož dvě stovky jsou zlatí rytíři. Nikdo ani neví, kolik let ti lidé v Dračí říši trénovali.”

„Kdyby bylo dost rytířů, aby ochránili mágy, co vyjdou ze základny, tak by prostě mohli aktivovat jednu velkoplošnou magii. To by bylo skvělý. Potřebujeme ji aktivovat jenom jednou a vybombardovali bychom ty rytíře celou cestu zpět až do Dračí říše! Magické kruhy, co můj děda zkoumal, nejsou jen na parádu!”

„Achjo! Škoda, že ty rytíře a mágy nemůžu prostě poslat ven.” Kaiser se začal divoce tahat za vlasy. „Jakmile vyjdou ven, ti ledoví nebo zemní draci by je zlikvidovali, ti ohniví draci by je spálili a ti větrní draci by je odfoukli na kraj světa!”

„Neboj se, Kaisere. Máme svoje vlastní výhody.” Daylight mu vřele poradil: „Máme základnu, co nám Quisi obezřetně připravil. Je tu hromada různých zásob a máme tolik mágů, že se nemůžou prolomit štíty.”

„No, to je pravda. Ten chlápek Quisi jednal, jako kdyby věděl, že na tohle dojde. Už sem přesunul zásoby z města... Jak to tak vypadá, většinu přesunul sem. Dokonce i hlavní město Aklanu bylo prakticky prázdné město,” řekl Kaiser, jak si mnul bradu.

„Vlastně mi přijde, že tuhle válku nebojujeme my, ale Dračí císař a Quisi.” Kaiser zíral na obrazovku. „Dračí císař dává přednost útoku, Quisi dává přednost obraně a ani to se tady nezměnilo.”

Kaiser se zamračil a podíval se na malou černou tečku na obrazovce, co neustále létala nad základnou. „Ale víc mě teď trápí Mizerui. Teď je určitě pod kontrolou Dračího císaře a od začátku tohoto boje se za posledních pár dnů zaměřoval na tuhle základnu. Nemyslím si, že by si odpočinul.”

Kaiser se zamračil a zamumlal: „Bez ohledu na to, jak je mág silný, tohle prostě nezvládne! Nakonec vyčerpá veškerou svou moc. To má Dračí císař v úmyslu ho vyčerpat únavou?”

„Dračí císař se nesnaží takhle Mizeruie zabít, že ne?” Daylight najednou mírně pobledl v tváři. Mizerui jim už několikrát pomohl a on ho nechtěl vidět takhle umřít.

„Doufám... že ne?”

Kaiser trochu váhal. Mizerui byl logicky velmi mocný mág a Dračí císař neměl důvod ho takhle zabít. Místo toho by ho mohl využít naplno. Nicméně celý ten útok na základnu byl vlastně divný. Kaiser přemýšlel, jak to Dračí císař dokázal těm rytířům vysvětlit? Neřekl náhodou, že to je základna špehů?

Kaiserovi na mysl najednou něco vytanulo a dokonce i on sám si myslel, že to je směšné. Nicméně se zeptal: „Dračí císař... nezbláznil se náhodou?”

„Co tím myslíš?” Zdálo se, že to Daylight nepochopil.

„Ne, to nic, jen jsem mluvil nesmysly.” Kaiser pokrčil rameny. To nemůže být ono, ne? Tady jde o Dračího císaře... ne, vlastně o Srdce Dračího císaře, netvora, co přežil tisíce let. Jak by se mohl zbláznit?

Ale jako kdyby se nebesa snažila Kaiserovi říct, že to odhadl správně, situace se najednou změnila: země se začala třást, prach začal poletovat a oni viděli, jak se k nim rychle blíží něco, co připomínalo malou horu.

„Kamery, zaostřete! Honem se zaměřte na tu věc!” zakřičel Kaiser nahlas a rytíři u ovládání okamžitě přesunuli kamery k tomu neidentifikovanému předmětu.

Byla to vlna subdraků dost velká na to, aby zakryla celou zem. Ten malý kopec mezi nimi byl drak s největší tělesnou masou – černý dračí král, Miluo! A jasně pochodovali směrem k základně.

Kaiser a Daylight byli oba zmatení. Co to je teď za situaci?

„Co je přesně tohle?”

Kaiser nechal celou svou váhu spadnout na židli a jeho mysl zachvátil chaos. Ti subdraci přišli napadnout je nebo Dračího císaře? Bože! Na tom nesejde, přece tu nemůžou být proto, aby zaútočili na Dračího císaře! Tedy pokud Dračí císař po Miluovi nechtěl, aby se choval, jako že přišel zachránit základnu? To je celkem možné.

„K-kaisere...” zakřičel Daylight se zadrhnutím.

„Co?” Kaiser netrpělivě zvedl hlavu, byl naštvaný, že Daylight neviděl, že se snažil vymyslet, co má Dračí císař za lubem.

„Černá koule v Miluově tlamě... je obrovská!” Dokonce ani Daylight už nevěděl, co povídal. Ale při pohledu na tu černou kouli měl pocit, jako by se dusil, až z toho dokázal jen stěží mluvit.

„Cože?” Kaiser se podíval na monitor. Miluo jako hora se už zastavil a v tlamě se mu materializoval předmět ve tvaru koule. Bylo to temnější než noc v novu a na jejich srdce to dotíralo víc než jakákoli noční můra. Bylo to, jako kdyby každý, kdo ji spatřil, se stal svědkem samotného ničení.

„Mágové!” Kaiser popadl rozhlas. „Všichni mágové, pozor! Použijte veškerou svou moc k udržování štítu, tohle je pohotovost! Opakuji! Ach jo, nesnáším, když mluvím takhle. Vy všichni zatracení mágové vlijte moc do štítu. Míří k nám jedno velký podělaný kouzlo! Pokud chcete žít, použijte veškerou svou moc na udržení štítu!”

Lidé na základně se dali okamžitě do pohybu. Všichni mágové do sebe vráželi, jak utíkali k zařízení k přenosu moci do štítu.

Černá koule se zvětšovala a zvětšovala a zdálo se, jako kdyby do sebe nasála okolní vzduch, takže bylo pro lidi těžké se nadechnout. Kaiser velmi dobře věděl, že to tak vlastně nebylo. Nicméně se zhluboka nadechl, než řekl: „Prozatím udržujte štít a čekejte na můj signál a pak zvyšte sílu štítu na maximum!”

„Kaisere...” Daylight byl teď celý bledý a čelo měl orosené studeným potem. Dokonce se ani nesnažil zakrýt svůj strach. „To je veškerá velkoplošná magie takhle strašlivá?”

Kaiser zakroutil hlavou. „Ne, tahle magie... tahle magie... je možná to poslední, co Miluo zvládne.”

„Poslední?” zeptal se Daylight zmateně.

Kaiser se bezmocně usmál. „Taky se tomu říká 'zahyneme spolu', už to chápeš? Takováhle magie je nepředstavitelně mocná. Takže jakmile se aktivuje, i když nepřítel zemře, i původce zemře vyčerpáním.”

„Znamená to, že Miluo zemře?” Daylight byl v šoku.

„Proč tě netrápí, jestli my nezemřeme jako první?”

Kaiser se tvářil komplikovaně. Nebylo to tak, že by se o Milua nezajímal, ale mnohem důležitější pro něj bylo, aby zachoval základnu. Ze všech přítomných mágů bylo jen málo, co se specializovalo v ochranném štítu. Kdyby tu dneska byl Quisi, Kaiser by se možná tolik nebál. Ale teď se museli spolehnout na zařízení na přenos energie, aby štít udrželi, a budou muset použít nepředstavitelné množství magie, aby to kouzlo zastavili... Zvládne to to zařízení?

„Daylighte, možná bude lepší... když řekneš rytířům, aby se připravili na bitvu z blízka,” řekl Kaiser hořce. Ačkoli mu tato slova ztenčila prestiž, žití bylo důležitější než vlastní důstojnost.

Daylight přikývl. Pravdou bylo, že se všichni rytíři připravovali na svých pozicích, takže jim Daylight neměl co říct. Nicméně stejně vykráčel z velící místnosti a měl v plánu bojovat po boku těch rytířů.

Kaiser se znovu podíval na Milua a viděl, že se koule v jeho tlamě velikostí zdvojnásobila. Nemohl si pomoct a bylo mu kvůli černému dračímu králi smutno. Svůj poslední počin nepoužije proti svému nepříteli, ale místo toho jej využije jeho nepřítel proti jeho spojencům. Naštěstí tu nebyl jeho syn Baolilong. Jinak by nebylo nic než tragédie, kdyby to použil na své vlastní dítě.

„Co kruci Dračí císař dělá, že na nás posílá útočit Milua? Nebojí se, že rytíři zjistí jeho skutečné úmysly? Pokud... tohle je jeho verze finálního souboje?” Kaiser nasucho polkl. Být nepřítelem Dračího císaře, co se zbláznil, mu nepřišlo příliš zajímavé.

Když o tom chviličku popřemýšlel... Kaiser se rozhodl, že už o tom nebude přemýšlet a že bylo mnohem důležitější, aby zíral na kouli, co vycházela z Milua. Najednou se ta černá koule zarazila. Věděl, že se ta ničivá magie měla co nevidět aktivovat a jestli tento útok dokáží odrazit záleželo na... pouhém zařízení na přenos energie. Byla to celkem choulostivá situace!

Kaiser se zhluboka nadechl. Ta černá koule se dala do pohybu!

„Teď! Přesuňte veškerou svou magii!”

Mágové se neodvažovali držet zpátky. Vyslali svou magii k štítu. Ačkoli se nikdo nedržel zpátky, přesouvací zařízení mělo problém zvládnout takovou energii a všude začala blikat červená světýlka. Síla štítu naštěstí okamžitě vzrostla na maximum. A v té chvíli ta černá koule najednou vybuchla. Ta koule se najednou proměnila na černou linku, co se táhla přes nebe, a vystřelila přímo k jejich štítu.

V mžiku to do nich narazilo.

Kvůli tomu mocnému nárazu se celá základna otřásla. Všichni uvnitř se tvářili zarmouceně. Rytíři museli věřit mágům, ale mágové mohli dělat jen o trochu více: bez ohledu na to, kolik měli magické moci, přesouvací zařízení štítu už bylo na samé hranici. Kdyby do něj seslali ještě více moci, možná by nakonec vybuchlo.

Černý paprsek se pomalu tlačil kupředu a na štítu začaly být vidět pavučinové trhliny. Podle situace bylo jen otázkou času, kdy černý paprsek vyhraje, tedy pokud se nestane něco dalšího.

Když Kaiser viděl, jak se prasklinky zvětšují, víc a víc klesal na duchu. Když z monitoru zaslechl praskání, zaječel do rozhlasu: „Pošlete tam všechnu svou magii, koho to kruci zajímá! Pošlete to tam všechno!”

Po takovém přímém rozkazu začali mágové okamžitě a bez váhání přesouvat více magie. Měřič, co měřil sílu štítu, opravdu vybouchl. Mágy to nejprve překvapilo, ale když zaslechli Kaiserův řev „pošlete to, použijte veškerou svou moc, rychle~~”, co se ozýval základnou, pokračovali v přesouvání.

Mágové zadržovali slzy a pokračovali v přesouvání magie do maxunu, i když kolem sebe slyšeli zvuky explozí a všude kolem nich byl oheň. Naopak rytíři se snažili zdržet se úniku, i když základna vyhlížela, že co nevidět imploduje, a udržovali své pozice. Někteří z nich se samozřejmě šeptem modlili ke svým božstvům.

Už je skoro po všem, už jenom kousek. Kaiser byl v tváři bledý. Pevně popadl mikrofon od rozhlasu a oči měl pevně upřené na obrazovky, na kterých byl obraz praskajícího štítu a slábnoucího paprsku. Zdálo se, že spolu sváděly vytrvalostní souboj; co zmizí jako první, prohraje.

My neprohrajeme! Kaiser pevně sevřel pěst.

Ochranný štít zapraskal ještě hlasitěji. Vydrž ještě chvilku.

Najednou celá jedna část ochranného štítu praskla a naprosto zmizela. Černý paprsek v té oblasti proletěl rovnou dovnitř a dopadl přímo na vnější plášť základny. Ze základny bylo slyšet bolestné sténání. Ačkoli to strop základny úplně neprolomilo, bylo v něm mnoho prasklin. Ty praskliny se rozšiřovaly a šířily po celé základně a toto rozšiřování doprovázely výkřiky strachu.

Rytíři si přerovnali myšlenky a ze všech sil se snažili neukázat žádné známky strachu.

Kaiser spojil ruce a pořád zíral na štít a černý paprsek... Už jenom kousek! Stačí troška. Ten paprsek je skoro pryč!

V tom okamžiku ochranný štít za hlasitého rámusu naprosto zmizel. Ale černý paprsek ještě úplně nevyprchal. Když už tam nebyl ochranný štít, co by jej zadržel, tento černý ničivý paprsek narazil do základny...

„Sakra!” zaječel Kaiser nahlas. „Kryjte se!”

Bylo to, jako kdyby nastal konec světa. Všude po základně se ozýval zvuk hroucení. Kamení a kov, co kdysi bývaly součástí základny, teď padaly k zemi. Rytíři museli každou chvíli uhýbat. Někteří z nich se tomu nemohli ani vyhnout, takže museli použít svou auru, aby ty sutiny zastavili.

Ačkoli to celé trvalo sotva pár vteřin, ta bolest, kdy museli vystát takový výbuch, se lidem uvnitř zdála jako věčnost. Když exploze ustaly, všichni vylezli a z míst, kde se skrývali, zírali jeden na druhého.

Kaiser ve velínu vystrčil hlavu z pod stolu. Když si prohlédl své okolí a viděl, že už nikde nic nelítá, konečně vylezl. Když se rozhlédl kolem, spatřil, že se celkem dost obrazovek rozbilo, ale pořád jich zhruba tucet fungovalo. Skoro nevěřícně zamumlal: „My... jsme to přežili! Základna... ještě není úplně zničená!”

Všichni ztuhli, jak si vyslechli Kaiserovo hlášení. Když si uvědomili, že byli pořád naživu, začali se tak moc radovat, že se navzájem objímali!

„Z čeho máte takovou radost?! Náš štít je pryč! A venku to celé sleduje tři tisíce rytířů,” odsekl Kaiser a pak pokračoval tím, že všem vetřel sůl do ran.

Daylight silou otevřel dveře do velínu. Kaiser se na Daylighta zmateně podíval, nebyl si jistý, co chtěl dělat. Daylight ukázal na sebe, pak na rozhlas a na tváři se mu objevil vřelý a odhodlaný úsměv. Kaiser přirozeně o krok ustoupil, aby Daylightovi umožnil použít rozhlas.

„Vážení rytíři,” promluvil Daylight pevným tónem jako vždycky.

„Už nějakou dobu zůstáváme pod štítem a nechali jsme se chránit druhými, ale tohle by rytíři neměli dělat.”

„Povinností rytíře není schovávat se za ostatními. Skuteční rytíři jsou barikádou našich nepřátel. Použít naše těla, abychom je zastavili, a naše zbraně k udržení spravedlnosti. Jsme—” Daylight zavřel oči, zhluboka se nadechl a toto očekávání se přeneslo do srdce každého rytíře.

Najednou otevřel své zlaté oči, co byly plné odhodlání. Daylight řekl hlubokým hlasem: „RYTÍŘI!”

„Rytíři.” Toto slovo se ozývalo a povzbuzovalo srdce každého rytíře.

Kaiser se usmál. Ještě nikdy neslyšel Daylighta mluvit takhle. Také věděl, že Daylight by nikdy neřekl věci lahodící uchu. Řekl jenom svoji skutečnou víru. A proto se to zdálo mnohem přesvědčivější.

Kaiser popadl rozhlas a pak bez zábran řekl: „Dobrá, mágové, teď máme před sebou rytíře, bylo by absurdní, abychom se flákali! Jděte si najít rytíře do dvojičky a udržujte pozice. Radši o tom přemýšlejte, co nevidět začne tvrdý boj!”

Daylight se podíval na Kaisera a pak se zeptal: „Kaisere, na které straně budeš bojovat?”

Kaiser pokrčil rameny. „Přímo tady. Když Dračí císař požádal Milua, aby nám poslal tak obrovský dar, rozhodně mu nemůžeme poslat nic menšího!”

Daylight se po Kaiserovi podíval a čekal na vysvětlení.

„Mám v plánu použít širokosáhlou magii, abych vyřídil subraky. Stojí těsně u sebe a černý dračí král pravděpodobně taky nemá moc, aby jim rozkazoval a vyhnul se nebezpečí. Pár kouzel by mělo stačit na to, abych sejmul 70 až 80 procent.” Kaiser ukázal zlovolný úsměv.

Daylight přikývl a řekl: „Ochráním tě. Teď, když nemáme ochranný štít, bojím se, že sem někdo vtrhne.”

Kaiser zamručel a neřekl ani slovo díku. Věděl, že mu nemusel děkovat. Jako jeho společník a rytíř by ho Daylight bezpochyby udržel mimo nebezpečí.

Tři tisíce rytířů Dračího císaře vyrazilo do boje. Na straně Aklanu byli lidé seskupení do týmů dvou mágů a jednoho rytíře a táhli se po celé základně k obraně. Po všech těch Daylightových přednáškách se každý rytíř narovnal a použil svou auru a tělo, aby ochránil fyzicky slabé mágy za sebou.

Ani ta strašlivá scéna, jak se na ně valily tři tisíce rytířů, ani to, že byli v početní nevýhodě šest na jednoho, se nezdálo, že by rytíře přimělo odložit první vlnu svého útoku. V porovnání se zmatkem, kterému čelili rytíři Dračího císaře, co si nebyli jistí, proč bojují, rytíři z Aklanu byli plně odhodlaní. Byli to rytíři, které vycvičil Gladiolus. A ten před nimi nikdy nic netajil, ani nebezpečí jejich mise. Těm, co nebyli ochotní přijít, bylo umožněno podstoupit kouzlo amnézie a pak odejít.

V porovnání s útočícími rytíři, co prostě jen bezdůvodně poslouchali rozkazy Dračího císaře, rytíři z Aklanu si byli plně vědomi, že chrání svou zemi, Aklan.

Dva různé přístupy vedly ke dvěma naprosto odlišným atmosférám. Dokonce i rytíři z Dračí říše obdivovali planoucí plameny v očích svých nepřátel.

Rytíři měli na starost zadržet útok a mágové evidentně neseděli jen tak. Když rytíři přestali s útokem, mágové už měli kouzla připravená. Dva mágové, co stáli každý na jedné straně rytíře, svými kouzly spolupracovali: jeden z nich aktivoval ledové střely s vysokou pronikavou silou, aby rytíře přiměl použít meč a posekat tu spoustu ledových střel. Zatímco druhý mág použil kouzlo blesku, naplnil vzduch a ledové střely elektřinou, aby to rytíře zadrželo nebo rovnou vyřadilo z provozu. Otřáslo to jimi tak moc, že skoro upustili meč.

Najednou se zpoza nich ozvala hlasitá exploze. Dva rytíři, co měli možnost se otočit, otočili hlavou, ale kvůli té scéně naprosto zatuhli. Ty obrazce, co jim putovaly do očí, vypadaly jako obrazce na konci světa. Na zemi se objevila puklina a z ní vycházelo nespočet plamenů. Subdraci neměli žádnou sílu se ubránit. Buď spadli do pukliny nebo je ožehl plamen a skončili jako ohnivá koule. Řvali bolestí a tloukli hlavou všemi směry. A těch subdraků, co takhle vzpláli plamenem, bylo nepočítaně. V tom okamžiku to na tom místě vypadalo jako v pekle.

„Plameny posledního soudu, jeden z těch bláznivých vynálezů mého dědy.”

Kaiser se v tajné základně zlovolně zasmál.

„Jako další jsou na řadě rytíři Dračího císaře a mám pro ně ten správný tah.” Kaiserovi v očích probleskla krutost.

„Kaisere?!”

Když Daylight viděl, co se přihodilo subdrakům, už jim vyjádřil svou soustrast. A teď když slyšel, že měl Kaiser v plánu použít to kouzlo na rytíře, nesmírně ho to šokovalo.

„Přestaň otravovat! Pokud nechceš prohrát, zavři klapačku,” zahučel Kaiser a přerušil Daylightův pokus jej zastavit. Celkem dlouho strávil tím, že se odhodlával to kouzlo použít, a tohle bylo to jediné, co jim mohlo zajistit vítězství. Takže to musel použít za každou cenu, i kdyby to mělo znamenat, že bude mít ruce smáčené krví... Nezajímalo ho to. Válka vždycky vedla ke krvi!

Daylight se odmlčel, ale stejně měl pořád pocit, že to nebylo správné. Ale jak Kaiser řekl, pokud by dokázal použít širokosáhlou magii jako předtím, mohl by tak drasticky snížit počet nepřátel. Ale... taky to byli rytíři, akorát jim Dračí císař rozkázal zaútočit na své nepřátele. Vážně si kvůli tomu zasloužili zemřít?

Kaiser zavřel oči. Taková širokosáhlá magie byla velmi namáhavá a pokud selže, možná nebude mít dostatek magické moci na další pokus. Ty předešlé Plameny soudného dne už jej vlastně stály spoustu many a to bude mít vliv na moc kouzla, které chtěl aktivovat.

Pokud to bylo takhle, proč aktivoval Plameny soudného dne, jen aby vyřídil relativně neškodné subdraky?

Kaiser potřásl hlavou, jak se snažil ze sebe setřást jakékoli myšlenky na slabost, a soustředil svou mysl na magii. Začal mumlat magické zaříkávadlo, ale na mysl mu vytanulo nespočet myšlenek na to, jak magie páře lidské tělo a to se pak rozletělo kolem; krev, tkáně... Zatraceně! Uklidni se, pokud se nebudeš soustředit na tu magii, pak nezničíš nepřátele, ale vlastní lidi.

„Kaisere...”

Když Daylight viděl Kaiserovu očividnou roztěkanost, zamračil se a nevěděl, co by měl dělat. Jako jeho společník nechtěl vidět Kaiserovu krvelačnou stránku. Věřil, že Kaiser nechtěl zabíjet víc, než už zabil, ale přitom neměl jinou možnost.

Daylight se podíval na obrazovku, na ten obraz, jak se všichni navzájem zabíjeli, a tak nějak mlhavě dokázal říct, že ani jedna strana nechtěla zabíjet; obzvláště rytíři z Dračí říše, co ani nevěděli, proč vlastně bojují. Takže vážně nechtěli zabíjet.

Proč? Nikomu se očividně nechtělo zabíjet, tak proč se k tomu nutit?

Existuje nějaký způsob, jak se vyhnout tak zbytečné válce?

Daylight zíral na obrazovku a snažil se najít nějakou možnost, jak se vyhnout zabíjení. Najednou se na obloze na monitoru objevila skupina malých teček a postupně se zvětšovaly – očividně k nim někdo letěl. Daylight si pomyslel, že to je divné, a soustředil se na ně...

„To je...?”

Daylightovi spadla brada. V čele těch teček viděl někoho, koho by si nikdy nepomyslel, že uvidí.

Je to on? Je to on? Daylight měl tvář prakticky úplně na monitoru. Najednou se obrazovka změnila a Daylighta vylekaly přiblížené stříbrné oči, kvůli kterým o pár kroků odskočil, než zaostřil na tohoto člověka.

„Ehm... viděl jsem, že se díváte na tuhle obrazovku, a tak jsem ji přiblížil,” rychle vysvětlil rytíř, co ovládal monitor. Nemyslel si, že to Daylighta tak překvapí.

„Ne... Ne! V pohodě, totiž, díky, žes to přiblížil!”

Daylight byl tak vzrušený, že ani nedokázal pořádně mluvit. Byl to on, byl tady!

Správně, pořád musel zadržet Kaisera. Daylight zpanikařil a rychle poslal svou dlaň proti Kaiserovu zátylku.

Bum!

„To chceš zemřít...”

Kaiser byl tváří přilepený k podlaze a z podlahy se ozýval tlumený hlas.

„Ne! Kaisere, podívej! Hele!” Daylight byl tak šťastný, že ho nezajímalo, co to Kaiser povídal. Popadl ho za límec a zvedl ho jako malé kotě.

Kaiser teď visel ve vzduchu s nohama nad zemí. Na čele mu naskákaly žíly. Pokud mu Daylight nepodá vysvětlení jeho počínání, mohl stejně dobře vrhnout to nedokončené kouzlo Daylightovi na hlavu.

Ale nebylo třeba, aby to Daylight vysvětloval, protože to vysvětlení se už objevilo na obrazovce.

„Liola!” vyhrkl Kaiser.
-----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>