DM - kapitola 47

Kapitola 47 – Cesta (2)

Tady Satou. Túry jsou pěkné, ne? Když jste obklopení přírodou, dýcháte vůni stromů a rostlin, úplně zapomenete na nepříjemné záležitosti v práci.




Když jsem se postaral o koně, začal jsem za vozem vyrábět deodorant. Chtěl jsem něco udělat s tím intenzivním pachem kozích kůží a vlny. Během přípravy se mě Liza přišla zeptat, jestli je v pořádku, že nebudeme mít k jídlu polévku, protože nemáme dost dřeva na oheň. Je chladno a černý chléb bez polévky by byl moc tvrdý.

Pohled mi padl na Lehký horký plát, co jsem měl vedle sebe a co jsem používal na zahřátí vody při mísení. Rozhodl jsem se to použít k pomoci při vaření. Když s tímhle zahřejí polévku, můžou pak přiložit dřevo, dokud se to neuvaří. Zásobení Lehkého horkého plátu magií nechám na Arise.

Ale stejně jsem si nemyslel, že sbírání dřeva na oheň by bylo takhle těžké. Měl jsem to koupit v Seryuu. Pokud se dostaneme do úzkých, vytáhnu z inventáře dřevěné odřezky. To, že skladiště dokáže uložit jenom věci určité velikosti, je zádrhel.





Já, jenž za vozem vyráběl deodorant, jsem ucítil výbornou vůni polévky. Konečný deodorant měl podobu bílého prášku. Uložil jsem ho do malého měšce. Zdá se, že se používá smícháním se zdrojem pachu.

Vytáhl jsem z inventáře kozí kožky a vlnu a dal je do skladiště v malém vaku spolu s deodorantem. Jelikož jich bylo příliš mnoho, vyleveloval jsem skladiště na level 4.

Liza mi přišla říct, že jídlo je hotové, přesně ve chvíli, kdy jsem dodělal svoje záležitosti, i když mě pravděpodobně nesledovala.

Takže, jelikož je jídlo hotové, měl bych zavolat Pochi a Tamu. Nahlas jsem na ně zavolal. Jo, až se příště dostaneme do města, koupím si píšťalku. Ve svém inventáři mám píšťalky, ale byla by pohroma, kdybych zapískal a objevil se kaijuu nebo anděl, takže nebudu pískat.

„Kořist nanodesu~”

Pochi se vrátila a chvástavě mi předložila zajíce, co měla v ruce. Na zajíce měl krátké uši. Podle AR se jmenuje Krátkouchý zajíc. Pochi byla od hlavy až k patě zamazaná trávou a blátem, ale pěkně se usmívala.

Předal jsem zajíce, co jsem přijal, Lize. Pochválil jsem Pochi a pohladil ji po vlasech. Jelikož ji nemůžu nechat jít k obědu tak, jak je, nalil jsem do vědra vodu a umyl jí tvář a ruce. Z tohohle jsem udělal pravidlo v době, kdy jsme byli v labyrintu, že se před jídlem musí umýt. Takže když jsem jí dal vědro s vodou, šplíchala vodu na všechny strany. A na závěr potřásla hlavou, aby se zbavila vody bez ručníku. Zdá se, že tenhle její zvyk je nenapravitelný.

„Maso~? Přinesla jsem ho~”

Tentokrát se vrátila Tama, její hlas přišel zezadu. Copak asi Tama chytila? Je to pták~?

„Maso! ...nanodesu?” Pochi uprostřed zmateně naklonila hlavu ke straně.

Když jsem se otočil, ta věc, co Tama držela, je zhruba 80 cm vysoká krysa. Nebo ne. Na AR se ukazuje, že to je krysí muž. Zdá se, že je v bezvědomí, ale alespoň je stále naživu.

„Tamo, nech ho jít.”

S trochu posmutnělým pohledem Tama řekla: „Kořist~ Není dobrá~?” A přišla za mnou, zatímco měla hlavu nakloněnou ke straně.

Skoro jsem jí to bezděky dovolil, ale muže jíst nebudeme. Tohle bych jí měl postupně naučit.

„Bude tě z toho bolet břicho, takže ne.”

„Ej~”

Tama se začala na místě točit, zatímco pořád držela krysího muže. A pak ho odhodila přes palouk.

Hoj, hoj, to bylo příliš divoké bez ohledu na to, jak se na to dívám. Krysímu muži trochu kleslo HP, ale zdá se, že je naživu. Jelikož jsme se k němu chovali hrubě, rozhodl jsem se zkontrolovat, jestli nemá nějaká vnitřní zranění. Předtím jsem Tamě řádně vyčinil.

Krysí muž se nezdál být zraněný. Podle AR nemá žádnou techniku a jsou mu 2 roky. Co jiného čekat od krys, rostou rychle. V ruce držel něco, co vypadá jako koule z bláta, ale jelikož mě to nezajímá, nechal jsem to tak. Pravděpodobně je to oběd tohoto dítěte. Jelikož se zdá, že jenom omdlel, položil jsem ho na palouk trochu dál od našeho tábořiště. A vedle něj jsem položil pár kousků ovoce jako odškodnění za potíže.

Naopak Liza rychle vyvrhla zajíce, co Pochi ulovila, a teď ho grilovala. Řádně proprané vnitřnosti pak řádně nakrájela na malé kousky a osmažila s bylinkami. Jen tak mimochodem jako palivo nám sloužil seschlý strom, co Tama našla za kamenem.

„Mám hlad nodesu~” dožadovala se Arisa obědu v Pochině stylu.

„Opičení je špatné nanodesu~” namítla na to Pochi.

„Maso~ nanodesu~” přidala se Tama.

...tohle je celkem zábavné nanodesu.

Jelikož to nevypadalo, že by se krysí muž probral, rozhodli jsme se začít s jídlem.

Liza zvedla největší kousek masa. Předal jsem ho Pochi, protože tentokrát měla největší zásluhy ona. Druhý největší kus jsem dal Tamě. S kořistí jí to nevyšlo, ale hrála aktivní roli v zajištění paliva.

Zaječí maso bylo měkké a výborné. Nevím, jestli to je tím, že je Liza dobrá kuchařka, nebo kvůli čerstvým surovinám, ale dobré jídlo je dobré jídlo. Nabídla mi smažené bylinkové vnitřnosti, ale jelikož mi maso stačí, odmítl jsem.

Kasakasa.

I když jsem se nepodíval po zdroji toho zvuku, z radaru jsem věděl, že to se krysí muž probral a utíkal pryč. Když jsem to později zkontroloval, ovoce si řádně vzal s sebou.





Po jídle jsem si s Lizou a Lulu vychutnával odpolední čaj. Lulu mi nalila čaj. Učili ji na královském dvoře, i když to byla jenom malá země, takže čaj připravený Lulu je na jiné úrovni než ten, co normálně piju. Je vážně výborný. Zdánlivě nebyla úplně nespokojená, když jsem ji chválil. I když se chovala skromně, tvář měla samý úsměv.

Arisa šla s Pochi a Tamou na prohlídku kamenů. Sama řekla: „Jdu na průzkum.” Ale já jsem to samozřejmě viděl jen jako příjemnou procházku na oproštění její mysli od napětí.

Prohledal jsem mapu, zatímco jsem se oddával vůni čaje. Zkusil jsem se podívat po krysích lidech, ale jediný krysí muž v okolí je to dítě předtím. Přemýšlím, jestli se ztratil?

Podle mapy je několik kilometrů odtud na jihovýchod skrytá vesnice, takže se pravděpodobně ztratil z této vesnice mimo hraběcí území. Naštěstí utíkal směrem k vesnici, kolem jsou nebezpečné akorát lišky, takže by měl pravděpodobně být v pořádku, i když ho necháme být.

Jelikož jsem předtím vyhledal jenom zvláštní útoky netvorů nebo zvláštní level, krysího muže jsem minul. Možná tu byli i loupežníci, takže jsem upravil vzorec vyhledávání.

Hmhmmm, jsou tu loupežníci. Ačkoli byli celkem daleko a od hlavní cesty je oddělovala hora na jihovýchodě, takže je pravděpodobně nijak brzy nepotkáme.

Uoh!

Když jsem parametry vyhledávání ještě více zúžil, na obrazovce se začaly rychle objevovat červené tečky, ale když jsem se rozhlédl kolem, nic tu nebylo. Normálně se hmyz a malá zvířata neukazují, protože jsem to defaultně vypnul.

Když jsem se zahleděl k nejbližší červené tečce, něco tam unikalo. Je to malé zvíře hledající zbytky? Kdyby tohle byla hra, tak by zvířata, která s největší pravděpodobností nebudou nepřáteli, byla vyloučená od samého začátku. Tohle je otravné.

Hádám, že bych měl vyloučit všechno, co je v levelu 1 a není jedovaté. I když nás bodnou, stejně to nebude bolet. Dobrá, vyloučil jsem všechno bez jedu nebo zvláštních schopností.

Hm~mm, červené tečky pořád neubývají.

Ne, počkat, když jsem se pořádně podíval, není to hmyz? Létal tu hmyz, co vypadá jako komáři. Navíc mají [Rasovou charakteristiku: Sání krve]. Správně, komáři sají krev, ne?

Tohle nastavení si odložím jen když půjdeme do hor nebo do křoví a v normálních situacích vyloučím všechno kromě jedovatých věcí. Se stvoření, co vidím poprvé, se nějak vypořádám s AR. Pokud budou v levelu 1, tak bude jejich vymýcení stejně triviální.





Zrovna když jsem dokončoval nastavení, zaslechl jsem Arisin hlas, jak mě volala z vršku kamene. Jak se tam nahoru vyšplhala?

„Je tam něco?”

„Trošku, pojď sem nahoru.”

Zpoza kamene vyšla Pochi s Tamou na ramenou. Arisa těm dvěma evidentně řekla, aby ji vyzvedly nahoru.

„Arisa není fér~”

„Pochi chce jít taky nahoru nodesu.”

Arisa k nám natáhla ruku, ale je nemožné, aby nás vytáhla jednou rukou. Jelikož ty dvě vypadaly, že jsou celé žhavé se dostat nahoru, jednu po druhé jsem je vysadil. A jelikož jsem sám pro sebe nedokázal najít žádné výstupky, dostal jsem se nahoru jedním skokem tak, aby to Liza a Lulu neviděly.

„Podívej.”

Podíval jsem se směrem, co Arisa ukazovala. Viděl jsem tam zborcené kamení. Co chce, abych viděl?

„Co vidím?”

„Ach jo, podívej se na to pořádně.”

Aha. Konečně jsem pochopil, co mi Arisa chtěla ukázat.

„To jsou kameny z chrámového portálu?”

„Jelikož se to zbortilo, můžeme jenom vyvozovat, ale vypadá to, že tu byly v řadě za sebou 3 portály. Možná tu býval chrám.”

Zíral jsem na trosky kamenných portálů a řekl jsem Arise, co jsem se dozvěděl z AR. Myslel jsem si, že to byly jenom stopy po megalitické civilizaci, ale...

„Je to zničená Cestovní brána.”

V hře je to dobře známý manévr ke zkrácení cestování. Zdá se, že tady tenhle byl zničený už dávno, takže nevím jak a ani jestli je to možné spravit.

Když to Arisa zaslechla, nadšeně se zeptala: „Dokážeš to spravit?!”

A já krátce odpověděl: „Nemožné.”

Láká mě mít takové zkratky jako ve hře, ale rád bych se zdržel toho, abych skočil do neznáma. Dřív jsem o tom moc nepřemýšlel, ale jakmile jsem se dostal do takové situace, vážně přemýšlím, jak to, že herní protagonisté tak přihlouple procházejí branami.

Zdá se, že ty kameny mají vlastnosti magického katalyzátoru, když do nich vleju magii, na okamžik zareagovaly. Ale přestal jsem se chovat tak zbrkle, protože jsem nechtěl skončit v situaci [Uvěznilo tě to v kameni], kdyby to náhodou přestalo fungovat.





Hned, co jsme vyjeli, ty tři malé holky vyrazily do krajiny snů. Jakmile se vůz rozjel, šly okamžitě spát. Pravděpodobně proto, že se najedly do sytosti. Zdá se, že Arisa prohrála se svým tělesným omezením.

„Pane, mohl bys mě naučit, jak řídit vůz?”

„Dobře, pojď si sednout sem.”

Souhlasil jsem s Lizinou žádostí a posunul jsem se na kozlíku, aby měla místo. Pomůže, když budou umět řídit i jiní, ostatní to naučím později.

„Chceš si to taky zkusit, Lulu?”

„Ano, ráda.”

Zkusil jsem to nadhodit Lulu, co seděla hned za mnou, a nečekaně se mi dostalo pozitivní odpovědi.

Na chviličku jsem vůz zastavil a vyměnil jsem si místo s Lulu, zatímco jsem držel otěže ze zavazadlového prostoru. Řekl jsem Lulu, aby si sedla na kozlík spolu s Lizou.

„Jako první jak manipulovat s otěžemi.”

Nejdřív jsem je předal Lize.

„Drž je trochu na volno. Ale dávej pozor, aby nebyly příliš volné.”

Učil jsem ty dvě stejně, jako učil Yosagu mě. Ty dvě udělaly jen menší chybičky, což je pro napjaté lidi normální, a úspěšně se naučily jak řídit vůz. I když Lizino kočírování bylo trochu hrubé, na normální provoz to stačilo. Naučila se to o pár hodin dřív než já a už byla na takové úrovni, kdy by mě mohla nahradit.

>[Získána technika Vyučování]

Luluno kočírování bylo sice trochu nejistější než u Lizy, ale byla dostatečně dobrá, aby řídila na rovné cestě. Všechno se to srovná, jakmile se v tom postupně procvičí.

Zatímco jsme na ni já a Liza dohlíželi, vůz řízený Lulu se natřásal a kodrcal na silnici mezi kopci.
----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>