KNM - kapitola 93

Kapitola 93 – Přepadení tajné základny

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

Daylight v ruce držel kopí a u boků měl pytle naplněné těžkým závažím. Ostatní rytíři vypadali podobně jako Daylight: na tělech jim visely různě velké pytle, zatímco tasili vlastní zbraň. Někteří také obíhali kolečka kolem základny a někteří stáli zády k horám a navzájem spolu zápasili.

Ačkoli to nevypadalo, že by Daylight měl nějak moc svalů, rytíři kolem se neodvažovali jej podcenit. Za ty dny, co s ním strávili, už poznali, že Daylight byl ten typ člověka, co šel ostatním příkladem. Ačkoli pytle na jeho těle nebyly velké, byly plné zlata, které bylo mnohem těžší než železo v pytlech ostatních.

Ačkoli Daylightovým úkolem bylo dohlížet a vést rytíře, nezapomněl na svůj vlastní trénink. Když rytíři viděli, jak následuje ostatní rytíře, co běhali kolečka, někteří se k němu také přidali. Poté často trávil hodinu nebo dvě prováděním základních pohybů. Kdyby nebylo toho, že ho viděli, jak si sedl, aby si v tichosti četl, možná by jej považovali za hyperaktivního člověka, co se nedokázal přestat hýbat.

Ale kvůli tomu ho všichni velmi obdivovali. Nikdo si nestěžoval na tréninkový režim, co jim předepsal, protože sám Daylight si po zadané práci udělal pár sestav. A tak nikdo neměl pocit, že by měli právo si stěžovat.

Hele! Daylight zrovna doběhl kolečko kolem základny a zatímco se ostatní snažili popadnout dech, on se rozhlížel a snažil se rozhodnout, ke kterému tréninku by se měl přidat... Ale jak se tak rozhlížel, zahlédl, jak se k němu z dálky blíží chlapec s dětskou tváří a zelenými vlasy jako řasy. Tvářil se pochmurně. Sto metrů, padesát metrů, deset metrů... byl tak rychlý, že to vypadalo, jako kdyby se teleportoval.

Nakonec se Kaiserova tvář objevila těsně před Daylightovýma očima. Zdálo se, že z jeho modrých očí štkal oheň. Daylight zamrkal a naléhavě se zeptal, přesně jak si Kaiser přál: „Co se stalo?”

Kaiser přimhouřil oči a nahlas zařval: „Liola utekl.”

„Ha? Vážně?” Daylight byl v extázi; jinými slovy se konečně probral?

Ale pak si pomyslel: počkat, pokud Liola unikl Dračímu císaři, byla by to dobrá věc, tak proč Kaiser vypadal tak naštvaně? Daylight se zamračil a pak se zmateně zeptal: „Tak proč jsi naštvaný, Kaisere? Nejsi šťastný, že utekl?”

„Samozřejmě že jsem naštvaný!” zařval Kaiser, jako kdyby se zbláznil, a prstem Daylighta dloubl do hrudi. „Jen mě nech zeptat, nech mě se zeptat!”

„Dobrá, dobrá, jen do toho a zeptej se.” Daylight kvůli tomu dloubnutí ukročil o pár kroků a odpověděl s hořkým úsměvem.

„Podle našich zvědů to už je pár dnů, co Liola utekl. Baolilong je také určitě s ním. ALE! Slyšel jsi o nich něco od Plamínka?” Kaiser zaskřípal zuby. Přísahal bohu, že až Liolu uvidí, jako první mu rozerve tvář na cáry.

„No, ne.” Daylight si šokovaně uvědomil, že s nimi Liola nenavázal žádný kontakt a pak se okamžitě ustaraně zeptal: „Mohlo se mu něco stát?”

Když Kaiser zaslechl Daylightovu otázku, zdálo se, že celý splaskl. Odsekl: „Jak to mám vědět? Ten chlápek si vždycky naběhne do maléru.”

„Co když ho Dračí císař znovu polapil, co budeme dělat? Co když se proměnil zpět na Stříbrného Měsíce nebo co když...” Daylight si založil ruce na hrudi a začal přecházet sem a tam.

„Co když v tomhle budeš pokračovat a já zemřu na to tvoje otravné chování!” Kaiser Daylighta netrpělivě popadl za rameno, aby ho jeho přecházení už víc nerozčilovalo. „Přišel jsem, abych ti řekl, abys zkontaktoval Plamínka a zjistil, kam ten chlápek vlastně šel.”

„Ach, správně, pořád máme Plamínka.” Daylight si na něj do teď nevzpomněl; a pak spěšně zkontaktoval Plamínka.

Jeho výsost Baolilong? Nezkontaktoval mě, pane.

Zkus najít způsob, jak se s Baolilongem spojit, odpověděl Daylight okamžitě.

Dobře.

Po chvilce k Daylightovi dorazila Plamínkova zpráva: Nedokážu to, je to příliš daleko. Se svými schopnostmi nedokážu Jeho výsost Baolilonga kontaktovat, dokud mě Jeho výsost sama nezkontaktuje. Schopnosti Jeho výsosti jsou lepší než moje, takže by mě měl být schopen zastihnout... ha? Počkat, to zní jako hlas Jeho výsosti...

Daylight šokovaně vykřikl: „Baolilong zkontaktoval Plamínka.”

„Cože? Co řekl?” zeptal se Kaiser ustaraně.

„Liola se mě zeptal, kde jsme; je v nebezpečí a chtěl nás požádat o pomoc...” Jak Daylight vyřídil Plamínkovu zprávu, zamračil se.

„Ten chlápek!” Kaiser zaskřípal zuby. Byl tak naštvaný, že si skoro způsobil výduť. Pokusil se svůj hněv potlačit a zaječel: „Zeptej se ho, kde je! Přesunu se tam teleportací!”

„Zdá se, že jsou v malém městě na jihu,” zamračil se Daylight.

„Malé město na jihu?” řekl Kaiser sarkasticky. „To je ale jasná odpověď!”

Daylight potřásl hlavou. „Já s tím nic nezmůžu, zdá se, že neví, kde jsou.”

Kaiser se praštil dlaní do hlavy a zasténal: „Neví, kde jsou? To se mu vážně podobá. Zeptej se ho, co má za problém? Možná bych něco vymyslel.”

Teď bylo na Kaiserovi, aby přecházel ze strany na stranu. Chvilku o tom přemýšlel, ale nedokázal vymyslet žádnou jinou možnost, a tak mohl říct jenom tamto.

„Vypadlo to, jejich spojení skončilo.” Daylight najednou v tváři celý zbledl a podíval se na Kaisera s výrazem, co říkal: „Co teď budeme dělat”.

Kaiser stiskl rty pevněji k sobě a pevně sevřel pěsti. Jak to, že to dopadlo takhle? Ten chlápek měl evidentně šílené schopnosti, tak proč si vždycky naběhl do věcí, které svou mocí nedokázal vyřešit?

„Daylighte, vezmi si skupinu rytířů s létajícími zvířaty. Obzvláště s těmi, co mají schopnost se zmenšit.” Kaiser se teď nemohl obtěžovat s žerty, a tak vážně rozkázal. „Pravděpodobně dokážu přenést dvacet lidí i se zvířaty... budu se snažit ze všech sil. Až se přesuneme na jih, rozptýlíme se a budeme hledat.”

Daylight přikývl. Jelikož své dny trávil s rytíři, znal jejich sílu. Po krátké rozvaze se v duchu dohodl na kandidátech a začal křičet na druhé, aby ty lidi našli.

Kaiser zavřel oči. Ačkoli se jeho moc vytrvale zvyšovala, teleportovat dvacet lidí s jejich zvířaty zvládal jen stěží. Nicméně nechtěl vzít ani o člověka méně, protože by to znamenalo, že by se jejich pátrání ještě víc zpomalilo. Jasně chápal, že někdo jako Liola by nikdy nepožádal o pomoc, pokud by to nebyla pohotovost. Takže zrovna teď musel být ve velmi vážné situaci a neměli tak času nazbyt. A proto musel Kaiser shromáždit každou trošku síly, aby ty lidi přesunul na jih.

Ponořil se do svých myšlenek. Začal pátrat po místu, kde by mohli přistát, ale nebyl schopen rozšířit své vnímání mimo základnu, jako kdyby mu v tom bránila neviditelná zeď. A ta zeď obkličovala celou základnu!

„Dostali nás!” zakřičel Kaiser nahlas.

Všichni se prázdně podívali na Kaisera. Kaiser začal utíkat a v panice na Daylighta křičel: „Připravte se na bitvu! Dostali nás! Daylighte, připrav se k boji!”

Daylight se najednou zastavil. Nepochyboval o jediném slově, co Kaiser řekl. Okamžitě z plných plic zakřičel na rytíře všude kolem: „Všichni rytíři, poslouchejte! Hned se jděte připravit na svoje stanoviště!”

Kaiser aktivoval své létající kouzlo a rychle spěchal do velící místnosti. Jakmile dorazil, naštvaně zakřičel na rytíře ve službě: „Našli nás! Kolik lidí nás obklíčilo.”

„Ha?” Rytíř ve službě byl evidentně překvapený. Zpanikařeně odpověděl: „Nikdo, na monitorech není ani živáčka.”

Kaiser rytíře odstrčil. Jedna stěna v místnosti byla pokrytá monitory, které prakticky pokrývaly každý kousek základny...

Kaiser po nich přeletěl očima a upřel pohled na malou černou tečku ve vzduchu. Párkrát se zhluboka nadechl a pak rozkázal: „Tohle místo tady, přibliž na maximum.”

Rytíři okamžitě začali manipulovat s nástroji a přibližovali to místo, o kterém Kaiser mluvil, co nejvíc to šlo. Najednou si uvědomili, že ta stěží pozorovatelná černá tečka nebyl pták, ale člověk – muž v podivné, dlouhé, černobílé róbě.

„Mizerui?” Kaiser byl v šoku. Mizerui o téhle tajné základně samozřejmě věděl. Přece jenom byl jednou tou mocí, o které Quisi mluvil.

Dračí císař Mizeruie polapil. Dračí císař jasně věděl o jeho moci, takže by měl udělat všechno proto, aby mu zabránil v útěku.

A proč by Mizerui tajnou základnu zablokoval, aby se z ní nebylo možné teleportovat?

Čím víc o tom Kaiser přemýšlel, tím víc klesal na duchu.

Je Mizerui... pod kontrolou Dračího císaře?

Kaiser cítil, jak mu ztěžklo srdce. Ale byl na to připravený. Věděl, že Dračí císař měl pod kontrolou kromě Mizeruie ještě jednoho mocného mága. Kolik rytířů mohli ti dva mágové teleportovat?

„Udělejte prohlášení; řekněte všem mágům a rytířům, aby se dostavili na svá stanoviště,” zamumlal Kaiser.

Rytíři kolem si mysleli, že dělal z komára velblouda. Byl to jenom jeden člověk a co mohl tento člověk provést celé základně? Nemohli prostě poslat akorát jednotku rytířů, aby jej polapila?

„Hned to ohlašte! Všem řekněte, aby se odebrali na svá stanoviště. Ten člověk venku je jeden z nejhledanějších zločinců – Mizerui. Ani na vteřinu si nemyslete, že se nejhledanějším zločincem stal jen tak náhodou.”

Rytíři byli v šoku a okamžitě začali vyhlašovat pohotovost. Základna se dala do pohybu.

„To tady Dračí císař plánuje závěrečný souboj?”

Kaiser se zamračil. Mělo to co dělat s Liolovým útěkem? A s tím nebezpečím, do kterého si naběhl. Kaiser se přistihl, že krčil obočí; nevěřil, že by k obojímu došlo zároveň. Liola byl v nebezpečí, ale teď nemohl ani on, ani Daylight odejít.

Ten chlápek má celkem zatracenou smůlu, ale vždycky se z toho dostal živý. I tentokrát bude v pořádku, ne? Zamumlal si Kaiser pro sebe.

Kaiser se podíval na obrazovku na Mizeruie. Byl příliš daleko, aby viděl, jak se tvářil. Bezděky si začal vybavovat své první setkání s Mizeruiem: v autobuse, kdy pořád snil o tom, že tohoto hledaného zločince chytí, aby se už nemusel trápit kvůli jídlu nebo oblečení... kdo mohl vědět, že jeho osud bude tomuto hledanému zločinci s úsměvem tak blízko, jako kdyby to byl nějaký svět ve hře.

„Ty hlupáku! Kdyby tu byl Gle, vykřičel by si na tobě plíce.”

Kaiser se zhluboka nadechl, odložil své osobní pocity stranou a všemu rozkazoval s klidem a vyrovnaností. Věřil, že pro Mizeruie teď mohl udělat jedině to, aby ochránil tajnou základnu.





„Meinane!”

Anežka a Plamínek vtrhli do místnosti s pokleslými tvářemi. Naopak Meinan vyhrabal svou bledou tvář z dokumentů na svém stole a slabě se zeptal: „Co je?”

„Tajná základna je pod útokem,” řekla Anežka s obtížemi.

Meinan se odmlčel a pak zamumlal: „Našli je? To není velké překvapení. Polapili Mizeruie a Dračí císař je odborník na hypnózu a kontrolu. Takže přijít na tajnou základnu bylo jen otázkou času.”

„Meinane, jak můžeš být tak klidný! Daylight a Kaiser jsou pořád tam!” odpověděla Anežka naštvaně.

Meinan se mírně usmál. „Anežko, nebuď naštvaná, není to tak, že bych se o ně nezajímal, ale jelikož jsem jim tu tajnou základnu předal, věřím, že ji rozhodně dokážou ubránit.”

Jak to Anežka zaslechla, byla trochu klidnější, ale na tváři se jí pořád zračila starost. „A-ale co když má Dračí císař za lubem něco prohnaného a Kaiser a ostatní nevydrží? Meinane, vážně se bojím. Jsou sami na Aklanském kontinentu v obklíčení nepřátel. Jak bych se mohla nebát?!”

Meinan se po pravdě řečeno také trochu bál o své společníky, ale nemohl ten strach přiznat a ani nemohl opustit své místo, aby jim pomohl... Potlačil ve svém srdci tu nervozitu a řekl: „Anežko, poslouchej mě; zrovna teď nesmíme odejít. Pokud Dračí císař začne jednat, určitě to u Obchodní aliance vzbudí podezření. Až na to dojde, musíme tu jiskru využít, abychom rozdmýchali oheň. Jediný skutečný způsob, jak Kaiserovi pomoct, je přetáhnout na naši stranu Obchodní alianci.”

„Já vím.” Anežka smutně sklonila hlavu. „Ale pořád to chci říct... vážně moc chceme vyrazit a pomoct jim, ale vážně to nemůžeme udělat. Kdybych to neřekla, ti dva by si možná mysleli, že jsme je prostě nechali umřít.”

Meinan si nemohl pomoct a přikývl. Zatímco se snažil zadržet slzy, řekl: „Máš pravdu, Anežko, takže je oba dva povzbuď. Dej jim vědět, že i když tam nejsme, pořád jsme s nimi v duchu!”

„Plamínku, slyšel jsi ho, rychle jim to řekni!” řekla Anežka okamžitě Plamínkovi.

Plamínek tu zprávu poslušně předal. Po chvilce Plamínek oznámil odpověď: „Pán řekl, že to ví. A udělá všechno v jeho moci, aby tu tajnou základnu ochránil, tak se nemáte bát. A Kaiser taky řekl, že jste strašně otravní. Že má teď vážně napilno, tak ho neotravujte s tak zbytečnou zprávou.”

„Tenhle Kaiser je vážně takový ničema,” urazila se Anežka, i když slzy, co se jí leskly v očích, dávaly jasně najevo, že se o něj bojí.

Zbytečná zpráva? Meinan se povzbudivě usmál. Předpokládám, že to vážně byla zbytečná zpráva. Něco, co už o sobě společníci navzájem věděli, vážně bylo třeba to říkat?





Ačkoli Meinan řekl, že věřil svým společníkům, v nitru jej stále trápily starosti. Za poslední dva dny se Plamínka každých pár hodin vyptával na situaci na základně. Lidé na tajné základně byli naštěstí vskutku šikovní lidé vybraní Quisim. Znělo to, jako že zajistili základnu, zastavili lidi Dračího císaře před základnou a nedali jim žádnou výhodu.

Komunikační maxun zazvonil a Meinan přirozeně odpověděl: „Tady Meinan.”

„Meinane, prosím, přijď s Anežkou do mého pokoje.” Na druhém konci drátu byl hlas červené velitelky.

„Dobře, hned tam budu.” Meinan si pomyslel, že to je divné. Proč by ho červená velitelka hledala? Nebo Anežku.

Meinan šel k Anežce do pokoje a řekl: „Hledá nás tvoje matka.”

Oba dva zmateně kráčeli do pokoje červené velitelky. Po cestě měli oba dva svoje vlastní odhady, proč si je zavolala, ale rozhodli se, že si prostě vyslechnou, co jim chtěla říct.

Jakmile se dveře otevřely, uvědomili si, že v místnosti nebyla jenom červená velitelka: vlastně tam byli všichni tři velitelé a byli tam dokonce i jiní lidé.

Jak Meinanovi, tak Anežce spadla brada, až jim skoro úplně odpadla. Ani za milion let by je nenapadlo, že by se ti lidé objevili společně v Obchodní alianci.

Mezi těmi přítomnými lidmi byla princezna Lanski, princ Cappuccino a Jasmína.

Také tam byli ti dva nechvalně známí rytíři, Lancelot a Krvavý Vlk.

„P-proč jste tady...” Meinan prakticky nedokázal mluvit.

Naopak Lanski Meinana přerušila. Ustaraně se zeptala: „Zkontaktoval vás Liola?”

„Liola?” Meinan se odmlčel a pak zakroutil hlavou.

„Aha...” Lanski znovu sklonila hlavu. Zdálo se, že to předpokládala. Když Liola odešel, vypadal jako člověk, co chtěl před vším utéct, tak proč by dobrovolně někoho kontaktoval?

„Liolovy záležitosti nechme stranou,” řekl Lancelot přímo, „jsme tu, abychom odhalili divoké ambice Dračího císaře.”

Všem se rozšířily oči. Lancelot jako rytíř, co přísahal věrnost císařské rodině z Dračí říše, vlastně použil slovo odhalit; jak je to mohlo nepřekvapit?

Pak Lancelot promluvil, co věděl. Včetně toho o Srdci Dračího císaře, o tom, že Dračí císař už není Caffey, a že Srdce touží po tom, aby ovládlo celý svět. Během jeho řeči všichni ztratili přehled o tom, kolikrát už se jim rozšířily oči nebo kolikrát si museli rukama držet srdce na svém místě.

Když Lancelot domluvil o těchto pravdách, všichni se na dlouho odmlčeli, než mohli vůbec začít o celé záležitosti diskutovat.

„Zaměřme se na jednu věc.” Zelený velitel potřásl hlavou a řekl: „Bez ohledu na to, jestli je současný Dračí císař Caffey nebo to Srdce Dračího císaře. Dokud je ve své kůži, je to Dračí císař a celá Dračí říše patří jemu. A proto mám jenom jednu prostou otázku, Dračí císař chce ovládnout svět, je to pravda?”

Lancelot si přiložil pravou pěst k levé části hrudi. „Přísahám na svou rytířskou čest, že Srdce Dračího císaře nechce nic než ovládnout svět.”

Zelený velitel přikývl. „Tak alespoň teď můžeme začít diskutovat o tom, jak to zastavit. Podle toho, co jsi řekl, Miluo také pracuje pro Dračího císaře, takže Aklanský kontinent je v podstatě v rukách Dračího císaře a už nám zbývá jenom Obchodní aliance...”

„Prosím, neříkejte to takhle. Aklanská republika ještě není úplně ztracená!” protestoval Meinan nahlas.

Zelený velitel se zarazil. Než měl čas se zeptat, Meinan už začal vysvětlovat: „My, Aklanská republika, nejsme tak slabí, jak vypadáme. Měli jsme dva důvody, proč jsme tváří v tvář Miluově výpadům opakovaně ustupovali. Na jednu stranu chtěl můj otec zachovat naši skutečnou sílu a na druhou stranu doufal, že nátlak války povede Obchodní alianci ke schválení spojenectví mezi našimi zeměmi. Bohužel nebyl schopen vytrvat až k vašemu schválení a napadli jej.”

„Zachovat vaši skutečnou sílu?” Zelený velitel vstal a šokovaně řekl: „Pořád vám ještě zbývá nějaká síla?”

Meinan řekl hlubokým hlasem: „Samozřejmě, mí dva společníci, co jsou nyní na seznamu hledaných zločinců, udržují aklanskou tajnou základnu.”

„Tak to je skvělé. Budeme pracovat jak zvnějšku, tak zevnitř a přinutíme Dračího císaře, aby Aklan vrátil. Až se Aklan vrátí do své dřívější slávy a s mocí Obchodní aliance Dračí císař nikdy celý svět neovládne.” Zelený velitel si evidentně myslel, že se to snadno vyřeší.

„Ne! To nestačí!” Naopak Lancelot protestoval. „Musíme zničit Srdce Dračího císaře, aby už nikdy nemohl nikoho zranit. Jenom tím se můžeme pomstít za to, co provedl Caffeymu.”

Zelený velitel zakroutil hlavou. „To je něco, do čeho nemůžeme zasahovat. Srdce Dračího císaře je vnitřní konflikt v císařské rodině Dračí říše a neměli bychom do toho zasahovat.”

„Jak máte v plánu se Srdci postavit? Dokud je pořád Dračím císařem, podporuje ho celá Dračí říše. Nemůžete proti němu vyhrát a možná vás prohlásí za hledané uprchlíky, co se dopustili zrady,” připojil se Meinan najednou ke konverzaci.

Lancelot a Krvavý vlk se podívali jeden na druhého. Krvavý vlk se pak ušklíbl: „To je prosté. Dokud jsme věrní princi nebo princezně a podpoříme je v uzurpování trůnu, tak to nebude zrada.”

„Chápu.” Meinanovi se zablýsklo v očích. „Tak koho máte v plánu podpořit v získání trůnu?”

„No...” Krvavý vlk se poškrábal na tváři a všiml si, že na něj Meinan zírá. Hořce se usmál: „Takhle se na mě nedívej. Vím, že jsi Liolův dobrý kamarád, ale teď když beze stopy zmizel, nemůžeme ho najít, i kdybychom ho chtěli podpořit.”

„Liolo!” povzdechl si Meinan. Kdyby to bylo možné, vážně chtěl Liolu vidět na trůně. Nicméně Liolu znal a jelikož byl takový, jaký byl, pravděpodobně neměl zájem být Dračím císařem.

„Když to není Liola, nejsi ochoten pomoct, Meinane?” otevřela Jasmína poprvé pusu.

„Hmm?” Meinan se zamračil. „Tak to není. I kdyby to byl Liola, nejdřív bych musel udat nějaké podmínky, než bych pomohl.”

„Tak co ostatní? To o těch podmínkách nebudeš ani diskutovat?” zeptala se Jasmína nahlas. Určitě proto, že přemýšlela o své nejlepší kamarádce Lanski.

Meinan se zamračil a přímo se zeptal: „Není to tak, že bychom o těch podmínkách nemohli diskutovat, ale nevěřím nikomu kromě Lioly. Je mi líto, že to tak říkám, ale princ Mocha, princ Cappuccino a já jsme prakticky úplně cizí lidé. Dokonce i s princeznou Lanski... jsem měl jen velmi krátký kontakt.”

„Bratr Mocha je mrtvý...” řekla Lanski tiše.

„Cože?” Všichni se zarazili.

„Liola ho ubodal k smrti!” Lanski vstala a nahlas zakřičela: „Řekni mi, vrátí se Liola? Když odešel, choval se, jako kdyby chtěl z tohoto světa utéct. Je vůbec možnost, že by se vrátil?”

„Ano!”

Bylo slyšet tichý hlásek.

Všichni se rozhlíželi, aby našli zdroj tohoto hlasu, a konečně vedle Anežky spatřili siluetu. Byl to mladý člověk s rudými vlasy a zlatýma očima. Tenhle mladý člověk teď na všechny zíral, zatímco ostatní nevěděli, kde se tady vzal.

„Ty... jsi drak rytíře Daylighta, že?” Lancelot tohoto draka rychle poznal. Jeho pán na něj udělal celkem dojem.

„Cože? Tohle je drak?” Tři velitelé byli v šoku.

„Co jsi myslel tím, co jsi řekl?” Lanski si rychle dřepla a popadla Plamínka za ramena.

Plamínek se nepříjemně svíjel a pak odpověděl: „Jeho výsost Baolilong se mě zrovna zeptal, kde jsou Kaiser a ostatní. Zdá se, že jeho výsost a jeho pán mají v úmyslu je hledat. Zvlášť když jsem jim řekl, že jsou Kaiser a ostatní ve válce, zdálo se, že zpanikařili a okamžitě začali Kaisera hledat.”

„Šel hledat Kaisera? Konečně má odvahu?” Na Lanskině tváři se poprvé od chvíle, kdy se s Liolou rozloučila, objevilo trochu té radosti.

Plamínek naklonil hlavu ke straně a zamyšleně řekl: „Jeho výsost Baolilong zmínil něco o tom, že jeho táta má v plánu být nějaký král, a znělo to, jako že jsou šťastní, takže asi jo.”

„Je to pravda?” Dokonce i Cappuccino začal skákat. S city se zeptal: „Vážně se bratr rozhodl být Dračím císařem?”

„Jeho výsost Baolilong to tak řekl...” Plamínek se snažil si na něco vzpomenout.

Plamínek si najednou vzpomněl a s tlesknutím řekl: „Správně, řekl, že to jeho táta chtěl udělat, protože...”

„Protože chtěl, aby byl svět plný úsměvů, a tak se chtěl stát Dračím císařem.”
------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>